Pojmy

Vámi hledaný pojem můžete vyhledat pomocí klávesové zkratky ctrl+f

Chemikálie - dlouhodobá expozice zaměstnance chemikáliemi a odpovědnost zaměstnavatele I. Došlo-li u pracovníka při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození zdraví stykem s dráždivými chemickými i jinými látkami, případně s jejich výpary, avšak nejde u pracovníka o nemoc z povolání, je třeba posoudit odpovědnost organizace také z hlediska právní úpravy obsažené v ustanoveních § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP) a § 187 odst. 1 ZP1965 (§ 265 odst. 1 ZP). II. Podle ustanovení § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP) by tu přicházela odpovědnost organizace v úvahu z toho důvodu, že násilným krátkodobým působením zevních příčin na zdraví pracovníka nemusí vždy být mechanické vlivy, ale i chemické nebo jiné látky, s nimiž pracovník přichází do styku (např. v případech náhlých otrav). III. Odpovědnost organizace podle ustanovení § 187 odst. 1 ZP1965 (§ 265 odst. 1 ZP) by byla dána tehdy, jestliže bylo onemocnění pracovníka vyvoláno závadným pracovním prostředím, jehož působení sice nebylo násilné a krátkodobé, ale trvalo delší dobu a závadnost pracovního prostředí byla důsledkem porušení právních povinností organizace. Prokázat porušení těchto povinností ze strany organizace a příčinnou souvislost s onemocněním pracovníka tu spočívá na pracovníkovi, podle rozhodnutí NS ze dne 29. února 1980, sp. zn. 6 Cz 3/80.

Činnost konaná pro zaměstnavatele – činnost konaná bez zvláštního oprávnění Také pro posouzení odpovědnosti za škodu způsobenou vojákem při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním je třeba vycházet z toho, že plněním služebních povinností je i činnost konaná pro Československou lidovou armádu z vlastní iniciativy, pokud ovšem k ní voják nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2005, sp. zn. 5 Cz 4/1974.

Činnost konaná pro zaměstnavatele – plnění služebních povinností bez zvláštního oprávnění I když tedy v projednávané věci žalovaný chtěl iniciativně dovézt vojenský automobil na určené místo, ujal se jeho řízení, aniž měl řidičské oprávnění (§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 87/1964 Sb. o řidičských průkazech a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 80/1966 Sb. o pravidlech silničního provozu a předpis ministerstva národní obrany Zákl. 4-1, čl. 75). Nemohlo tedy jít o plnění služebních povinností, neboť k této činnosti potřeboval žalovaný zvláštní oprávnění, které ovšem neměl, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. února 2005, sp. zn. 5 Cz 4/1974.

Řízení bez řidičského oprávnění - převzetí řízení vojenského vozidla (spolujezdcem/vojákem) Také pro posouzení odpovědnosti za škodu způsobenou vojákem při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s ním je třeba vycházet z toho, že plněním služebních povinností je i činnost konaná pro Československou lidovou armádu z vlastní iniciativy, pokud ovšem k ní voják nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu, podle rozhodnutí NS ze dne 18. února 2005, sp. zn. 5 Cz 4/74.

Konkrétní bezpečnostní pokyn - subjektivní posouzení zaměstnance, jakou pracovní pomůcku použít při práci Predpis o vhodnej pracovnej pomôcke, ktorý prenecháva pracovníkovi, aby subjektívne posúdil vhodnosť použitej pracovnej pomôcky, nie je konkrétnym bezpečnostným predpisom, ktorý by pracovníkovi ukladal, ako si má počínať, alebo mu zakazoval určitý spôsob práce. Ak teda pracovník použil určitej pracovnej pomôcky, ktorú považoval za vhodnú, neporušil svojím zavinením predpis k zabezpečeniu bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci, podle rozhodnutí NS ze dne 28. března 1968, sp. zn. 6 Cz 6/68.

Mozková příhoda - bezpečné prokázání příčinné souvislosti s úrazovým dějem Nevyhnutným predpokladom priznania odškodnenia za pracovný úraz je aj bezpečné preukázanie príčinnej súvislosti medzi úrazovým dejom a poškodením zdravia pracovníka; nestačí tu teda len pripustenie možnosti zhoršenia zdravotného stavu pracovníka v dôsledku poškodenia zdravia úrazovým dejom pri plnení pracovných úloh alebo v priamej súvislosti s ním. O pracovný úraz ide aj v tých prípadoch, ak pracovník pri práci, na ktorú nebol zvyknutý a ktorá bola neprimeraná jeho možnostiam, bol nútený okamžitým, náhlym vypätím síl prekonávať vonkajší odpor a zvýšiť tak náhle, neobvykle a nadmerne svoju námahu. Pritom však musí byť preukázaná príčinná súvislosť medzi poškodením zdravia a úrazovým dejom, čo znamená, že príčinou následku, odškodnenia, ktorého sa pracovník domáha, musí byť námaha z telesnej alebo duševnej práce. Stačí pritom, keď bola jednou z príčin, a to príčinou podstatnou. Pri vzniku poškodenia zdravia, vyvolaného pracovným úrazom, môžu spolupôsobiť aj iné faktory (vrodené alebo získané), ktoré vyvolávajú v organizme neobvyklé podmienky. Uvedené závery platia aj pri posudzovaní srdcových infarktov ako pracovných úrazov; aj v tomto prípade môže ísť o úrazový dej, ak došlo k poškodeniu zdravia, ktoré nastalo pri náhlom vypätí síl, veľkej námahe, nezvyklom úsilí, keď pracovný výkon presahoval hranice obvyklej každodenne vykonávanej práce, alebo ak práca bola vykonávaná v hraniciach obvyklej ťažkej práce, ale za nepriaznivých okolností, alebo šlo síce o obvykle namáhavú prácu, pre ktorú však organizmus nebol prispôsobený alebo na ktorú svojimi schopnosťami nestačil. Bezprostrednou príčinou vyvolávajúcou infarkt myokardu môže byť totiž aj psychické trauma, jednorázové preťaženie pri plnení osobitne ťažkých úloh (pozri výklad uverejnený pod č. 11/1976), podle rozhodnutí NS ze dne 28. května 1982, sp. zn. 4 Cz 7/82.

Odpovědnost zaměstnavatele za úraz zaměstnance – odpovědnost při odvracení škody hrozící zaměstnavateli Utrpěl-li pracovník pracovní úraz při odvracení škody hrozící organizaci, nemůže se organizace zprostit odpovědnosti § 368 ZP ani částečně, pokud pracovník tento stav úmyslně nevyvolal Přitom nelze vycházet jen z rozsahu hrozící škody (např. z hodnoty zachraňované věci), podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. března 1978, sp. zn. 5 Cz 11/1978. Lehkomyslné jednání pracovníka Lehkomyslné jednání ve smyslu § 367 odst. 2 písm. b) ZP je takové jednání, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná pracovník způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího poškození na zdraví a jenž je v rozporu s obvyklým způsobem chování (tj. kdy pracovník postupuje odlišně od ostatních pracovníků), podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 1996, sp. zn. 7 Cz 22/1996.

Úraz zaměstnance – úraz na pracovišti, ale v nepřímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, např. při osobním konfliktu zaměstnanců (exces) Jestliže dojde u pracovníka organizace k poškození na zdraví nebo ke smrti úrazem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu tím vzniklou organizace § 366 odst. 1 ZP. Jestliže však dojde k poškození na zdraví nebo ke smrti pracovníka v nepřímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, např. při osobním konfliktu pracovníků v pracovní době, a organizace za škodu neodpovídá podle úpravy obecné odpovědnosti, odpovídá za škodu tím vzniklou škůdce podle úpravy občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu; způsobil-li takto škodu obviněný, může poškozený vůči němu uplatnit nárok na její náhradu v adhezním řízení, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. září 1976, sp. zn. 8 Tz 24/1976.

Úraz zaměstnance (exces) - zranění oka zaměstnance, druhým zaměstnancem (o přestávce) po vzájemném konfliktu Podle § 366 odst. 1 ZP odpovídá organizace za škodu jen tehdy, došlo-li u pracovníka organizace k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle názoru Nejvyššího soudu ČSR nedošlo však v daném případě k úrazu oka poškozeného V. L. za uvedených podmínek. Jak bylo zjištěno napadeným rozsudkem, došlo k tomuto úrazu v době pracovní přestávky a v důsledku toho, že při vzájemném škorpení mezi obviněným, poškozeným a svědkem S. H., kdy po sobě házeli klacky a plivali, začal obviněný s poškozeným házet po sobě maltou, přičemž iniciátorem tohoto počínání byl právě samotný poškozený, který jako první uhodil obviněného maltou do zad. Na oplátku vzal do ruky maltu i obviněný a hodil maltou po poškozeném, kterého zasáhl přímo do obličeje. Tak došlo ke zranění oka poškozeného. Tímto jednáním obviněného a poškozeného došlo však již k takovému vybočení (excesu) z plnění pracovních úkolů, ze kterého je nutno dovodit, že k zjištěnému úrazu poškozeného V. L. nedošlo za podmínek uvedených v ustanovení § 366 odst. 1 ZP. Nenese proto zaměstnavatel odpovědnost za škodu, která tímto úrazem poškozenému V. L. vznikla. Za tuto škodu odpovídá obviněný J. H. podle občanského zákoníku (§ 420 odst. 1), podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. září 1976, sp. zn. 8 Tz 24/1976.

Pracovní cesta I. - poškození soukromého vozidla zaměstnance v rámci pracovní cesty a náhrada škody Konal-li pracovník pracovní cestu vlastním motorovým vozidlem, utrpěl-li úraz a došlo-li k poškození vozidla, jde o škodu, která pracovníkovi vznikla při plnění pracovních úkolů, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 26/1981.

Pracovní cesta II. - podmínky pro zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou při pracovní cestě na soukromém vozidle Porušil-li pracovník při jízdě dopravní předpisy, zprostí se organizace plně zodpovědnosti za škodu vzniklou na motorovém vozidle pracovníka, bylo-li toto porušení předpisů jedinou příčinou vzniku škody, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 26/1981.

Pracovní cesta III. – cesta vykonaná bez povolení zaměstnavatele vlastním autem Pokud pracovník koná pracovní cestu vlastním motorovým vozidlem, utrpí úraz a na vozidle dojde ke škodě, jde o škodu, která pracovníkovi vznikla při plnění pracovních úkolů, to neplatí ovšem v případě, kdy pracovník v souvislosti s pracovní cestou ani neplní pracovní úkoly ani neprovádí úkony souvisící přímo s výkonem práce, která je účelem pracovní cesty. Souhlas organizace s použitím vlastního vozidla pracovníkem má význam jen pro určení výše cestovních náhrad. Pro posouzení zda určitá cesta je cestou pracovní, z hlediska odškodnění pracovního úrazu je rozhodující pouze to, zda jde o pracovní cestu jako úkon nezbytný před započetím práce nebo po jejím skončení. Přitom úkony souvisící s plněním pracovních úkolů nejsou podmíněny kvalifikovaným souhlasem organizace. Zda o takový úkon jde, lze dovodit pouze ze skutkových zjištění, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 26/1981.

Nevyhovující ochranný kryt kyvadlové pily Došlo-li k úrazu dělníka tím, že pilní kotouč kyvadlové pily nebyl chráněn vhodně upraveným (dvoudílným) krytem samočinně působícím, jak nařizuje ustanovení § 90 vl. nař. č. 41/1938 Sb., jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu a zdraví pomocných dělníků, a zaměstnavatel nezachoval předepsaný pracovní postup, jde o hrubé zavinění zaměstnavatele; zaměstnavatel není zproštěn povinnosti k náhradě podle § 111 odst. 1 zák. o nár. poj. tím, že se takové kryty nevyrábějí nebo v praxi nepoužívají. Z hlediska § 111 odst. 1 zákona o národním pojištění, je pro posouzení povinnosti k náhradě nerozhodné, zda má pojištěnec spoluvinu na úraze, podle rozhodnutí NS ze dne 2. července 1954, sp. zn. Co VI 34/53.

Řidič z povolání a bezpečnostní přestávka Nesplnění povinnosti tuzemského dopravce zajistit dodržování dob řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku řidičů daných mezinárodní úmluvou zakládá naplnění skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu § 35 odst. 2 písm. b) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. K naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu dochází za předpokladu, že nedodržení doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku řidičů bylo spolehlivě prokázáno. Odpovědnost za posuzovaný delikt je odpovědností za výsledek, neboť chráněný zájem, tj. zdraví a život všech účastníků silničního provozu, v tomto případě převažuje nad rizikem, že případné svévolné protiprávní jednání řidiče půjde k tíži dopravce, podle rozsudku NSS ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 9 As 36/2007.

Neplnění pracovních úkolů pro zaměstnavatele - úraz zaměstnance Dojde-li k úrazu pracovníka v době, kdy pracovník neplní pracovní úkol ani nevykonává činnost, která je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, pak nemůže jít o pracovní úraz. K takovým situacím může dojít tehdy, když pracovník dokončí dlouho před ukončením směny pracovní úkol, jehož provedením byl pověřen, a o další práci se u svého nadřízeného pracovníka záměrně nehlásí. Nelze ovšem takto posuzovat případy, kdy pracovník nepracuje, protože vyčkává přidělení další práce od svého nadřízeného. Není tu však vyloučena odpovědnost organizace za úraz podle ustanovení § 187 ZP (obecná odpovědnost), podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Pracovní činnost zaměstnance pro vlastní potřebu – na pracovišti zaměstnavatele O pracovní úraz nejde tehdy, jestliže poškození zdraví pracovníka nastalo v době, kdy vybočil z plnění pracovních úkolů nebo z činnosti, která je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a kdy tedy došlo k tzv. excesu (např. pracovník utrpí úraz, když si bez dovolení vyrábí pro sebe nějaké věci v dílně nebo při tzv. černé jízdě služebním vozidlem), podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Opilost - zaměstnanec pod vlivem alkoholu Pojem opilost není v zákoně definován. Soudy při výkladu pojmu opilost vycházejí správně z rozhodnutí uveřejněného pod č. 43/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, podle něhož opilstvím postiženého pracovníka, jež je důvodem úplného nebo částečného zproštění z odpovědnosti organizace za škodu způsobenou pracovním úrazem, je takový stupeň alkoholického opojení, který znamená významnější snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti. Pojem „opilost“ ve smyslu ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. b) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. b) ZP)] nelze vykládat jako „opilství“ v trestním právu; termín „opilství“ se vyskytuje v trestním zákoně jako pojmenování trestného činu podle ustanovení § 201 TrZ a tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo poté, co požil alkoholický nápoj, vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav opilosti podle citovaného ustanovení zákoníku práce nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k požití alkoholického nápoje musí tu dojít v takové míře, že způsobí snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti pracovníka. Úplné nebo částečné zproštění odpovědnosti organizace mimo jiné předpokládá, že utrpěný úraz je v příčinné souvislosti s opilostí pracovníka. O této příčinné souvislosti je třeba často provést i důkaz znalcem–lékařem, který může nejlépe posoudit vliv požitého alkoholu na snížení duševních schopností pracovníka. Svědecké pozorování ohledně chování pracovníka nemusí být vždy spolehlivým měřítkem. Je ovšem povinností soudu opatřit náležité skutkové podklady pro znalce, podle rozhodnutí NS ČR ze dne 18. února 2005, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Napadení pracovníka při výkonu plnění pracovních úkolů Dojde-li k úrazu pracovníka při plnění pracovních úkolů např. tak, že je napaden jiným pracovníkem nebo osobou, která v organizaci nepracuje, jde o pracovní úraz, neboť při posuzování objektivní odpovědnosti organizace za pracovní úraz pracovníka je rozhodující, že mu škoda vznikla při plnění pracovních úkolů, a nikoliv okolnost, kdo je původcem škody, podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Napadení pracovníka/občana v restauraci Okresní soud v Karviné správně zamítnul žalobu o odškodnění pracovního úrazu z toho důvodu, že podnětem napadení žalobce jiným pracovníkem, k němuž došlo v restauraci, nebyla skutečnost, že žalobce vykonával funkci laického kontrolora nemocných, ale ta okolnost, že se žalobce vmísil do hádky mezi občany přítomnými v restauraci, podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Neplnění pracovních úkolů pro zaměstnavatele Dojde-li k úrazu pracovníka v době, kdy pracovník neplní pracovní úkol ani nevykonává činnost, která je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, pak nemůže jít o pracovní úraz. K takovým situacím může dojít tehdy, když pracovník dokončí dlouho před ukončením směny pracovní úkol, jehož provedením byl pověřen, a o další práci se u svého nadřízeného pracovníka záměrně nehlásí. Nelze ovšem takto posuzovat případy, kdy pracovník nepracuje, protože vyčkává přidělení další práce od svého nadřízeného. Není tu však vyloučena odpovědnost organizace za úraz podle ustanovení § 187 ZP1965 (obecná odpovědnost), podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Oslava narozenin na pracovišti s následkem úrazu zaměstnance Žalobce byl přidělen na pomoc montážní četě jiného podniku a práce skončily před polednem.Od té doby žalobce setrval ve společnosti těchto pracovníků, s nimiž oslavoval svátek jednoho z nich, a přitom se popíjelo. Během této zábavy byl poraněn ranou náhodně vyšlou z nastřelovacího lisu. Soudy obou stupňů žalobu o odškodnění pracovního úrazu zamítly, podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. 21 Cpj 37/1974.

Cesta na stravování - odpovědnost organizace za škodu při úrazu zaměstnance na cestě ke stravování Podle ustanovení § 41 odst. 2 nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb. jsou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů také úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Z těchto úkonů je vyňato stravování, a to vlastní stravování, nikoliv také cesta ke stravování. Dojde-li proto k úrazu pracovníka na cestě ke stravování, jde o pracovní úraz, podle stanoviska NS ze dne 27. ledna 1975, sp. zn. Cpj 37/74.

Vymáhání náhrady škody - po správci budov za pokutu od Inspektorátu bezpečnosti práce V případě posouzení důvodnosti žaloby organizace, která se domáhá vůči pracovníkovi náhrady škody, jež jí vznikla zaplacením pokuty uložené orgánem bezpečnosti práce, je třeba se v rámci zjišťování předpokladů odpovědnosti za škodu u žalovaného pracovníka zabývat zejména tím, zda k jeho povinnostem patřilo např. provádění pravidelných revizí bezpečnosti práce, zda k závadám shledaným orgánem bezpečnosti práce skutečně došlo (vzniknou-li o tom pochybnosti), zda mohl žalovaný pracovník sám provést nebo zajistit opravy revidovaných zařízení a zda kromě žalovaného pracovníka odpovídá za vzniklou škodu případně i další jiný pracovník. Zdůvodnění žalobního návrhu tím, že žalovaný pracovník odpovídá za škodu „ve značné míře“, je nepostačující, podle rozhodnutí NS ze dne 28. listopadu 1989, sp. zn. 6 Cz 37/89.

Školení obsluhy stroje - seznámení obsluhy s ovládáním specifického a nebezpečného stroje Došlo-li k pracovnímu úrazu pracovníka při práci se strojem, který pro své nedostatky po stránce bezpečnosti práce neměl být vůbec v provozu, došlo na straně organizace k porušení základních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. V takovém případě by bylo v rozporu s výchovným posláním ustanovení § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP), mohla-li by se organizace, byť i jen částečně, zprostit své odpovědnosti za pracovní úraz. V případě práce pracovníka se strojem, který mohl být ponechán v provozu jen za dodržování zvláštních pravidel pracovního postupu po stránce bezpečnosti práce, patří k řádnému seznámení pracovníka s předpisy nebo pokyny k zajištění BOZP kromě seznámení pracovníka s běžnými předpisy nebo pokyny také seznámení s těmito zvláštními pravidly pracovního postupu s takovým strojem, z něhož by pracovníku byla zřejmá rizikovost této práce (např. seznámení s tím, že odlišný pracovní postup u lisu je vyvolán skutečností, že lis není seřízen k dvouručnímu spouštění), podle rozhodnutí NS ze dne 26. září 1975, sp. zn. 5 Cz 41/75.

Doslovné znění zákona - účel a smysl zákona a vázanost soudu doslovným zněním zákona Jazykový výklad může v zásadě sloužit toliko k prvotnímu uchopení se příslušné normy právního předpisu, nikoli však k porozumění jeho smyslu a účelu; tu slouží řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd. V této souvislosti lze odkázat na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/1997 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.), v němž se mj. konstatuje, že "mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity" (str. 407). Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona [srov. k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/2003 (N 120/41 SbNU 499)], "nýbrž se od něj (...) musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů [mající] svůj základ v ústavněkonformním právním řádu jako významovém celku (...). ,,Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad.", podle nálezu Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. I ÚS 46/2012.

Výklad a aplikace právních předpisů soudy - právo na spravedlivý proces a opomenuté důkazy I. Výklad a aplikace právních předpisů soudy Z obecného hlediska je úvodem na místě připomenout, že Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát prokázal, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přepjatě formalistický postup v řízení za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zjevné nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/1996, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 13, nebo nález sp. zn. 19/1998, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 13, nález č. 19). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, neboť v každém z nich je třeba nalézat i právní principy uznávané demokratickými právními státy. II. Právo na spravedlivý proces Porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod může rovněž být zejména to, že v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část faktů, která vyšla v řízení najevo, eventuelně – nebo tím spíše – pokud byla účastníky řízení namítána, leč obecný soud ji v celém souhrnu posuzovaných skutečností právně nezhodnotil, aniž by dostatečným způsobem odůvodnil její irelevantnost. Pokud obecný soud postupuje takto, dopouští se mj. i libovůle, zakázané v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. III. Opomenuté důkazy Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, jimiž se soud řádně nezabýval, zakládají nepřezkoumatelnost a tedy i protiústavnost vydaného rozhodnutí.Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud měl na výběr, které důkazy vyhodnotí a které nikoli, resp. o které opře své skutkové závěry a které opomene. To zajisté neznamená, že by byl soud povinen veškerým důkazním návrhům vyhovět (ani není nutno reagovat podrobným a vyčerpávajícím způsobem na všechny návrhy účastníků řízení); pokud jim však soud nevyhoví, musí dostatečným způsobem vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. nepřevzal je za základ svých skutkových zjištění, podle nálezu ÚS ze dne 13. června 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03.

Živnostenský list podnikatele - pád staticky narušené stavby na zedníka (OSVČ) s následkem smrtelného zranění Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 TrZ se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Nedbalost obviněného je soudem prvého stupně spatřována především v tom, že ačkoliv byl seznámen s obsahem statického posudku, z jehož závěrů mimo jiné vyplývá, že již vstup na zbořeniště je rizikový a konstrukce se mohou dát kdykoli do pohybu a že demoliční a zabezpečovací práce musí provádět pouze renomovaná stavební firma, sjednal na provedení těchto prací poškozeného, který nesplňoval předpoklady renomované firmy. Podle obvodního soudu přispělo k vzniklému následku i jednání poškozeného, které soud spatřuje v tom, že M. F. vykonával práce v prostoru, který byl bezprostředně ohrožen zhroucením nebo sesutím, což bylo pohledově zřejmé a přinejmenším odhadnutelné, a to bez zachování základních pravidel o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jak vyplývá z příslušného znaleckého posudku z oboru bezpečnosti práce. Zamítavé rozhodnutí soudu druhého stupně o odvolání obviněného bylo postaveno na konstatování, že Ing. B. jednal v hrubém rozporu s velmi urgentními a naléhavými pokyny statického posudku, kterých zcela zjevně nedbal a jednal ve smyslu trestního zákona nedbale. Tato nedbalost spočívala v tom, že při plném vědomí o nebezpečnosti jakéhokoli pohybu v narušeném objektu řešil nebezpečnou situaci tím způsobem, že se pouze telefonicky a zprostředkovaně dohodl s poškozeným na jeho práci na objektu, aniž předem prověřil způsobilost poškozeného k vysoce specializovaným a nebezpečným demoličním pracím. Podle soudu druhého stupně byla tato nedbalost příčinou smrtelného následku, neboť kdyby nebylo shora uvedené nedbalosti obviněného, poškozený by na nebezpečné místo nevstoupil, nezačal by tam za účelem zisku slíbené odměny pracovat, a neutrpěl by tam smrtelný úraz, jehož bezprostřední fyzickou příčinou byla statickým posudkem výslovně pojednaná nestabilita těžce narušené stavby, podle rozsudku NS ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 4 Tz 57/2002.

Měření hladiny alkoholu v krvi – právní názor Nejvyššího správního soudu Řidič se dopustí přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pokud byla zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru nejméně 0,24 g/kg. Vychází-li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální, podle rozsudek NSS ze dne 21. září 2010, sp. zn. 8 As 59/2010.

Měření úrovně hluku hygienickou stanicí - na pracovišti bez přítomnosti zaměstnavatele Provádí-li orgán ochrany veřejného zdraví měření hluku z provozovny služeb bez přítomnosti provozovatele této služby, případně jeho zaměstnance či zástupce, a bez toho, aby provozovatel byl o měření vyrozuměn, postupuje v rozporu se zákonem (§ 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, § 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole). S ohledem na zvláštní charakter měření hluku z provozoven služeb však není třeba, aby byl provozovatel služby o měření vyrozuměn dopředu a měření byl přítomen po celou jeho dobu. Naopak v zájmu zajištění řádného a pravdivého změření hluku je žádoucí, aby orgán ochrany veřejného zdraví v okamžiku, kdy již nebude možné účel měření zmařit, provozovatele, případně jeho zaměstnance či zástupce, který se v provozovně zdržuje, o probíhajícím měření vyrozuměl a přizval ho k účasti na něm, podle rozsudku NSS ze dne 18. října 2006, sp. zn. 2 As 71/2005.

Poškozená páteř vrátného - zranění zaměstnance při zvedání vstupní závory Bylo by v rozporu s intencí zákona č. 58/1956 Sb. chránit pracující před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen proto, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození zdraví způsobeného úrazovým dějem. Existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost, a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na správnosti tohoto závěru nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organizmus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem. Při splnění ostatních shora uvedených podmínek pro naplnění pojmu pracovního úrazu není tedy existence dříve vzniklého chorobného stavu, i když i on spolupůsobil při vzniku poškození zdraví a následné škody, překážkou úspěšného uplatnění nároku z náhrady této škody podle § 1 zákona č. 58/1956 Sb. V daném případě byl sice žalobce následkem degenerativních změn na páteři k výhřezu meziobratlové ploténky náchylný, avšak příčinou, která poškození zdraví a následnou škodu, jejíž náhrady se domáhá, jak znalec ve svém posudku výslovně konstatuje, přímo vyvolala, což odpovídá i tomu, jak se úraz u žalobce bezprostředně projevil, a tedy nepochybně jednou z hlavních příčin byl pracovní úkon žalobcův – zvednutí závory dne 15. 8. 1958. Ostatně krajský soud sám ve svém rozhodnutí konstatuje, že by k poškození zdraví u žalobce nemuselo dojít, kdyby se byl určitých úkonů vyvaroval. Odpovídá proto žalovaný podnik za škodu tímto pracovním úrazem způsobenou, podle rozhodnutí NS ze dne 28. dubna 1962, sp. zn. 4 Cz 86/61.

Podvod - nepracovní úraz Již soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že zaměstnavatel obviněného jakožto poškozený vycházel při přiznání nemocenských dávek jak z nemocenského lístku, tak ze záznamu o nepracovním úrazu s tím, že zatímco na nemocenském lístku vliv alkoholu nebyl nijak specifikován, neboť předtištěná kolonka nebyla proškrtnuta ani označena, záznam o nepracovním úrazu obsahoval výslovné prohlášení podepsané obviněným, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu. Pokud tedy způsob vyplnění nemocenského lístku mohl vzbudit pochybnost o případném vlivu alkoholu na vznik pracovní neschopnosti, byla tato pochybnost odstraněna prohlášením obviněného v záznamu o nepracovním úrazu, který vliv alkoholu vylučoval. Ze shora uvedeného jednoznačně vyplývá, že jednání obviněného A. H. spočívající v podepsání prohlášení, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu, bylo takovou skutečností, bez níž by jeho zaměstnavatel nedospěl k mylnému závěru, že obviněnému vznikl zákonný nárok na nemocenské, a v rozporu se zákonem nemocenské obviněnému nevyplatil, a bez níž by společnosti M. e., a. s., nebyla způsobena škoda. Předmětné jednání obviněného je tedy příčinou způsobeného následku v podobě vzniklé škody s tím, že jednání svědka MUDr. J. Ö., který údaj o podezření z vlivu alkoholu na nemocenském lístku nijak neoznačoval proto, že lístek vyplňoval před tím, než byly známy výsledky vyšetření krve na alkohol, nepřerušuje příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem. Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin, např. jednání pachatele a třetí osoby, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal. Hodnotí-li se takto jednání obviněného A. H., je třeba dospět k závěru, že jeho jednání spočívající v podepsání nepravdivého prohlášení, že při dopravní nehodě nebyl pod vlivem alkoholu, bylo ze shora uvedených důvodů rozhodující příčinou pro vyplacení nemocenského, a tím i popsaných relevantních trestněprávních následků na majetku poškozené společnosti. Soud prvního stupně hodnocení příčin vyjádřil tak, že „způsobený následek je v přímé příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného, neboť k nesprávnému postupu poškozené spočívajícímu ve výplatě nemocenských dávek obžalovanému došlo nejen pro nedostatečně vyplněný nemocenský lístek obžalovaného, ale zejména proto, že obžalovaný svým výslovným prohlášením poškozenou ujistil, že nebyl pod vlivem alkoholu“, podle usnesení NS ze dne 25. února 2004, sp. zn. 7 Tdo 95/2004.

Bezpečnostní předpisy - zanedbání bezpečnostních předpisů za strany podniku a trpěný způsob Zanedbání bezpečnostních předpisů ze strany podniku je třeba posuzovat jako zavinění závažnější, zásadně již proto, že podnik odpovídá i bez zavinění. Vedle tohoto momentu je však zvlášť závažné - jak zjistil a správně zdůraznil již soud prvé stolice - že zanedbávání bezpečnostních předpisů ze strany podniku se dělo soustavně a že v důsledku toho se stalo všeobecným zjevem, že horníci pravidelně zátyní procházeli, zejména pak do ní vstupovali, když uváděli do chodu čerpadlo, poněvadž jinak byl k tomuto čerpadlu přístup znesnadněn haldami materiálu. Soud prvé stolice dále zjistil a žalovaný ostatně ani nepopírá, že nedostatky v bezpečnostních zařízeních a opatřeních na pracovišti byli revizí vytýkány již před úrazem v prosinci 1957 a přes upozornění kontrolního orgánu nebyly odstraněny ani do března 1958, kdy k úrazu došlo. Právě obecně laxní poměr k otázce bezpečnosti práce projevivší se zvlášť výrazně zejména nedbáním výtek vzešlých z revize bezpečnostních opatření na pracovišti a trpěním hromadného porušování těchto předpisů, nutně vytvořili na pracovišti atmosféru vedoucí k oslabení ostražitosti a pocitu odpovědnosti i na straně pracujících. Namísto kladného výchovného působení se tu uplatňoval demoralizující vliv špatného příkladu, podle rozhodnutí Městského soudu Praha ze dne 23. února 1961, sp. zn. 11 Co 106/1961.

Nepřizpůsobení režimu jízdy okamžitým okolnostem - odpovědnost řidiče za následek dopravní nehody Pokud řidič před započetím jízdy spoléhal na to, že ji může bezpečně vykonat, ačkoliv věděl o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, a přesto těmto skutečnostem nepřizpůsobil ani režim své jízdy, zejména zařazováním častějších zastávek s přiměřenou dobou odpočinku, pak odpovídá za škodlivý následek dopravní nehody i v případě, že ke ztrátě kontroly nad vozidlem došlo v důsledku náhlé indispozice vyvolané shora uvedeným stavem, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2000, sp. zn. 3 Tz 139/2000.

Řidič - nepřizpůsobení režimu jízdy okamžitému stavu řidiče Subjektivní přesvědčení řidiče o schopnosti k řízení vozidla musí být vždy vybudováno na základě analýzy konkrétních skutečností, které buď zná, anebo by je znát měl. Jestliže si řidič počíná v rozporu s těmito zásadami a v důsledku toho později ztratí kontrolu nad vozidlem, lze jej činit odpovědným za následky dopravní nehody, kterou by podle okolností případu zavinil z vědomé či nevědomé nedbalosti (§ 5 písm. a), b) TrZ), podle rozhodnutí NS ze dne 29. června 2000, sp. zn. 3 Tz 139/2000.

Konzumace ochranného nápoje - zranění zaměstnance v průběhu pracovní doby Požívání nápojů, které je organizace povinna pracovníkům v horkých provozech bezplatně poskytovat (§ 133 odst. 2 ZP1965 a výnos ministerstva zdravotnictví, č.j. HE-3402-1963 z 27. 12. 1963) je úkonem potřebným k výkonu práce ve smyslu ustanovení § 41 odst. 3 nařízení vlády č. 54/1975 Sb. a jde tedy o úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP). Nejde tu o stravování ve smyslu ustanovení § 41 odst. 3, věta druhá, nařízení vlády č. 54/1975 Sb. Dojde-li tedy při takovém úkonu k úrazu, jde tu o pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP), podle rozhodnutí OS ze dne 30. března 1976, sp. zn. 5 C 140/76.

