Opilost - zaměstnanec pod vlivem alkoholu

Pojem opilost není v zákoně definován. Soudy při výkladu pojmu opilost vycházejí správně z rozhodnutí uveřejněného pod č. 43/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, podle něhož opilstvím postiženého pracovníka, jež je důvodem úplného nebo částečného zproštění z odpovědnosti organizace za škodu způsobenou pracovním úrazem, je takový stupeň alkoholického opojení, který znamená významnější snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti. Pojem „opilost“ ve smyslu ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. b) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. b) ZP)] nelze vykládat jako „opilství“ v trestním právu; termín „opilství“ se vyskytuje v trestním zákoně jako pojmenování trestného činu podle ustanovení § 201 TrZ a tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo poté, co požil alkoholický nápoj, vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav opilosti podle citovaného ustanovení zákoníku práce nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k požití alkoholického nápoje musí tu dojít v takové míře, že způsobí snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti pracovníka. Úplné nebo částečné zproštění odpovědnosti organizace mimo jiné předpokládá, že utrpěný úraz je v příčinné souvislosti s opilostí pracovníka. O této příčinné souvislosti je třeba často provést i důkaz znalcem–lékařem, který může nejlépe posoudit vliv požitého alkoholu na snížení duševních schopností pracovníka. Svědecké pozorování ohledně chování pracovníka nemusí být vždy spolehlivým měřítkem. Je ovšem povinností soudu opatřit náležité skutkové podklady pro znalce, podle rozhodnutí NS ČR ze dne 18. února 2005, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.