Mikrospánek řidiče kamionu

Otázkou porušení právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, seznámení s nimi a soustavného vyžadování a kontrolování jejich znalosti a dodržování ve smyslu ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP)] ve vztahu k tzv. „mikrospánku“ řidiče motorového vozidla se – jak správně uvedl odvolací soud – již dovolací soud zabýval. Byl přijat názor, že vzhledem k tomu, že právními i ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí kromě jiných i dopravní předpisy [srov. § 273 odst. 1 ZP1965 (§ 349 odst. 1 ZP)], je řádné seznámení s nimi podmínkou rozhodující o tom, zda se zaměstnavatel bude moci zprostit odpovědnosti za pracovní úraz vzniklý porušením takových předpisů. I když s obsahem právních i ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnance zpravidla seznamuje zaměstnavatel, zákoník práce ani jiný právní předpis nevylučují, aby toto seznámení prováděl v dostatečné míře jiný subjekt (orgán) odlišný od zaměstnavatele. V oblasti dopravních předpisů je úroveň dosažené odborné způsobilosti prověřována zkouškami; provádění zkoušek (popř. ve stanovených případech přezkušování) z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel bylo svěřeno policii. Policie také podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 283/1991 Sb., o policii, dohlíží (dohlížela) na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí (spolupůsobila) při jeho řízení. Proto při zkoumání, zda se zaměstnavatel podle ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP)] zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu, včetně dodržování pravidel silničního provozu, dohlíží policie, není ani třeba zkoumat kontrolu znalostí a dodržování těchto pravidel zaměstnavatelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000), podle rozsudku NS ze dne 9. září 2010, sp. zn. 21 Cdo 1513/2009.