Mozková příhoda vrátného podniku - mimořádná pomoc při nakládání beden Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou. Ze shora uvedeného plyne, že k porušení zdraví žalobce došlo nezávisle na jeho vůli působením zevních vlivů, které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné, přičemž současně žalobce byl nucen zvýšit neobvykle, náhle a nadměrně svoji námahu. Přitom je také nutno přihlédnout k tělesným možnostem žalobce, který vzhledem k svému věku a vzhledem k tomu, že řadu let již tělesně nepracoval, musel vynaložit při této práci neobvyklou a nadměrnou námahu. V tom směru je třeba zejména poukázat na shora uvedené znalecké posudky, z nichž plyne, že pro člověka manuální práci zvyklého jde o jiný druh námahy než u člověka, který tělesně nepracoval a má poměrně slabě vyvinuté svalstvo. V tomto případě stačí náhlé působení mnohem menší námahy než v případě pracovníka manuální práci zvyklého k tomu, aby toto působení bylo pro srdeční sval škodlivé. Poněvadž pak k infarktu žalobce došlo bezprostředně po předmětném pracovním úkonu, a toto porušení jeho zdraví bylo v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání, byla dána příčinná souvislost mezi poškozením zdraví a úrazovým dějem. Přitom ovšem – a to nutno zdůraznit – nemuselo jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačilo, když šlo o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou. Všeobecným zkoumáním jevů lze totiž dojít k závěru, že každý následek mívá nikoli jednu, nýbrž obvykle celou řadu příčin a každá příčina zase řadu následků. Některé příčiny jsou hlavní a ty vedou k určitým následkům a jiné jsou podružné a k následkům toho druhu nevedou. Z toho je nutno vyjít při posuzování příčinné souvislosti a provést tak logickou izolaci určité příčiny a určitého následku. Ze všech následků je třeba hodnotit jen jediný, jímž je porušení zdraví a ze všech příčin jen ty, s nimiž jen jediný, jímž je porušení zdraví a ze všech příčin jen ty, s nimiž zákon spojuje nárok na odškodnění. Jestliže pak škodná událost, s níž zákon tento nárok spojuje, je v konkrétním případě jednou z hlavních příčin nastalého porušení zdraví, je dána příčinná souvislost mezi touto škodnou událostí a následkem, o jehož odškodnění se jedná. Poněvadž zkoumání příčin, které vedou k určitému porušení zdraví, spadá do oboru lékařské vědy, nutno vycházet ze znaleckých posudků v konkrétní věci podaných, jichž obsah shodně nasvědčuje tomu, že pracovní výkon v souzeném případě byl vyvolávajícím činitelem při vzniku infarktu. Za této situace byly splněny všechny pojmové znaky pracovního úrazu ve smyslu § 1 zák. č. 58/1956 Sb. Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, podle rozhodnutí KS v Plzni ze dne 30. června 1961, sp. zn. 4 Co 172/61.

Nařízená práce přesčas - překročení limitů pro nařízenou práci přesčas a spor zaměstnavatele se SÚIP Pouhé zjištění, že celkový objem práce přesčas u jednotlivých zaměstnanců překračuje limity pro nařízenou práci přesčas dle § 96 odst. 1 ZP1965 (č. 65/1965 Sb.), nepostačuje pro závěr, že se zaměstnavatel dopustil porušení tohoto ustanovení. Je totiž třeba dále zkoumat, zda se v daném případě nejednalo o práci přesčas vykonávanou se souhlasem zaměstnanců ve smyslu § 96 odst. 2 a 4 téhož zákona, podle rozsudku MS Praha ze dne 27. února 2007, sp. zn. 10 Ca 188/2005.

Pokyn vedoucího - zřícení přístřešku při jeho demontáži a zranění dělníků Skutkové zjištění o tom, zda mistr L. K. vydal pokyn, že v demontáži přístřešku bude pokračováno po svačině, kdy se dostaví další pracovníci a kdy bude k dispozici žebřík, a že žalobce v rozporu s tímto pokynem pokračoval v práci, má nepochybně význam pro právní posouzení věci. Vydal-li skutečně mistr L. K. uvedený pokyn, šlo o pokyn směřující k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jehož porušení bylo jednou z příčin škody, která žalobci vznikla následkem pracovního úrazu. Se závěrem odvolacího soudu, že uvedený pokyn (zákaz pokračování v práci) nebyl prokázán a že mistr L. K. se dostavil na místo demontáže až v době, kdy již byly žalobcem „demontovány dva plechové díly, které tvořily stěny ze vzdálenější strany, a jeden díl ze stěny přední“, dovolací soud nesouhlasí, neboť skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, podle rozhodnutí NS ze dne 16. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 192/2002.

Nezpůsobilost k výkonu zaměstnání - zjištění stavu nezpůsobilosti k výkonu zaměstnání pomocí jiných důkazů, v případě absence výsledků krevní zkoušky Neexistence výsledku krevní zkoušky na množství alkoholu v krvi řidiče zásadně nebrání tomu, aby mohl být jinými důkazy zjištěn stav nezpůsobilosti k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. V tomto směru je tedy třeba vycházet z obecného ustanovení § 89 odst. 2 TrŘ, podle něhož za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, přičemž výčet důkazů (důkazních prostředků) zde obsažený je jen demonstrativní. Stran obsahu a rozsahu dokazování a hodnocení důkazů se uplatní obecné zásady podle § 2 odst. 5, odst. 6 TrŘ, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. února 2000, sp. zn. 5 Tz 202/1999.

Vliv návykových látek na řidiče - I. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 TrZ není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod. K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy (§ 2 odst. 5 TrŘ) a odpovídajícím způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (§ 2 odst. 6 TrŘ), podle rozhodnutí NS ze dne 17. února 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99.

Vliv návykových látek na řidiče - II. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201 TrZ, též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům, podle rozhodnutí NS ze dne 17. února 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99.

OZO BOZP - dlouhodobé odmítání ředitele firmy realizovat opatření směřující k vyšší úrovni BOZP zpracovaná OZO BOZP Bezpečnostní technik nemá nařizovací pravomoc a jeho povinnost je splněna tím, že v souladu s platnými předpisy o ochraně života a zdraví pracujících při práci podá vedení závodu konkrétní návrhy k odstranění zjištěných závad. Za včasné provedení takových návrhů a tím i za včasné odstranění závad zjištěných bezpečnostním technikem odpovídá vedení závodu, podle rozhodnutí NS ze dne 11. listopadu 1955, sp. zn. 1 Tz 265/55.

Dodržování předpisů na stavbě celostátního významu - elektrárny Vzhledem k vývodům rozsudku krajského soudu, že obviněným nelze vytýkat, že nezastavili veškeré jiné práce v hale, kde bylo lešení bouráno, protože stavba elektrárny je dílem celostátního významu, jež je nutno dokončit v době co nejkratší, takže je nutné provádět i práce v prostředí nebezpečném, ovšem za příslušných bezpečnostních opatření (jež blíže nerozvádí), nutno uvážit toto: Jak správně zdůrazňuje i stížnost pro porušení zákona, nelze ani pro důležitost a význam díla a pro naléhavost jeho dokončení porušovat předpisy o bezpečnosti při práci. Okolnost, zda byl nebo nebyl zachován určitý předpis vydaný k zamezení výsledku uvedeného ve zvláštní části trestního zákona, je sama o sobě pro posouzení otázky odpovědnosti pachatele za výsledek nerozhodna. Rozhodným je, zda pachatel věděl nebo vědět mohl, že porušením příslušného předpisu bude jednat za takových okolností, že tím může způsobit výsledek ve zvláštní části trestního zákona uvedený. Jestliže naopak pachatel porušil příslušné předpisy mající zabránit výsledku uvedenému ve zvláštní části trestního zákona, protože vzhledem k novým poznatkům vědeckým, technologickým apod. mohl důvodně předpokládat, že postup jím volený lépe zabrání takovému výsledku, pak nebude možno mít za to, že jednal, ač věděl nebo věděti mohl, že způsobí výsledek ve zvláštní části trestního zákona uvedený. Jen za těchto podmínek bylo by možno připustit tzv. „suspensi“ příslušných bezpečnostních předpisů. V žádném případě však nesmí úvaha o odpovědnosti za bezpečnost při práci být ovlivněna závažností a povahou díla tak, aby byly ohroženy zdraví nebo život pracujících, podle rozhodnutí NS ze dne 19. října 1956, sp. zn. 1 Tz 277/56.

Nutná obrana – obrana a odvracení útoku na majetek a nedotknutelnost obydlí I. Není možné apriorně usoudit na vybočení z mezí nutné obrany pouze z toho, že stěžovatel, jenž odvracel útok na majetek a na nedotknutelnost obydlí, svým jednáním ublížil jinému na zdraví. Nutná obrana je dle soudní judikatury přípustná proti útoku přímo ohrožujícímu jakýkoli zájem chráněný trestním zákonem, tedy i zájem na ochraně majetku a nedotknutelnosti obydlí. O to více musí být poskytnuta ochrana majetku, pokud k útoku na něj dochází v místě, jež je chráněno z titulu jiného práva jako nedotknutelné (obydlí). Soud, který upřednostnil při posouzení podmínek nutné obrany ochranu práva poškozeného na zdraví před právem stěžovatele na ochranu majetku a nedotknutelnosti obydlí, měl proto přesvědčivě vysvětlit, proč nepovažoval obranu stěžovatele (bránění v demontáži, vystrčení poškozeného ze dveří) za výkon nutné obrany. II. Podstatou nutné obrany je snaha odvrátit nebezpečí, které vyvolal útok, jenž směřuje proti zájmu chráněnému trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl označen za trestný čin, namířený proti útočníkovi. Protože však ten, kdo útok odvrací, chrání tytéž zájmy, které chrání trestní zákon sám, nejedná proti účelu trestního zákona, nýbrž ve shodě s ním. Stav nutné obrany je důvodem vylučujícím nebezpečnost činu pro společnost i jeho protiprávnost, takže čin provedený v nutné obraně není trestným činem a nemůže být postižen trestem ani jinou sankcí (srov. Šámal a spol., Trestní zákon, komentář, 3. vydání, str. 97), podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. října 2002, sp. zn. II. ÚS 317/2001.

Léčení pracovního úrazu - ve vzdáleném městě versus účelně vynaložené náklady, svobodná volba lékaře Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, přísluší právo svobodné volby lékaře zásadně ve stejném rozsahu jako ostatním občanům; náklady jízdného a cestovného spojené s léčením následků pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nelze považovat za neúčelně vynaložené jen z toho důvodu, že při poskytnutí zdravotní péče srovnatelné úrovně u jiného lékaře mohly být výlohy poškozeného zaměstnance nižší, podle rozsudku NS ze dne 2. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 424/2003.

Vrozená vada páteře - úraz a bolesti jako následek po úrazu zaměstnance Pracovním úrazem ve smyslu zákona o národním pojištění nutno rozumět tělesné zranění pojištěnce, které nastalo nezávisle na jeho vůli při pojištěné činnosti, jestliže vzniklo krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. O pracovní úraz jde i tehdy, když tělesné poškození pojištěnce mělo sice podklad v jeho vrozené vadě, ale bolesti a potíže byly vyvolány teprve úrazem, podle rozhodnutí NS ze dne 14. září 1949, sp. zn. Co I 436/49.

Plnění pracovních povinností I. - činnost vykonávaná pro zaměstnavatele Z hlediska závěru, zda činnost zaměstnance lze považovat za plnění pracovních úkolů ve smyslu § 273 odst. 2 ZP, není významný motiv, či pohnutka zaměstnance, tj. vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází; rozhodující je, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro organizaci (zaměstnavatele), podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 21 Cdo 454/2002.

Plnění pracovních povinností II. - pokyn k práci, který je v rozporu s obsahem pracovního poměru Zaměstnavatel může (s výjimkami uvedenými v ZP) od zaměstnance vyžadovat jen takové pracovní úkony, které spadají do rámce druhu a místa výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel nemůže platně vydávat příkazy (pokyny), které by byly v rozporu s obsahem pracovního poměru. Vydá-li zaměstnavatel přesto příkaz (pokyn), který je v rozporu s obsahem pracovního poměru, není zaměstnanec povinen takový příkaz uposlechnout; podrobí-li se však takovému příkazu a při výkonu nařízené činnosti utrpí úraz, není jeho postavení méně příznivé, než vykonával-li by činnost spadající do rámce druhu a místa výkonu práce podle pracovní smlouvy, neboť plněním pracovních úkolů je nejen výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, nýbrž i jiná činnost vykonávaná na příkaz organizace (zaměstnavatele) a činnost, která je předmětem pracovní cesty § 273 odst. 1 ZP, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. ledna 2003, sp. zn. 21 Cdo 454/2002.

Nezpracování technologického postupu montáže Podle závěrů soudu prvního stupně „J. C. st. jako dodávající a montující skladovou halu porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, zejména § 134e ZP1965 v návaznosti na vyhlášku č. 324/1990 Sb., neboť nestanovil a neprováděl pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci zejména nebyli ohroženi padajícími nebo klouzajícími předměty či materiály, neboť jako dodavatel stavebních prací dostatečně nezpracoval technologický postup montáže jím montované konstrukce, který musí obsahovat časový sled montážních záběrů, podmínky nasazení a pohyb mechanizačních prostředků, zásadní řešení přístupu pracovníků ke stykovým uzlům včetně jejich ochrany a zabezpečení dotčených pracovišť a neseznámil řádně pracovníky s předpisy o bezpečnosti práce v rozsahu potřebném k výkonu jejich práce“. Znalec z oboru bezpečnosti práce V. S. pak mimo jiné k umístění vysokozdvižné plošiny na místě uvedl, že „plošinu bylo možno postavit jedině způsobem, jakým byla postavena, avšak na pracovní plošině je otoč, kterou je možno plošinu pootočit na opačnou stranu, takže by se nedostala pod padající konstrukci. Podle znalce se chybně s plošinou takto běžně manipuluje, což mohl vyloučit chybějící technologický postup.“ S těmito závěry soudu prvního stupně se Nejvyšší soud ztotožňuje, podle usnesení NS ze dne 25. června 2009, sp. zn. 11 Tdo 495/2009.

Trestný přečin - porušení důležité povinnosti Trestného činu (přečinu) ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 TrZ se dopustí pachatel, který jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví a čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. K posuzovaným otázkám je zapotřebí dále poznamenat, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je nezbytným obligatorním znakem tzv. objektivní stránky trestného činu. Samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem (účinkem) zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním (srov. např. R 20/1981 SbRt., R 21/1981 SbRt.). Příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Určitá skutečnost (okolnost) neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsobem ještě dalšími příčinami (okolnostmi, podmínkami). To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí ještě další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. R 37/1975 SbRt.). Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby. Poněvadž každé jednání, bez něhož by následek nebyl nastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti), je důležité, aby konkrétní činnost (jednání) pachatele byla pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Při zavinění z nedbalosti (§ 16 TrZ) je přitom třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může rozvinout až po zákonem předpokládaný následek (k těmto otázkám rov. přiměřeně např. R 20/1981 SbRt. a R 21/1981 SbRt.), podle rozhodnutí NS ze dne 23. února 2012, sp. zn. 3 Tdo 495/2011.

Školení zaměstnance - duševní vyspělost zaměstnance a schopnost náležitě vnímat a porozumět Předpokladem částečného zproštění odpovědnosti organizace ve smyslu § 367 odst. 1 písm. a) ZP je zaviněné porušení předpisů nebo pokynů k zajištění BOZP postiženým; proto je povinností soudu, aby také zkoumal, zda postižený pracovník vnímal náležitě pokyn k zajištění BOZP, a zda mu - zejména se zřetelem ke své duševní vyspělosti – porozuměl, podle rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 1968, sp. zn. 4 Co 548/1967.

Průměrný rozum - střet posunované vlakové soupravy se zaměstnancem, který náležitě nevnímal pokyny BOZP Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou však spolehlivá – jak se o tom krajský soud přesvědčil opakováním důkazu výslechem žalobce a konstatováním obsahu vyšetřovacího spisu – potud, pokud potvrzují, že žalobce byl svědkem F. D. varován včas, aby nepokračoval v jízdě s vozíkem nebezpečným místem, pokyn svědka F. D. byl zcela konkrétní, vycházel z bezpečnostních předpisů a sledoval účel ochrany zdraví žalobce. Přitom nebylo rozhodné, že svědek F. D. nebyl služebním nadřízeným žalobce. Jmenovaný byl vedoucím posunu odpovědným za jeho bezpečnost a tedy i oprávněným k vydávání pokynů k zajištění bezpečnosti, těchto pokynů byl povinen v místě posunu uposlechnout každý bez ohledu na to, zda se sám také účastnil provádění posunu. Z těchto okolností vyplývá, že porušením pokynu svědka F. D. žalobcem mohly být splněny podmínky § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP), pokud ovšem byl pokyn vzhledem ke všem okolnostem dán včas (a to se podle výsledků řízení stalo) a žalobce jej porušil zaviněně. Předpokladem zaviněného porušení pokynu svědka F. D. žalobcem bylo zejména, že žalobce tomuto pokynu porozuměl, a v tomto směru bylo dosud provedeno jen neúplné dokazování. Ukázalo se, že žalobce je – ve srovnání s průměrnými pracovníky – člověkem aspoň zaostalým. To vyžadovalo, aby soud zkoumal pomocí vhodných důkazů (jmenovitě důkazu znalcem) schopnost žalobce chápat dané pokyny a případnou nebezpečnou povahu svého jednání, tj. jinými slovy, aby soud zkoumal, zda a do jaké míry je snížena chápavost žalobce z hlediska způsobilosti k zaviněnému porušování bezpečnostních předpisů a pokynů, kdyby se zjistilo, že žalobce není s to chápat bezpečnostní předpisy a pokyny a řídit se jimi, stala by se ostatně nerozhodnou i otázka samotného udělení pokynu a školení o něm. Bližší poznatky o osobě žalobce v naznačeném směru by také přispěly k vysvětlení, zda žalobce měl vůbec konat práce, jimiž jej pověřil žalovaný, podle rozhodnutí KS v Č. Budějovicích ze dne 24. ledna 1968, sp. zn. 4 Co 548/67.

Školní výlet - rozbití skleněné výplně u cizího pokoje rukou žáka na školním výletě po večerce Existenci liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP), případně § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP) soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde (za jakých místních podmínek) a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnavatelem vydán (zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci), komu byl bezpečnostní pokyn určen (zda byl adresátovi s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný), popřípadě čeho jím mělo být dosaženo. V projednávané věci soudy obou stupňů – jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků – z výše uvedených právních názorů vycházely. Dovodil-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně), že za situace, kdy škodu na zdraví si žalobce na školním výletě „způsobil sám bez cizího zavinění“ (svým „neadekvátním“ jednáním, jehož následků si vzhledem ke svému věku mohl být vědom) a „výlučně nerespektováním pokynů“ k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví účastníků školního výletu (spočívajících v nařízení nočního klidu a zákazu vycházení žáků z chatek a návštěv ostatních spolužáků po 22. hodině), o nichž byl žalobce „řádně poučen“ a jejich dodržování bylo ze strany pedagogického dozoru kontrolováno „ještě více než hodinu poté, co byla vyhlášena večerka“, se žalovaná své odpovědnosti za úraz žalobce „zcela zprostila“, bylo věci rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit, podle usnesení NS ze dne 4. března 2009, sp. zn. 21 Cdo 576/2008.

Zaměstnavatel musí donutit zaměstnance, aby dodržovali BOZP Podnikatel jest povinen postarati se o dodržení předpisů, podle nichž jest před započetím nebo při vykonávání nebezpečných prací opatřiti určité záruky bezpečného jich provádění, i proti vůli zaměstnanců při pracích těch zaměstnaných (donutiti je k zachovávání oněch předpisů), podle rozhodnutí NS ze dne 31. ledna 1927, sp. zn. Zm I 579/26.

Odpovědnost živnostníka za výkon činnosti zmocněnce Podnikatel živnosti, k jejímuž provozování jest třeba koncese (např. živnosti studnařské), zodpovídá i za škodný výsledek z jednání (opomenutí) svého zmocněnce, ustanovil-li jím osobu neodbornou a nespolehlivou, podle rozhodnutí NS ze dne 31. ledna 1927, sp. zn. Zm I 579/26.

Pád sádrokartonových desek - těžký úraz ženy, způsobený zavaděním o vertikálně uložené desky v prostorách chodby domu Odvolací soud v rámci přezkumu rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že „nalézací soud postupoval plně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 TrŘ, tedy aby za součinnosti stran byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu, přičemž provedené důkazy hodnotil plně v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 TrŘ a dospěl ke správně zjištěnému skutkovému ději“ (str. 3 napadeného rozsudku). Současně však v rámci odůvodnění uvedl, že obžalovaní příslušné desky uložili v rozporu s pokyny výrobce, a tedy že „nesou plnou odpovědnost za skutečnost, že došlo k překlopení uvedených desek na M. K. a na tom nic nemění skutečnost, zda poškozená o tyto desky zachytila holí, rukou či oděvem a zda byla či nebyla pod vlivem alkoholu“, podle usnesení NS ze dne 15. června 2011, sp. zn. 3 Tdo 584/2011.

Porušení předpisů zaměstnancem - když předpisy porušuje i ved. zaměstnanec Pro posouzení toho, zda žalobce porušil či neporušil předpisy k zajištění bezpečnosti práce, není významné, zda svědek ing. R. by případně postupoval v rozporu s bezpečnostními předpisy, neboť samotná okolnost, že nadřízený poškozeného zaměstnance případně bezpečnostní předpisy porušil, neznamená, že tím dává pokyn zaměstnanci, aby rovněž bezpečnostní předpisy porušoval, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 606/2005.

Právní předpis - obecně závazná pravidla chování Souhlasit nelze ani s tvrzením dovolatele, že při úrazu dne 5. 8. 1992 sám neporušil svým zaviněním žádný z předpisů nebo pokyn k zajištění BOZP, ačkoliv s ním byl řádně seznámen. Právní předpis je formalizovaným vyjádřením obecně závazného pravidla chování – právní normy – adresovaného blíže neurčenému počtu subjektů. Obecností právní normy se rozumí jednak obecnost co do předmětu právní úpravy, jednak obecnost co do subjektu právní normy. Vzhledem k tomu je nepochybné, že právní norma (navenek formálně vyjádřená v právním předpise) nemůže nikdy řešit určitý konkrétní případ. Jestliže by totiž právní předpis nevykazoval určitou míru obecnosti a nevymezoval tedy skutkovou podstatu právní normy v obecné poloze, nebylo by ustanovení řešící konkrétní případ ve vztahu k určitému subjektu právní normou, nýbrž pouze individuálním aktem srovnatelným s konkrétním pokynem k zajištění BOZP daným zaměstnanci jeho nadřízenými [§ 273 odst. 2 ZP1965 (§ 349 odst. 2 ZP)]. Protože pojmovým znakem právní normy (právního předpisu) je její „obecnost“, je třeba mít uvedené na zřeteli i při úvaze o tom, jaké předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou způsobilé být liberačním důvodem ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP) a § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP) z hlediska míry své konkrétnosti v případě, jestliže dojde k porušení v nich stanoveného pravidla chování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1648/2004), podle rozsudku NS ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 606/2005.

Oprava vozidla - zabezpečení pracovní jámy při opravě vozidla Při provozu, údržbě a opravě vozidel se pracovní jáma, v níž se pracuje, nemusí zabezpečit kryty nebo ohrazením, podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2004, sp. zn. 10 Co 630/2004.

Speciální právní předpis Z citovaných znění vyhl. č. 213/1991 Sb. tedy vyplývá, že tato vyhláška je ve vztahu k vyhl. č. 48/1982 Sb. speciálním právním předpisem, jelikož konkrétněji stanoví pravidla pro výkon podnikatelské činnosti v uvedeném oboru. Jestliže tato vyhláška v ust. § 11 odst. 2 stanoví, že nepoužívaná jáma se musí zabezpečit kryty nebo ohradit sklopným nebo přenosným zábradlím, pak lze - není-li ve vyhlášce k danému rozvedeno jinak - logickým výkladem a contrario dospět k jedinému výkladu, totiž že používá-li se pracovní jáma, není pro takový případ stanovena povinnost tuto jámu zakrýt; je to ostatně i z jiného důvodu logické, neboť při požadavku, k němuž dospěl (nesprávnou interpretací cit. ustanovení) okresní soud, totiž že jáma v daném případě zakryta být měla, i když se v ní pracovalo, by bylo v podstatě technicky nemožné provádět úkony spojené s opravou či údržbou vozidla, neboť opravou či údržbou pověřený pracovník by takovou pracovní jámu nemohl využít, podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. srpna 2004, sp. zn. 10 Co 630/2004.

Průtahy v soudním řízení - o náhradu škody z pracovního úrazu I. Při posuzování průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení tedy není rozhodující, zda jsou tyto způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu, resp. rozhodujícího soudce, nebo objektivním faktorem, jenž zahrnuje celkovou úpravu organizace soudnictví (včetně množství napadených věcí či nedostatečné administrativní a technické zázemí obecných soudů). II. Ústavní soud mimo jiné také hodnotil skutečně uplynulou dobu faktické nečinnosti na straně soudu, resp. jeho pochybení, ale také povahu sporu, neboť pracovněprávní spor, resp. náhrada škody z pracovního úrazu svojí povahou předurčuje k neodkladnému a co nejvčasnějšímu projednání, podle nálezu ÚS ze dne 19. února 2004, sp. zn. I. ÚS 660/03.

Odpovědnost vedoucího - pokyn ved. zaměstnance (fa A) k práci na střeše haly zaměstnanci (fa B) s následkem těžkého úrazu Podle skutkových zjištění obou soudů se posuzovaného trestného činu dopustil obviněný J. G. F. v podstatě tím, že na stavbě výrobní haly společnosti C. M., s. r. o. uložil poškozenému M. Z. práci spočívající v montáži střešní krytiny ve výšce minimálně čtyř metrů, aniž mu zajistil zejména potřebnou ochranu před případným pádem, k němuž také později na tomto staveništi došlo, a v důsledku toho poškozený utrpěl zranění mající charakter těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) TrZ. Přitom obviněný jako společník a jednatel společnosti C. T. L. G., která byla jediným (stoprocentním) společníkem C. M., s. r. o., u níž byl v době posuzovaného činu poškozený M. Z. podle pracovní smlouvy zaměstnán jako všeobecný operátor (a nikoliv jako montér), byl jejími zaměstnanci pokládán za osobu oprávněnou přidělovat jim pracovní úkoly, byť z hlediska právního nebyl jejich zaměstnavatelem. V tomto směru lze odkázat nejen na výpověď poškozeného M. Z., ale též i na výpovědi svědků R. P. a P. H. Oba posléze uvedení svědci vypověděli, že práci jim přiděloval též obviněný J. G. F., jehož pracovní pokyny respektovali. Obviněným zadané pracovní úkoly plnili, neboť jej pokládali za „majitele firmy“ oprávněného jim na pracovišti ve V. nařizovat, jakou práci mají vykonávat, a to i na stavbě nové výrobní haly. Ze zjištění soudů dále vyplývá, že obviněný za této situace rozhodl o tom, že jak poškozený M. Z., tak např. i svědek R. P. budou pracovat na stavbě výrobní haly, a to na montáži střešní krytiny. Na základě toho soudy uzavřely, že poškozený vykonával práci ve výškách na stavbě nové výrobní haly na pokyn obviněného, že tento pokyn pokládal za stanovení pracovního úkolu a respektoval jej bez ohledu na to, že tento druh práce neodpovídal jeho pracovnímu zařazení (č. l. 38). Přitom není sporu o tom, že poškozený nebyl vůbec seznámen s předpisy o bezpečnosti pro stavebně montážní práce a že mu nebyly poskytnuty žádné ochranné pracovní prostředky vyžadované pro výkon takové práce (srov. např. zprávu Inspektorátu bezpečnosti práce na č. l. 49–52). Obviněný sice skutečně nebyl zaměstnavatelem poškozeného, který byl bezpochyby zaměstnancem společnosti C. M., s. r. o., a rovněž tak nebylo zjištěno, že by byl dodavatelem stavebních prací na výstavbě nové výrobní haly, ovšem podstatné je to, že uložil poškozenému výkon konkrétní pracovní činnosti (montáž střešní konstrukce) za situace, v níž byl fakticky pokládán za osobu, která je k tomu jako „majitel společnosti“ oprávněna, a tedy učinil tak v situaci, kdy by se na něj v této souvislosti jinak vztahovaly povinnosti zaměstnavatele (např. podle § 132 a § 133 odst. 1 ZP1965), popřípadě povinnosti dodavatele stavebních prací (např. podle § 9 vyhl. č. 324/1990 Sb.), podle usnesení NS ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 11 Tdo 674/2006.

Areál s více zaměstnavateli – areál s více zaměstnavateli a povinnost zaměstnanců řídit se po vstupu do areálu dispozicemi Je-li v jednom areálu umístěno několik zaměstnavatelů, je pro posouzení, kdy končí cesta zaměstnance do zaměstnání ve smyslu ustanovení § 380 odst. 3 ZP, rozhodující závěr, od kterého okamžiku po vstupu do areálu začal být zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání; z tohoto hlediska není významné, zda jde o pokyny udělované přímo zaměstnavatelem, anebo zprostředkovaně subjektem, který v rámci areálu zajišťuje ostrahu společnou pro všechny zaměstnavatele, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2005, sp. zn. 21 Cdo 688/2005.

Úraz zaměstnance I. - pracovní úrazy v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů a odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem Odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem ve smyslu ustanovení § 366 odst. 1 ZP není omezena jen na případy, utrpí-li zaměstnanec poškození zdraví náhlým, násilným a krátkodobým působením zevních vlivů (úraz) při plnění pracovních úkolů, a že se týká rovněž pracovních úrazů, které se přihodily v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2005, sp. zn. 21 Cdo 688/2005.

Úraz zaměstnance II. – úraz v areálu s více firmami, při chůzi po komunikaci ve vlastnictví cizí firmy Z tohoto hlediska není pro posouzení přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů rovněž významné, zda k úrazu dojde při „chůzi po komunikaci na pozemku nikoli zaměstnavatele“, anebo okolnost, kde (ve kterém místě) dochází k vyznačování příchodu do zaměstnání, neboť místo instalace příslušného zařízení může být závislé na organizačním rozhodnutí zaměstnavatele, na možnosti umístění z technického hlediska, apod., aniž by mohlo být v daných podmínkách vždy ztotožněno se skutečným vstupem do zaměstnání, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. září 2005, sp. zn. 21 Cdo 688/2005.

Náhrada za bolest a společenské uplatnění - předmět dědictví Právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo od 1. 1. 2007, smrtí zaměstnance nezaniká, v plné výši se stává předmětem dědění a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla, podle rozsudku NS ze dne 7. dubna 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010.

Kontrola BOZP odborovou organizací - spor o povinnost zaměstnavatele strpět provedení kontroly Se závěrem odvolacího soudu o tom, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) vykonala právo na provedení kontroly nad stavem BOZP u žalovaného v rozporu s dobrými mravy, dovolací soud souhlasí. Odvolací soud v této souvislosti správně přihlédl zejména k počtu členů právní předchůdkyně žalobkyně, k tomu, jaké panují vztahy mezi členy (funkcionáři) odborové organizace a žalovaným, a k časové souvislosti mezi žádostí o provedení kontroly nad stavem BOZP ze dne 29. 8. 2004 a rozvázáním pracovního poměru s PhDr. H. P., a výstižně dovodil, že jednání žalobkyně (její právní předchůdkyně) nesměřuje k obhajobě práv a oprávněných zájmů zaměstnanců žalovaného v oblasti BOZP, ale že jde o výraz sporů, které (dlouhodobě) vedou se žalovaným (někteří) členové a funkcionáři odborové organizace, přičemž skutečným smyslem žádosti odborové organizace bylo způsobit (a působit) žalovanému újmu, podle rozsudku NS ze dne 16. prosince 2010, sp. zn. 21 Cdo 1037/2009.

Školení zaměstnance I. – školení s odstupem 7 a 4 roky a soustavné vyžadování znalostí I když "o zaviněném porušení zcela elementárních bezpečnostních pravidel ze strany zaměstnance P. M. při opravě vozidla zaměstnavatele nemá ani odvolací soud nejmenších pochyb", z provedených důkazů "je patrno", že "zaměstnavatel sice zesnulého P. M. s bezpečnostními předpisy seznámil a jejich dodržování proškolil, ovšem během jeho jedenáctiletého pracovního poměru pouze dvakrát" (a to s odstupem sedmi let, kdy ke druhému a zároveň poslednímu školení došlo 4 roky před úrazem), a že tedy podle názoru odvolacího soudu "v uvedeném případě lze o soustavném vyžadování znalosti bezpečnostních předpisů zesnulého zaměstnance hovořit jen stěží". Kromě toho zaměstnavatel tím, že nevydal místní provozní bezpečnostní předpis upravující pracovní a technologické postupy zaměstnanců při provozování dopravy, nesplnil rovněž "zákonnou prevenční povinnost", kterou mu jako zaměstnavateli, u kterého dochází mezi zaměstnanci k dopravě dopravními prostředky, ukládá NV č. 168/2002 Sb., podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1084/2009.

