Vrozená vada páteře zaměstnance - poškození páteře při zvedání břemene

Jestliže dovolatel v této souvislosti poukazuje na právní názor vyslovený v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1962, sp. zn. 4 Cz 86/1961, podle kterého „existence určitého chorobného stavu (vrozené nebo získané predispozice), třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno výkonem práce jako jednou z hlavních příčin“, potom přehlíží, že skutkový závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o neexistenci příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a poškozením zdraví žalobce vyplývá ze zhodnocení obsahu výše zmíněných znaleckých posudků, v nichž znalci po náležitém odůvodnění dospěli k závěru, že „událost ze dne 31. 10. 1985 (kdy žalobci při zvedání odlitků tzv. ruplo v zádech), popisovaná žalobcem jako pracovní úraz, nesplňuje kriteria úrazu“, a že hlavní a podstatnou příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobce nebyl pracovní úkon (a s ním spojená tělesná námaha), ale „předchozí degenerace meziobratlové ploténky, v jejímž vazivovém prstenci (již dříve) vznikne radiální trhlinka“. Při zjišťování toho, co bylo příčinou škody na zdraví žalobce, tedy bylo postupováno v souladu s ustálenou soudní praxí, která vychází z názoru, že pracovním úrazem se rozumí takové poškození zdraví zaměstnance, jehož příčinou byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy že k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení – trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné; přitom musí jít o příčinu podstatnou, důležitou a značnou (srov. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975, Cpj 37/1974, a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 1961, sp. zn. 4 Co 172/1961), podle usnesení NS ze dne 5. října 2011, sp. zn. 21 Cdo 1235/2011.