Snížená inteligence
Rozhodnutí KS v Č. Budějovicích ze dne 24. ledna 1968, sp. zn. 4 Co 548/67 Vstoupení zaměstnance se sníženým intelektem, který náležitě nevnímal pokyny k BOZP, do dráhy posunované vlakové soupravy Právní věta Předpokladem částečného zproštění odpovědnosti organizace ve smyslu § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP) je zaviněné porušení předpisů nebo pokynů k zajištění BOZP postiženým; proto je povinností soudu, aby také zkoumal, zda postižený pracovník vnímal náležitě pokyn k zajištění BOZP, a zda mu – zejména se zřetelem ke své duševní vyspělosti – porozuměl. Rozsudky jednotlivých soudů Okresní soud v Jindřichově Hradci uznal rozsudkem z 25. 10. 1967 nárok žalobce na náhradu škody z pracovního úrazu základem po právu jednou třetinou. Dospěl mj. k závěru, že žalobce porušil bezpečnostní předpis, když neuposlechl dvojího varování svědka F. D., který řídil posun, a vkročil na kolej, nadto považoval okresní soud jednání žalobce za lehkomyslné ve smyslu § 191 odst. 2 písm. c) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. b) ZP).
Žalobce popíral v odvolání, že snad slyšel varování svědka a že vůbec vkročil při posunu na kolej, poukazoval i na to, že neměl být – vzhledem ke svým duševním schopnostem – přidělován ke konání nebezpečné práce. Krajský soud v Českých Budějovicích shledal odvolání žalobce důvodným a rozsudkem z 24. 1. 1966 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Z osobního styku se žalobcem, z přednesu zástupců účastníků a výpovědi svědka L. F. i z potvrzení Městského národního výboru v Č. V. nabyl krajský soud především pochybnost o procesní způsobilosti žalobce (§ 12, § 13 zák. práce, § 20 o. s. ř.). Touto otázkou se měl zabývat z úřední povinnosti již soud prvního stupně (§ 103, 104 o. s. ř.), bude na něm nyní, aby v dalším řízení ve spolupráci se znalcem – lékařem nejprve prověřil procesní způsobilost žalobce a podle výsledku volil další postup.
Jinak se krajský soud neztotožňuje zejména se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že žalobce, který rozvážel vozíkem materiál, vstoupil ze své vůle do jízdní dráhy posunovaných souprav, a tak porušil bezpečnostní předpisy (§ 272 ZP1965). Úrazový děj nebyl přímo pozorován žádným svědkem a sám žalobce tvrdil, že se dostal na kolej, když uklouzl při otáčení vozíku. Poněvadž výsledky dokazování neobjasňují skutečnou příčinu a způsob, jak k úrazu žalobce došlo, nelze vycházet z předpokladu, že žalobce vstoupil levou nohou na kolej zaviněně a porušil bezpečnostní předpis o zákazu takového chování. Předpokladem zaviněného porušení pokynu svědka F. D. žalobcem bylo zejména, že žalobce tomuto pokynu porozuměl, a v tomto směru bylo dosud provedeno jen neúplné dokazování. Ukázalo se, že žalobce je – ve srovnání s průměrnými pracovníky – člověkem aspoň zaostalým. To vyžadovalo, aby soud zkoumal pomocí vhodných důkazů (jmenovitě důkazu znalcem) schopnost žalobce chápat dané pokyny a případnou nebezpečnou povahu svého jednání. (...) Bližší poznatky o osobě žalobce v naznačeném směru by také přispěly k vysvětlení, zda žalobce měl vůbec konat práce, jimiž jej pověřil žalovaný. Poněvadž se soud prvního stupně nezabýval důsledně procesní způsobilostí žalobce ani jeho zaviněním ve vztahu k porušení pokynu svědka F. D. a potřebné doplnění dokazování bude rozsáhlejší, zrušil krajský soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Poznámka: Zvýraznění textu judikátu pro přehlednější orientaci provedl: Bc. Zdeněk Šenk, E: zdeneksenk@email.cz; T:608 641 863, W: bozppodlesenka.cz