Pracovní úraz - princip tzv. objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úraze Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech podle ustanovení § 190 a násl. ZP je vybudována - jak z toho správně vychází odvolací soud - na principu tzv. objektivní odpovědnosti zaměstnavatele. Ustanovení § 191 ZP umožňuje, aby přes tuto existující objektivní odpovědnost se za určitých, v zákoně uvedených podmínek, zaměstnavatel své odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostil. Podle ustanovení § 191 odst. 2 písm. a) ZP (§ 367 odst. 2 písm. a) NZP*) se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že postižený zaměstnanec porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1084/2009.

Školení zaměstnance II. - seznámení zaměstnance s konkrétními bezpečnostními pravidly, ale podle již neplatného právního předpisu Je mimo pochybnost, že, aby se mohl zaměstnavatel částečně zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu podle ustanovení § 367 odst. 2 písm. a) ZP, musí se jednat ze strany zaměstnance o porušení konkrétního ustanovení bezpečnostního předpisu nebo pokynu k zajištění BOZP, který upravuje určitý způsob jednání nebo určitý způsob jednání zakazuje. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že P. M. v souvislosti se svým smrtelným pracovním úrazem porušil ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) a b) a § 8 odst. 3 písm. c) bývalé vyhlášky č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel, podle kterých při provádění oprav, údržby a kontrol vozidla je pracovník (zaměstnanec) zejména povinen vozidlo zabezpečit proti samovolnému pohybu a provádět kontrolu spodku vozidla jen při vypnutém motoru, přičemž je zakázáno manipulovat s ovládacím zařízením vozidla bez předchozích opatření, která vyloučí nežádoucí pohyb vozidla nebo jeho částí. Jmenovaný zaměstnanec žalovaného přitom utrpěl smrtelný pracovní úraz v důsledku toho, že nezajistil opravované vozidlo proti samovolnému pohybu (jestliže ponechal zařazený zpáteční rychlostní stupeň, zjevně nezataženou ruční brzdu, nezajistil kola klíny proti posunu vozu vzad a ponechal klíče v zapalování), ačkoliv byl s výše uvedenými konkrétními bezpečnostními pravidly, upravujícími postup při provozu, údržbě a opravách vozidel, seznámen dne 1. 3. 2000 během osmihodinového "opakovaného školení" řidičů. Za této situace pak není pro závěr o liberaci zaměstnavatele - jak se dovolatelé mylně domnívají - významné, že žalovaný v rozporu s NV č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky (které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2003), nevydal místní provozní bezpečnostní předpis upravující pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy. Podstatné z tohoto hlediska je, že postižený zaměstnanec P. M. byl seznámen s konkrétním pravidlem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti, již prováděl, a jehož porušení bylo příčinou jeho pracovního úrazu, třebaže v té době již formálně neplatila vyhláška č. 213/1991 Sb. (byla zrušena vyhláškou č. 39/2003 Sb. ke dni 11. 2. 2003), v níž byla tato vlastní bezpečnostní pravidla, "s nimiž ho žalovaný seznámil a z jejich dodržování proškolil", obsažena, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1084/2009.

Vysokozdvižný vozík - sesunutí přepravovaných nezajištěných plechů na zaměstnankyni Obviněný R. Ch. vědomě přepravoval na vysokozdvižném vozíku nezajištěný materiál (plechy), přičemž viděl poškozenou I. V., jak stojí na svém pracovišti, v jehož bezprostřední blízkosti tímto způsobem manipuloval s nákladem, u kterého hrozilo a také nastalo sesutí na nohu poškozené, obviněný měl a mohl vědět, že může způsobit zranění poškozené právě tak, jak k tomu došlo. Na tomto závěru tedy nemůže nic změnit ani okolnost, jestli zde působila i další příčina v podobě magnetu u lisu. Soudy nižších stupňů zde prakticky vyloučily působení magnetu jako příčinu sesutí plechů a tento skutkový závěr Nejvyšší soud respektuje. Navíc by uvedená příčina ani nemohla jakkoli zpochybnit či omezit odpovědnost obviněného za způsobený následek, zejména když obviněný nepochybně věděl o existenci zmíněného magnetu, o jeho poloze a možných účincích. Proto jednání obviněného zůstává jedinou a výlučnou příčinou sesunutí plechů z vysokozdvižného vozíku na nohu poškozené a jejího zranění. Kdyby totiž obviněný vůbec nemanipuloval s tzv. rozpáskovaným balíkem plechů, a to s vědomím všech uvedených rozhodných okolností včetně zákazu takové manipulace, nemohl by se projevit ani případný vliv magnetu a vůbec by nedošlo k sesutí plechů způsobem, který znamenal vážné zranění poškozené. Správnost tohoto závěru pak nemůže být dotčena ani důkazy, které obviněný navrhoval a jimiž měla být prokázána jen síla působení magnetu na přepravované plechy. Podle závěrů soudů obviněný svým jednáním vědomě porušil zejména ustanovení čl. 5. 3. 7 Řádu č. 002/05 – Dopravní řád obchodní společnosti W. A., s. r. o., které ukládá řidiči manipulačního (tj. i vysokozdvižného) vozíku povinnost odmítnout přepravu břemene, jež svým rozměrem a uložením ohrožuje bezpečný provoz, přičemž řidič je odpovědný i za bezpečné uložení a upevnění převáženého materiálu. Obviněný byl řádně seznámen se svými povinnostmi a proškolen o nich. Ostatně i kdyby snad bylo dílčí příčinou sesutí plechů z vysokozdvižného vozíku řízeného obviněným též působení magnetu používaného v souvislosti s provozem lisu, u něhož se nacházela poškozená, obviněný s ohledem na své dosavadní pracovní zkušenosti nepochybně věděl o existenci tohoto magnetu a o jeho účincích, takže mohl předpokládat, jaké důsledky nastanou, pokud se s přepravovanými a neupevněnými plechy příliš přiblíží do magnetického pole. I v takovém případě by tedy jednání obviněného, jímž porušil předpisy pro bezpečnou manipulaci s přepravovaným materiálem, zůstalo jedinou příčinou zranění poškozené I. V. a způsobení tohoto následku je pokryto jeho zaviněním z nedbalosti. Obviněný R. Ch. jednal přinejmenším z nevědomé nedbalosti (§ 5 písm. b) TrZ), protože nedodržel potřebnou míru povinné opatrnosti, která nemusí vyplývat jen z právních norem, ale může být konkretizována i vnitřními bezpečnostními předpisy, technickými normami apod., jak tomu bylo i v posuzovaném případě. Obviněný tedy nepostupoval v souladu s interními předpisy svého zaměstnavatele o bezpečnosti práce, s nimiž byl seznámen, přičemž i z hlediska subjektivního mu s ohledem na jeho zkušenosti a okolnosti, za nichž manipuloval s plechy, nic nebránilo v tom, aby rozpoznal konkrétní nebezpečí z toho vyplývající a aby nezpůsobil následek, který nastal, podle usnesení NS ze dne 10. října 2007, sp. zn. 5 Tdo 1096/2007.

Lehkomyslné jednání - nezpůsobilý stavební výtah a úraz zaměstnance Jako lehkomyslné jednání [§ 191 odst. 2 písm. c) ZP19695 (§ 367 odst. 2 písm. b) ZP)] může být posuzováno jen takové jednání pracovníka, které není zároveň porušením právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci [§ 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP)] a [§ 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP)]. Jde-li o porušení uvedených předpisů ze strany pracovníka, je třeba otázku zproštění se odpovědnosti organizace posoudit především podle ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP) nebo i podle ustanovení § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP). Je-li lehkomyslné jednání pracovníka zároveň porušením předpisu o bezpečnosti práce, je nutné otázky zproštění se odpovědnosti na straně organizace posuzovat pouze podle ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP) a § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP) a nikoliv podle ustanovení § 191 odst. 2 písm. c) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. b) ZP). Svědčí o tom i znění tohoto posledně citovaného ustanovení, a to konkrétně slova „ač neporušil předpisy nebo pokyny k zajištění BOZP, jednal lehkomyslně“. Takovýto výklad má své opodstatnění i z toho důvodu, že je tím zdůrazněna povinnost organizace seznamovat předem pracovníky s předpisy vydanými k zajištění BOZP. Nesplní-li organizace tuto svou povinnost, nemůže se ani částečně zprostit odpovědnosti za pracovní úraz, jestliže příčinou pracovního úrazu je porušení předpisů k zajištění BOZP ze strany pracovníka, podle rozhodnutí KS v Č. Budějovicích ze dne 24. října 1989, sp. zn. 6 Co 1107/89.

Zapažení výkopu kanalizace - zavalení dvou dělníků v nezapažené části výkopu I. Ustanovení § 135 odst. 4 písm. c) ZP1965 a § 135 odst. 4 písm. d) ZP1965 (§ 106 odst. 4 písm. c), d) ZP) jsou bezpečnostními předpisy všeobecného charakteru, která nemohou mít za následek zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 a § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP). II. V řízení o odškodnění pracovního úrazu při posuzování liberačních důvodů ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 a § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 může být soud vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. rozhodnutím vydaným ve správním řízení, jen pokud deklarované porušení právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu. Dovolání k NS: Za situace, kdy „den před tragickou událostí“ žalovaný zjistil v průběhu prací změnu hydrogeologických podmínek, které mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost práce, když byla objevena příčně i podélně vedoucí dosud neznámá kanalizace, z níž došlo k úniku tekutiny a podmáčení půdy ve výkopu, kdy „navíc bylo jasné, že v důsledku v minulosti prováděných výkopových prací již nejde o zeminu rostlou, ale dříve narušenou, tedy méně soudržnou“, nepostačovala již podle názoru odvolacího soudu k řádnému seznámení zaměstnanců s předpisy o BOZP „s důsledky uvedenými v ust. § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965“ pouhá účast na školení dne 1. 4. 1992 a podpis presenční listiny, „když navíc podle zápisu se jednalo o školení značně formální, pokud zaměstnavatel patrně spoléhal na velkou zkušenost svých zaměstnanců“. V tomto případě „bylo třeba zaměstnance na nově nastalou situaci zvláště a důrazně upozornit a vysvětlit jim přitom velkou rizikovost výkopových prací a mělo jim být vysvětleno proč právě jen výkon práce při stavbě pažení ze zapaženého prostoru zaručuje i jejich osobní bezpečnost při práci“.Rovněž dohled stavbyvedoucího jednou za půl hodiny, popřípadě jednou za hodinu „představoval nedostatečné plnění jeho funkce, neboť do pominutí zvýšeného nebezpečí bylo zapotřebí jeho nepřetržité přítomnosti na stavbě, popřípadě přítomnosti jeho asistenta“. „Jen prokázání těchto podmínek a učinění takových opatření“ by podle názoru odvolacího soudu mohlo mít za následek úplnou liberaci žalovaného ve smyslu ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965. Žalovaný se tedy zprostil své odpovědnosti jen zčásti, neboť prokázal, že postižený zaměstnanec porušil svým zaviněním „výše uvedené předpisy“, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a toto porušení bylo „jednou ze dvou příčin škody“; druhou příčinou bylo pochybení zaměstnavatele (žalovaného), podle rozsudek NS ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1117/2007.

Pracovní cesta – cesta vykonaná bez povolení zaměstnavatele ještě nutně nevede k závěru, že cesta nesouvisela s výkonem práce V posuzované věci se odvolací soud při zkoumání, zda k újmě na zdraví žalobce došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, omezil na zjištění, že žalobce byl na pracovní cestě a že se iniciativně rozhodl bez souhlasu svého nadřízeného k odvozu jiného zaměstnance žalované po skončení práce do jeho bydliště. Ze zjištění, že tato cesta byla učiněna bez povolení žalované, učinil závěr, že „nebyla vykonána v souvislosti s výkonem práce“. Tuto úvahu však vzhledem k okolnostem případu nelze považovat za úplnou. Odvolací soud se vůbec nezabýval tím, zda se v projednávané věci nejednalo kupříkladu o úkon během práce obvyklý, ač okolnosti projednávané věci takové úvaze nasvědčují, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1148/2002.

Pád pokrývače z výšky - při opravě rodinného domu, práce (OSVČ) pro cizí firmu, nesprávné lešení Za právní námitku opřenou ovšem o odlišná skutková tvrzení pak nutno pokládat i tu, podle níž poškozený vystupoval na stavbě jako osoba samostatně výdělečně činná, takže sám ručil za dodržování povinností k zajištění bezpečnosti práce, kterou vykonával. Tato poslední námitka byla námitkou spíše skutkovou, kterou obviněný oponoval skutkovému stavu věci zjištěnému soudy. Z řízení před nimi totiž vyplynulo, že smluvní vztah o provedení opravy vznikl toliko mezi obviněným jako zhotovitelem a svědkem R. jako objednatelem opravy střechy. Obviněný proto v souladu s právními normami citovanými ve výroku nalézacího soudu odpovídal za dodržení pravidel bezpečnosti práce i ve vztahu k dalším osobám, které pod jeho vedením na opravě střechy pracovaly. Obviněný doznal, že poškozený pracoval na opravě s jeho vědomím, sám jej pověřil konkrétními úkoly. Obviněný se zjevně nezajímal o to, zda poškozený disponuje odpovídajícím živnostenským oprávněním, neboť ten nemohl vykonávat pokrývačské práce jako OSVČ, když živnostenské oprávnění měl pouze na práce zednické, podle usnesení NS ze dne 4. listopadu 2009, sp. zn. 3 Tdo 1153/2009.

Vědomá nedbalost - nezbytná podmínka vzniku škody Je pravdou a v průběhu řízení bylo prokázáno, že svým dílem přispěl ke vzniku daného pracovního úrazu porušením pracovněprávních předpisů sám poškozený a především také zaměstnavatel obviněného (spolupracovník zraněného zaměstnance) a poškozeného (zraněný zaměstnanec), který dostatečně nezajistil bezpečnost pracovníka (v tomto případě poškozeného). Takové konstatování však ještě neznamená, že by obviněný (spolupracovník zraněného) svým jednáním nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 TrZ, neboť i on porušením pracovněprávních předpisů dostatečně nedbal o bezpečnost a zdraví osob, kterých se bezprostředně dotýkalo jeho jednání. Pokud by obviněný neuvedl vozík do chodu, ke zranění by nedošlo. Jednání obviněného je tak nutno považovat za převážnou příčinu vzniku úrazu poškozeného a jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, jednání obviněného je pro vznik předmětné újmy na zdraví poškozeného podmínkou sine qua non (nezbytnou podmínkou). Přestože tedy v příslušné trestní věci došlo k následkům v podobě zranění poškozeného při existenci několika příčin, došlo k němu především z důvodu nedbalosti obviněného, je tedy zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 TrZ, podle usnesení NS ze dne 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Tdo 1207/2009.

Pracovní úraz zaměstnance - částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz zaměstnance Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání podle ustanovení § 366 a § 380 ZP je vybudována na principu tzv. objektivní odpovědnosti zaměstnavatele. Ustanovení § 367 ZP umožňuje, aby přes tuto existující objektivní odpovědnost se za určitých, v zákoně uvedených podmínek, zaměstnavatel své odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostil. Aby se mohl zaměstnavatel částečně zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu podle ustanovení § 367 odst. 2 písm. a) ZP, musí se jednat ze strany zaměstnance o porušení konkrétního ustanovení bezpečnostního předpisu, který upravuje určitý způsob jednání nebo určitý způsob jednání zakazuje. Porušení předpisů nebo pokynů jen všeobecného charakteru nemůže mít za následek zproštění se této odpovědnosti, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. června 2002, sp. zn. 21 Cdo 1209/2001.

Porušení pravidel silničního provozu zaměstnancem - úloha policie a zaměstnavatele v této oblasti Právním předpisem k zajištění BOZP [§ 273 odst.1 ZP (§ 349 odst. 1 NZP*)] jsou podle ustálené judikatury soudů rovněž dopravní předpisy, neboť svým obsahem směřují k tomu, aby byla zajištěna bezpečná doprava na pozemních komunikacích; takovým právním předpisem proto byla také vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu). Při zkoumání, zda se zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 191 ZP zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, jehož příčinou bylo porušení pravidel silničního provozu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy samotná zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel; vyžadování a kontrola znalostí a dodržování pravidel silničního provozu je svěřeno policii, a proto kontrolu znalostí a dodržování těchto předpisů ze strany zaměstnavatele není třeba zkoumat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2001 sp. zn. 21 Cdo 1239/2000). Protože soud je v občanském soudním řízení vázán rozhodnutím příslušného orgánu vydaným ve správním řízení o tom, že byl spáchán přestupek, a kdo jej spáchal (§ 135 odst.1 o.s.ř.), bylo za řízení prokázáno, že žalobce zaviněně porušil právní předpis k zajištění BOZP, když v rozporu s ustanovením § 24 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), nezajistil vozidlo zakládajícími klíny. Vzhledem k tomu, že kontrolu znalostí a dodržování pravidel silničního provozu ze strany zaměstnavatele není třeba zkoumat, bylo třeba vycházet (bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu bylo u zaměstnavatele žalobce porušování povinnosti používat zakládací klíny "tolerováno") z toho, že žalobce byl s pravidly silničního provozu řádně seznámen a že jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 1222/2008.

Vztah příčinné souvislosti při pracovním úrazu – vztah mezi zaviněným porušením předpisů nebo pokynů k zajištění BOZP ze strany zaměstnance a škodou při pracovním úrazu O vztah příčinné souvislosti mezi zaviněným porušením předpisů nebo pokynů k zajištění BOZP ze strany zaměstnance a škodou při pracovním úrazu se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem porušení těchto předpisů nebo pokynů, tj. bez porušení těchto předpisů a pokynů by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti při prokazování předpokladů zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nestačí pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení předpisů nebo pokynů k zajištění BOZP ze strany zaměstnance; taková příčinná souvislost musí být postavena najisto. Postup při zjišťování této příčinné souvislosti spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, pouze z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde ve své podstatě o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat ty příčiny a následky, které jsou důležité pro zproštění se odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu ze strany zaměstnavatele, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 1222/2008.

Pracovní kázeň - zvlášť hrubé porušení pracovní kázně a vázanost soudu pracovním řádem zaměstnavatele Při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance, podle rozsudku NS ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99.

Pracovní úraz – vymezení pojmu Pracovním úrazem se rozumí takové poškození zdraví zaměstnance, jehož příčinou byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy že k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení – trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné; přitom musí jít o příčinu podstatnou, důležitou a značnou, podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. října 2011, sp. zn. 21 Cdo 1235/2011.

Vrozená vada páteře zaměstnance - poškození páteře při zvedání břemene Jestliže dovolatel v této souvislosti poukazuje na právní názor vyslovený v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1962, sp. zn. 4 Cz 86/1961, podle kterého „existence určitého chorobného stavu (vrozené nebo získané predispozice), třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno výkonem práce jako jednou z hlavních příčin“, potom přehlíží, že skutkový závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o neexistenci příčinné souvislosti mezi úrazovým dějem a poškozením zdraví žalobce vyplývá ze zhodnocení obsahu výše zmíněných znaleckých posudků, v nichž znalci po náležitém odůvodnění dospěli k závěru, že „událost ze dne 31. 10. 1985 (kdy žalobci při zvedání odlitků tzv. ruplo v zádech), popisovaná žalobcem jako pracovní úraz, nesplňuje kriteria úrazu“, a že hlavní a podstatnou příčinou nepříznivého zdravotního stavu žalobce nebyl pracovní úkon (a s ním spojená tělesná námaha), ale „předchozí degenerace meziobratlové ploténky, v jejímž vazivovém prstenci (již dříve) vznikne radiální trhlinka“. Při zjišťování toho, co bylo příčinou škody na zdraví žalobce, tedy bylo postupováno v souladu s ustálenou soudní praxí, která vychází z názoru, že pracovním úrazem se rozumí takové poškození zdraví zaměstnance, jehož příčinou byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy že k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení – trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné; přitom musí jít o příčinu podstatnou, důležitou a značnou (srov. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975, Cpj 37/1974, a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 1961, sp. zn. 4 Co 172/1961), podle usnesení NS ze dne 5. října 2011, sp. zn. 21 Cdo 1235/2011.

Řízení vozidla zaměstnancem I. – řízení vozidla jako předmět pracovního vztahu a zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz zaměstnance/řidiče Při zkoumání, zda se zaměstnavatel podle ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) ZP zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Vyžadování a kontrola znalostí a dodržování pravidel silničního provozu je svěřeno policií, kontrolu znalostí a dodržování těchto předpisů zaměstnavatelem není třeba zkoumat, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2001, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000.

Řízení vozidla zaměstnancem II. - ztráta kontroly nad vozidlem v důsledku náhlé indispozice (mikrospánek) Jestliže zaměstnanec/řidič před započetím jízdy spoléhá na to, že ji může bezpečně vykonávat, ačkoliv ví o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, těmto okolnostem nepřizpůsobí ani režim své jízdy, jde v případě pracovního úrazu - dopravní nehody způsobené ztrátou kontroly nad vozidlem v důsledku náhlé indispozice vyvolané výše uvedenými okolnostmi - o zaviněné porušení právních předpisů k zajištění BOZP (dopravních předpisů), podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2001, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000.

Řízení vozidla zaměstnancem III. - řidič-referent a seznámení zaměstnance s dopravními předpisy Protože právními i ostatními předpisy k zajištění BOZP se rozumí kromě jiných i dopravní předpisy, srov. § 349 odst. 1 ZP, je řádné seznámení s nimi podmínkou rozhodující o tom, zda se zaměstnavatel bude moci zprostit odpovědnosti za pracovní úraz vzniklý porušením takových předpisů. I když s obsahem právních i ostatních předpisů k zajištění BOZP zaměstnance zpravidla seznamuje zaměstnavatel, zákoník práce ani jiný právní předpis nevylučují, aby toto seznámení prováděl v dostatečné míře jiný subjekt (orgán) odlišný od zaměstnavatele. V oblasti dopravních předpisů - v době, kdy žalobce získal řidičské oprávnění - byl (kromě jiného) obsah a rozsah požadovaných znalostí pravidel chování v silničním provozu a zásad bezpečné jízdy určován vyhláškou č. 94/1972 Sb., o výcviku a dalším zvyšování odbornosti řidičů silničních motorových vozidel. Úroveň dosažené odborné způsobilosti je prověřována zkouškami; provádění zkoušek (popř. ve stanovených případech přezkušování) z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel bylo svěřeno policii (zpravidla zkušebním komisařům dopravních inspektorátů - srov. § 1 odst. 1 vyhlášky č. 174/1980 Sb., o provádění zkoušek z odborné způsobilosti žadatelů o řidičská oprávnění). Policie také podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 283/1991 Sb., o policii, ve znění zákonů č. 26/1993 Sb. a č. 67/1993 Sb., dohlíží (dohlížela) na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí (spolupůsobila) při jeho řízení, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2001, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000.

Mikrospánek řidiče-referenta – dopravní nehoda (po 12-ti hod. práce + 4 hod. řízení auta) a zaviněné porušení dopravních předpisů Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobce pracoval na stavbách žalované na celém území republiky jako "TH pracovník"; dne 11. 6. 1992 mu byl předán služební automobil Š 1203, jako "řidič - referent" pobíral ke mzdě pravidelné měsíční příplatky, dne 2. 3. 1993 absolvoval každoroční povinné poučování řidičů referentských vozů s přezkoušením, řidičský průkaz pro skupiny oprávnění "M, B" mu byl vydán 11. 11. 1980. Dne 14. 4. 1993 v 00,15 hod. nastoupil s přiděleným automobilem pracovní cestu, v jejím průběhu měl dvě bezpečnostní přestávky. V 04,10 hod. na silnici I. třídy č. 50 ve směru na Uherské Hradiště v klesání před táhlou pravotočivou zatáčkou vyjel vlevo v přímém směru mimo vozovku, kde narazil do dvou stromů; za přestupek podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil porušením ustanovení § 16 odst. 1 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu, byla žalobci dne 29. 6. 1993 uložena ve správním řízení pokuta 1.200,- Kč. Názor žalobce, že za situace, jestliže dojde k nehodě a v souvislosti s tím k porušení dopravních předpisů v důsledku mikrospánku řidiče, "nelze o zavinění hovořit", neboť - jak uvádí - k mikrospánku může dojít nezávisle na vůli řidiče, nemůže obstát i proto, že za rozhodující kritérium pro toto hodnocení považuje především závěrečnou fázi jednání bezprostředně předcházející nehodě. Uvedený názor náležitě nepřihlíží k tomu, že povinností řidiče motorového vozidla bylo dodržovat pravidla silničního provozu stanovená vyhláškou č. 99/1989 Sb. (ve znění účinném v době úrazu) po celou dobu jízdy. V ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) citované vyhlášky bylo stanoveno, že řidič nesmí řídit vozidlo kromě jiného v případech, kdy je jeho schopnost k řízení snížena úrazem, nemocí, nevolností, únavou apod. Na řidiči pak je, aby posoudil případnou existenci těchto překážek a tomu přizpůsobil své chování; za určitých okolností by pak nesměl jízdu buď vůbec vykonat anebo v ní pokračovat, popřípadě v ní pokračovat bez přiměřeného odpočinku. Úvaha řidiče o schopnosti k řízení vozidla musí být založena a musí vycházet z konkrétních okolností, které zná, anebo které by znát měl, jako kupř. v posuzované věci, že lidský organismus po pracovním výkonu a při nedostatečném spánku je v zátěžových situacích náchylnější k únavě. Namítá-li žalobce, že neměl být vyslán na pracovní cestu "po celodenní 12-ti hodinové práci přes noc", přehlíží, že k tomu, aby zaměstnanec dostál své povinnosti dodržovat právní předpisy k zajištění BOZP [§ 135 odst. 2 ZP (§ 106 odst. 2 NZP*)], je na něm, aby on sám z hlediska výše uvedených zásad posoudil, zda je za daných okolností vůbec schopen pracovní cestu nastoupit a zda tedy nemá výkon této práce odmítnout, anebo, pokud ji nastoupí, za jakých podmínek ji bude konat. Z uvedeného vyplývá, že jestliže zaměstnanec - řidič před započetím jízdy spoléhá na to, že ji může bezpečně vykonávat, ačkoliv ví o okolnostech, které by mohly mít negativní vliv na jeho schopnost ovládat motorové vozidlo, a přesto těmto okolnostem nepřizpůsobí ani režim své jízdy, zejména zařazováním častějších zastávek s přiměřenou dobou odpočinku, jde v případě pracovního úrazu - dopravní nehody způsobené ztrátou kontroly nad vozidlem v důsledku náhlé indispozice vyvolané výše uvedenými okolnostmi - o zaviněné porušení právních předpisů k zajištění BOZP (dopravních předpisů), podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2001, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000.

Stavební činnost - zřícení betonového ostění na dělníka z důvodu nedodržení technologického postupu při stavební činnosti Ze skutkových zjištění odvolacího soudu přitom vyplývá, že předmětné stavební práce prováděla svépomocí firma Italia Transport, s. r. o., přičemž tyto práce řídil právě dovolatel. Sám (s poukazem na své odborné znalosti v oblasti stavebnictví) to konečně nijak nezpochybnil a ve svých výpovědích to potvrdili i svědci O., P., P., Č., M. a T., kteří v plném rozsahu respektovali veškeré jeho pokyny a bez výhrad je plnili. Dovolatel tedy fakticky převzal a vykonával funkci jejich vedoucího, a proto byl nepochybně i v postavení odpovědného pracovníka podle § 2 písm. f) vyhlášky č. 324/1990 Sb. Pokud Krajský soud v Ostravě založil právní posouzení věci na pochybnosti nevzbuzujícím zjištění, že obviněný (dovolatel) v plném rozsahu řídil práce související s dobetonováním ostění a měl v tomto postavení také všechny pravomoci rozhodovat, nelze tomuto soudu již vytýkat, že se mu nepodařilo objasnit, zda byl k řízení stavebních prací někým pověřen či zmocněn. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného by se jednalo o prakticky stejnou situaci, podle usnesení NS ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. 3 Tdo 1244/2011.

Fyzické napadení a zranění nadřízeného zaměstnance zaměstnancem Z hlediska intenzity odvolací soud zhodnotil toto porušení pracovní kázně žalobce jako závažné, „neboť v daném případě je nutno akcentovat zejména úmyslnou formu zavinění, jakož i způsob a intenzitu porušení konkrétních povinností žalobce, který se svévolně, v přímém rozporu s vydanými pokyny svého nadřízeného zaměstnance pokusil opatřit si kopii dokumentu zaměstnavatele a aktivně se fyzicky postavil nadřízenému vedoucímu zaměstnanci ve snaze zabránit mu v odebrání dokumentu svévolně drženého žalobcem“. Odvolací soud uzavřel, že „takové jednání zaměstnance vůči nadřízenému vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele nelze v pracovním poměru připustit a s ohledem na způsob a okolnosti porušení povinností žalobce je opodstatněn závěr, že na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával“. V projednávané věci důvodem výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) ZP1965 byla mimo jiné skutečnost, že žalobce dne 16. 11. 2005 fyzicky napadl přímého nadřízeného Mgr. F. Ch. při plnění jeho pracovních povinností; toto jednání žalobce (tento skutek) bylo v řízení prokázáno. Porušil-li tedy žalobce své povinnosti zaměstnance vyplývající pro něj z pracovní smlouvy a právních předpisů (a tento závěr odvolacího soudu je – jak výše uvedeno – správný) a dal-li žalovaný žalobci z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru, nelze dovodit, že by jednání žalovaného nesměřovalo k dosažení účelu, smyslu a výsledku sledovaného ustanovením § 46 odst. 1 písm. f) ZP1965 a že by bylo v rozporu s dobrými mravy vedeno jen přímým úmyslem způsobit žalobci újmu (srov. obdobně ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1218/2005). Žalovaný pouze využil svého oprávnění dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru v případě, je-li naplněn některý z výpovědních důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 ZP1965, podle rozsudku NS ze dne 9. září 2010, sp. zn. 21 Cdo 1462/2009.

Cesta na stravování na pracovní cestě - cesta do restaurace, úraz zaměstnance po vystoupení ze služebního vozidla při cestě do restaurace Soudní praxe vycházela z názoru, že z úkonů potřebných k výkonu práce a úkonů během práce obvyklých nebo nutných před počátkem práce nebo po jejím skončení „je vyňato stravování, nikoliv také cesta ke stravování“, aniž vysvětluje, zda má na mysli cestu ke stravování v areálu zaměstnavatele, anebo mimo něj. Právní úprava obsažená v ustanovení § 25 odst. 3 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. (§ 274 odst. 1 ZP) výše uvedený nedostatek odstranila. Za pracovní úraz umožňuje považovat poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl cestou ke stravování, jen jestliže tato cesta byla konána v objektu zaměstnavatele. Východiskem úvah zde může být okolnost, že odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem – jde-li o rozsah úkonů potřebných k výkonu práce, úkonů během práce obvyklých nebo nutných před počátkem práce nebo po jejím skončení – má své místo jen v případech, kdy zaměstnavatel může mít možnost vlastními opatřeními ovlivnit úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a kdy je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele usměrňujícím jeho jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1824/2005). Protože toto působení preventivní povahy není zpravidla možné mimo areál zaměstnavatele, nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby [obdobně, jako je tomu v případě cesty do zaměstnání a zpět – srov. § 190 odst. 2 ZP1965 (§ 380 odst. 3 ZP)] odpovídal za úraz, k němuž dojde mimo sféru jeho působnosti na přístupové cestě před vchodem do restaurace umístěné mimo objekt zaměstnavatele. Ve prospěch opačného názoru nelze důvodně namítat, že cesta zaměstnance ze služebního vozu ke stravování do restaurace je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, neboť se jedná o „úkony potřebné k výkonu práce, úkony obvyklé k výkonu práce“, neboť tyto argumenty nemění nic na skutečnosti, že k úrazu došlo na cestě ke stravování mimo objekt zaměstnavatele, podle usnesení NS ze dne 5. dubna 2007, sp. zn. 21 Cdo 1487/2006.

Pracovní úraz – úraz zaměstnance a úrazový děj Pracovním úrazem se rozumí porušení zdraví, které bylo zaměstnanci způsobeno v přímé souvislosti s výkonem jeho zaměstnání nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Toto zevní působení, označované též jako úrazový děj, je zpravidla takovou událostí, která vyvolá u postiženého subjektivní potíže, které mu nedovolují pokračovat v obvyklé práci nebo jen s určitými potížemi, nebo jej dokonce z práce vyřazují. O úrazový děj může jít i v případech náhlého poškození zdraví, které nastalo při náhlém napětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce nebo je sice konán v hranicích obvyklé těžké práce, ale za nepříznivých okolností, anebo pohybuje se sice v hranicích obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus zaměstnance není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. února 2008, sp. zn. 21 Cdo 1508/2007.

