Plechy na VZV

Usnesení NS ze dne 10. října 2007, sp. zn. 5 Tdo 1096/2007 Sesunutí přepravovaných nezajištěných plechů z vysokozdvižného vozíku na zaměstnankyni Popis případu/úrazového děje Obviněný R. Ch. ve výrobních prostorách společnosti W. A. porušil při výkonu svého zaměstnání u jmenované obchodní společnosti jako řidič vysokozdvižného vozíku bezpečnostní předpisy pro přepravu materiálu, a to tak, že při přepravě nezajištěného materiálu na uvedeném vysokozdvižném vozíku došlo k sesutí přepravovaných plechů u lisu, kde pracovala poškozená I. V., která v důsledku tohoto sesutí utrpěla zranění v podobě zlomeniny obou nohou s dlouhodobou pracovní neschopností a s předpokládanými trvalými následky. Rozsudky jednotlivých soudů a dovolání k Nejvyššímu soudu Obviněný R. Ch. byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví. Za tento trestný čin byl obviněný R. Ch. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíce, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Krajský soud v Praze rozhodl tak, že odvolání obviněného usnesením jako nedůvodné zamítl. Obviněný R. Ch podal dovolání k Nejvyššímu soudu České publiky. Nejvyšší soud Podle závěrů soudů obviněný svým jednáním vědomě porušil zejména ustanovení čl. 5. 3. 7 Řádu č. 002/05 – Dopravní řád obchodní společnosti W. A., s. r. o., které ukládá řidiči manipulačního (tj. i vysokozdvižného) vozíku povinnost odmítnout přepravu břemene, jež svým rozměrem a uložením ohrožuje bezpečný provoz, přičemž řidič je odpovědný i za bezpečné uložení a upevnění převáženého materiálu. Jak navíc vyplývá z č. l. 31 trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 8/2007, dne 19. 5. 2006 byl obviněný řádně seznámen se svými povinnostmi a proškolen o nich. Ostatně i kdyby snad bylo dílčí příčinou sesutí plechů z vysokozdvižného vozíku řízeného obviněným též působení magnetu používaného v souvislosti s provozem lisu, u něhož se nacházela poškozená, obviněný s ohledem na své dosavadní pracovní zkušenosti nepochybně věděl o existenci tohoto magnetu a o jeho účincích, takže mohl předpokládat, jaké důsledky nastanou, pokud se s přepravovanými a neupevněnými plechy příliš přiblíží do magnetického pole. I v takovém případě by tedy jednání obviněného, jímž porušil předpisy pro bezpečnou manipulaci s přepravovaným materiálem, zůstalo jedinou příčinou zranění poškozené I. V. a způsobení tohoto následku je pokryto jeho zaviněním z nedbalosti.

   Podle Nejvyššího soudu je tudíž zcela zřejmé, že obviněný R. Ch. jednal přinejmenším z nevědomé nedbalosti [§ 5 písm. b) tr. zák.], protože nedodržel potřebnou míru povinné opatrnosti, která nemusí vyplývat jen z právních norem, ale může být konkretizována i vnitřními bezpečnostními předpisy, technickými normami apod. (viz rozhodnutí pod č. 18/1988-I. Sb. rozh. tr.), jak tomu bylo i v posuzovaném případě. 

Obviněný tedy nepostupoval v souladu s interními předpisy svého zaměstnavatele o bezpečnosti práce, s nimiž byl seznámen, přičemž i z hlediska subjektivního mu s ohledem na jeho zkušenosti a okolnosti, za nichž manipuloval s plechy, nic nebránilo v tom, aby rozpoznal konkrétní nebezpečí z toho vyplývající a aby nezpůsobil následek, který nastal.

Obviněný R. Ch. vědomě přepravoval na vysokozdvižném vozíku nezajištěný materiál (plechy), přičemž viděl poškozenou I. V., jak stojí na svém pracovišti, v jehož bezprostřední blízkosti tímto způsobem manipuloval s nákladem, u kterého hrozilo a také nastalo sesutí na nohu poškozené, obviněný měl a mohl vědět, že může způsobit zranění poškozené právě tak, jak k tomu došlo. Na tomto závěru tedy nemůže nic změnit ani okolnost, jestli zde působila i další příčina v podobě magnetu u lisu. Proto jednání obviněného zůstává jedinou a výlučnou příčinou sesunutí plechů z vysokozdvižného vozíku na nohu poškozené a jejího zranění. Kdyby totiž obviněný vůbec nemanipuloval s tzv. rozpáskovaným balíkem plechů, a to s vědomím všech uvedených rozhodných okolností včetně zákazu takové manipulace, nemohl by se projevit ani případný vliv magnetu a vůbec by nedošlo k sesutí plechů způsobem, který znamenal vážné zranění poškozené.

Obviněný R. Ch. jednal přinejmenším z nevědomé nedbalosti (§ 5 písm. b) TrZ), protože nedodržel potřebnou míru povinné opatrnosti, která nemusí vyplývat jen z právních norem, ale může být konkretizována i vnitřními bezpečnostními předpisy, technickými normami apod., jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. Ch. podal dovolání s poukazem na skutečnosti, jimiž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod.

Poznámka: Zvýraznění textu judikátu pro přehlednější orientaci provedl: Bc. Zdeněk Šenk, E: zdeneksenk@email.cz; T:608 641 863, W: bozppodlesenka.cz