Průměrný rozum - střet posunované vlakové soupravy se zaměstnancem, který náležitě nevnímal pokyny BOZP

Z BOZP podle Šenka
Verze z 19. 3. 2019, 22:20, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou však spolehlivá – jak se o tom krajský soud přesvědčil opakováním důkazu výslechem žalobce a…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou však spolehlivá – jak se o tom krajský soud přesvědčil opakováním důkazu výslechem žalobce a konstatováním obsahu vyšetřovacího spisu – potud, pokud potvrzují, že žalobce byl svědkem F. D. varován včas, aby nepokračoval v jízdě s vozíkem nebezpečným místem, pokyn svědka F. D. byl zcela konkrétní, vycházel z bezpečnostních předpisů a sledoval účel ochrany zdraví žalobce. Přitom nebylo rozhodné, že svědek F. D. nebyl služebním nadřízeným žalobce. Jmenovaný byl vedoucím posunu odpovědným za jeho bezpečnost a tedy i oprávněným k vydávání pokynů k zajištění bezpečnosti, těchto pokynů byl povinen v místě posunu uposlechnout každý bez ohledu na to, zda se sám také účastnil provádění posunu. Z těchto okolností vyplývá, že porušením pokynu svědka F. D. žalobcem mohly být splněny podmínky § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP), pokud ovšem byl pokyn vzhledem ke všem okolnostem dán včas (a to se podle výsledků řízení stalo) a žalobce jej porušil zaviněně. Předpokladem zaviněného porušení pokynu svědka F. D. žalobcem bylo zejména, že žalobce tomuto pokynu porozuměl, a v tomto směru bylo dosud provedeno jen neúplné dokazování. Ukázalo se, že žalobce je – ve srovnání s průměrnými pracovníky – člověkem aspoň zaostalým. To vyžadovalo, aby soud zkoumal pomocí vhodných důkazů (jmenovitě důkazu znalcem) schopnost žalobce chápat dané pokyny a případnou nebezpečnou povahu svého jednání, tj. jinými slovy, aby soud zkoumal, zda a do jaké míry je snížena chápavost žalobce z hlediska způsobilosti k zaviněnému porušování bezpečnostních předpisů a pokynů, kdyby se zjistilo, že žalobce není s to chápat bezpečnostní předpisy a pokyny a řídit se jimi, stala by se ostatně nerozhodnou i otázka samotného udělení pokynu a školení o něm. Bližší poznatky o osobě žalobce v naznačeném směru by také přispěly k vysvětlení, zda žalobce měl vůbec konat práce, jimiž jej pověřil žalovaný, podle rozhodnutí KS v Č. Budějovicích ze dne 24. ledna 1968, sp. zn. 4 Co 548/67.