Mikrospánek řidiče kamionu Otázkou porušení právních nebo ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, seznámení s nimi a soustavného vyžadování a kontrolování jejich znalosti a dodržování ve smyslu ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP)] ve vztahu k tzv. „mikrospánku“ řidiče motorového vozidla se – jak správně uvedl odvolací soud – již dovolací soud zabýval. Byl přijat názor, že vzhledem k tomu, že právními i ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se rozumí kromě jiných i dopravní předpisy [srov. § 273 odst. 1 ZP1965 (§ 349 odst. 1 ZP)], je řádné seznámení s nimi podmínkou rozhodující o tom, zda se zaměstnavatel bude moci zprostit odpovědnosti za pracovní úraz vzniklý porušením takových předpisů. I když s obsahem právních i ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnance zpravidla seznamuje zaměstnavatel, zákoník práce ani jiný právní předpis nevylučují, aby toto seznámení prováděl v dostatečné míře jiný subjekt (orgán) odlišný od zaměstnavatele. V oblasti dopravních předpisů je úroveň dosažené odborné způsobilosti prověřována zkouškami; provádění zkoušek (popř. ve stanovených případech přezkušování) z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel bylo svěřeno policii. Policie také podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 283/1991 Sb., o policii, dohlíží (dohlížela) na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí (spolupůsobila) při jeho řízení. Proto při zkoumání, zda se zaměstnavatel podle ustanovení [§ 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP)] zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Protože na bezpečnost a plynulost silničního provozu, včetně dodržování pravidel silničního provozu, dohlíží policie, není ani třeba zkoumat kontrolu znalostí a dodržování těchto pravidel zaměstnavatelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000), podle rozsudku NS ze dne 9. září 2010, sp. zn. 21 Cdo 1513/2009.

Pronájem prostor mezi firmami - požární ochrana Obecné soudy měly na daný případ aplikovat § 2 odst. 2 zákona o požární ochraně, podle kterého právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Je tak namístě zopakovat a zdůraznit, že za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany. Jak vyplynulo z provedených skutkových zjištění, předmětná soustava prodlužovacích kabelů, která byla podle učiněných skutkových zjištění příčinou vzniku požáru, nebyla nainstalována vlastníkem nemovitosti, tento o ní nebyl ani informován (kdyby tomu tak bylo, její používání by s největší pravděpodobností zakázal), kabely byly skryty pod kobercem a vlastník nemovitosti tak objektivně nemohl revize provádět (když o jejich existenci ani nevěděl). Z výše uvedených důvodů je proto i naprosto neopodstatněná námitka dovolatele (nájemce), že na něj nebyly smlouvou o podnájmu přeneseny povinnosti na úseku požární ochrany, neboť jak vyplývá zejména z Všeobecných podmínek ke smlouvě a dále z Provozního řádu, dovolatel jako podnájemce byl povinen dodržovat veškeré právní předpisy a normy vztahující se k prováděné činnosti (ochrana bezpečnosti práce, požární ochrana, ochrana životního prostředí, hygiena apod.) a zavázal se rovněž dodržovat Provozní řád nájemce, přičemž za účelem kontroly dodržování ujednání z uzavřené smlouvy a za účelem výkonu oprávnění nájemce, vyplývajících z podnájemní smlouvy, pak byl dovolatel jako podnájemce povinen umožnit nájemci přístup do předmětu pronájmu. Dále byl dovolatel povinen dbát na to, aby byly dodrženy předpisy na ochranu proti úrazu či protipožární předpisy a v rámci své provozovny měl povinnost zajistit preventivní a jinou potřebnou protipožární ochranu. Je tedy zřejmé, že pokud dovolatel užíval prodlužovací kabely, které nebyly obsahem předávacího protokolu, který dovolatel podepsal, byly skryty pod kobercem, a tím, že jejich existenci nikomu neoznámil a neumožnil tak provádění jejich revizí, zcela jednoznačně porušil svoje povinnosti na úseku požární ochrany, které mu byly zcela jednoznačně stanoveny v rámci smlouvy podnájemní. Navíc je nutno zdůraznit, že vlastníci Obchodního domu B. si takto zákonem stanovené povinnosti plnili prostřednictvím revizního technika J. N., přičemž k předmětným prodlužovacím kabelům revize prováděny nebyly, neboť tyto nebyly ve vlastnictví Obchodního domu B. a tento neměl povědomí o jejich existenci, podle usnesení NS ze dne 16. března 2011, sp. zn. 3 Tdo 1585/2010.

Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele - úplné a nebo částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz a ne/konkrétní pokyn Při rozhodování o úplném nebo částečném zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz nebo nemoc z povolání § 367 odst. 1 písm. a) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP je třeba dbát na to, že musí jít o předpis anebo pokyn konkrétní § 349 odst. 2 ZP, který upravuje určitý způsob jednání anebo konkrétní způsob jednání zakazuje. Porušení předpisů nebo pokynů všeobecného charakteru, které svým adresátům kupříkladu ukládají počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku, nemůže mít totiž za následek právní účinky uvedené v ustanoveních § 367 odst. 1 písm. a) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP (srov. závěry býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/1974), podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1648/2004.

Odborná způsobilost - odborně způsobilý zaměstnanec (střelmistr) a jeho schopnost pracovat individuálně Z hlediska liberačních důvodů podle ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP nelze považovat za nekonkrétní takový právní předpis k zajištění BOZP, který, vycházeje ze skutečnosti, že zaměstnanec osvědčil složením předepsané zkoušky odborné způsobilosti, že splňuje zvláštní předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, předpokládá, že s ohledem na získanou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti musí být zaměstnanec schopen předpis v provozu vyhodnotit a podle něho v individuálním případě postupovat způsobem, který vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci po něm lze rozumně požadovat, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1648/2004.

Školení zaměstnance - liberační důvod a právní předpis použitý kvalifikovaným zaměstnancem v praxi Z hlediska liberačních důvodů podle ustanovení § 367 odst. 1 písm. a) ZP a § 367 odst. 2 písm. a) ZP není nekonkrétním právní předpis k zajištění BOZP, který předpokládá, že s ohledem na získanou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti musí být zaměstnanec schopen předpis v provozu vyhodnotit a podle něho v individuálním případě postupovat, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1648/2004.

Komunikace - závady ve schůdnosti jsou významné změny/zhoršení schůdnosti komunikace, které nemůže chodec předpokládat Závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008.

Plnění pracovních povinností I. - dohoda zaměstnavatele se zaměstnancem o odvozu vozidla do bydliště zaměstnance a vozidlo jako pracoviště zaměstnance Dohodne-li se zaměstnavatel se zaměstnancem, který má předepsaná oprávnění k řízení vozidla, že mu svěří vozidlo zaměstnavatele do osobní péče, aby ho používal při plnění úkolů v souvislosti s výkonem povolání (služební vozidlo), je zaměstnanec oprávněn užívat toto vozidlo jen v dohodnutém rozsahu. Zaměstnavatel může se zaměstnancem také dohodnout, že služební vozidlo bude po skončení pracovní doby ukládat (parkovat) v bydlišti zaměstnance. Vzhledem k tomu, že služební vozidlo (vozidlo zaměstnavatele) může zaměstnanec používat jen v souvislosti s výkonem povolání, je nutno v takovém případě i odvoz vozidla do bydliště zaměstnance posuzovat jako plnění pracovních úkolů nebo přímo souvislosti s ním § 273 a § 274 ZP. Z logiky věci dále vyplývá, že užívá-li zaměstnanec jemu svěřené služební vozidlo, stává se toto vozidlo z pohledu ustanovení § 135 odst. 3 písm. d) ZP jeho pracovištěm, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. ledna 2012, sp. zn. 21 Cdo 1755/2002.

Plnění pracovních povinností II. – plnění povinností zaměstnancem a činnost vykonávaná po pracovní době Skutečnost, že zaměstnanec vykonává některou činnost po "pracovní době", avšak ještě neznamená, že se nemůže jednat o činnost, která je plněním pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. ledna 2012, sp. zn. 21 Cdo 1755/2002.

'Mozková příhoda vedoucího zaměstnance - na základě emocionálního prožitku a úrazový děj'Tučný text Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – vycházeje ze závěru bývalého Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 264/1962 dovodil, že v řízení „nebylo zjištěno, že by při jednání dne 15. 4. 1999 byl žalobce jednorázově přetížen při plnění zvlášť obtížných úkolů, tedy že by utrpěl psychické trauma“, neboť – jak rovněž dále uvedl – „subjektivní pocity nejsou rozhodující“. Právní názor, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, byl v právní praxi jako správný přijímán; rovněž dovolací soud kupř. v rozsudku ze dne 18. 3. 1997 sp. zn. 3 Cdon 951/1996 v tomto směru dovodil, že pouhý subjektivní emocionální prožitek nemůže být úrazovým dějem, a že samotná skutečnost, že k poškození zdraví zaměstnance došlo při činnosti, v níž by bylo možné spatřovat plnění pracovních úkolů, neumožňuje závěr, že k poškození zdraví došlo pracovním úrazem. Uvedený závěr odvolacího soudu však není dovoláním napaden, podle usnesení NS ze dne 6. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1792/2004.

Úraz zaměstnance I. - zranění učitelky na cestě mezi školními budovami, na městském chodníku, při cestě na oběd Z hlediska posouzení, zda cesta ke stravování, na které zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, byla konána v objektu zaměstnavatele § 274 odst. 1 ZP, je rozhodující, zda jde o prostory (budovy, prostranství) ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele k zajištění BOZP; utrpí-li zaměstnanec úraz mimo rámec těchto prostor, není z tohoto hlediska významné, že cesta po veřejném prostranství byla k místu stravování jediným možným přístupem, podle rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. června 2006, sp. zn. 21 Cdo 1824/2005.

Úraz zaměstnance II. - prostory ve sféře dispozice zaměstnavatele a posuzování úrazu zaměstnance na cestě ke stravování Z uvedeného vyplývá, že z hlediska posouzení, zda cesta ke stravování, na které zaměstnanec utrpěl úraz, byla konána v objektu zaměstnavatele § 274 odst. 1 ZP, je rozhodující, zda jde o prostory (budovy, prostranství) ve sféře dispozice zaměstnavatele, kde je zaměstnanec povinen podrobit se pokynům zaměstnavatele k zajištění BOZP; utrpí-li zaměstnanec úraz mimo rámec těchto prostor, není z tohoto hlediska významné, že cesta po veřejném prostranství byla k místu stravování jediným možným přístupem, podle rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. června 2006, sp. zn. 21 Cdo 1824/2005.

Obecná odpovědnost za škodu - porušení právní povinnosti Protože příčinou vzniku škody na zdraví žalobci nebyla provozní činnost žalovaného při výstavbě terminálu na letišti v P. – R., přichází v úvahu obecná odpovědnost žalovaného za škodu podle § 420 ObčZ. Jedním ze základních předpokladů odpovědnosti podle tohoto ustanovení je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem). Z tohoto hlediska je pro rozhodnutí v dané věci podstatné skutkové zjištění, zda žalovaný jako řídící výstavby a hlavní dodavatel stavby terminálu porušil nějakou svoji právní povinnost, kterou při provádění této stavby měl, vyplývající pro něj z právních předpisů, tj. zejména předpisů k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci, či z jeho závazků vůči investorovi a stavebnímu dozoru, a to i s ohledem na to, že v souvislosti s vyšetřováním příčin úrazu žalobce prováděném Inspektorátem bezpečnosti práce hl. m. Prahy byly ze strany jeho organizační složky zjištěny závady v činnosti, jež byly shledány mimo jiné v tom, že na staveništi, na němž pracovalo více firem, nebyl koordinován postup pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a že při práci montážní firmy nebyly zajištěny otvory, kde hrozilo nebezpečí pádu osob, souvislým poklopem, který by odpovídal předpokládanému provozu, za což byla organizační složce žalovaného uložena správní pokuta. Právě s ohledem na to, že na výstavbě terminálu se podílelo a práce provádělo více subdodavatelů, je významné rovněž zjištění, které firmy (subdodavatelé) na staveništi prováděly práce v době, kdy k úrazu žalobce došlo, a zda bylo jejich přímou povinností vyplývající z bezpečnostních předpisů investora či z uzavřených dohod o dílo zajistit a označit otvor v prostoru, kde žalobce pracoval. Jestliže v projednávané věci bylo zjištěno, že příčinou poškození zdraví žalobce byla okolnost, že se sám o své vůli, aniž by plnil pokyn stavbyvedoucího, rozhodl umístit ocelovou konstrukci na místo, kde se nacházel vlnitý plech, jímž byl zakryt otvor v prostoru vyvýšeného patra a jímž po odsunutí plechu propadl z výšky na beton, nelze se ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že nepřichází v úvahu spoluzavinění žalobce na vzniku škody. Nejméně z hlediska prevenční povinnosti podle ust. § 415 ObčZ, ukládající každému počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám (jejíž porušení je rovněž porušením právní povinnosti podle § 420 ObčZ), je třeba zvažovat, zda žalobce zachoval běžnou míru opatrnosti, kterou lze po něm jako pracovníkovi na stavbě značného rozsahu, kde pracovalo více subdodavatelů, požadovat, podle rozsudku NS ze dne 8. prosince 2005, sp. zn. 25 Cdo 1906/2004.

Odškodňovací komise a zápis v knize úrazů Odvolacímu soudu lze v této souvislosti vytknout, že za situace, kdy pro závěr o existenci úrazového děje není určující, co s odstupem více než dvouměsíčním při svém zasedání dne 3. 5. 2004 „akceptovala odškodňovací komise“, odvíjí svůj závěr jedině a výlučně „z knihy úrazů ze záznamu ze dne 21. 2. 2004“. Neuvádí však, jak tento důkaz hodnotí ve světle výpovědi denního výpravčího A. M., jemuž žalobce úraz oznámil, a „sám osobně sepsal průběh úrazu do předmětné knihy“, zatímco svědek tento záznam „přečetl a podepsal“. Za situace, kdy odvolací soud zakládá hodnotící závěr o tom, že žalobce prokázal pracovní úraz, na záznamu z knihy úrazů sepsaném jím samým, neměla být ponechána stranou pozornosti výpověď svědka L. O. před soudem prvního stupně, který jediný měl vidět žalobce „zvedat se ze země“. Protože však soud prvního stupně hodnotil tuto výpověď jako „neúměrnou snahu pomoci žalobci v řízení“, nebylo tak zcela právně nevýznamné (kromě možnosti opakovat výslech svědka před odvolacím soudem) porovnání jeho výpovědi s výpověďmi dalších svědků (kupř. K. Ch., který uvádí, že žalobce „viděl dne 21. 2. 2004 právě v době 11:22 hodin“ od jeho příjezdu na „první kanál vlevo“ s krátkým přerušením až do té doby, kdy „zase s autobusem odjel“), podle rozsudku NS ze dne 2. července 2009, sp. zn. 21 Cdo 2031/2008.

Výkon práce svědomím zaměstnavatele - pracovní poměr na dobu určitou a vykonávání práce po skončení stanovené doby Pro naplnění pojmu „s vědomím zaměstnavatele“ [§ 56 odst. 2 ZP1965 (§ 65 odst. 2 ZP)] stačí, je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance [§ 9 odst. 3 ZP1965 (§ 11 ZP)]. Jaký je vztah zaměstnavatele k informaci (vědomosti) o tom, že zaměstnanec pokračuje v práci, lze usuzovat zejména z jeho vnějších projevů. Přitom z logiky věci vyplývá, že nestačí, aby zaměstnavatel postoj k další práci zaměstnance zaujal jen ve svém vědomí, podstatné je, aby případný nesouhlas projevil i navenek.Nedá-li zaměstnavatel nijak navenek na vědomí, že s další prací zaměstnance nesouhlasí, nutno uzavřít, že zaměstnanec pracuje „s vědomím zaměstnavatele“. Uvedené platí i v případě zaměstnavatele – právnické osoby. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 9 odst. 1 ZP1965 (§ 11 ZP), právní úkony v pracovněprávních vztazích činí u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, především jeho statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel; místo nich je mohou činit i osoby jimi pověřené. Jiní zaměstnanci zaměstnavatele, zejména vedoucí jeho organizačních útvarů, jsou oprávněni jako orgány zaměstnavatele činit jménem zaměstnavatele právní úkony vyplývající z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy. Podle ustanovení § 9 odst. 2 ZP1965 (§ 11 ZP) zaměstnavatel může v mezích své působnosti písemně pověřit další své zaměstnance, aby činili určité právní úkony v pracovněprávních vztazích jeho jménem. V písemném pověření musí být uveden rozsah oprávnění pověřeného zaměstnance. Vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele, jimiž se rozumějí jeho orgány (odst. 1), jakož i jeho další zaměstnanci, kteří jsou pověřeni vedením na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele, jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat a řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny [§ 9 odst. 3 ZP1965 (§ 11 ZP)]. Pro naplnění pojmu „s vědomím zaměstnavatele“ proto stačí, je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance [§ 9 odst. 3 ZP1965 (§ 11 ZP)]. Závěr o tom, že tomu tak bylo i v projednávaném případě, učinil odvolací soud zejména též na základě zjištění, že žalobkyně pracovala dne 3. 1. 2000 s vědomím J. Z. (zaměstnanec, který podepsal žalobkyni výkaz docházky ze dne 3. 1. 2000 a věděl o tom, že žalobkyně uvedeného dne pracuje), podle rozsudku NS ze dne 21. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 2080/2001.

Pracovní úraz - úraz v objektu/mimo objektu zaměstnavatele a obvyklý průběh práce, např. krátká přestávka na kouření V posuzovaném případě je zřejmé, že k úrazu žalobce nedošlo při bezprostředním výkonu pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, tedy při plnění pracovních úkolů podle ustanovení § 273 odst. 1 ZP. Nelze však sdílet názor dovolatele, že není dána ani přímá souvislost s plněním pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 274 odst. 1 ZP proto, že se „úraz nestal v objektu zaměstnavatele“. Je správné, že uvedené ustanovení vylučuje z přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů kromě jiného též úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech, jestliže nejsou konány v objektu zaměstnavatele. Odvolatel neuvádí, co se podle jeho názoru rozumí „objektem zaměstnavatele“; kdyby to měla být v úzkém smyslu jen nemovitost ve vlastnictví zaměstnavatele, znamenalo by to, že by odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz kupř. ve stavebnictví, zemědělství, dopravě apod. byla v obdobných případech, jako je v projednávané věci, prakticky vyloučena. Podstatnější však je, že ustanovení § 274 odst. 1 ZP na posuzovaný případ nedopadá, neboť k poškození zdraví žalobce nedošlo v době přestávky na jídlo a oddech. Za přestávku v práci totiž nelze považovat jakékoli přerušení práce v průběhu pracovní doby, kdy zaměstnanec z různých důvodů, které nejsou vybočením z mezí obvyklého průběhu práce na daném pracovišti (například aby uvážil další pracovní postup, nebo aby si krátce odpočinul), přestal konat vlastní pracovní činnost. Přestávkou v práci ve smyslu ustanovení § 274 odst. 1 ZP je třeba rozumět přerušení práce, které je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce na jídlo a oddech v rozsahu nejméně 30 minut na základě ustanovení § 89 odst. 1 ZP. Protože se v posuzované věci netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by krátkodobé přerušení práce žalobcem bylo excesem vybočujícím z běžného rámce průběhu pracovní doby, je třeba přisvědčit závěru odvolacího soudu, že k poškození zdraví žalobce došlo v souvislosti s jednáním, které bylo během práce obvyklé, a že tedy úraz, který utrpěl, je úrazem pracovním, za který žalovaný odpovídá ve smyslu ustanovení § 366 odst. 1 ZP, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2012, sp. zn. 21 Cdo 2141/2011.

Ochranná přilba cyklisty - nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let je porušení prevenční povinnosti Nepoužití ochranné přílby cyklistou starším 15 let je porušením prevenční povinnosti uvedené v ustanovení § 415 obč. zák. a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu ustanovení § 441 obč. zák., podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. ledna 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008.

Firemní sportovní utkání - činnost související s plněním pracovních úkolů Z legální definice (§ 273 odst. 1 ZP) vyplývá, že za plnění pracovních úkolů je vždy považována – vedle výkonu pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru – též (jakákoliv) jiná činnost konaná přímo na příkaz zaměstnavatele (resp. příslušného vedoucího zaměstnance, je-li zaměstnavatel právnickou osobu), tj. bez ohledu na to, zda tato činnost spadá do rámce druhu a místa výkonu sjednané práce či nikoli. Uvedené je odůvodněno tím, že zaměstnavatel je sice oprávněn (s výjimkami uvedenými v ustanovení § 37 a 38 ZP1965) od zaměstnance vyžadovat jen takové pracovní úkony, které spadají do rámce druhu a místa výkonu sjednané práce; nemůže tedy platně vydávat příkazy (pokyny), které by byly v rozporu s obsahem pracovní smlouvy. Vydá-li však zaměstnavatel přesto příkaz (pokyn), který je v rozporu s obsahem pracovní smlouvy, není zaměstnanec povinen takový příkaz uposlechnout; podrobí-li se však takovému příkazu a při výkonu nařízené činnosti utrpí úraz, jeho postavení – jak správně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí odvolací soud – není (nemělo by být) méně příznivé, než vykonával-li by činnost spadající do rámce druhu a místa výkonu práce podle pracovní smlouvy. Pro závěr, zda lze takto pojatou činnost zaměstnance považovat za plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. (§ 273 odst. 1 ZP), přitom není významný motiv či pohnutka zaměstnance, tj. vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází, nýbrž rozhodující je, jak zdůrazňuje též sama dovolatelka, zda z hlediska místního, časového a především věcného (vnitřního účelového) jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 454/2002, na který v projednávané věci poukazuje rovněž odvolací soud), podle rozsudku NS ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 2259/2011.

Řízení vozidla zaměstnancem - převážení cizí osoby ve služebním vozidle a odpovědnost za případnou škodu na zdraví Převážel-li řidič při služební cestě ve služebním voze cizí osobu, jednal na vlastní riziko a odpovídá za škodu na zdraví, jež jí byla způsobena při dopravní nehodě jím zaviněné, neboť nejde o škodu způsobenou v rámci činnosti jeho zaměstnavatele ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2269/2006.

Škoda způsobena při činnosti právnické/fyzické osoby – zranění cizí osoby při přepravě ve vozidle, při pracovní cestě Podle ustanovení § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Zda škoda byla způsobena při činnosti právnické, popř. fyzické osoby, závisí vždy na okolnostech konkrétního případu. Zásadně je třeba vycházet z toho, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby jakožto zaměstnavatele spadá činnost jeho zaměstnance, která je výkonem jeho zaměstnání, plněním pracovních povinností a úkolů vyplývajících z pracovního poměru, včetně úkonů s tím přímo souvisejících, tedy i úkonů nutných před počátkem práce nebo po jejím skončení, ale i taková další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (popř. fyzické) osoby. Rozhodující je věcný vztah činnosti, při níž pracovník škodu způsobil, k úkolům jeho zaměstnavatele, tedy zda při činnosti, jíž byla škoda způsobena, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů, nebo zda škodu způsobil při činnosti, kterou sledoval jen uspokojování svých zájmů, popř. zájmů jiných osob, byť k ní došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. např. R 55/1971, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 2. 1988, sp. zn. 1 Cz 4/1988, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004), podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2269/2006.

Pracovní cesta učitele autoškoly - přeprava dalších cizích osob ve vozidle na vlastní riziko učitele Vzhledem k tomu, že cesta žalovaného - učitele autoškoly služebním vozem se konala za účelem výuky žáka autoškoly, lze jízdu žalovaného z místa bydliště žalobkyně považovat za úkon v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů, když konečným cílem byl sraz se žákem autoškoly. O plnění úkolů autoškoly jejím zaměstnancem lze však uvažovat toliko v těchto intencích. Pokud totiž žalovaný (učitel autoškoly) využil pracovní cestu též k přepravě dalších osob či věcí, šlo již o činnost nad rámec plnění jeho pracovních úkolů učitele autoškoly, a v tomto již jednal na vlastní riziko. I když při jízdě do místa nástupu žáka plnil úkoly autoškoly, resp. šlo o úkon nutný před počátkem práce, z hlediska věcného (vnitřního účelového) odvoz žalobkyně z místa jejího bydliště na její pracoviště vozidlem, jež měl žalovaný svěřeno k výkonu své práce, nelze posuzovat jako činnost konanou pro zaměstnavatele, nešlo o plnění jeho pracovních úkolů ani o úkon v přímé souvislosti s ním, neboť k jeho úkolům učitele autoškoly toto nepatřilo, ani to s činností autoškoly nesouviselo. Tímto jednáním také nemohl sledovat plnění úkolů svého zaměstnavatele, když k činnosti autoškoly nepatřila doprava cizích osob ve cvičném voze. Proto z výše uvedených hledisek pouze jízda samotného žalovaného ve voze nevybočuje z rámce činnosti autoškoly, jejímž byl zaměstnancem, avšak převoz spolujezdce, který není zaměstnancem ani žákem autoškoly a nebyl ani pověřen k nějaké činnosti pro autoškolu, k plnění úkolů autoškoly neslouží a sloužit nemůže, a to nejen z hlediska objektivního, ale ani subjektivního. V tomto případě jde jednoznačně o tzv. exces ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., kdy zaměstnanec autoškoly tím, že při jízdě služebním vozem převážel svou přítelkyni, sledoval uspokojování svých vlastních zájmů, popř. zájmů jiných osob. Tím neplnil pracovní úkoly, za tím účelem mu automobil nebyl svěřen, k jeho pracovním úkolům nenáležela přeprava jeho přítelkyně a tato jeho činnost nespadala do rámce úkolů autoškoly ani s činností autoškoly nesouvisela, a to bez ohledu na okolnost, zda žalovaný měl povoleno či zakázáno vozit kromě žáků cizí osoby ve cvičném voze, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2269/2006.

Lehkomyslné jednání zaměstnance - stroj, na kterém došlo k úrazu, byl následně IBP vyřazen z provozu Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě zjištěno, že dne 10. 5. 1999 žalobkyně, která u žalovaného pracovala jako směnová mistrová na pracovišti v K., na žádost mistra J. N. mu pomáhala při práci na horizontální tloušťkovací pile, přičemž utrpěla úraz. Rozhodnutím Inspektorátu bezpečnosti práce pro Z. k. ze dne 18. května 1999 byl stroj, na němž žalobkyně úraz utrpěla, vyřazen z provozu, neboť je provozován bez krytu podávacího válce a bez krytu hnací hřídele. Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení věci (jejího základu) významné, zda práce žalobkyně na horizontální tloušťkovací pile, při které utrpěla poškození zdraví (úraz), lze považovat za plnění jejích pracovních úkolů a zda si žalobkyně při případném plnění pracovních úkolů nepočínala lehkomyslně. V posuzované věci soudy obou stupňů neměly pochybnost o tom, že žalobkyně při práci na stroji, při níž utrpěla úraz, jednala na žádost jiného zaměstnance a spolu s ním plnila pro žalovanou pracovní úkoly a vykonávala činnost, která byla ku prospěchu zaměstnavatele – žalované (to nepopírá ani dovolatelka). V řízení nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalobkyně na tloušťkovací pile pracovala přes výslovný zákaz žalované. Pro závěr, že tato její činnost byla plněním pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 25 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. (§ 273 odst. 2 ZP), je za této situace zcela bezvýznamné, že její přímý nadřízený M. P. jí „nikdy pokyn ohledně práce na předmětném stroji nedal“, že „nerespektovala pokyny zaměstnavatele – žalované, která jí uložila vykonávat školení a dozor nad jinými pracovníky“, a že „svévolně opustila místo, kde se měla zdržovat, a začala vykonávat zcela jinou práci“. V řízení tak bylo napevno postaveno, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz a že žalovaná jako její zaměstnavatel odpovídá ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP) za škodu tím vzniklou, podle rozsudku NS ze dne 12. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 2372/2006.

Nepoužívání OOPP odboráři Žalovaný však – jak je zřejmé z obsahu dovolání – právní posouzení věci (aplikaci ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) ZP1965 na soudem zjištěný skutkový stav ani jeho výklad) nezpochybňuje. I když v dovolání uvedl, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí v této věci má po právní stránce zásadní význam, žádnou právní otázku neoznačil. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že podrobuje kritice pouze skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Podstatou všech jeho námitek je nesouhlas s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož skutkové závěry považoval odvolací soud – i po zopakování části důkazů – za správné) hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl, a že nevzal v úvahu všechny skutečnosti, které jsou pro posouzení věci rozhodné. Dovolatel na rozdíl od skutkových zjištění soudů obou stupňů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že „vytvořil svým zaměstnancům podmínky pro to, aby mohli ochranné pracovní pomůcky používat, a vybavil je pomůckami, které jsou pro dané práce předepsány, také je řádně školil a používání ochranných pomůcek kontroloval“, že „není pravdivý závěr soudu, že postiženi byli jen žalobci, a ničím není prokázáno tvrzení soudu, že striktní požadavek nosit ochranné pomůcky se vztahoval jen na partu žalobců“, že „nepodložený je i závěr, že o tom, že žalovaný dodržování povinností při používání ochranných pomůcek nedůsledně vyžadoval“, že „žalobci byli dlouhodobě problémovými zaměstnanci“, ačkoliv „jako odboroví funkcionáři by měli v této snaze svého zaměstnavatele všemožně podporovat“, že „kromě toho porušovali povinnost řádně vyznačovat své odchody ze zaměstnání, porušili technologický postup a byli přistiženi při spánku v šatně“ a že „jakákoliv upozornění, napomenutí, výtky či důtky efekt neměly a k nápravě nevedly“) a na těchto skutkových závěrech pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „ze strany žalobců se jedná o závažné porušení pracovní kázně“, že „na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnával“, a že tedy „obě výpovědi jsou platné“). Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak uvedeno výše – přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle usnesení NS ze dne 12. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 2396/2006.

Plnění pracovních povinností - konkludentně uzavřená dohoda o parkování služebního vozidla v místě bydliště zaměstnance Jestliže došlo konkludentně k uzavření dohody (§ 244 odst. 1 ZP), že zaměstnanec smí parkovat služební vozidlo v místě svého bydliště, je zřejmé, že i jeho cesta z místa bydliště do místa výkonu práce, při níž došlo k dopravní nehodě, byla v souvislosti s plněním pracovních úkolů zaměstnance a jeho odpovědnost za škodu vůči žalobci je vyloučena ust. § 420 odst. 2 věty druhé před středníkem obč. zák., podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. ledna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2402/2010.

Jeřáb bez údržby a revizí - zranění zaměstnance a zdravotní pojišťovna požaduje po firmě náhradu škody Okresní soud v Liberci rozsudkem zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná řádně plnila svoje povinnosti ohledně pravidelných školení, nebyla dodržována povinnost pravidelné údržby a opravy zvedacích zařízení a jeřábových drah a pracovník žalované R., který řídil druhý jeřáb, nevěnoval obsluze jeřábu potřebnou pozornost, což vedlo k úrazu R. P. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně (pojišťovna) má nárok na náhradu škody podle § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., neboť v příčinné souvislosti s poškozením zdraví R. P. uhradila náklady jeho léčení. Soud neshledal spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, i když dle závěru inspektorátu bezpečnosti práce R. P. stál mezi břemenem a stěnou vagónu, což se ukázalo být nebezpečným, a tudíž nevhodným. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zopakoval důkaz zprávou inspektorátu bezpečnosti práce o vyšetření příčin těžkého pracovního úrazu ze dne 25. 7. 2001, z níž vyplývá, že R. P. plnil pracovní úkol, svým počínáním sebe nijak neohrozil a těžko mohl předpokládat, že do jeho jeřábu narazí jeřáb jiný. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že poškozený R. P. svůj úraz nespoluzavinil. Žalovaná (zaměstnavatel zraněného zaměstnance) je proto povinna ve smyslu § 55 zák. č. 48/1997 Sb. zaplatit žalobkyni (pojišťovně) náhradu v plné výši, podle usnesení NS ze dne 20. září 2011, sp. zn. 25 Cdo 2470/2009.

Pracovní úraz zaměstnance - posuzování úrazu zaměstnance z pohledu přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů Při řešení otázky, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, soud posuzuje tuto souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ke vztahu činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000.

Náhrada škody při pracovním úrazu - povinnost tvrzení a povinnost důkazní při řízení o náhradu škody při pracovním úrazu V řízení o náhradu škody při pracovním úrazu má poškozený zaměstnanec povinnost tvrzení, povinnost důkazní a jim odpovídající břemeno tvrzení a důkazní břemeno při prokazování, zda utrpěl pracovní úraz, zda mu vznikla škoda a zda je dán vztah příčinné souvislosti mezi touto škodou a pracovním úrazem. Neunese-li břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vždy vyznít v jeho neprospěch, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000.

Záznam o úrazu zaměstnance Záznam o úrazu není sám o sobě důkazem způsobilým prokázat, že by úraz žalobkyně byl pracovním úrazem, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 2507/2000.

