Fyzické napadení a zranění nadřízeného zaměstnance zaměstnancem

Z hlediska intenzity odvolací soud zhodnotil toto porušení pracovní kázně žalobce jako závažné, „neboť v daném případě je nutno akcentovat zejména úmyslnou formu zavinění, jakož i způsob a intenzitu porušení konkrétních povinností žalobce, který se svévolně, v přímém rozporu s vydanými pokyny svého nadřízeného zaměstnance pokusil opatřit si kopii dokumentu zaměstnavatele a aktivně se fyzicky postavil nadřízenému vedoucímu zaměstnanci ve snaze zabránit mu v odebrání dokumentu svévolně drženého žalobcem“. Odvolací soud uzavřel, že „takové jednání zaměstnance vůči nadřízenému vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele nelze v pracovním poměru připustit a s ohledem na způsob a okolnosti porušení povinností žalobce je opodstatněn závěr, že na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával“. V projednávané věci důvodem výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) ZP1965 byla mimo jiné skutečnost, že žalobce dne 16. 11. 2005 fyzicky napadl přímého nadřízeného Mgr. F. Ch. při plnění jeho pracovních povinností; toto jednání žalobce (tento skutek) bylo v řízení prokázáno. Porušil-li tedy žalobce své povinnosti zaměstnance vyplývající pro něj z pracovní smlouvy a právních předpisů (a tento závěr odvolacího soudu je – jak výše uvedeno – správný) a dal-li žalovaný žalobci z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru, nelze dovodit, že by jednání žalovaného nesměřovalo k dosažení účelu, smyslu a výsledku sledovaného ustanovením § 46 odst. 1 písm. f) ZP1965 a že by bylo v rozporu s dobrými mravy vedeno jen přímým úmyslem způsobit žalobci újmu (srov. obdobně ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1218/2005). Žalovaný pouze využil svého oprávnění dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru v případě, je-li naplněn některý z výpovědních důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 ZP1965, podle rozsudku NS ze dne 9. září 2010, sp. zn. 21 Cdo 1462/2009.