Zapažení výkopu kanalizace - zavalení dvou dělníků v nezapažené části výkopu

Z BOZP podle Šenka
Přejít na: navigace, hledání

I. Ustanovení § 135 odst. 4 písm. c) ZP1965 a § 135 odst. 4 písm. d) ZP1965 (§ 106 odst. 4 písm. c), d) ZP) jsou bezpečnostními předpisy všeobecného charakteru, která nemohou mít za následek zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 a § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP). II. V řízení o odškodnění pracovního úrazu při posuzování liberačních důvodů ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 a § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 může být soud vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. rozhodnutím vydaným ve správním řízení, jen pokud deklarované porušení právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu. Dovolání k NS: Za situace, kdy „den před tragickou událostí“ žalovaný zjistil v průběhu prací změnu hydrogeologických podmínek, které mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost práce, když byla objevena příčně i podélně vedoucí dosud neznámá kanalizace, z níž došlo k úniku tekutiny a podmáčení půdy ve výkopu, kdy „navíc bylo jasné, že v důsledku v minulosti prováděných výkopových prací již nejde o zeminu rostlou, ale dříve narušenou, tedy méně soudržnou“, nepostačovala již podle názoru odvolacího soudu k řádnému seznámení zaměstnanců s předpisy o BOZP „s důsledky uvedenými v ust. § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965“ pouhá účast na školení dne 1. 4. 1992 a podpis presenční listiny, „když navíc podle zápisu se jednalo o školení značně formální, pokud zaměstnavatel patrně spoléhal na velkou zkušenost svých zaměstnanců“. V tomto případě „bylo třeba zaměstnance na nově nastalou situaci zvláště a důrazně upozornit a vysvětlit jim přitom velkou rizikovost výkopových prací a mělo jim být vysvětleno proč právě jen výkon práce při stavbě pažení ze zapaženého prostoru zaručuje i jejich osobní bezpečnost při práci“.Rovněž dohled stavbyvedoucího jednou za půl hodiny, popřípadě jednou za hodinu „představoval nedostatečné plnění jeho funkce, neboť do pominutí zvýšeného nebezpečí bylo zapotřebí jeho nepřetržité přítomnosti na stavbě, popřípadě přítomnosti jeho asistenta“. „Jen prokázání těchto podmínek a učinění takových opatření“ by podle názoru odvolacího soudu mohlo mít za následek úplnou liberaci žalovaného ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965. Žalovaný se tedy zprostil své odpovědnosti jen zčásti, neboť prokázal, že postižený zaměstnanec porušil svým zaviněním „výše uvedené předpisy“, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a toto porušení bylo „jednou ze dvou příčin škody“; druhou příčinou bylo pochybení zaměstnavatele (žalovaného), podle rozsudek NS ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1117/2007.