Vysokozdvižný vozík a zranění zaměstnankyně Podle ustanovení § 55 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. Napadené rozhodnutí stojí na závěru, že kromě části připadající na spoluzavinění poškozené je podle § 55 ZVZP dána plná odpovědnost žalované, ačkoliv je zřejmé, že samotné nevytvoření cest, nedostatečné osvětlení apod., tedy nedodržení bezpečnostních pravidel pro provoz motorových vozíků, nebylo tím jednáním či opomenutím, jež S. R. způsobilo škodu na zdraví. Hlavní a bezprostřední příčinou poškození zdraví S. R. byla samotná jízda zaměstnance žalované s vysokozdvižným vozíkem, který ji při couvání zranil. Právě v důsledku tohoto jednání došlo ke škodě na zdraví. Tzv. „třetí osobou“ ve smyslu § 55 ZVZP, vůči níž má pojišťovna právo na náhradu nákladů vynaložených na léčebnou péči o jejího pojištěnce, může samozřejmě být i právnická osoba, jejíž zaměstnanec způsobil jinému škodu na zdraví, avšak za podmínky, že jednání tohoto zaměstnance bylo zaviněné (nedbalostní či úmyslné). Jestliže jednání toho, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkolů nebo v souvislosti s tím, bylo zaviněné, přičítá se zavinění jeho zaměstnavateli, který namísto něho odpovídá za škodu takto způsobenou, a který je tak povinen i k náhradě nákladů zdravotní pojišťovny ve smyslu zvláštního ustanovení § 55 ZVZP (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 25 Cdo 670/2005), podle rozsudku NS ze dne 24. září 2008, sp. zn. 25 Cdo 2625/2006.

Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením pracovního úrazu Podle ustanovení § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP), došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Právo na náhradu škody vzniklé následkem pracovního úrazu zahrnuje mimo jiné i nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením [srov. § 193 odst. 1 písm. c) ZP1965 (§ 369 odst. 1 písm. c) ZP)]. Tato náhrada může spočívat rovněž v náhradě nákladů na zakoupení léků a prostředků zdravotnické techniky nehrazených (resp. částečně hrazených) příslušnou zdravotní pojišťovnou, v náhradě nákladů na dietní stravování, v náhradě nákladů spojených s rehabilitační léčbou či návštěvami zaměstnance postiženého pracovním úrazem, hospitalizovaného ve zdravotnickém zařízení nebo též v náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s ambulantní péčí (jejíž součástí je i návštěvní služba), kterou zajišťují praktičtí a jiní odborní lékaři v jednotlivých ordinacích a sdružených ambulantních zařízeních (srov. § 18 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb.). Z hlediska posouzení důvodnosti nároku zaměstnance postiženého pracovním úrazem na náhradu nákladů podle ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) ZP1965 (§ 369 odst. 1 písm. c) ZP) je tedy podstatné, že tento nárok vzniká pouze za předpokladu, že tyto náklady byly vynaloženy na léčení následků pracovního úrazu a že jde o náklady vynaložené účelně. Zdravotní péče, která je poskytována občanům podle zákona o péči o zdraví lidu, zákona o všeobecném zdravotním pojištění a předpisů vydaných k jejich provedení a zákona o ochraně veřejného zdraví (srov. § 9 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), se poskytuje jednak bez přímé úhrady a jednak za plnou nebo částečnou finanční úhradu (srov. § 11 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu). Jak podle zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění (ve znění pozdějších předpisů – srov. § 1 a § 2 odst. 1 písm. d)), tak s účinností od 1. 4. 1997 podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (ve znění pozdějších předpisů – srov. § 11 odst. 1 písm. d), e), § 13 odst. 1), je poskytována potřebná zdravotní péče ve stanoveném rozsahu bez nutnosti její přímé úhrady, přičemž na úhradu nákladů spojených se zdravotní péčí, která byla poskytnuta v rozsahu stanoveném zákonem, pojištěnci vzniká právo. Zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav, zahrnující rovněž komplexní lázeňskou péči u nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví z práce (srov. § 13 odst. 1, § 33), se plně hradí ze zdravotního pojištění. Za tohoto stavu nelze považovat náklady spojené s poskytnutím potřebné zdravotní (lázeňské) péče, které poškozený zaměstnanec uhradil ze svého, přestože mu vzniklo právo na jejich úhradu ze zdravotního pojištění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu ustanovení § 193 odst. 1 písm. c) ZP1965 (§ 369 odst. 1 písm. c) ZP). Protože v posuzované věci žalobce netvrdí, a z obsahu spisu nevyplývá, že by byl absolvoval byť jen zčásti příspěvkovou lázeňskou péči, není důvodná jeho námitka, podle které odvolací soud chybně dovodil, že mu nelze přiznat náklady, které vynaložil za léčebné výkony v rehabilitačních zařízeních proto, že „nelze přenášet tuto náhradu na žalovaného“, jestliže „pojištěnec má nárok na úhradu těchto nákladů od zdravotní pojišťovny“, podle rozsudku NS ze dne 7. července 2005, sp. zn. 21 Cdo 2697/2004.

Komunikace závadou ve schůdnosti je nepředvídatelná změna ve schůdnosti komunikace způsobená vnějšími vlivy Předpokladem objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, popř. sjízdnosti podle ustanovení § 27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je pouze takový stav na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti, s tím, že právě tato závada byla příčinou, popř. alespoň jednou z hlavních příčin vzniklé škody. Závadou ve schůdnosti je přitom třeba rozumět nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace způsobenou vnějšími vlivy; samotná skutečnost, že kluzká komunikace nebyla v době nehody posypána, závadu ve schůdnosti nepředstavuje, podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008.

Chůze po komunikaci pád osoby na zledovatělé místní komunikaci, odpovědnost vlastníka za vzniklou škodu I. Podle § 26 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. jsou v zastavěném území obce místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle odstavce 7 tohoto ustanovení se závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Podle odstavce 5 tohoto ustanovení jsou povětrnostními situacemi a jejich důsledky, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky. II. Objektivní odpovědnost podle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je spojována s takovým stavem na komunikaci, který tvoří závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 uvedeného zákona.V podstatě jde o nepředvídatelnou změnu ve schůdnosti komunikace, způsobenou vnějšími vlivy, a to změnu natolik významnou, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008). III. Jestliže v daném případě podle skutkových zjištění byla příčinou pádu žalobkyně souvislá vrstva námrazy, kterou byla komunikace v místě přecházení pokryta, aniž by bylo zjištěno, že šlo o změnu ve schůdnosti, kterou žalobkyně nemohla předvídat, pak stav komunikace, jak byl v řízení zjištěn, neodpovídá pojmu „závada ve schůdnosti“, jak je vymezen v zákoně, a nejedná se tedy v daném případě o objektivní odpovědnost vlastníka místní komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb., jenž je zákonem speciálním ve vztahu k úpravě náhrady škody v občanském zákoníku, podle rozsudku NS ze dne 25. září 2012, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011.

Souvislost s plněním úkolů pro zaměstnavatele nepřiměřený zásah ostrahy objektu vůči nepovolané osobě Jestliže zaměstnanec zaměstnatele, k jehož činnosti patří zajištění ostrahy objektu, se pokusí – byť zcela nepřiměřeným způsobem – za použití fyzické síly vykázat nepovolanou osobou ze střeženého objektu, jde o jednání, které má místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů zaměstnavatele, ledaže by zaměstnanec fyzickým napadením této osoby sledoval své osobní nebo jiné zájmy, podle rozsudku NS ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004.

Předpoklady pro výkon sjednané práce stanovené právním předpisem a jejich prominutí zaměstnavatelem Jsou-li předpoklady pro výkon sjednané práce stanoveny právním předpisem, který umožňuje, aby zaměstnavatel jejich nedostatek zaměstnanci prominul, není výpovědní důvod podle ustanovení [§ 46 odst. 1 písm. e) ZP1965 (§ 52 písm. f) ZP)] naplněn, jestliže se zaměstnavatel rozhodl, že splnění takového předpokladu nebude po zaměstnanci požadovat. Došlo-li jen k dočasnému prominutí, je výpovědní důvod naplněn uplynutím doby, po kterou zaměstnavatel stanovený předpoklad promíjel, podle rozsudku NS ze dne 20. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2854/2011.

Stavební stroj těžké zranění nepřipoutaného řidiče pohyblivou částí stavebního stroje UNC K odvolání účastníků Krajský soud v Praze ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že „je nepochybné, že žalobce utrpěl pracovní úraz tak, jak je definován v ustanovení § 190 odst. 1 ZP1965 (§ 366 odst. 1 ZP)“,zdůraznil, že pro úplné zproštění se žalovaného zodpovědnosti za pracovní úraz, který namítá porušení bezpečnostních předpisů ze strany žalobce, musí být prokázáno nejen to, že žalobce porušil bezpečnostní předpisy nebo pokyny kvalifikovaným zaviněním, ale rovněž to, že toto porušení bylo jedinou příčinou škody. V daném případě však podle názoru odvolacího soudu „k takovému závěru dospět nelze, neboť i v případě závěru, že žalobce měl vysazeny přední dveře a nebyl připoután bezpečnostními pásy, nemůže být příčinou pracovního úrazu jen tato okolnost, ale muselo dojít k další události (najetí na kámen a zhoupnutí stroje), která byla náhodná a která byla prvotní příčinou vzniku úrazu“. Protože si však žalobce „musel být vědom toho, že při práci na stroji musí být připoután bezpečnostními pásy, což vyplývá již z dopravních předpisů“, a protože „další příčinou úrazu byla skutečnost, že kabina nakladače nebyla opatřena předními dveřmi, a je zřejmé, že tento stav trval delší dobu (žalovaný neprokázal, že by k vysazení těchto dveří došlo bezprostředně před úrazem)“ a „byl zaměstnavatelem tolerován“, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že se žalovanému podařilo zprostit se odpovědnosti za škodu jen zčásti, a to „do výše jedné poloviny“, avšak „po právní stránce vychází odvolací soud z ustanovení § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP), nikoli z odstavce 2 písm. c) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. b) ZP)“, podle usnesení NS ze dne 26. července 2007, sp. zn. 21 Cdo 2887/2006.

Komunikace a pád na chodníku na zledovatělém chodníku došlo k vážnému úrazu nohy a odpovědnost za vzniklou škodu Stav, jenž nastal kolem třetí hodiny ráno dne 20. 3. 2000 na místě úrazu žalobce, nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. ve znění tehdy účinném. Nejednalo se totiž o takovou změnu ve schůdnosti, kterou by chodec nemohl předvídat, pokud by přizpůsobil pohyb dané povětrnostní situaci. Bylo prokázáno, že chodník byl v době úrazu žalobce namrzlý, čehož si byl žalobce vědom, a odvolací soud ani po doplnění řízení neshledal důvody k závěru, že by odstranění námrazy na komunikaci v době před úrazem žalobce bylo v mezích možností žalovaného, podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 2962/2010.

Pokyn vedoucího zaměstnance zaměstnanci k vykonání pracovní cesty v rozporu s vnitřním předpisem Zaměstnanec je povinen vykonat pracovní cestu, i když si je vědom toho, že ho na pracovní cestu vysílá vedoucí zaměstnanec, který k tomu není podle vnitřních předpisů zaměstnavatele oprávněn; pracovněprávní odpovědnost za pokyn vydaný v rozporu s vnitřními předpisy zaměstnavatele nese vedoucí zaměstnanec, který tento pokyn vydal, podle rozsudku NS ze dne 24. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 3077/2000.

Výkon práce důvodné odmítnutí výkonu práce (ohrožení života/zdraví) je právem a nikoli povinností zaměstnance Za porušení bezpečnostních předpisů nelze považovat ani to, že žalobce ve smyslu ustanovení § 106 odst. 2 ZP výkon rizikové práce ve výškách neodmítl. Dovolatelka ve svých úvahách opomíjí, že odmítnutí výkonu práce, o níž má zaměstnanec důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných osob, je právem a nikoli povinností zaměstnance. Využití tohoto oprávnění závisí výlučně na uvážení zaměstnance a je podmíněno bezprostředním a závažným ohrožením života nebo zdraví. Jeho smyslem je ochrana zdraví zaměstnance, neboť, je-li odmítnutí důvodné, nemůže být posuzováno jako nesplnění pracovních povinností, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 21 Cdo 3330/2006.

Plnění pracovních povinností v době překážky v práci na straně zaměstnavatele Plněním pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 273 odst. 2 ZP může být podle okolností konkrétního případu též činnost zaměstnance konaná v období překážky v práci na straně zaměstnavatele, jestliže k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, a jestliže z hlediska místního, časového a především věcného (vnitřního účelového) jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 3742/2008.

Školení zaměstnance řádné seznámení zaměstnance s právními a ostatními předpisy Je mimo pochybnost, že řádné seznámení s právními a ostatními předpisy k zajištění BOZP, jimiž se rozumí i dopravní předpisy, je podmínkou rozhodující o tom, zda se zaměstnavatel bude moci zprostit odpovědnosti za pracovní úraz vzniklý porušením takových předpisů. V zásadě platí, že s obsahem právních i ostatních předpisů k zajištění BOZP zaměstnance seznamuje zaměstnavatel, zákoník práce ani jiný právní předpis ovšem nevylučují, aby toto seznámení prováděl v dostatečné míře i jiný subjekt (orgán) odlišný od zaměstnavatele. V této souvislosti dospěl dovolací soud již v minulosti k závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1239/2000), že při zkoumání, zda se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za pracovní úraz zaměstnance, u něhož je řízení vozidla předmětem pracovního vztahu, osvědčuje seznámení zaměstnance s dopravními předpisy již zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3797/2007.

Neznalost práva neomlouvá ignoratia iuris non excusat Dopravní předpisy však ukládají povinnosti nejen řidičům silničních motorových vozidel, nýbrž i ostatním účastníkům silničního provozu, tj. spolujezdcům, chodcům, cyklistům, jezdcům na zvířeti apod. (srov. § 2 bod 30 vyhlášky č. 99/1989 Sb., nyní obdobně § 2 písm. a/ zákona č. 361/2000 Sb.). Povinnost dodržovat pravidla silničního provozu mají všechny osoby, které se přímým způsobem účastní silničního provozu, bez ohledu na to, zda jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru a zda činnost, v rámci níž se účastní silničního provozu, souvisí s výkonem práce. Oproti řízení silničního motorového vozidla jako činnosti vyžadující zvláštní znalosti a dovednosti, k němuž je proto vyžadováno řidičské oprávnění a seznámení zaměstnance–řidiče s dopravními předpisy, osvědčuje zkouška z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, u spolujezdců – stejně jako u chodců či cyklistů – se znalost elementárních dopravních předpisů, pokud jde o pravidla upravující způsob jejich chování v silničním provozu, předpokládá. Předpoklad znalosti pravidel silničního provozu, ohledně nichž není vyžadována zvláštní odborná způsobilost, vychází z obecného právního principu „ignoratia iuris non excusat“ (neznalost práva neomlouvá) a je dán v zájmu ochrany zdraví a zajištění uspokojivého stupně bezpečnosti silničního provozu, který se zpravidla každodenně dotýká většiny osob. Na bezpečnost a plynulost silničního provozu přitom dohlíží (dohlížela) Policie ČR, která rovněž spolupůsobí (spolupůsobila) při jeho řízení (srov. § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR), podle rozsudku NS ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3797/2007.

Zaviněné porušení bezpečnostních předpisů Při zkoumání, zda škoda byla způsobena zaviněným porušením bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnance, jde o zjištění příčiny úrazu, tedy zda pracovní úraz (škoda) vznikl v příčinné souvislosti s tímto zaviněným porušením bezpečnostních předpisů ze strany zaměstnance. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení bezpečnostních předpisů zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení bezpečnostních předpisů zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Nemůže přitom stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení bezpečnostních předpisů zaměstnancem, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Postup při zjišťování příčiny škody spočívá v tom, že škodu je třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny a následky, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Jsou-li pro bezpečný průběh určité činnosti stanovena obecně závazným právním předpisem konkrétní pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a dojde-li k poškození zdraví zaměstnance pracovním úrazem výhradně v důsledku porušení těchto pravidel (při jejich dodržení by bylo poškození zdraví zaměstnance vyloučeno), nemůže být současně za příčinu pracovního úrazu považována skutečnost, že tato činnost vůbec probíhala, podle rozsudku NS ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3797/2007.

Bezpečnostní pás povinnost zaměstnance pás použít V projednávané věci bylo zjištěno, že dne 27. 4. 2000 v průběhu pracovní cesty žalobkyně utrpěla úraz (zhmoždění temene hlavy), když při náhlém zastavení automobilu, v němž seděla na předním sedadle vedle řidiče jako spolujezdkyně, narazila hlavou do předního skla automobilu tak, že toto sklo poškodila. Z hlediska zkoumání příčiny úrazu (poškození zdraví) žalobkyně je třeba vycházet ze znaleckého posudku Ing. V. K., podle kterého jedinou příčinou kontaktu hlavy žalobkyně s předním sklem předmětného vozu při jeho náhlém zastavení (z výchozí rychlosti až 50 km/h) byla skutečnost, že žalobkyně nebyla upoutána bezpečnostním pásem. Z uvedeného je zřejmé – jak na to ostatně upozorňuje i odvolací soud – že, kdyby žalobkyně neporušila bezpečnostní předpis obsažený v ustanovení § 6 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb. a byla v okamžiku náhlého zastavení automobilu připoutána bezpečnostním pásem, jímž bylo sedadlo vybaveno, k úrazu by nedošlo, i kdyby výchozí rychlost automobilu – jak namítá dovolatelka – byla vyšší než 15 km/h (podle jejího názoru, na kterém setrvala po dobu celého řízení, k zabrždění vozidla došlo z rychlosti 30-40 km/h). Tohoto možného následku nedodržení bezpečnostního předpisu o povinném použití bezpečnostního pásu během jízdy vozidla si přitom žalobkyně – vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům – nepochybně musela být vědoma. Protože zaviněné porušení předpisů k zajištění BOZP, s nimiž – jak plyne z výkladu podaného shora – byla žalobkyně řádně seznámena a jejichž znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nepochybně vedlo (jako příčina důležitá, podstatná a značná) ke vzniku škody, je odůvodněn závěr, že se žalovaná podle ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP) zcela zprostila odpovědnosti za pracovní úraz žalobkyně ze dne 27. 4. 2000. Za tohoto stavu nebylo již třeba zabývat se dalšími námitkami dovolatelky, týkajícími se jednotlivých dílčích nároků odškodnění pracovního úrazu, zejména otázky přiměřené náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění a otázky účelnosti požadovaných nákladů spojených s léčením, podle rozsudku NS ze dne 21. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3797/2007.

Školení zaměstnance vznik škody a seznámení obráběče s konkrétním pravidlem vztahujícím se k vykonávané práci Vzhledem k uvedenému proto bylo za daného skutkového stavu pro posouzení opodstatněnosti uplatněného nároku především významné, zda žalovaný naplnil svým jednáním skutkovou podstatu ustanovení § 172 ZP1965, zejména, zda mu lze v příčinné souvislosti s poškozením obráběcího stroje vytýkat zaviněné porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Povinnosti pracovněprávního charakteru jsou stanoveny zaměstnanci právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou popř. pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Právními předpisy, které jsou zaměstnanci (vztahují-li se k práci jimi vykonávané) povinni dodržovat,se v první řadě rozumí obecně závazné právní předpisy, srov. § 272 odst.1 ZP1965 (§ 349 odst. 1 ZP), tj. právní předpisy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění – ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, právní předpisy (vyhlášky) vydávané ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou (srov. § 1 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv). Za právní předpisy ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. c) ZP1965 se rovněž považují pracovní řády vydané na základě zmocnění uvedeného v ustanovení § 82 odst. 1 ZP1965 zaměstnavatelem, neboť rovněž tyto vnitřní předpisy, které blíže rozvádí v souladu s právními předpisy ustanovení zákoníku práce (srov. § 82 odst. 2 ZP1965), jsou závazné jak pro zaměstnavatele, tak i pro všechny jeho zaměstnance (srov. § 82 odst. 4 ZP1965). Ostatní předpisy vydané v rámci obecně závazných předpisů a na jejich podkladě (např. interní předpisy zaměstnavatele upravující pracovní (technologické) postupy, předpisy k zajištění BOZP, technické dokumenty a technické normy), vztahující se k druhu práce vykonávané podle pracovní smlouvy, jsou pak zaměstnanci povinni dodržovat jen tehdy, jestliže s nimi byli řádně seznámeni. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že k řádnému seznámení (a tudíž vzniku povinnosti předpis dodržovat) nemusí podle povahy věci dostačovat pouhá skutečnost, že zaměstnanec si předpis přečetl, nebo dokonce pouze, že měl možnost si předpis přečíst, resp. byl informován o tom, kde se s ním může seznámit. Zvláště u složitějších vnitřních přepisů je podle okolností třeba zaměstnanci předpis blíže a podrobněji vysvětlit, případně se i přesvědčit, zda zaměstnanec předpisu porozuměl, podle rozsudku NS ze dne 2. února 2012, sp. zn. 21 Cdo 4135/2010.

Pracovní cesta I. poškození zdraví zaměstnance při cestě mezi místem ubytování na pracovní cestě a pracovištěm Poškození zdraví, které utrpí zaměstnanec v průběhu (zahraniční) pracovní cesty v místě (obci), které je cílem jeho (zahraniční) pracovní cesty a kde je ubytován, na cestě z místa ubytování na pracoviště do budovy určené k plnění pracovních úkolů, nebo cestou zpět do místa ubytování, nelze považovat za pracovní úraz, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Pracovní cesta II. předmět pracovní cesty Předmětem pracovní cesty je výkon práce (za stanovených podmínek) mimo místo výkonu práce sjednaného pracovní smlouvou. Činnost, která je předmětem pracovní cesty, je vždy - jak vyplývá z ustanovení § 273 odst. 1 ZP - plněním pracovních úkolů. Z toho je zřejmé, že činnost zaměstnance, která je předmětem pracovní cesty, na vlastním pracovišti v místě, které je cílem pracovní cesty, je třeba považovat za plnění pracovních úkolů, a tedy výkon práce. Vedle této činnosti je třeba do rámce plnění pracovních úkolů na pracovní cestě zahrnout též jakoukoli jinou činnost, kterou zaměstnanec v průběhu pracovní cesty vykoná na příkaz zaměstnavatele, popřípadě i činnost, kterou vykoná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, srov. § 273 odst. 1 a 2 ZP, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Pracovní cesta III. ostatní úseky pracovní cesty Ohledně dalších "úseků" pracovní cesty je v praxi zastáván názor, že cesta z bydliště zaměstnance k dopravnímu prostředku, jímž se pracovní cesta koná (automobil, autobus, vlak, letadlo), je považována za cestu do zaměstnání, která končí nástupem do dopravního prostředku, popř. vstupem do nádražní nebo letištní budovy, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Pracovní cesta IV. samotná cesta určeným dopravním prostředkem Samotná cesta určeným dopravním prostředkem z obce bydliště zaměstnance do místa, které je cílem pracovní cesty, a zpět je považována - jak vyplývá z ustanovení § 387 odst. 1 ZP - za úkon nutný před počátkem práce nebo po jejím skončení, a tedy úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, srov. § 274 odst. 1 ZP, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Pracovní cesta V. ubytování v místě výkonu pracovní činnosti Jestliže se zaměstnanec v místě, kde bude vykonávat činnost, která je předmětem pracovní cesty, nejdříve ubytuje (např. v hotelu, v ubytovně zaměstnavatele či u příbuzných nebo přátel), končí tento "nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení" vstupem do místa ubytování, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Pracovní cesta VI. následná cesta k vlastnímu pracovišti Následná cesta k vlastnímu pracovišti, která končí vstupem do budovy určené k plnění pracovních úkolů, a cesta zpět do místa ubytování je pak - bez ohledu na to, zda jde o tuzemskou nebo zahraniční pracovní cestu - v praxi považována za cestu do zaměstnání a zpět, srov. § 387 odst. 1 ZP. Z uvedeného vyplývá, že, ubytuje-li se zaměstnanec v obci, která je předmětem pracovní cesty (ať již v tuzemsku nebo v zahraničí), a z místa ubytování jde na pracoviště do budovy určené k plnění pracovních úkolů, pak poškození zdraví, které zaměstnanec utrpí cestou z místa ubytování na toto pracoviště nebo cestou zpět, nelze - jak se výslovně podává z ustanovení § 380 odst. 3 ZP - považovat za pracovní úraz, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Pracovní cesta VII. přílet, ubytování, cesta do zaměstnání a cesta ze zaměstnání do hotelu Zaměstnanec se po příletu do místa, které bylo cílem jeho pracovní cesty, ubytoval v hotelu, nastoupil cestu do zaměstnání, kterou ukončil okamžikem, kdy vstoupil do budovy konferenčního centra. Vykonával-li zaměstnanec v době návštěvy konferenčního centra (v den před vlastním zahájením konference) činnost v zájmu zaměstnavatele (lhostejno zda na jeho pokyn či z vlastní iniciativy, pokud k ní nepotřeboval zvláštní oprávnění nebo ji nekonal proti výslovnému zákazu zaměstnavatele), pak zde plnil pracovní úkoly (srov. § 273 odst. 1 a 2 ZP). Okamžikem východu z budovy konferenčního centra pak zaměstnanec nastoupil cestu ze zaměstnání, kterou by ukončil vstupem do hotelu, kde byl ubytován. Jestliže byl zaměstnanec na této cestě z konferenčního centra do hotelu (v okamžiku, kdy - "odcházel k místu, kde se nacházel hotel, kde byl ubytován") napaden a utrpěl poškození zdraví, je za tohoto stavu - bez ohledu na to, zda zaměstnanec při této cestě "zabloudil a odchýlil se od přímé trasy" - odůvodněn závěr, že k jeho úrazu došlo při cestě ze zaměstnání, a tudíž že se nejedná o pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 366 odst. 1 ZP, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.

Team-building účast zaměstnance na team-buildingu a posuzování úrazu zaměstnance Pro závěr, zda poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl při některé z aktivit v rámci tzv. team-buildingu, může být považováno za pracovní úraz, není rozhodující formální označení tohoto kurzu týmové spolupráce v příslušných dokumentech, nýbrž vlastní obsahová náplň činnosti, při které zaměstnanec úraz utrpěl, podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. 21 Cdo 5060/2007.

Zaměstnavatel Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. (§ 7 ZP)

Závislá práce Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. (§ 2 odst. 1 ZP)

Závislá práce Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. (§ 2 odst. 2 ZP)

Základní pracovněprávní vztah Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. (§ 3 ZP)

Pracovní poměr Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. (§ 30 odst. 2 ZP)

Pracovní poměr Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. (§ 33 odst. 1 ZP)

Pracovní smlouva Pracovní smlouva musí obsahovat: a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. (§ 34 odst. 1 ZP)

Pracovní smlouva Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat: a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou, b) bližší označení druhu a místa výkonu práce, e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení. (§ 37 odst. 1 písm. a) b) a e) ZP)

Pracovní smlouva vzniká Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. (§ 36 ZP)

Přidělování práce zaměstnanci Od vzniku pracovního poměru je: a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. (§ 38 odst. 1 ZP)

Informování - osoba oprávněná jednat za zaměstnavatele

Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o: c) právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách, vnitřním uspořádání a osobě oprávněné jednat za zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, o převažující činnosti zaměstnavatele označené kódem Klasifikace ekonomické činnosti a uskutečněných změnách v předmětu činnosti zaměstnavatele, d) základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách, h) bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v rozsahu stanoveném v § 101 až § 106 odst. 1 a § 108 a zvláštním zákonem.  (§ 279 odst. 1 písm. c) d) a h) ZP)

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. (§ 74 odst. 2 ZP)

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru; to však neplatí, pokud jde o: a) převedení na jinou práci a přeložení, b) dočasné přidělení, d) pracovní dobu a dobu odpočinku; výkon práce však nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. (§ 77 odst. 2 písm. a) b) a d) ZP)

Dohoda o provedení práce Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá. (§ 75 ZP)

Dohoda o pracovní činnosti V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. (§ 76 odst. 4 ZP)

Zdravotní způsobilost zaměstnance V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupní lékařské prohlídce. (§ 32 ZP)

Zdravotní způsobilost zaměstnance Zaměstnavatel je povinen: a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. (§ 103 odst. 1 písm. a) ZP)

Rizika Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). (§ 101 odst. 1 ZP)

Základní povinnosti zaměstnavatele z pohledu BOZP Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. (§ 101 odst. 2 ZP)

Návštěvy ve firmě Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. (§ 101 odst. 5 ZP)

Řízení rizik Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň BOZP, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. (§ 102 odst. 3 ZP)

Řízení rizik Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 102 odst. 4 ZP)

Havarijní připravenost Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (§ 102 odst. 6 ZP)

Mimořádné události Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (§ 102 odst. 6 ZP)

Neustálé zlepšování BOZP Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek. (§ 102 odst. 7 ZP)

Náklady na BOZP Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance. (§ 101 odst. 6 ZP)

Školení zaměstnanců o BOZP Zaměstnavatel je povinen určit: obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu. (§ 103 odst. 3 ZP)

Soustavné vyžadování a kontrolování dodržování zásad BOZP Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále: a) při změně: 1. pracovního zařazení, 2. druhu práce, b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů, c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na BOZP. (§ 103 odst. 2 ZP)

Pracovní doba Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je: a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou, c) směnou část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat, d) dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, e) třísměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, f) nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, g) nepřetržitým provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu, h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele, i) prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost, j) noční prací práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou, k) zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1, l) rovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, m) nerovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Odst. 2: Ustanovení odstavce 1 písm. d) až f) platí i v případě, kdy při pravidelném střídání zaměstnanců ve směnách dojde k souběžnému výkonu práce zaměstnanců navazujících směn, avšak jen po dobu nejvýše 1 hodiny. (§ 78 ZP)

Rozvržení pracovní doby Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn. (§ 81 odst. 1 ZP)

Rozvržení pracovní doby Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce. (§ 81 odst. 2 ZP)

Délka směny Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. (§ 83 ZP)

Rozvržení pracovní doby Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. (§ 84 ZP)

Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka Odst. 1: Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. Odst. 2: Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut. Odst. 3: Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby. Odst. 4: Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. (§ 88 ZP)

Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka Odst. 1: Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby. Odst. 2: Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. (§ 89 ZP)

Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. (§ 90 odst. 1 ZP)

Nepřetržitý odpočinek v týdnu Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin. (§ 92 odst. 1 ZP)

Práce přesčas Odst. 1: Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Odst. 2: Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Odst. 3: Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah uvedený v odstavci 2 pouze na základě dohody se zaměstnancem. Odst. 4: Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Odst. 5: Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období podle odstavce 4 se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. (§ 93 ZP)

Kontext organizace z pohledu BOZP Porozumění kontextu organizace se využívá k vytváření, zavádění, udržování a neustálému zlepšování systému managementu BOZP. Interní a externí záležitosti mohou být pozitivní nebo negativní a mohou zahrnovat podmínky, charakteristiky nebo měnící se okolnosti, které mohou ovlivňovat systém managementu BOZP. Zvažovány jsou záležitosti externí a interní záležitosti. Do externích záležitostí lze zahrnout: externí prostředí v kterém se firma pohybuje, např. právní, kulturní, technologické anebo místní podmínky/místní prostředí, včetně podmínek ekologických působící na BOZP, subjekty s vazbou na firmu, stojící ale mimo firmu, např. externí OZO BOZP anebo OZO PO/technik PO, poskytovatel pracovnělékařských služeb, dodavatelé, zákazníci, státní kontrolní orgány (Oblastní inspektorát práce, Hygienická stanice, ...). Interní záležitosti ovlivňující kontext firmy jsou především: organizační uspořádání firmy, včetně nastavených odpovědností, povinností a pravomocí, kodexy, strategie, politika a cíle BOZP, vlastníci a akcionáři firmy, zaměstnanci - porozumění jejich potřebám a očekáváním, zástupci zaměstnanců, především odbory, zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP. Praktické uchopení a porozumění kontextu organizace: 1. Kontext = česky souvislost. V nejširším slova smyslu označuje významovou souvislost např. souvisejících jevů anebo souvisejících událostí působící na Vaši společnost. 2. Kontext byl ve společnostech zaměřených na dodržování BOZP zvažován už před zařazením tohoto pojmu do normy 45001. Tato aktivita nebyla nazývána ,,kontextem", ale byla v rozsahu pojmu ,,kontext" společnostmi zvažována. Např. společnost zvažovala, jaké kroky je nutné udělat, když budou řadový zaměstnanci doplněni agenturními zaměstnanci - jaký vliv/jako souvislost tato změna bude mít na BOZP ve společnosti. 3. Při zvažování kontextu nelze jen určit KDO může ovlivnit Vaši společnost (kladně i záporně), ale také je nutné určit JAK (jakým způsobem, v jakém rozsahu) bude konkrétně tento kontext/vliv/souvislost na Vás působit. Zvažovat musíme vedle rizik/ohrožení (negativa) i příležitosti (pozitiva). Současně ale také zvažujeme - čeho chceme ve vztahu k zainteresované straně (z pohledu BOZP) dosáhnout. 4. Další otázka JAK se týká toho, JAK prokázat, že společnost určila způsob JAK vliv definovaného subjektu (např. agenturních zaměstnanců) byl firmou uchopen/ ošetřen/vyřešen, tzn. jak dosáhneme požadovaného výsledku, viz následují bod. 5. Pro realizaci a prokázání bodu 4, tzn. JAK DOSÁHNEME POŽADOVANÉHO VÝSLEDKU, musí společnost (z pohledu auditování) doložit důkazy o svých aktivitách. 6. Proces aktivit při prokazování JAK, je vhodné založit na modelu PDCA: ,,P" - je nutné si uvědomit, pro KOHO a CO budete dělat/zajišťovat, a JAKÉ k tomu máme příležitosti a jaká rizika lze s aktivitou/pracovní činností očekávat. Závěrem je nutné si položit otázku: ,,Čeho chceme ve vztahu k posuzovanému subjektu nebo zainteresované straně dosáhnout?" ,,D" - je nutné udělat taková opatření, která využijí související příležitosti a eliminují s aktivitou související rizika a povedou k žádoucím výsledkům. ,,C" - kontrolujme dosažení výsledků a auditujme provádění činností. ,,A" - přezkoumejme dosažené výsledky, stejně jako výsledky kontrol a auditů a přijměme korekční opatření směřující ke dosažení cílů stanovených v bodě ,,P". 7. Aktivity související s posuzováním kontextu by měly být zdrojem informací pro plánování aktivit v oblasti BOZP (rizika, dokumentace, komunikace o BOZP, ...). (Autor: Z. Šenk)

Vedoucí zaměstnanec Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu. (§ 11 ZP)

Vedoucí zaměstnanci a jejich povinnosti Vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni: a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky, b) co nejlépe organizovat práci, c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP, d) zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona, e) vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců, f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů, g) zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. (§ 302 ZP)

Povinnost vedoucího zaměstnance pečovat o BOZP Péče o BOZP uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. (§ 101 odst. 2 ZP)

Povinnost vedoucího zaměstnance Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 102 odst. 4 ZP)

Školení podřízených zaměstnanců Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. (§ 103 odst. 2 ZP)

Zaměstnanec Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. (§ 6 ZP)

Zaměstnanci a jejich základní povinnosti Zaměstnanci jsou povinni: a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. (§ 301 ZP)

Práva a povinnosti zaměstnance Odst. 1: Zaměstnanec má právo na zajištění BOZP, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. Odst. 2: Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. Odst. 3: Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Odst. 4: Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen: a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na BOZP včetně ověření svých znalostí, b) podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy, c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele, d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, OOPP a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu, e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno, f) oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení, g) s ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů, h) bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin, i) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. (§ 106 ZP)

Agenturní zaměstnanci Po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje BOZP uživatel. Uživatel však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce právně jednat jménem agentury práce. (§ 309 odst. 1 ZP)

Agenturní zaměstnanci Zaměstnavatel je povinen: zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. (§ 103 odst. 1 písm. f) ZP)

Cizí zaměstnanci na pracovišti Odst. 3: Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Odst. 4: Každý ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 3 je povinen: a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, b) dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů. (§ 101 odst. 3 a 4 ZP)

Hodnocení a prevence rizik Odst. 1: Zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen "zajišťování úkolů v prevenci rizik") s ohledem na: a) nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve všech oblastech činnosti zaměstnavatele, b) základní znalosti a dovednosti zaměstnanců, c) počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci. Odst. 2: Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovně-právním vztahu. Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou. Odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami. (§ 9 odst. 1 a 2 zákona č. 309/2006 Sb.)

Prevence rizik Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. (§ 102 odst. 2 ZP)

Počet zaměstnanců versus počet OZO BOZP Zaměstnává-li zaměstnavatel: a) nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti, b) 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami, c) více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami. (§ 9 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb.)

Koordinace práce více OZO BOZP Plní-li na jednom pracovišti zaměstnavatele úkoly v prevenci rizik více než 2 odborně způsobilé osoby, zaměstnavatel písemně určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti. (§ 9 odst. 7 zákona č. 309/2006 Sb.)

OZO BOZP a předpoklady k zajišťování úkolů v prevenci rizik Odst. 1: Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik je: a) alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou, b) odborná praxe v délce alespoň 3 let, jestliže fyzická osoba získala vzdělání uvedené v písmenu a), nebo v délce alespoň 1 roku, jestliže fyzická osoba získala vysokoškolské vzdělání v oblasti BOZP; za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávané v oboru, ve kterém fyzická osoba zajišťuje úkoly v prevenci rizik nebo vykonává činnost v oblasti BOZP, c) osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušce z odborné způsobilosti (dále jen "periodická zkouška") a d) osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, bude-li zajišťovat úkoly v prevenci rizik při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Odst. 2: Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby k činnostem koordinátora BOZP na staveništi (dále jen "koordinátor") je: a) alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání technického zaměření nebo vysokoškolské vzdělání technického zaměření, b) odborná praxe v délce alespoň 3 let, jestliže fyzická osoba získala vzdělání uvedené v písmenu a), nebo v délce alespoň 1 rok, jestliže fyzická osoba získala vysokoškolské vzdělání stavebního zaměření; za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávané při přípravě nebo realizaci staveb, c) osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušce a d) osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, bude-li vykonávat činnost koordinátora při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Odst. 3: Osvědčení o získání odborné způsobilosti je vydáváno na základě úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Každá další zkouška z odborné způsobilosti, na kterou se žadatel o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti přihlásí, pokud již v minulosti úspěšně vykonal zkoušku z odborné způsobilosti, je posuzována jako periodická zkouška. Osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo o úspěšně vykonané periodické zkoušce má ode dne jejího vykonání platnost 5 let. (§ 10 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 309/2006 Sb.)

Povinnosti OZO BOZP Odborně způsobilá fyzická osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátor: a) vede písemně chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, který opatřuje svým jménem a vlastnoručním podpisem, b) opatřuje zpracované dokumenty související s výkonem své činnosti, jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, svým jménem a vlastnoručním podpisem a c) oznamuje Ministerstvu práce a sociálních věcí změny údajů uváděných v evidenci odborně způsobilých fyzických osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátorů do 15 dnů od jejich vzniku. (§ 10 odst. 4 zákona č. 309/2006 Sb.)

Součinnost zaměstnavatele a dalších osob/subjektů s OZO BOZP Odst. 4: Zaměstnavatel je povinen: a) poskytnout odborně způsobilé osobě k zajišťování úkolů v prevenci rizik zejména potřebné prostředky a dobu potřebnou k výkonu její činnosti, zvláště ve vztahu k zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, mladistvým zaměstnancům, těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, nebo zaměstnankyním - matkám dítěte do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, b) zajistit dostatečný počet odborně způsobilých osob, c) poskytnout odborně způsobilé osobě dokumentaci a informace: 1. o všech skutečnostech a okolnostech, o nichž je mu známo, že mají nebo by mohly mít vliv na bezpečnost zaměstnanců nebo vést k poškození jejich zdraví, 2. podané zaměstnancům jiného zaměstnavatele, které obdrželi před zahájením práce na pracovištích zaměstnavatele k zajištění BOZP, d) zajistit v případech uvedených v odstavci 3 písm. b) a c) účast odborně způsobilé fyzické osoby při pravidelném hodnocení stavu a úrovně BOZP, e) zajistit součinnost v oblasti BOZP a požární ochrany odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik s ostatními zaměstnanci zaměstnavatele, s odborovou organizací, s radou zaměstnanců, se zástupci pro oblast BOZP, pokud byli u zaměstnavatele zvoleni, a s odborně způsobilou fyzickou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik jiného zaměstnavatele, jehož zaměstnanci plní své úkoly na pracovišti zaměstnavatele, a f) zajistit součinnost odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik s osobami podle § 12 a s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, se kterým má zaměstnavatel uzavřenou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb. Odst. 5: Při zajišťování úkolů v prevenci rizik postupuje odborně způsobilá osoba v součinnosti s odborně způsobilými fyzickými osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů, s odborovou organizací a zástupcem pro oblast BOZP. Odst. 6: Zaměstnavatel je povinen poskytnout odborně způsobilé osobě písemnosti týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání a potřebnou součinnost: a) při předcházení ohrožení života a zdraví s ohledem na povahu rizika na jeho pracovištích, b) k přijetí ochranných opatření, jde-li o práce se zvýšeným ohrožením zdraví zaměstnanců, c) při výběru a volbě ochranných zařízení. (§ 9 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 309/2006 Sb.)

OZO BOZP a právní odpovědnost za poskytované služby Na základě ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., mohou být služby odborně způsobilé osoby zajišťovány i v režimu smluvního dodavatele: ,,odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami" (dále jen ,,OZO BOZP"). Podnikání v oblasti BOZP je podmíněno živnostenským listem: ,,Poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci" (jedná se o živnost vázanou). Pokud se OZO BOZP smluvně zaváže objednateli poskytovat služby v oblasti BOZP (na základě shora uvedeného živnostenského listu), jedná se o smluvně převzatou povinnost vůči objednateli. Pokud není smluvně převzatá povinnost řádně naplňována (nebo je smlouva porušena podstatným způsobem), může být předmětem soudního přezkumu s následkem postihu poskytovatele (OZO BOZP). Příklad porušení smluvně převzaté povinnosti, kdy OZO BOZP řádně neplnil svoje smluvní povinnosti (citát z rozsudku Okresního soudu): ,,Obžalovaný X.Y. v pozici osoby odborně způsobilé v prevenci rizik porušil smluvně převzatou povinnost vůči společnosti ABC s.r.o., zajistit výkon odborně způsobilé osoby v oblasti BOZP. Předmětem smluvní povinnosti byl závazek OZO BOZP provést jedenkrát ročně na všech pracovištích prověrku BOZP, organizovat a kontrolovat plnění povinností vyplývajících z předpisů o BOZP a provádět pravidelně hodnocení rizik a předkládat ve spolupráci s vedoucími zaměstnanci společnosti ABC s.r.o. návrhy na jejich odstranění nebo omezení. OZO BOZP nejméně ve dnech X.X.2016 a X.X.2017 fyzicky provedl prověrky BOZP ve výrobním areálu společnosti ABC s.r.o., avšak neinicioval plnění článku 1.2.3 provozně bezpečnostního předpisu pro práci na tvářecích strojích ze dne X.X.2015, které pro společnost ABC s.r.o. jako OZO BOZP sám vypracoval. Z vnitřního předpisu vyplývala povinnost zaměstnavatele (firmy ABC s.r.o.), instalovat u stroje ZŽ pomocné stavitelné stoly pro podávání materiálu, které by zabezpečily oddálení obsluhy do bezpečné vzdálenosti od míst nebezpečného skusu podávacích válců. Porušením těchto povinností obžalovaného došlo dne X.X.2018 kolem 15,- hodiny ve výrobním areálu společnosti ABC s.r.o. k nebezpečnému stavu, kdy se zaměstnanec Josef N. (pracující na základě dohody o provedení práce), pohyboval při vkládání plechů do stroje ZŽ v nebezpečné blízkosti sbíhavého místa podávacích válců, kde došlo k vtažení prstů pravé ruky zaměstnance do sbíhavého místa válců, následkem čehož došlo k amputaci druhého a třetího prstu pravé ruky. Úraz zaměstnance má za následek výrazné omezení v běžném způsobu života v délce výrazně přesahující šest týdnů, s předpokládanými trvalými následky. Na základě shora uvedeného spáchal OZO BOZP (společně s výrobním ředitelem společnosti ABC s.r.o.) přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku". (Autor: Z. Šenk)

Poskytovatel pracovnělékařských služeb Odst. 1: Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je: a) poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo b) poskytovatel v oboru pracovní lékařství. Odst. 2: Zaměstnavatel pro výkon práce na svých pracovištích, pokud dále není stanoveno jinak: a) je povinen, jde-li o práce, které jsou zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví do kategorie první, druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté anebo je součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem uvedeným v odstavci 1, b) může, jde-li o práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 (vyhlášky č. 79/2013 Sb.) nebo jinými právními předpisy, zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek, posuzování zdravotní způsobilosti k práci a vydávání lékařských posudků o zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u poskytovatele, který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak; ostatní součásti pracovnělékařských služeb podle § 53 odst. 1 (zákona č. 373/2011 Sb.) zaměstnavatel zajišťuje, je-li to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců, prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým pro zajištění konkrétní služby uzavře smlouvu, c) je povinen, dojde-li ke změně zařazení práce do kategorie vyšší než kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo ke změně činnosti, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 vyhlášky nebo jinými právními předpisy, uzavřít novou nebo doplnit dosavadní písemnou smlouvu s poskytovatelem podle odstavce 1 o ty pracovnělékařské služby, které doposud nepožadoval, a to nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy k této změně došlo. Odst. 3: Registrující poskytovatel zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak, je povinen na základě žádosti zaměstnavatele podle odstavce 2 písm. b) provést pracovnělékařskou prohlídku, posouzení zdravotní způsobilosti k práci a vydat lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci; pro tuto činnost se považuje za poskytovatele pracovnělékařských služeb. Povinnosti stanovené v § 57 zákona se na tohoto poskytovatele pracovnělékařských služeb nevztahují, s výjimkou povinnosti podle § 57 odst. 1 písm. j) zákona. Odst. 4: Posuzování zdravotní způsobilosti a pracovnělékařské prohlídky pro práce, které jsou nebo budou vykonávány ve zkušebním provozu podle jiného právního předpisu, zaměstnavatel zajišťuje u poskytovatele podle odstavce 2 písm. a), se kterým uzavřel písemnou smlouvu, nebo podle odstavce 2 písm. b), a to na základě výsledků hodnocení rizik podle jiného právního předpisu nebo výsledků měření, byla-li pro účely souhlasu s uvedením do zkušebního provozu, uskutečněna. Odst. 5: Agentura práce zajišťuje pracovnělékařské služby pro své zaměstnance, které dočasně přiděluje k uživateli, prostřednictvím: a) poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým uzavřela písemnou smlouvu podle odstavce 2 písm. a), b) registrujícího poskytovatele zaměstnance na základě písemné žádosti podle odstavce 2 písm. b), nebo c) poskytovatele pracovnělékařských služeb uživatele na základě podmínek stanovených v písemné dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce. (§ 54 zákona č. 373/2011 Sb.)

Zástupci zaměstnanců Odst. 1: Zaměstnanci v základním pracovněprávním vztahu uvedeném v § 3 ZP mají právo na informace a projednání. Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance a jednat s nimi přímo, nepůsobí-li u něj odborová organizace, rada zaměstnanců nebo zástupce pro oblast BOZP (dále jen "zástupci zaměstnanců"). Jestliže u zaměstnavatele působí více zástupců zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti podle tohoto zákona vůči všem zástupcům zaměstnanců, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem o jiném způsobu součinnosti. Informování zaměstnanců a projednání s nimi se uskutečňují na úrovni odpovídající předmětu jednání s ohledem na oprávnění a působnost zástupců zaměstnanců a úroveň řízení. Odst. 2: Zástupci zaměstnanců nesmějí být pro výkon své činnosti znevýhodněni nebo zvýhodněni ve svých právech, ani diskriminováni. Odst. 3: Důvěrnou informací se rozumí informace, jejíž poskytnutí může ohrozit nebo poškodit činnost zaměstnavatele nebo porušit oprávněné zájmy zaměstnavatele nebo zaměstnanců. Za důvěrnou informaci se nepovažuje informace, kterou je zaměstnavatel povinen sdělit, projednat nebo zveřejnit podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu. Informace o skutečnostech chráněných podle zvláštních právních předpisů není zaměstnavatel povinen podávat nebo projednávat. Členové odborové organizace, rady zaměstnanců a zástupce pro oblast BOZP jsou povinni zachovávat mlčenlivost o informacích, které jim byly výslovně poskytnuty jako důvěrné. Tato povinnost trvá i po skončení výkonu jejich funkce. Odst. 4: Ustanovení odstavce 3 platí i pro odborníky, které si zástupci zaměstnanců přizvou. Odst. 5: Jestliže zaměstnavatel požaduje zachování mlčenlivosti o informacích, které byly poskytnuty jako důvěrné, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby soud určil, že informace byla za důvěrnou označena bez přiměřeného důvodu. Neposkytne-li zaměstnavatel informaci, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby soud rozhodl, že je zaměstnavatel povinen informaci poskytnout. Odst. 6: Zástupci zaměstnanců jsou povinni vhodným způsobem informovat zaměstnance na všech pracovištích o své činnosti a o obsahu a závěrech informací a projednání se zaměstnavatelem. Odst. 7: Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům konání voleb zástupců zaměstnanců. Volby se konají v pracovní době. Nedovolují-li to provozní možnosti zaměstnavatele, může se volba uskutečnit i mimo pracoviště. Odst. 8: Pro účely řízení uvedeného v odstavci 5 a pro účely vymáhání plnění povinností podle části dvanácté má rada zaměstnanců způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení. Za radu zaměstnanců jedná její předseda nebo její pověřený člen. Odst. 9: Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s odborovou organizací nebo radou zaměstnanců anebo zástupcem pro oblast BOZP stížnost zaměstnance na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. (§ 276 ZP)

Zástupců zaměstnanců a odbory Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady. (§ 277 ZP)

Školení zástupců zaměstnanců a odborářů Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci a zástupci pro oblast BOZP zajistit školení umožňující jim řádný výkon jejich funkce a zpřístupnit jim právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP a doklady o: a) vyhledávání a vyhodnocení rizik, opatřeních k odstranění rizik a k omezení jejich působení na zaměstnance a k vhodné organizaci bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, b) evidenci a hlášení pracovních úrazů a uznaných nemocí z povolání, c) výkonu kontroly a opatřeních orgánů, kterým přísluší výkon kontroly nad BOZP podle zvláštních právních předpisů. (§ 108 odst. 6 ZP)

Školení organizované odbory Pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci: přísluší k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5 pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. (§ 203 odst. 2 písm. c) ZP)

Účast zástupců zaměstnanců a odborů při kontrolách OIP Zaměstnavatel je povinen umožnit odborové organizaci a zástupci pro oblast BOZP při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů, přednést své připomínky. (§ 108 odst. 7 ZP)

Kolektivní smlouva Kolektivní smlouvu smí za zaměstnance uzavřít pouze odborová organizace. (§ 22 ZP)

Kolektivní smlouva V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem, se nepřihlíží. (§ 23 odst. 1 ZP)

Cizí firmy na vašich pracovištích Odst. 3: Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Odst. 4: Každý ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 3 je povinen: a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, b) dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů. (§ 101 odst. 3 a 4 ZP)

Cizí osoby na pracovištích a návštěvy Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. (§ 101 odst. 5 ZP)

Dodavatelé Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. (§ 101 odst. 3 ZP)

Kategorizace prací Odst. 1: Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví prováděcí právní předpis; hodnocení rizika a minimální ochranná opatření stanoví zvláštní právní předpis. Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok. Odst. 2: O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Žádost předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (dále jen "zaměstnavatel"), a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce do druhé kategorie, nebo do 10 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví vydaného podle odstavce 5. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první. (§ 37 odst. 1 a 2 zákona č. 258/2000 Sb.)

Zařazení prací do kategorií Odst. 4: Zaměstnavatel je povinen neprodleně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, které zařadil do druhé kategorie, a údaje rozhodné pro toto zařazení, a současně předložit protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek provedeném podle § 38. Odst. 5: V případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na její zařazení do kategorie druhé rizikové (§ 39), třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen bezodkladně předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví žádost, která má náležitosti uvedené v odstavci 3. O zařazení rizikové práce do jiné rizikové kategorie nebo vyřazení práce z rizikových prací provede příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nové řízení, v němž vydá nové rozhodnutí. Odst. 6: Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví může z moci úřední rozhodnout o zařazení práce první nebo druhé kategorie do kategorie rizikových prací. (§ 37 odst. 4 až 6 zákona č. 258/2000 Sb.)

Zařazení práce do kategorie práce Zařazení práce do kategorie vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 432/2003 Sb.)

Evidence rizikových prací Zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou vykonávány rizikové práce, je dále povinen: a) u každého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce vést evidenci: 1. o jménu, příjmení a rodném čísle, 2. o počtu směn odpracovaných při rizikové práci, s výjimkou rizika infekčního onemocnění, 3. o datech a druzích provedených lékařských preventivních prohlídek a jejich závěrech, o zvláštních očkováních souvisejících s činností na pracovišti zaměstnavatele nebo o imunitě (odolnosti) k nákaze, 4. údajů o výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek a naměřených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele, s výjimkou údajů o zdravotním stavu zaměstnanců, b) ukládat evidenci podle písmene a) po dobu 10 let od ukončení expozice, a jde-li o práce: 1. s chemickými karcinogeny nebo mutageny stanovenými zvláštním právním předpisem, 2. s azbestem, 3. v riziku fibrogenního prachu, a 4. s biologickými činiteli, které mohou vyvolat latentní onemocnění, onemocnění, která mají velmi dlouhou inkubační dobu nebo způsobují onemocnění, která se opakovaně projevují remisemi či mohou mít závažné následky, po dobu 40 let od ukončení expozice, c) evidenci o pracích podle písmene b) bodů 1 až 4 předat při svém zániku bez právního nástupce, neuplynula-li dosud lhůta podle písmene b), příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, d) oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví všechny skutečnosti, které by mohly mít vliv na zvýšení expozice zaměstnance faktorům pracovních podmínek. (§ 40 zákona č. 258/2000 Sb.)

Narušování soukromí a sledování zaměstnanců Odst. 1: Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu podle věty první je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. Odst. 2: Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci. Odst. 3: Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. Odst. 4: Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem uvedeným v § 3. Nesmí vyžadovat informace zejména o: a) těhotenství, b) rodinných a majetkových poměrech, c) sexuální orientaci, d) původu, e) členství v odborové organizaci, f) členství v politických stranách nebo hnutích, g) příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti, h) trestněprávní bezúhonnosti; to, s výjimkou písmen c), d), e), f) a g), neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob. (§ 316 ZP)

Přestupky na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců Odst. 1: Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že: a) naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce, b) neinformuje zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění podle § 316 odst. 3 zákoníku práce, nebo c) v rozporu s § 316 odst. 4 zákoníku práce vyžaduje od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem. Odst. 2: Za přestupek podle odst. 1 se uloží pokuta do: a) 1.000.000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a) nebo c); b) 100.000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b). (§ 24a zákona č. 251/2005 Sb.)

Ochrana osobních údajů zaměstnanců a sledování zaměstnanců Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679, ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). (Nařízení GDPR)

Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679 Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679, ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). (Nařízení GDPR)

Osobní údaje veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen subjekt údajů). (Nařízení GDPR)

Zabezpečení osobních údajů zaměstnavatel musí zajistit, aby nedošlo k: neoprávněnému nebo nahodilému přenosu osobních údajů, změně nebo zničení či ztrátě nebo neoprávněným přenosům osobních údajů, jinému neoprávněnému zpracování či zneužití, např. je vhodné v praxi zajistit: uzamykatelnou kancelář, kartotéku s omezeným přístupem, PC s heslem, zálohovány a s antivirovou ochranou. Technicko-organizační opatření je nutné zpracovat a zdokumentovat tak, aby mohl zaměstnavatel prokázat dosažení souladu s právními požadavky. (Autor: Z. Šenk)

Velkoplošná kancelář je nutné zvážit, kteří zaměstnanci (z důvodu vykonávaných činností a z důvodu ochrany osobních údajů), by neměli pracovat ve velkoplošných kancelářích. (Autor: Z. Šenk)

Zabezpečení osobních údajů Zabezpečit ochranu osobních údajů v pracovní době vůči cizím osobám na (exponovaných) pracovištích = návštěvy, servisní technici, uklízečky, ... (Autor: Z. Šenk)

Zabezpečení osobních údajů Zabezpečit ochranu osobních údajů v mimopracovní době vůči cizím osobám na (exponovaných) pracovištích = ostraha objektu, servisní technici, uklízečky, ... (Autor: Z. Šenk)

Tiskový mluvčí zaměstnavatel by měl určit, kdo může jednat za firmu navenek - ,,tiskový mluvčí". Současně omezit/zakázat ostatním zaměstnancům, aby sdělovali jakýmkoliv osobám anebo subjektům informace s vazbou na osobní údaje zaměstnanců - informace po telefonu, email ... (Autor: Z. Šenk)

Subjekt osobních údajů identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby. (Nařízení GDPR)

Subjekt údajů zaměstnanec anebo jiná osoba (platí pro potřeby pracovněprávních vztahů). (Autor: Z. Šenk)

Jiná osoba např. kandidát/zájemce na/o pracovní místo. (Autor: Z. Šenk)

Zpracování osobních údajů jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení. (Nařízení GDPR)

Omezení zpracování osobních údajů označení uložených osobních údajů za účelem omezení jejich zpracování v budoucnu. (Nařízení GDPR)

Profilování osobních údajů jakákoli forma automatizovaného zpracování osobních údajů spočívající v jejich použití k hodnocení některých osobních aspektů vztahujících se k fyzické osobě, zejména k rozboru nebo odhadu aspektů týkajících se jejího pracovního výkonu, ekonomické situace, zdravotního stavu, osobních preferencí, zájmů, spolehlivosti, chování, místa, kde se nachází, nebo pohybu. (Nařízení GDPR)

Pseudonymizace osobních údajů zpracování osobních údajů tak, že již nemohou být přiřazeny konkrétnímu subjektu údajů bez použití dodatečných informací, pokud jsou tyto dodatečné informace uchovávány odděleně a vztahují se na ně technická a organizační opatření, aby bylo zajištěno, že nebudou přiřazeny identifikované či identifikovatelné fyzické osobě. (Nařízení GDPR)

Pseudonymizace tzv. ,,nepravá anonymizace", protože se při peudonymizaci stále jedná o osobní údaje. (Autor: Z. Šenk)

Anonymní osobní údaje jsou údaje (nejedná se o osobní údaje), mezi nimiž neexistuje pouto se subjektem údajů, a toto pouto nemůže být správcem ani nikým jiným (za rozumného předpokladu) obnoveno. (Nařízení GDPR)

Anonymní osobní údaje Nařízení GDPR se těmito údaji (anonymními údaji) nezabývá, nejedná se o osobní údaje. (Autor: Z. Šenk)

Evidence osobních údajů jakýkoliv strukturovaný soubor osobních údajů přístupných podle zvláštních kritérií, ať již je centralizovaný, decentralizovaný, nebo rozdělený podle funkčního či zeměpisného hlediska. (Nařízení GDPR)

Správce osobních údajů fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů; jsou-li účely a prostředky tohoto zpracování určeny právem Unie či členského státu, může toto právo určit dotčeného správce nebo zvláštní kritéria pro jeho určení. (Nařízení GDPR)

Správce zaměstnavatel (platí pro potřeby pracovněprávních vztahů). (Autor: Z. Šenk)

Pověřenec Osoba/zaměstnanec odpovědný ve firmě za udržování souladu v oblasti ochrany osob. údajů, by neměl být označen jako ,,pověřenec", protože by mohlo docházek k záměně za Pověřence v režimu GDPR. Vhodnější je použít označení funkce/stanovení odpovědnosti za osobní údaje s názvem např. ,,zmocněnec"/,,představitel vedení" pro oblast ochrany osobních údajů. (Autor: Z. Šenk)

Pověřenec Z pohledu pracovněprávních záležitostí lze konstatovat, že zaměstnavatel, který jen zaměstnává zaměstnance a nezpracovává ve větším rozsahu zvláštní (citlivé) osobní údaje, nemusí pověřence mít. (Autor: Z. Šenk)

Zpracovatel osobních údajů fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který zpracovává osobní údaje pro správce. (Nařízení GDPR)

Interní OZO BOZP odborně způsobilá osoba v plnění úkolů v prevenci rizik není zpracovatel. (Autor: Z. Šenk)

Externí OZO BOZP je zpracovatel, např. při zajišťování služeb BOZP pro svého zákazníka anebo svoje zákazníky. (Autor: Z. Šenk)

Externí OZO BOZP není zpracovatel, když zpracovává osobní údaje svých zaměstnanců. V tomto případě je správcem osobních údajů svých zaměstnanců/dalších osob. (Autor: Z. Šenk)

Příjemce osobních údajů fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, kterým jsou osobní údaje poskytnuty, ať už se jedná o třetí stranu, či nikoli. Avšak orgány veřejné moci, které mohou získávat osobní údaje v rámci zvláštního šetření v souladu s právem členského státu, se za příjemce nepovažují; zpracování těchto osobních údajů těmito orgány veřejné moci musí být v souladu s použitelnými pravidly ochrany údajů pro dané účely zpracování. (Nařízení GDPR)

Příjemce osobních údajů a OZO OZO BOZP může být i ,,příjemcem". Pokud externí OZO BOZP dostane od firmy jména účastníků podnikového školení ,,Interních auditorů BOZP", aby jim vystavil osvědčení o absolvování školení, je OZO BOZP v režimu ,,příjemce". OZO BOZP s osobními údaji ani nenakládá, ani je nezpracovává. (Autor: Z. Šenk)

Příjemce osobních údajů a OZO Příjemce nemusí mít se správcem údajů smlouvu o nakládání s osobními údaji. (Autor: Z. Šenk)

Třetí stranou fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který není subjektem údajů, správcem, zpracovatelem ani osobou přímo podléhající správci nebo zpracovateli, jež je oprávněna ke zpracování osobních údajů. (Nařízení GDPR)

Třetí strana a odbory V některých případech může být třetí stranou odborová organizace. (Autor: Z. Šenk)

Souhlas se zpracováním osobních údajů subjektu údajů, je jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů. (Nařízení GDPR)

Porušení zabezpečení osobních údajů. Porušení zabezpečení, které vede k náhodnému nebo protiprávnímu zničení, ztrátě, změně nebo neoprávněnému poskytnutí nebo zpřístupnění přenášených, uložených nebo jinak zpracovávaných osobních údajů. (Nařízení GDPR) Zvláštní kategorie osobních údajů jsou osobní údaje vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filozofickém přesvědčení nebo členství v odborech, a zpracování genetických údajů, biometrických údajů za účelem jedinečné identifikace fyzické osoby a údajů o zdravotním stavu či o sexuálním životě nebo sexuální orientaci fyzické osoby. (Nařízení GDPR)

Zvláštní kategorie osobních údajů Zvláštní osobní údaje mají větší potenciál poškodit subjekt údajů (např. při neoprávněném zpracování těchto údajů). Nařízení GDPR proto po správci zvláštních osobních údajů požaduje zvýšenou ochranu údajů: definovat zvláštní právní důvod pro jejich zpracování, při jejich zpracování zajistit zvýšené zabezpečení zvláštních osobních údajů, povinně vést záznamy o činnostech zpracování zvláštních osobních údajů, provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (test proporcionality), povinnost ustavit pověrence pro ochranu osobních údajů (platí jen pro rozsáhlé zpracování, např. ambulance o 6-ti lékařích, ještě nenaplňuje definici rozsáhlého zpracování zvláštních osobních údajů), povinnost oznámit případy porušení zabezpečení zvláštních osobních údajů. (Autor: Z. Šenk)

Genetické osobní údaje osobní údaje týkající se zděděných nebo získaných genetických znaků fyzické osoby, které poskytují jedinečné informace o její fyziologii či zdraví a které vyplývají zejména z analýzy biologického vzorku dotčené fyzické osoby. (Nařízení GDPR)

Genetické osobní údaje Genetický údaj je zařazen do kategorie zvláštních osobních údajů (dříve citlivý osobní údaj). (Autor: Z. Šenk)

Biometrické údaje osobní údaje vyplývající z konkrétního technického zpracování týkající se fyzických či fyziologických znaků nebo znaků chování fyzické osoby, které umožňuje nebo potvrzuje jedinečnou identifikaci, například zobrazení obličeje nebo daktyloskopické údaje. (Nařízení GDPR)

Biometrické údaje Biometrický údaj je zařazen do kategorie zvláštních osobních údajů (dříve - citlivý osobní údaj). (Autor: Z. Šenk)

Biometrické údaje Z hlediska pracovněprávního jsou nejfrekventovanější vstupní/docházkové systémy, kde se nejčastěji využívá biometrický údaj - založený na otiscích prstů. (Autor: Z. Šenk)

Biometrické údaje a haše Současná výkladová praxe ÚOOÚ byla zaměřena na způsob, který používal tzv. ,,haše" (ukládán není přímo otisk prstu, ale na základě matematické/šifrovací funkce je ukládána řada čísel a písmen). Z ,,haše" nelze zpětně zrekonstruovat otisk prstu. V tomto případě se nejedná o zvláštní osobní údaj, ale o ,,běžný" osobní údaj (údaj bez zvýšené ochrany). (Autor: Z. Šenk)

Biometrické údaje Úřad pro ochranu osobních údajů avizoval změnu svého stávajícího přístupu k biometrickým údajům. (Autor: Z. Šenk)

Osobní údaje o zdravotním stavu osobní údaje týkající se tělesného nebo duševního zdraví fyzické osoby, včetně údajů o poskytnutí zdravotních služeb, které vypovídají o jejím zdravotním stavu. (Nařízení GDPR)

Osobní údaje o zdravotním stavu Údaj o zdravotním stavu je zařazen do kategorie zvláštních osobních údajů (dříve - citlivý osobní údaj). (Autor: Z. Šenk)

Osobní údaje o zdravotním stavu Údaj o zdravotním stavu je především charakterizován konkrétním údajem - ,,diagnózou" (?). (Autor: Z. Šenk)

Odborová organizace a osobní údaje Odborová organizace musí zaměstnavateli sdělit, která osoba/který odborový funkcionář, bude při zákonem stanovených záležitostech (např. vyšetřování příčin a okolností pracovního úrazu), zastupovat odborovou organizaci. Pokud odbory takovou osobu neurčí, je vhodné (prokazatelně) komunikovat v uvedených záležitostech - výhradně s předsedou odborové organizace. (Autor: Z. Šenk)

Závazná podniková pravidla koncepce ochrany osobních údajů, kterou dodržuje správce nebo zpracovatel usazený na území členského státu při jednorázových nebo souborných předáních osobních údajů správci nebo zpracovateli v jedné nebo více třetích zemích v rámci skupiny podniků nebo uskupení podniků vykonávajících společnou hospodářskou činnost. (Nařízení GDPR)

Závazná podniková pravidla Podniková pravidla pro ,,ochranu osobních údajů" - zpracovat vnitřní předpis o ochraně osobních údajů ve firmě. Nastavit rozhraní odpovědností za osobní údaje (kdo může a co rozhodnout). Školit všechny zaměsnance o zásadách ochrany osobních údajů. Nastavit kontroly/audity a kontrolní mechanizmy nad dodržováním zásad ochrany osobních údajů (trestní odpovědnost osob anebo firmy). (Autor: Z. Šenk)

Závazná podniková pravidla Doporučuje se vložit do vnitřního předpisu ustanovení o zachování mlčenlivosti o osobních údajích, ve znění § 15 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb.: ,,Zaměstnanci správce nebo zpracovatele, jiné fyzické osoby, které zpracovávají osobní údaje na základě smlouvy se správcem nebo zpracovatelem, a další osoby, které v rámci plnění stanovených oprávnění a povinností přicházejí do styku s osobními údaji u správce nebo zpracovatele, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobních údajích a o bezpečnostních opatřeních, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení zaměstnání nebo příslušných prací.". (Autor: Z. Šenk)

Závazná podniková pravidla Shora uvedené zásady ,,Závazná podniková pravidla", není vhodné sjednávat v pracovní smlouvě (jedná se o smluvní ujednání, které může být zaměstnancem zrušeno). (Autor: Z. Šenk)

Vyžadování údajů od zájemců o práci/od zaměstnanců Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. (§ 30 odst. 2 ZP)

Vyžadování informací zaměstnavatelem Zaměstnavatel nesmí při výběru zaměstnanců vyžadovat informace týkající se národnosti, rasového nebo etnického původu, politických postojů, členství v odborových organizacích, náboženství, filozofického přesvědčení, sexuální orientace, není-li jejich vyžadování v souladu se zvláštním právním předpisem, dále informace, které odporují dobrým mravům, a osobní údaje, které neslouží k plnění povinností zaměstnavatele stanovených zvláštním právním předpisem. Na žádost uchazeče o zaměstnání je zaměstnavatel povinen prokázat potřebnost požadovaného osobního údaje. Hlediska pro výběr zaměstnanců musí zaručovat rovné příležitosti všem fyzickým osobám ucházejícím se o zaměstnání. Ustanovení § 4 platí i zde. (§ 12 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb.)

Vyžadování informací zaměstnavatelem Doporučuje se, připravit si před začátkem výběrového řízení soubor požadovaných dokumentů/osobních údajů, které budete po kandidátech požadovat a současně je nutné upřesnit právní důvody pro získání osobních údajů (např. pozice řidiče/řidiče-referenta = řidičský průkaz, ...). Ustanovení se vztahuje výhradně na kandidáty/uchazeče o zaměstnání. (Autor: Z. Šenk)

Rodné číslo není zvláštním (citlivým) osobním údajem. Jedná se o standardní osobní údaj, na který se vztahují zákonná ustanovení (§ 13 odst. 9 a § 13c zákona č. 133/2000 Sb.). Zaměstnavatel může rodné číslo uvést v pracovní smlouvě. V dalších dokumentech je nutné zvažovat, zda rodné číslo není nadbytečným údajem? (Autor: Z. Šenk)

Občanský průkaz/pas ,,je zakázáno pořizovat jakýmikoliv prostředky kopie občanského průkazu bez prokazatelného souhlasu občana, ..." (§ 15a odst. 2 zákona č. 328/1999 Sb.). Celý občanský průkaz nelze kopírovat, pro tento postup není opora v zákoně. Při kopírování občanského průkazu je nutné použít vhodnou šablonu (protože je zakázáno kopírovat celý občanský průkaz). Číslo občanského průkazu, případně jméno a příjmení lze z občanského průkazu opsat, protože neexistuje zvláštní zákon, (jako pro rodná čísla), který by stanovoval pro použití čísla občanského průkazu zvláštní pravidla. (Autor: Z. Šenk)

Stanovisko ÚOOÚ č. 3/2016 Stanovisko Evidence návštěvníků při vstupech do budov a kopírování dokladů lze dovodit, že číslo občanského průkazu, si může zaměstnavatel/ostraha při vstupu návštěvy do budovy/areálu zapsat společně se jménem a příjmením návštěvy. Obdobné zásady platí i pro pasy a další cizinecké doklady. U pracovních návštěv by měl být přednostně zapisován (evidován) služební/pracovní průkaz vystavený vysílající organizací. (Autor: Z. Šenk)

Ostatní doklady a průkazky Žádným zákonem není kopírování ostatních dokladů anebo průkazů nijak omezeno. Současně ale je nutné prokázat nezbytnost tohoto postupu - prokázat kontext (odůvodnit zvolený postup). Po uchazeči/zaměstnanci na pozici svářeč mohu požadovat předložení svářečského průkazu (minimalizace osobních údajů) a následně si udělat i kopii průkazu (až se stane zaměstnancem), stejný postup platí např. i pro řidiče anebo u řidičů-referentů (řidičský průkaz), apod. (Autor: Z. Šenk)

Fotografie/video fotografie zaměstnance na služební průkazku = lze provést bez souhlasu zaměstnance. Služební foto na webových stránkách firmy (např. vedoucí personálního oddělení), lze umístit bez souhlasu zaměstnance. Stejná zásada platí při fotografiích ,,zaměstnanců/hříšníků" v rámci kontrol/prověrek/auditů BOZP = bez souhlasu. Fotografie nelze šířit mimo dispozice firmy (lze využít jen pro vnitřní potřeby zaměstnavatele). Na shora popsané případy dopadá právní důvod = oprávněný zájem zaměstnavatele/ správce osobních údajů. (Autor: Z. Šenk)

Oprávněný zájem zaměstnavatele zpracování osobních údajů zaměstnance zaměstnavatelem je nezbytné pro ochranu práv a chráněných (oprávněných) zájmů správce (zaměstnavatele). Důvod ke zpracování osobních údajů zaměstnance však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů (zaměstnance) na ochranu jeho soukromí. Zájem firmy musí převážit (odůvodnění postupu musí být podloženo právními důvody - např. § 103 odst. 2 ZP). (Autor: Z. Šenk)

Foto umístěné na webu z obchodních důvodů foto/video zaměstnance na webu z jiných např. čistě marketingových důvodů (představování výrobků firmy) musí být podloženo souhlasem zaměstnance (upozornění - souhlas lze kdykoliv odvolat). (Autor: Z. Šenk)

Hromadné foto skupinová fotografie zaměstnanců, např. ze společné akce k výročí založení firmy = není ve vztahu k vyfotografovaných zaměstnancům osobním údajem (fotografie nedopadá do oblasti GDPR). (Autor: Z. Šenk)

Osobní spis zaměstnance Odst. 1: Zaměstnavatel je oprávněn vést osobní spis zaměstnance. Osobní spis smí obsahovat jen písemnosti, které jsou nezbytné pro výkon práce v základním pracovněprávním vztahu uvedeném v § 3. Odst. 2: Do osobního spisu mohou nahlížet vedoucí zaměstnanci, kteří jsou zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu má orgán inspekce práce, Úřad práce ČR, Úřad pro ochranu osobních údajů, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské služby. Za nahlížení do osobního spisu se nepovažuje předložení jednotlivé písemnosti zaměstnavatelem z tohoto spisu vnějšímu kontrolnímu orgánu, který provádí kontrolu u zaměstnavatele a který si tuto písemnost vyžádal v souvislosti s předmětem kontroly prováděné u zaměstnavatele. Odst. 3: Zaměstnanec má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něho výpisky a pořizovat si stejnopisy dokladů v něm obsažených, a to na náklady zaměstnavatele. (§ 312 ZP)

Osobní spis zaměstnance V osobním spise jsou většinou uloženy (z pohledu BOZP) tyto dokumenty a záznamy: potvrzení o zdravotní způsobilosti (lékařský posudek, zdravotní průkaz, ...), doklady/osvědčení o odborné způsobilosti (např. svářečský průkaz, ...), doklady o školení zaměstnance o problematice BOZP (osnova školení, presenční listina, ověření znalostí účastníka školení, ...), evidence odpracované pracovní doby a evidence práce v noci a přesčas, evidence práce zaměstnance v riziku a údaje o pracovní pohotovosti, ... V § 312 odst. 2 ZP je chybná právní úprava, která nekoresponduje s praktickým nakládáním s osobní složkou zaměstnance. V ustanovení není zmíněn výkonný zaměstnanec, který permanentně s osobními složkami zaměstnanců pracuje (většinou se jedná o personalisty nebo mzdové účetní). Dále nejsou v ustanovení zmíněni vyšší vedoucí zaměstnanci firmy, advokáti zastupující zájmy zaměstnavatele/zaměstnance při soudním sporu, interní auditoři anebo členové prověrkového týmu (prověrka BOZP podle § 108 odst. 5 ZP). (Autor: Z. Šenk)

Kontrola řidičů-referentů (pomocí GPS) Pro pracovní cesty je možné zaměstnavatelem (firmou) využít ustanovení v příloze článek 3 písm. a) a c) NV č. 168/2002 Sb.: ,,U zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby: a) nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení, c) vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek.". (Autor: Z. Šenk)

Kontrola řidičů-referentů (pomocí GPS) Bezpečnostní přestávka v délce 30 minut se nepočítá do doby řízení vozidle. Bezpečnostní přestávka rozdělená na dvě části (2 x min. 15 minut) se doby řízení počítá. Je nutné důsledně rozlišovat povinné použití GPS pro potřeby pracovních cest a povinné používání GPS při soukromých cestách služebními vozidly. Upozornění se vztahuje především na manažery, kteří mohou používat služební vozidla i pro soukromé účely. Zaměstnavatel nesmí po manažerech při soukromých jízdách vyžadovat používání GPS navigace. Nelze využít ani formu souhlasu zaměstnance (manažera), že s používáním GPS při soukromých cestách souhlasí. Při analyzování oprávněného zájmu zaměstnavatele (např. z důvodu dodržování daňových předpisů), ve vztahu k monitorování zaměstnance (řidiče) při soukromých cestách = argumenty zaměstnavatele velice pravděpodobně neobstojí. Popsaný postup se nazývá ,,testem proporcionality", posuzuje se, které právo má přednost. Zaměstnavatel se musí zdržet monitorování dodržování dopravních předpisů řidičem (zaměstnancem, manažerem). Kontrolou dodržování dopravních předpisů při provozu na dopravních komunikacích je pověřena (kontrolu zajišťuje) Policie ČR. Obdobné závěry lze uvést i k používání kamerových systémů - permanentní monitoring, viz § 316 odst. 2 ZP není přípustný. Ani řádně registrovaný kamerový systém (ÚOOÚ), nemusí při kontrole OIP obstát a může dojít (ze strany OIP) ke správnímu řízení se zaměstnavatelem. Další argumenty pro anebo proti použití GPS navigace ve vozidlech zaměstnavatele ke kontrole zaměstnance při pracovních anebo soukromých cestách. Je nutné konstatovat, že monitorování zaměstnanců v průběhu jejich práce je zákonodárcem vnímáno jako v zásadě nežádoucí, viz následující text. Dokladem jsou formulace použité zákonodárcem v ustanovení § 316 odst. 2 ZP: ,,Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.“ Proto je nutné konstatovat, že zaměstnavatel může zaměstnance podrobit otevřenému nebo skrytě sledování jen v těchto taxativně vyjmenovaných případech: zaměstnavatel musí mít nikoliv vážný důvod, ale důvod monitorování/sledování zaměstnance musí být závažný (autor vycházím z toho, že závažný důvod je více než vážný důvod), zaměstnavatel může sledovat zaměstnance při práci jen pokud se souběžně s předchozím ustanovením, jedná o pracovní činnost spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, např. obsluha stroje v tiskárně tiskne vstupenky, výherní losy a jiné ceniny. Tisk cenin lze charakterizovat jako závažný důvod (minimalizace pravděpodobnosti krádeže cenin) a zvláštní povaha činnosti zaměstnavatele - je vlastní tisk cenin. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonodárce má zájem, velmi striktně a důsledně chránit zaměstnance před monitorováním/sledováním ze strany zaměstnavatele. Tzn. když není shora uvedené naplněno (zaměstnavatel netiskne ceniny, ...) - je monitorování zaměstnance posuzováno jako porušení zákona (porušení ZP). (§ 316 ZP)

Odpovědnost za BOZP Péče o BOZP uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. (§ 101 odst. 2 ZP)

Odpovědnost za BOZP Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 102 odst. 4 ZP)

Odpovědnost za BOZP Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek. (§ 102 odst. 7 ZP)

Odpovědnost za hodnocení a řízení rizik Zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). (§ 101 odst. 1 ZP)

Odpovědnost za hodnocení a řízení rizik Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň BOZP, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. (§ 102 odst. 3 ZP)

Odpovědnost za hodnocení a řízení rizik Zaměstnavatel je povinen: a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena; kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis, c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají platný zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze, d) sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým pracovnělékařským prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním, prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, e) nahradit zaměstnanci, který se podrobí pracovnělékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování podle písmene d), případnou ztrátu na výdělku, a to ve výši průměrného výdělku, popřípadě ve výši rozdílu mezi náhradou mzdy nebo platu podle § 192 nebo nemocenským a průměrným výdělkem, f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště, g) zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění BOZP a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí, h) jestliže při práci přichází v úvahu expozice rizikovým faktorům poškozujícím plod v těle matky, informovat o tom zaměstnankyně. Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství, kojení nebo na jejich zdraví a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika psychické a fyzické únavy a jiných druhů psychické a fyzické zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví dítěte, i) umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním BOZP, j) zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, k) nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí újmy na zdraví a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, l) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. Informace a pokyny musí být zajištěny vždy při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů. O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 103 odst. 1 ZP)

Školení BOZP Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále: a) při změně 1. pracovního zařazení, 2. druhu práce, b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů, c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na BOZP. (§ 103 odst. 2 ZP)

Povinnosti vedoucích zaměstnanců Vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni: a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky, b) co nejlépe organizovat práci, c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci, f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů. (§ 302 písm. a) b) c) a písm. f) ZP)

Odpovědnost za pracoviště Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska BOZP vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být: a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. (§ 4 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Odpovědnost za technické vybavení pracoviště Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska BOZP vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být: a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. (§ 4 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Uvedení pracoviště do provozu Podmínkou k uvedení pracoviště, včetně výrobních a pracovních prostředků, do provozu a používání je, že odpovídají požadavkům stanoveným ve zvláštních právních předpisech a požadavkům tohoto nařízení. Před uvedením pracoviště do provozu a používání je nutné zajistit: a) uspořádání pracoviště tak, aby zaměstnanci byli chráněni před nepříznivými povětrnostními vlivy a před škodlivými účinky pracovních a technologických postupů a výrobních a technologických procesů, včetně určení osob, k jejichž povinnostem patří zajišťovat bezpečný provoz, používání, údržbu, úklid, čištění a opravy pracoviště, b) stanovení obsahu a způsobu vedení provozní dokumentace a záznamů o vybavení pracoviště a určení osoby odpovědné za jejich vedení, c) umístění, uspořádání a instalaci výrobních a pracovních prostředků a zařízení, skladových prostorů, komunikačních ploch a dopravních komunikací a vymezení pracovního místa zaměstnanci; stroje a technická zařízení se umísťují tak, aby byly pokud možno soustředěny výrobní a pracovní prostředky a zařízení s přibližně stejnými účinky podle druhů a vlastností škodlivin a vlivů na okolí, d) náležité a bezpečné upevnění technického vybavení pracoviště a výrobních a pracovních prostředků a zařízení a jejich částí tak, aby nemohlo dojít k jejich nežádoucímu (nechtěnému) pohybu, e) opatření k ochraně zdraví pro pracoviště, na kterých jsou používány zdraví škodlivé nebo nebezpečné látky a přípravky, stanovené zvláštními právními předpisy, f) opatření pro zdolávání mimořádných událostí a pravidla pro chování zaměstnanců k zajištění bezpečné evakuace osob, případně zvířat, podle zvláštních právních předpisů, g) zabezpečení pracoviště proti vstupu nepovolaných osob, a to i v mimopracovní době. (§ 3 odst. 3 NV č. 101/2005 Sb.)

Pracoviště po dobu provozu a používání Zaměstnavatel při plnění zákonné povinnosti zajistí: a) stanovení termínů, lhůt a rozsahu kontrol, zkoušek, revizí, termínů údržby, oprav a rekonstrukce technického vybavení pracoviště, včetně pracovních a výrobních prostředků a zařízení, s ohledem na jejich provedení, doporučení výrobce a způsob používání, požadavky na pracoviště, rizikové faktory způsobující zhoršení technického stavu pracovních a výrobních prostředků a zařízení a v souladu s výsledky předcházejících kontrol, zkoušek či revizí, po dobu provozu a používání pracoviště, b) dodržování termínů a lhůt pro provádění činností uvedených v písmenu a) a určí osobu, jejíž povinností je zajistit jejich provádění, c) aby stanovené termíny, lhůty a rozsah činností uvedených v písmenu a) a kontrolní a revizní záznamy, hlášení údajů o stavu zařízení získávaná například ze snímačů a čidel, byly vedeny způsobem, který umožní uchovávání a využívání údajů po stanovenou dobu v písemné nebo elektronické podobě tak, aby byly k dispozici osobám vykonávajícím na zařízeních pracovní činnost a dozorovým a kontrolním orgánům. (§ 3 odst. 4 NV č. 101/2005 Sb.)

Rizika a prevence rizik Zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). (§ 101 odst. 1 ZP)

Rizika a prevence rizik Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. (§ 102 odst. 2 ZP)

Řízení rizik Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 102 odst. 4 ZP)

Všeobecné preventivní zásady Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí: a) omezování vzniku rizik, b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu, c) přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví, d) nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy, e) nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky, f) omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu, g) plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí, h) přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany, i) provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení, j) udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. (§ 102 odst. 5 ZP)

Osobní ochranné pracovní prostředky a předpisy související s problematikou OOPP zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, nařízení EU 2016/425, o osobních ochranných prostředcích. (Autor: Z. Šenk)

Osobní ochranné pracovní prostředky Odst. 1: Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP). OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Odst. 2: V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako OOPP též pracovní oděv nebo obuv. Odst. 3: Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje. Odst. 4: Zaměstnavatel je povinen udržovat OOPP v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. Odst. 5: OOPP, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování OOPP nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním. (§ 104 odst. 1 až 5 ZP)

OOPP Zvláštním právním předpisem, který musí splňovat OOPP je ,,Nařízení evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425, o osobních ochranných prostředcích". Předpis nahrazuje od 25. 5. 2018 zrušené nařízení vlády č. 21/2003 Sb. Pro uživatele OOPP (pro zaměstnavatele a jejich zaměstnance) se změnou předpisů nedochází k žádným podstatným změnám. Zaměstnavatel musí především zajistit (tak jako doposud), aby nakupované OOPP byly řádně označeny značkou shody ,,CE". (Autor: Z. Šenk)

Kolektivní ochrana Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí: přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany. (§ 102 odst. písm. h) 5 ZP)

OOPP nejsou Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou: a) běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění, e) sportovní výstroj a vybavení. (§ 2 písm. a) a e) NV č. 495/2001 Sb.)

OOPP v kanceláři stále se opakují snahy zaměstnavatelů, usměrňovat obuv zaměstnanců při pohybu v běžných prostorách zaměstnavatele (kancelářské prostory, chodby anebo schodiště v administrativních budovách, apod.). Shora uvedené ustanovení ale tento postup neumožňuje, protože není splněna podmínka mimořádného opotřebení nebo znečištění, ani neslouží obuv k minimalizaci rizik. (Autor: Z. Šenk)

OOPP při jízdě zaměstnance na kole ustanovení ,,ochrannými prostředky nejsou sportovní výzbroj a vybavení" neznamená, že zaměstnavatel nesmí anebo nemůže zaměstnancům přidělit k povinnému používání např. cyklistické přilby. Pokud zaměstnavatel stanoví zaměstnanci povinnost používat při cestách např. po areálu firmy jízdní kolo, má naopak povinnost posoudit rizika související s provozem jízdního kola. Výsledkem musí být opatření zaměstnavatele minimalizovat poškození zdraví zaměstnance při případném pádu z kola a zaměstnancům používající jízdní kola cyklistické přilby zajistit a vyžadovat i jejich používání. (Autor: Z. Šenk)

Požadavky pro OOPP Odst. 1: Ochranné prostředky musí: a) být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko, b) odpovídat podmínkám na pracovišti, c) být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců, d) respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců. Odst. 2: Tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více ochranných prostředků, musí být tyto ochranné prostředky vzájemně slučitelné. Odst. 3: Zaměstnanci musí být s používáním ochranných prostředků seznámeni. Používání ochranných prostředků více zaměstnanci je možné pouze v případě, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými chorobami. Odst. 4: Způsob, podmínky a dobu používání ochranných prostředků stanoví zaměstnavatel na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto ochranných prostředků. (§ 3 NV č. 495/2001 Sb.)

Výběr a použití OOPP Odst. 1: Při hodnocení rizik pro výběr a použití ochranných prostředků se postupuje zejména podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Odst. 2: Při výběru ochranných prostředků se postupuje zejména podle příloh č. 2 a 3 k tomuto nařízení. (§ 4 NV č. 495/2001 Sb.)

Dezinfekční prostředky Odst. 1: K předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění poskytne zaměstnavatel dezinfekční prostředky. Za dezinfekční prostředky se považují též ochranné masti s dezinfekčním účinkem. Odst. 2: Zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky, jejichž doporučené množství je uvedeno v příloze č. 4 k tomuto nařízení, případně regenerační krémy a masti. (§ 5 NV č. 495/2001 Sb.)

OOPP v právních předpisech Provozování dopravy (řidič-referent, plavba, letecká doprava, drážní doprava): § 5 odst. 1 písm. l) zákona č. 361/2000 Sb. (vesty všeobecně); příl. 1 čl. 2 písm. e), příl. 2 čl. 5, příl. 3 čl. 2 písm. e), přil. 4 čl. 3 písm. r) NV č. 168/2002 Sb.; Hluk a vibrace: § 9 odst. 1 písm. j), odst. 3 písm. f), § 10 NV č. 272/2011 Sb.; Práce ve výškách: § 3, příl. část II., část X. a část XI. NV č. 362/2005 Sb.; Biologické činitele: § 38 odst. 1 písm. d) a f) NV č. 361/2007 Sb.; Kontrolované pásmo: § 7 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.; § 38 odst. 5 NV č. 361/2007 Sb.; Práce v lese a obdobná pracoviště: § 3 odst. 2, § 6 odst. 6, § 8 odst. 4, § 10 odst. 1 písm. e), § 12 odst. 1 e), NV č. 339/2017 Sb.; Nebezpečí výbuchu: příl. 2A část 2 bod 2.1, část 3 bod 3.2.1 a 3.3.1 NV č. 406/2004 Sb.; Stavební činnosti: příl. 2 část I. bod 5, část X. bod 10, příl. 3 část IX.2 bod 1, část X. bod 3, část XIII. bod 3, část XVIII. bod 4, část XIX. bod 2 NV č. 591/2006 Sb.; Chov zvířat: příloha 1 čl. 8, příl. 4 čl. 2, přil. 5 čl. 3 a 4, přil. 7 čl. 3, přil. 8 čl. 2 a 4 NV č. 27/2002 Sb.; Neionizující záření, včetně svařování: § 6 odst. 1 písm. b), § 7 písm. f) NV č. 291/2015 Sb. (Autor: Z. Šenk)

Bezpečnostní značky a signály v právních předpisech § 6 zákona č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP; nařízení vlády č. 375/2001 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů; norma ČSN ISO 3864-1 Grafické značky - Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky - Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek a bezpečnostního značení; norma ČSN ISO 3864-4 Grafické značky - Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky - Část 4: Kolorimetrické a fotometrické vlastnosti materiálů bezpečnostních značek; norma ČSN EN ISO 7010 Grafické značky - Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky - Registrované bezpečnostní značky. (Autor: Z. Šenk)

Bezpečnostní značky a signály Na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky, značení a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné. (§ 6 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Bezpečnostní značky a signály Odst. 1: Značky a zařízení určené k vysílání světelných a zvukových signálů musí být vhodné pro prostředí, ve kterém jsou používány, a musí být zhotoveny z odolného materiálu; pokud nejsou zhotoveny z fotoluminiscenčního nebo reflexního materiálu, musí při snížené viditelnosti vydávat světlo nebo být osvětleny. Odst. 2: Světelná plocha značek a světelné signály musí vytvářet náležitý kontrast vzhledem k prostředí, v němž jsou použity, a nesmí oslňovat. Jestliže značka obsahuje kresbu, která popisuje situaci nebo nařizuje či zakazuje určité chování (dále jen "piktogram"), musí být jednoduchá, srozumitelná a musí obsahovat jen nezbytné podrobnosti. (§ 2 odst. 1 a 2 NV č. 375/2001 Sb.)

Rozměry a umístění značek Odst. 7: Značky označující riziko střetu osob s překážkami nebo riziko pádu osob a předmětů tvoří střídavé žluté a černé nebo červené a bílé pruhy stejné velikosti v úhlu 45 stupňů. Namísto žluté barvy lze použít fotoluminiscenčního materiálu žlutozelené barvy. Odst. 8: Rozměry značky musí odpovídat velikosti překážky nebo nebezpečného místa; rozměry informativní značky pro věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostního zařízení musí umožňovat jejich snadné rozpoznání. (§ 3 odst. 7 a 8 NV č. 375/2001 Sb.)

Rozměry a umístění značek Při umístění značek a zavedení signálů nesmí být jejich účinnost ovlivněna nesprávnou volbou, nedostatečnou údržbou, nedostatečným počtem nebo přítomností jiných značek nebo zdrojů světla nebo zvuků stejného typu, které snižují viditelnost nebo slyšitelnost. Z tohoto důvodu je zejména třeba: a) omezit umístění většího počtu značek blízko sebe, b) nepoužívat světelné značky v blízkosti jiného podobného světelného zdroje, c) nepoužívat současně dvě a více světelných značek odlišného významu, které mohou být zaměněny, d) nepoužívat dva zvukové signály současně, e) nepoužívat zvukové signály při vysoké hladině okolního hluku, f) kontrolovat funkčnost světelných značek a zařízení k vysílání zvukových a světelných signálů před uvedením do provozu a v pravidelných intervalech i v průběhu provozu, g) uvést světelné značky a zařízení k vysílání zvukových a světelných signálů po ukončení použití bezodkladně do pohotovostního stavu. (§ 2 odst. 7 NV č. 375/2001 Sb.)

Značky při přerušení dodávky energie Odst. 3: Značky a zařízení určené k vysílání světelných signálů vyžadující dodávku energie musí být vybaveny nouzovým zdrojem pro případ přerušení dodávky energie. Odst. 4: Informativní značky pro únik a evakuaci osob a značky překážek na únikových cestách musí být i při přerušení dodávky energie viditelné a rozpoznatelné minimálně po dobu nezbytně nutnou k bezpečnému opuštění objektu. (§ 2 odst. 3 a 4 NV č. 375/2001 Sb.)

Udržování a kontrola značek Odst. 5: Značky a zařízení určené k vysílání světelných a zvukových signálů musí být udržované a kontrolované tak, aby zůstal zachován jejich vzhled a původní funkční vlastnosti; v případě nutnosti musí být nahrazeny jinými. Odst. 6: Dojde-li na pracovišti ke zhoršení viditelnosti nebo slyšitelnosti, například při použití osobních ochranných pracovních prostředků, musí být přijata opatření k doplnění nebo použití jiných značek a signálů. (§ 2 odst. 5 a 6 NV č. 375/2001 Sb.)

Signály světelné a zvukové Odst. 1: Světelné a zvukové signály svým spuštěním udávají, kdy má být zahájena a ukončena příslušná činnost, a musí být vydávány po celou dobu, po kterou to provádění této činnosti vyžaduje. Odst. 2: Značky a zařízení určené k vysílání světelných signálů se umísťují ve vhodné výšce a v poloze přiměřené zornému poli zaměstnanců, na snadno dostupném a viditelném místě, s přihlédnutím k osvětlení a ke všem rizikům na pracovišti a v jeho bezprostřední blízkosti. (§ 5 odst. 1 a 2 NV č. 375/2001 Sb.)

Hlasové signály Komunikace hlasovými signály se uskutečňuje formou jednoduchých, srozumitelných krátkých slov, skupin slov, krátkých textů nebo vět. Hlasový signál musí být správně vysloven v jazyce, kterému posluchač rozumí, tak, aby podle něj mohl příjemce signálu vhodným způsobem postupovat, a musí být dostatečně hlasitý. Příklady hlasových signálů jsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení. (§ 5 odst. 8 NV č. 375/2001 Sb.)

Signály dávané rukou Odst. 9: Signály dávané rukou musí být přesné, jednoduché, rozlišitelné a nezaměnitelné s jinými signály; užívá-li se současně obou rukou, musí být pohyby symetrické a vždy může být dáváno pouze jediné znamení. Signalista stojí čelem k příjemci signálu a sleduje všechny jím řízené úkony tak, aby nebyla ohrožena jeho bezpečnost nebo bezpečnost jiných zaměstnanců. Nemůže-li signalista všechny úkony sledovat sám, dává signály více signalistů; příjemce signálu musí mít všechny signalisty v zorném poli. Signalista musí mít na sobě jeden nebo více rozlišovacích prvků, například vestu, přilbu, rukávce nebo pásku na rukou, nebo musí použít praporky. Rozlišovací prvky musí být výrazně barevné, zpravidla stejné barvy, a určeny pro výlučné používání signalistou. Odst. 10: Má-li příjemce signálu pochybnosti o tom, že lze příkaz bezpečně provést, přeruší řízený úkon a požádá signalistu o nový signál. (§ 5 odst. 9 a 10 NV č. 375/2001 Sb.)

Bezpečnostní značení a signály v právních předpisech Alkohol a drogy: § 9 odst. 2 a 3, § 10 písm. b) a c) a příloha zákona č. 65/2017 Sb.; Svařování + teplé práce: § 4 odst. 3 písm. a), § 5 odst. 7 vyhlášky č. 87/2000 Sb.; Pracoviště a pracovní prostředí: příloha čl. 2.1.8, čl. 2.2.4, čl. 2.3.2, čl. 2.3.5, čl. 3.2.1, čl. 3.4.2, čl. 3.4.6 až 3.4.9, čl. 5.1, čl. 5.10, čl. 5.15, čl. 5.19, čl. 5.21, čl. 5.22, čl. 6.1, čl. 7.5, čl. 8, čl. 10.2, čl. 10.4, čl. 11.2, čl. 11.4, čl. 12.3 písm. a) a d), čl. 12.5 NV č. 101/2005 Sb.; Provozování dopravy: příloha 1, 2 a 4 NV č. 168/2002 Sb.; Požární ochrana: § 3 odst. 2, § 8, § 11 odst. 2 písm. f), § 11 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 246/2001 Sb.; Hluk a vibrace: § 9 odst. 1 písm. e) NV č. 272/2011 Sb.; Práce ve výškách: § 3 odst. 8 NV č. 362/2005 Sb.; Stroje a zařízení: § 3 odst. 1 písm. p), příloha 1 čl. 11 NV č. 378/2001 Sb.; Nebezpečí výbuchu: § 4 odst. 1 písm. c), příloha 2A část 3 bod 3.6 NV č. 406/2004 Sb.; Stavební činnost: především: příl. 1 část. I bod 1, část II. bod 3, část III. bod 8, příl. 2 část I. bod 4, část III. bod 4, příl. 3 část I. bod 8, část III. bod 2, část XIII. bod 2 NV č. 591/2006 Sb.; Práce v lese: § 3 odst. 1, § 9 odst. 1 písm. g) a j), § 12 odst. 2 NV č. 339/2017 Sb.; Neionizující záření, včetně svařování: § 6 odst. 3 a § 9 NV č. 291/2015 Sb.; Kontrolované pásmo: § 7 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb.; Chov zvířat: § 3, příloha 1 čl. 4 a příloha 8 NV č. 27/2002 Sb. (Autor: Z. Šenk)

Práce se zvýšeným rizikem práce Práce se zvýšeným rizikem práce musí prakticky ve všech uvažovaných případech splňovat ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb. Tzn. pro takové práce musí být zaměstnavatelem před začátkem výkonu práce zpracován pracovní postup, v kterém je nastavena organizace práce, včetně specifikace rizik a určení opatření, která rizika minimalizují. (Autor: Z. Šenk)

Pracovní postupy Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci: a) nevykonávali činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus. Nelze-li je vyloučit, musí být přerušovány bezpečnostními přestávkami; v případech stanovených zvláštními právními předpisy musí být doba výkonu takové činnosti v rámci pracovní doby časově omezena, b) nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály, c) byli chráněni proti pádu nebo zřícení, d) nebyli ohroženi dopravou na pracovištích, e) na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak, f) nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř. (§ 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Ionizující záření Každý, kdo využívá jadernou energii nebo vykonává činnosti v rámci expozičních situací, je povinen: a) předcházet radiační mimořádné události, a nastane-li, zajistit dodržení postupů pro zvládání radiační mimořádné události a omezit její následky, b) zajistit bezpečné vykonávání těchto činností a ochranu fyzické osoby a životního prostředí před účinky ionizujícího záření a c) postupovat tak, aby riziko ohrožení fyzické osoby a životního prostředí bylo tak nízké, jakého lze rozumně dosáhnout při zohlednění současné úrovně vědy a techniky a všech hospodářských a společenských hledisek. (§ 5 odst. 1 zákona č. 263/2016 Sb.)

Lékařské prohlídky zaměstnanců exponovaných ionizujícím záření práci zaměstnanců exponovaných ionizujícím zářením je nutné posoudit ve vztahu k rizikovým faktorům pracovních podmínek uvedeným v příloze 2 část I. kapitola 3.1 (ionizující záření) vyhlášky č. 79/2013 Sb. U stanovených zaměstnanců musí zaměstnavatel zajistit lékařské prohlídky v požadovaném rozsahu a periodách. (Autor: Z. Šenk)

Neionizující záření Neionizujícím zářením se pro účely tohoto zákona rozumí elektrická a magnetická pole a elektromagnetické záření o frekvenci do 1,7.1015 Hz. (§ 35 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.)

Neionizující záření Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) neionizujícím zářením statická elektrická a magnetická a časově proměnná elektrická, magnetická a elektromagnetická pole a elektromagnetická záření z umělých zdrojů s frekvencemi od 0 Hz do 1,7.1015 Hz, b) optickým zářením elektromagnetické záření z umělých zdrojů ve frekvenční oblasti od 3.1011 Hz do 1,7.1015 Hz odpovídající vlnovým délkám od 180 nm do 1 mm, c) koherentním zářením optické záření, které vzniká stimulovanou emisí, kde je jednoznačně definována jeho fáze a frekvence; záření vysílané laserem je záření koherentní, d) nekoherentním zářením optické záření, které vzniká samovolnou emisí záření, e) laserem jakékoliv zařízení, které může být upraveno k vytváření nebo zesilování elektromagnetického záření v rozsahu vlnových délek optického záření procesem kontrolované stimulované emise, f) nejvyššími přípustnými hodnotami mezní hodnoty, které vycházejí přímo z prokázaných účinků na zdraví a z údajů o jejich biologickém působení a jejichž nepřekročení zaručuje, že zaměstnanci a fyzické osoby v komunálním prostředí, exponované neionizujícímu záření, jsou chráněny proti všem jeho známým přímým biofyzikálním a nepřímým účinkům, g) referenčními hodnotami velikosti přímo měřitelných parametrů neionizujícího záření ve frekvenční oblasti od 0 Hz do 3.1011 Hz, kterými jsou intenzita elektrického pole, magnetická indukce, hustota zářivého toku a kontaktní proud, které slouží k jednoduššímu prokazování nepřekročení nejvyšších přípustných hodnot. (§ 3 NV 291/2015 Sb.)

Neionizující pole a záření představují elektrické a magnetické pole, elektromagnetické záření (viditelné světlo, ultrafialové a infračervené záření a laserového záření), včetně rádiového záření a mikrovlny. Plazmový hořák, užívaný hlavně k řezání kovů, patří k nejvýkonnějším zdrojům ultrafialové záření. (Autor: Z. Šenk)

Neionizující záření a opatření k ochraně zdraví zaměstnancůOdst. 1: Pokud z hodnocení expozice vyplývá, že zaměstnanec je nebo může být exponován neionizujícímu záření překračujícímu nejvyšší přípustné hodnoty, je nutné přijmout k ochraně jeho zdraví alespoň jedno z následujících opatření: a) zajistit organizaci práce, pracovní postup a uspořádání pracoviště tak, aby bylo dosaženo snížení expozice zaměstnance elektromagnetickému poli pod nejvyšší přípustné hodnoty, b) zajistit osobní ochranné pracovní prostředky, pokud jsou pro daný druh neionizujícího záření dostupné, které sníží expozici elektromagnetickému poli pod nejvyšší přípustné hodnoty. Odst. 2: Lasery třídy 3B a 4 se vybavují signalizací chodu, a to světelnou nebo akustickou. Světelná signalizace se upraví tak, aby byla v činnosti již při zapojení napájecích zdrojů. Barva signálního světla musí být vybrána tak, aby světlo bylo viditelné i přes ochranné brýle. Odst. 3: Lasery zařazené do třídy 3B a 4 se zabezpečí proti uvedení do chodu nepovolanou fyzickou osobou. Prostory určené pro jejich provozování se označí bezpečnostními značkami pro laserové záření a zákazem vstupu nepovolaných fyzických osob. Z dráhy paprsku se odstraní všechny předměty, na nichž by mohlo dojít k nekontrolovanému zrcadlovému odrazu paprsku a paprsek se ukončí matným terčem s malým činitelem odrazu. Není-li možné zajistit chod paprsku tak, aby nezasáhl sklo v oknech, zakryjí se okna materiálem nepropouštějícím záření použité vlnové délky. U impulsních laserů se zajistí, aby byla, při vypnutí přívodu elektrické energie, akumulovaná energie vybita do zátěže. (§ 6 NV č. 291/2015 Sb.)

Neionizující záření a informace poskytnuté zaměstnancům Zaměstnavatel před započetím prací spojených s expozicí neionizujícímu záření ve frekvenční oblasti od 0 Hz do 1,7.1015 Hz poskytne zaměstnanci informace o: a) nejvyšších přípustných hodnotách, způsobu jejich zjišťování a o možných rizicích, která vyplývají z jejich překročení, b) přímých i nepřímých účincích na zdraví, c) způsobu, jak rozpoznat zdraví škodlivé účinky a jak je ohlašovat, d) přijatých pracovních postupech, e) opatřeních přijatých k ochraně zdraví při práci a f) o správném používání osobních ochranných pracovních prostředků. (§ 7 NV 291/2015 Sb.)

Doprava na pracovištiZaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci: nebyli ohroženi dopravou na pracovištích. (§ 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/2006 Sb.)

Výrazně odlišené komunikace Značky označující komunikace pro vozidla a pojízdná zařízení ve vnitřních pracovních prostorách objektů mají viditelné souvislé pruhy, jejichž barva musí být kontrastní s povrchem komunikace. Pruhy mají zpravidla bílou nebo žlutou barvu a jsou umístěny tak, aby vymezovaly bezpečnou vzdálenost. Trvalé komunikace ve venkovních pracovních prostorách jsou podle možností značeny obdobně, pokud nejsou opatřeny vhodným ohrazením nebo chodníky. (§ 5 odst. 9 NV č. 375/2017 Sb.)

Doprava na pracovišti a bezpečnostní zásady Čl. 5.1 Dopravní komunikace uvnitř staveb a ve venkovních prostorách (dále jen "komunikace") včetně schodišť, šikmých ramp, pevně zabudovaných žebříků a nakládacích a vykládacích prostorů a ramp musí být voleny a umístěny tak, aby zajišťovaly snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců, zdržujících se v jejich blízkosti. Od ostatních ploch se stejnou úrovní musí být komunikace výrazně odlišeny) a musí být dostatečně široké a trvale volné. Komunikace pro pěší musí být řešeny s ohledem na počet osob, které je budou používat; není-li stanoveno zvláštními právními předpisy jinak, musí být široké nejméně 1,1 m. Čl. 5.2 Spojení nebo křížení komunikací musí být zpravidla v jedné úrovni. Komunikace o různých úrovních s výškovým rozdílem větším než 0,20 m se spojují šikmými rampami nebo schodišti. Čl. 5.3 Zaměstnavatel zajistí prostředky pro úklid, čištění a údržbu vnitřních prostor a pro venkovní údržbu. Lhůty pro provádění úklidu, čištění a údržby komunikací stanoví zaměstnavatel a uvede ve vnitřním předpisu. Čl. 5.5 Všechny spojovací cesty a prostory ve stavbách musí být vedeny tak, aby zaměstnanci byli vystaveni co nejméně působení nadměrného tepla, prachu, kouře a hluku. Čl. 5.6 Komunikace provedené jako roštové mosty, lávky, galerie, schodiště a ochozy musí mít šířku nejméně 0,5 m a musí mít po celé ploše pevnou, rovnou podlahu upravenou tak, aby jí nemohly propadávat předměty ohrožující bezpečnost osob, podél boků u podlahy musí být opatřeny ochrannou lištou o výšce nejméně 0,1 m a musí být podél volného okraje vybaveny vhodnou ochrannou konstrukcí. Vhodnou konstrukcí se rozumí zábradlí nebo jiná rovnocenná konstrukce o dostatečné výšce a s výplní zabraňující propadnutí osob. Čl. 5.7 Šachty, vpusti nebo jiné nebezpečné otvory na povrchu komunikace musí být zakryty poklopy nebo mřížemi, jejichž nosnost odpovídá jejich provoznímu zatížení a instalovány v jedné rovině s komunikací. Poklopy a mříže musí být zajištěny proti samovolnému uvolnění. Čl. 5.8 Nezakryté nádrže kapalin bez trvalé obsluhy musí být opatřeny vhodným ohrazením proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Za vhodné ohrazení lze považovat zábradlí, oplocení nebo jinou ochrannou konstrukci proti pádu osob. Čl. 5.9 Nepřejízdné a nepřechodné jímky musí být ohrazeny zábradlím nebo rovnocennou konstrukcí proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Přejízdné jímky a trvale nepoužívané pracovní jámy musí být překryty poklopy nebo kryty, které jsou zajištěny proti posunu případně samovolnému uvolnění, a jejich nosnost musí odpovídat provoznímu zatížení. Čl. 5.13 Komunikace používané pro pěší nebo pro provoz dopravních prostředků musí být voleny v souladu s počtem potenciálních uživatelů a v závislosti na druhu pracovní činnosti a musí být trvale volné a dostatečně široké s dostatečnou podchodnou výškou. Jsou-li na komunikacích používány dopravní prostředky, musí být zajištěna dostatečná šířka jízdního pruhu stanovená v závislosti na šířce používaných dopravních prostředků včetně šířky nákladu a dostatečný bezpečný prostor i pro pěší o šířce nejméně 1,1 m. Nelze-li bezpečný prostor pro pěší zajistit, musí být v době provozování dopravy v těchto místech chůze zakázána. Čl. 5.14 Pod vystupujícími konstrukčními prvky nad komunikacemi, zejména pod zavěšeným vedením, kabelovými lávkami, svítidly apod., musí být ve všech prostorech, kde se zdržují nebo procházejí osoby, dodržena alespoň minimální podchodná výška 2,1 m od podlahy. Čl. 5.17 Mezi komunikacemi pro vozidla a dveřmi, vraty, průchody, chodbami a schodišti musí být zajištěn dostatečný prostor pro pěší. Ústí-li do průjezdu objektu východy nebo průchody, musí mít chodník pro pěší zábradlí. V průjezdu je zakázáno zřizovat příčnou komunikaci. Čl. 5.18 Dveře vedoucí do průjezdu stavby musí být osazeny tak, aby při otevření nezúžily šířku chodníku pro pěší. Čl. 5.19 Tam, kde to povaha provozu a uspořádání pracoviště vyžaduje z hlediska bezpečnosti zaměstnanců, musí být komunikace zřetelně vyznačena značkami označujícími komunikaci, nebo opatřena vhodným ohrazením. Čl. 5.20 Vedou-li visuté dráhy pro dopravu manipulačních jednotek nad komunikacemi nebo nad pracovišti, musí být zajištěny tak, aby osoby neohrožoval padající materiál nebo dopravované předměty. Čl. 9.1 Venkovní pracoviště musí být zajištěna proti vstupu nepovolaných osob a uspořádána tak, aby nedocházelo k ohrožení zdržujících se zaměstnanců a osob a byl zaručen bezpečný pohyb dopravních prostředků i chodců. Čl. 9.2 Venkovní pracoviště, odstavné, parkovací a manipulační plochy a komunikace k nim musí být rovné, zpevněné a odvodněné a upravené proti nebezpečí pádu nebo uklouznutí zaměstnanců. (Článek 5.1 až 5.3, čl. 5.5 až 5.9, čl. 5.13, 5.14 a čl. 5.17 až 5.20 a čl. 9.1 a 9.2 NV č. 101/2005 Sb.)

Komunikace a bezpečnostní zásady Čl. 5.1 Dopravní komunikace uvnitř staveb a ve venkovních prostorách (dále jen "komunikace") včetně schodišť, šikmých ramp, pevně zabudovaných žebříků a nakládacích a vykládacích prostorů a ramp musí být voleny a umístěny tak, aby zajišťovaly snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců, zdržujících se v jejich blízkosti. Od ostatních ploch se stejnou úrovní musí být komunikace výrazně odlišeny) a musí být dostatečně široké a trvale volné. Komunikace pro pěší musí být řešeny s ohledem na počet osob, které je budou používat; není-li stanoveno zvláštními právními předpisy jinak, musí být široké nejméně 1,1 m. Čl. 5.2 Spojení nebo křížení komunikací musí být zpravidla v jedné úrovni. Komunikace o různých úrovních s výškovým rozdílem větším než 0,20 m se spojují šikmými rampami nebo schodišti. Čl. 5.3 Zaměstnavatel zajistí prostředky pro úklid, čištění a údržbu vnitřních prostor a pro venkovní údržbu. Lhůty pro provádění úklidu, čištění a údržby komunikací stanoví zaměstnavatel a uvede ve vnitřním předpisu. Čl. 5.5 Všechny spojovací cesty a prostory ve stavbách musí být vedeny tak, aby zaměstnanci byli vystaveni co nejméně působení nadměrného tepla, prachu, kouře a hluku. Čl. 5.6 Komunikace provedené jako roštové mosty, lávky, galerie, schodiště a ochozy musí mít šířku nejméně 0,5 m a musí mít po celé ploše pevnou, rovnou podlahu upravenou tak, aby jí nemohly propadávat předměty ohrožující bezpečnost osob, podél boků u podlahy musí být opatřeny ochrannou lištou o výšce nejméně 0,1 m a musí být podél volného okraje vybaveny vhodnou ochrannou konstrukcí. Vhodnou konstrukcí se rozumí zábradlí nebo jiná rovnocenná konstrukce o dostatečné výšce a s výplní zabraňující propadnutí osob. Čl. 5.7 Šachty, vpusti nebo jiné nebezpečné otvory na povrchu komunikace musí být zakryty poklopy nebo mřížemi, jejichž nosnost odpovídá jejich provoznímu zatížení a instalovány v jedné rovině s komunikací. Poklopy a mříže musí být zajištěny proti samovolnému uvolnění. Čl. 5.8 Nezakryté nádrže kapalin bez trvalé obsluhy musí být opatřeny vhodným ohrazením proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Za vhodné ohrazení lze považovat zábradlí, oplocení nebo jinou ochrannou konstrukci proti pádu osob. Čl. 5.9 Nepřejízdné a nepřechodné jímky musí být ohrazeny zábradlím nebo rovnocennou konstrukcí proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Přejízdné jímky a trvale nepoužívané pracovní jámy musí být překryty poklopy nebo kryty, které jsou zajištěny proti posunu případně samovolnému uvolnění, a jejich nosnost musí odpovídat provoznímu zatížení. Čl. 5.13 Komunikace používané pro pěší nebo pro provoz dopravních prostředků musí být voleny v souladu s počtem potenciálních uživatelů a v závislosti na druhu pracovní činnosti a musí být trvale volné a dostatečně široké s dostatečnou podchodnou výškou. Jsou-li na komunikacích používány dopravní prostředky, musí být zajištěna dostatečná šířka jízdního pruhu stanovená v závislosti na šířce používaných dopravních prostředků včetně šířky nákladu a dostatečný bezpečný prostor i pro pěší o šířce nejméně 1,1 m. Nelze-li bezpečný prostor pro pěší zajistit, musí být v době provozování dopravy v těchto místech chůze zakázána. Čl. 5.14 Pod vystupujícími konstrukčními prvky nad komunikacemi, zejména pod zavěšeným vedením, kabelovými lávkami, svítidly apod., musí být ve všech prostorech, kde se zdržují nebo procházejí osoby, dodržena alespoň minimální podchodná výška 2,1 m od podlahy. Čl. 5.17 Mezi komunikacemi pro vozidla a dveřmi, vraty, průchody, chodbami a schodišti musí být zajištěn dostatečný prostor pro pěší. Ústí-li do průjezdu objektu východy nebo průchody, musí mít chodník pro pěší zábradlí. V průjezdu je zakázáno zřizovat příčnou komunikaci. Čl. 5.18 Dveře vedoucí do průjezdu stavby musí být osazeny tak, aby při otevření nezúžily šířku chodníku pro pěší. Čl. 5.19 Tam, kde to povaha provozu a uspořádání pracoviště vyžaduje z hlediska bezpečnosti zaměstnanců, musí být komunikace zřetelně vyznačena značkami označujícími komunikaci,*) nebo opatřena vhodným ohrazením. Čl. 5.20 Vedou-li visuté dráhy pro dopravu manipulačních jednotek nad komunikacemi nebo nad pracovišti, musí být zajištěny tak, aby osoby neohrožoval padající materiál nebo dopravované předměty. Čl. 9.1 Venkovní pracoviště musí být zajištěna proti vstupu nepovolaných osob a uspořádána tak, aby nedocházelo k ohrožení zdržujících se zaměstnanců a osob a byl zaručen bezpečný pohyb dopravních prostředků i chodců. Čl. 9.2 Venkovní pracoviště, odstavné, parkovací a manipulační plochy a komunikace k nim musí být rovné, zpevněné a odvodněné a upravené proti nebezpečí pádu nebo uklouznutí zaměstnanců. (Článek 5.1 až 5.3, čl. 5.5 až 5.9, čl. 5.13, 5.14 a čl. 5.17 až 5.20 a čl. 9.1 a 9.2 NV č. 101/2005 Sb.)

Střet osoby s projíždějícím dopravním prostředkem mnohem větším nebezpečím než je zúžení komunikace pro pěší (při otevření dveří do průjezdu), je možný střet osoby vycházející ze dveří s projíždějícím dopravním prostředkem. Následky takového incidentu mohou být pro osobu/zaměstnance fatální. Autor doporučuje v rámci posuzování rizik takové prostory vyhledat a nastavit taková (technická) opatření, aby bylo riziko střetu osoby s vozidlem (zcela) minimalizováno. Návrh opatření: vyloučení provozu vozidel, oddálení jízdního pruhu pro vozidla od dveří, instalace zábradlí anebo instalace kamerového systému s obrazovkou v místnosti tak, aby osoba vycházející z místnosti do průjezdu měla přehled o pohybu v blízkosti dveří. (Autor - Z. Šenk)

Práce na komunikaci Čl. 5.4: Účelové komunikace nesmí sloužit jako trvalé pracoviště. Čl. 5.15: Pracoviště na komunikacích musí být po dobu trvání nezbytných prací označeno značkami. Značky se umístí ve vzdálenosti umožňující bezpečné zastavení přijíždějícího dopravního prostředku, a to na všech přístupech k pracovišti. Čl. 5.16: Povrch venkovních komunikací musí být zpevněný, s příslušným spádem k odvádění srážkových vod a nesmí být kluzký. V místech, kde se u jednosměrné komunikace předpokládá stání dopravních prostředků pro nakládání a vykládání, musí být komunikace v dostatečné délce přiměřeně rozšířena v závislosti na šířce používaných dopravních prostředků, velikosti manipulačních jednotek nebo druhu materiálu. (Příloha čl. 5.4, 5.15 a 5.16 NV č. 101/2005 Sb.)

Nakládka a vykládka na komunikaci Čl. 5.4: Účelové komunikace nesmí sloužit jako trvalé pracoviště. Čl. 5.15: Pracoviště na komunikacích musí být po dobu trvání nezbytných prací označeno značkami. Značky se umístí ve vzdálenosti umožňující bezpečné zastavení přijíždějícího dopravního prostředku, a to na všech přístupech k pracovišti. Čl. 5.16: Povrch venkovních komunikací musí být zpevněný, s příslušným spádem k odvádění srážkových vod a nesmí být kluzký. V místech, kde se u jednosměrné komunikace předpokládá stání dopravních prostředků pro nakládání a vykládání, musí být komunikace v dostatečné délce přiměřeně rozšířena v závislosti na šířce používaných dopravních prostředků, velikosti manipulačních jednotek nebo druhu materiálu. (Příloha čl. 5.4, 5.15 a 5.16 NV č. 101/2005 Sb.)

Dopravní prostředky Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska BOZP vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být: a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. (§ 4 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

VZV a používání pojízdných zařízení Dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání pojízdných zařízení jsou: Čl. 1: Vybavení zařízení řízeného obsluhou vhodnou ochranou k omezení rizika poškození zdraví, které může vzniknout v důsledku zachycení zaměstnance pojezdovými částmi zařízení. Čl. 2: Vybavení hnací jednotky ochranným zařízením proti poškození v případech náhodného zadření, uváznutí či zaseknutí příslušenství nebo přídavných nebo tažených zařízení; pokud zadření, uváznutí či zaseknutí nelze zabránit, je nutné učinit všechna dostupná opatření. Čl. 3: Zajištění provozuschopného stavu hnacích jednotek, došlo-li k jejich znečištění nebo poškození. Čl. 4: Zabezpečení zařízení řízeného obsluhou před převrácením při provozu za běžných podmínek, a to ochranným zařízením, které zajistí, že se pojízdné zařízení nenakloní o více než čtvrtinu maximálního náklonu, nebo konstrukcí, která zajistí dostatečný prostor kolem obsluhy, i když naklonění bude větší než čtvrtina maximálního náklonu, nebo jiným technickým opatřením se stejným účinkem; ochranné konstrukce nejsou nutné, pokud je zařízení během činnosti stabilizováno nebo jestliže jeho konstrukční provedení znemožňuje převrácení; existuje-li riziko přimáčknutí obsluhy při převrácení zařízení, lze používat pouze takové zařízení, které je vybaveno zádržným systémem, například bezpečnostními pásy. Čl. 5: Vybavení zdvižného manipulačního vozíku (dále jen "vozík") zařízením k omezení rizika převrácení, jako jsou například: a) ochranná konstrukce pro obsluhu, b) konstrukce zabraňující převrácení vozíku, c) konstrukce zajišťující při převrácení obsluze dostatečný bezpečný prostor mezi vozíkem, terénem či podlahou, d) zádržný systém, zajišťující připoutání obsluhy k sedadlu, aby nedošlo k jejímu přimáčknutí při převrácení vozíku. Čl. 6: Požadavky na pojízdné zařízení, které může ohrožovat zaměstnance v jeho blízkosti, jsou: a) zabezpečení před spouštěním nepovolanými zaměstnanci, b) vybavení zařízením, které minimalizuje následky kolize v případě, že se pohybuje na vodicím zařízení více jednotek, c) vybavení prostředky pro brzdění a zastavení; vyžaduje-li to bezpečnost zaměstnanců, vybavení nouzovou brzdou se snadno přístupným ovládáním nebo automatickými systémy pro případ, že dojde k selhání hlavního brzdového a zastavovacího systému, d) doplnění o systém ke zlepšení viditelnosti, není-li zorné pole obsluhy dostatečné, e) vybavení vhodným osvětlením tak, aby obsluze v noci nebo v prostředí se sníženou viditelností umožnilo bezpečné používání, f) vybavení potřebným množstvím vhodných druhů požární techniky, věcných prostředků požární ochrany, případně požárně bezpečnostních zařízení; to neplatí, jsou-li tyto umístěny v dosahu pojízdného pracovního zařízení, g) ochrana dálkových ovládačů proti poškození, automatické zastavení zařízení, pokud se pojízdné zařízení s vlastním pohonem dostane mimo dosah dálkových ovládačů či se v jeho manipulačním prostoru vyskytne překážka. Čl. 7: Vybavení taženého, vlečeného nebo neseného zařízení v případě dopravy zaměstnanců vhodnými ochrannými prostředky; přizpůsobení rychlosti, pokud zařízení vykonává pracovní činnost během tažení, vlečení nebo nesení. Čl. 8: Zákaz použití zařízení se spalovacím motorem bez katalyzátoru v uzavřených prostorech a pracovištích zaměstnavatele. (Příloha č. 3 NV č. 378/2001 Sb.)

Rampy a pracoviště pro údržbu dopravních prostředků Čl. 7.1 Pracoviště, kde se pracuje na spodcích dopravních prostředků, musí být vybaveno bezpečnými zdvihacími zařízeními, zvedacími plošinami, rampami nebo pracovními jámami, které odpovídají normovým hodnotám a které umožní zaměstnancům vykonávat činnosti ve vhodné pracovní poloze. V prostředí s nebezpečím výbuchu postupuje zaměstnavatel podle zvláštních právních předpisů. Čl. 7.2 Rampa musí být v případě potřeby vybavena vodícími lištami zabraňujícími bočnímu sjetí dopravního prostředku. Na konci neprůjezdné rampy musí být nainstalovány zarážky. Čl. 7.3 Hloubka pracovní jámy musí umožnit práci ve vhodné pracovní poloze, její stěny a podlaha musí být omyvatelné. Podlaha musí být v případě potřeby vybavena záchytnou jímkou a elektrické zařízení v jámě musí být v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů. Pracovní jáma musí být vybavena nejméně jednou elektrickou zásuvkou a dostatečným počtem svítidel a výklenky umístěnými v dostatečné výšce ve stěnách umožňujícími odkládání pracovních prostředků a pomůcek. Čl. 7.4 V bezprostředním okolí pracovní jámy musí být na podlaze vyznačen ochranný manipulační prostor, který musí být vhodným způsobem zajištěn tak, aby do něho mimo přistavovaných dopravních prostředků a zaměstnanců, kteří dopravní prostředek přistavují nebo vykonávají jeho údržbu, případně opravy, nesměly vjíždět jiné dopravní prostředky ani vstupovat jiné osoby. Používané pracovní jámy je zakázáno překračovat a přeskakovat. Čl. 7.5 V bezprostřední blízkosti pracovní jámy musí být umístěny značky upozorňující na nebezpečí pádu a značky s vyznačením v ní zakázaných činností. Čl. 7.6 Trvale nepoužívaná pracovní jáma nebo její nepoužívaná část se musí zabezpečit podle bodu 5.9. Čl. 7.7 Přes pracovní jámu pro více než dva dopravní prostředky musí být za každým druhým přistaveným dopravním prostředkem umístěny můstky pro bezpečný přechod. (Článek 7 NV č. 101/2005 Sb.)

Rampa, zabezpečení podle bodu 5.9 NV č. 101/2005 Sb. Nepřejízdné a nepřechodné jímky musí být ohrazeny zábradlím nebo rovnocennou konstrukcí proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Přejízdné jímky a trvale nepoužívané pracovní jámy musí být překryty poklopy nebo kryty, které jsou zajištěny proti posunu případně samovolnému uvolnění, a jejich nosnost musí odpovídat provoznímu zatížení. (Čl. 5.9 NV č. 101/2005 Sb).

Nakládání s NCHLS zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP; zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů; Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (Nařízení REACH) ; Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (Nařízení CLP); zákon č. 350/2011 Sb., chemický zákon; zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů; vyhláška č. 206/2012 Sb., o odborné způsobilosti pro nakládání s přípravky; zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů; nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci; nařízení vlády č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů. (Autor - Z. Šenk)

Nakládání s NCHLS je popsáno v Nařízení ES č. 1907/2006 (Nařízení REACH), kde je především řešena registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Cílem REACH je celkové zlepšení ochrany lidského zdraví a také životního prostředí před riziky, která mohou chemické látky představovat. (Autor - Z. Šenk)

Nakládání s NCHLS Nařízení ES č. 1272/2008 (Nařízení CLP), podrobně popisuje klasifikaci, označování a balení chemických látek a směsí. Cílem nařízení CLP je stanovit vlastnosti tak, aby mohlo dojít ke klasifikaci látek a směsí z hlediska jejich nebezpečnosti. Údaje o nebezpečnosti jsou uvedeny na výrobcích a v souvisejících dokumentech (bezpečnostní listy), včetně příslušného označení chemické látky nebo směsi. (Autor - Z. Šenk)

Nakládání s vyjmenovanými NCHLS Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby práce s azbestem, s chemickými karcinogeny a biologickými činiteli a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity byly v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem vždy prováděny v kontrolovaných pásmech, která budou označena a zajištěna tak, aby do nich nevstupovali zaměstnanci, kteří v něm nevykonávají práci, opravy, údržbu, zkoušky, revize, kontrolu nebo dozor. Do kontrolovaných pásem mohou být zaměstnavatelem zařazeny i další práce, při kterých jsou zaměstnanci vystaveni působení rizikových faktorů, pokud je toho třeba k ochraně zdraví zaměstnanců. (§ 7 odst. 3 zákona č. 309/2006 Sb.)

Rizikové faktory Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen postupovat podle prováděcího právního předpisu. Rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost). Nelze-li výskyt biologických činitelů a překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezovat jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů. (§ 7 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Biologické činitele Při práci s vědomým záměrem vykonávat činnosti spojené s vystavením (dále jen "expozice") biologickým činitelům skupin druhé až čtvrté uvedeným ve zvláštním právním předpisu nebo překročí-li výsledky měření rizikových faktorů stanovené nejvyšší přípustné hodnoty, je zaměstnavatel povinen zjistit příčiny tohoto stavu. Nelze-li výskyt biologických činitelů odstranit nebo hodnoty rizikových faktorů snížit pod stanovené nejvyšší přípustné hodnoty a odstranit tak riziko pro zaměstnance, je zaměstnavatel povinen postupovat podle § 104 ZP. Současně je povinen neprodleně informovat zaměstnance. Není-li možné ochranu zdraví zaměstnance zajistit opatřeními podle odst. 1, popřípadě opatřeními podle zvláštního právního předpisu, je zaměstnavatel povinen zdroj rizikového faktoru vyřadit z provozu, a není-li to možné, práci zastavit. (§ 7 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb.)

Nakládání s NCHLS Nakládáním s NCHLS je jejich výroba, dovoz, distribuce, prodej, používání, skladování, balení, označování a vnitropodniková doprava. (§ 44a odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.)

Nakládání s NCHLS Použitím NCHLS je zpracování, formulace, spotřeba, skladování, uchovávání, úprava, plnění do zásobníků, přenos z jednoho zásobníku do jiného, mísení, výroba předmětu nebo jakékoli jiné využití. (Hlava I. článek 2 odst. 25 Nařízení ES č. 1272/2008, tzv. Nařízení CLP)

Nakládání s NCHLS Následným uživatelem NCHLS je fyzická nebo právnická osoba usazená ve Společenství jiná než výrobce nebo dovozce, která používá látku samotnou nebo obsaženou ve směsi při své průmyslové nebo profesionální činnosti. Následným uživatelem není distributor ani spotřebitel. Za následného uživatele se považuje rovněž zpětný dovozce osvobozený podle čl. 2 odst. 7 písm. c) nařízení (ES) č. 1907/2006. (Hlava I. článek 2 odst. 19 Nařízení ES č. 1272/2008, tzv. Nařízení CLP.)

Bezpečnostní listy Zaměstnavatelé umožní zaměstnancům a jejich zástupcům přístup k informacím poskytnutým v souladu s články 31 a 32 ohledně látek nebo přípravků, které zaměstnanci používají nebo jejichž účinkům mohou být během své práce vystaveni. (Článek 35 Nařízení ES č. 1907/2006, tzv. Nařízení REACH)

Pravidla pro nakládání s NCHLS Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba je povinna vydat pro pracoviště, na němž se nakládá s NCHLS klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé , karcinogenní kategorie 1 nebo 2, mutagenní kategorie 1 nebo 2, toxické pro reprodukci kategorie 1 nebo 2 a dále látkami a směsmi, které mají přiřazenu kategorii nebo kategorie nebezpečnosti karcinogenita kategorie 1A nebo 1B, mutagenita v zárodečných buňkách kategorie 1A nebo 1B a toxicita pro reprodukci kategorie 1A nebo 1B, písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi. Pravidla musí být volně dostupná zaměstnancům na pracovišti a musí obsahovat zejména informace o nebezpečných vlastnostech látek a směsí uvedených ve větě první, se kterými zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí, pokyny pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě. Text pravidel je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba povinna projednat s orgánem ochrany veřejného zdraví příslušným podle místa činnosti. (§ 44a odst. 7 zákona č. 258/2000 Sb.)

Pravidla pro nakládání s NCHLS -pro vysoce toxické NCHLS Odst. 8: Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny skladovat NCHLS klasifikované jako vysoce toxické v prostorách, které jsou uzamykatelné, zabezpečené proti vloupání a vstupu nepovolaných osob. Při skladování musí být vyloučena záměna a vzájemné škodlivé působení uskladněných chemických látek a chemických směsí a zabráněno jejich pronikání do životního prostředí a ohrožení zdraví fyzických osob. Odst. 9: Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které nakládají s NCHLS klasifikovanými jako vysoce toxické, jsou povinny vést evidenci těchto chemických látek a chemických směsí. Evidence se vede pro každou NCHLS odděleně a evidenční záznamy musí obsahovat údaje o přijatém a vydaném množství, stavu zásob a jméno a příjmení osoby (název nebo firmu), které byly vydány. Evidenční záznamy se uchovávají nejméně po dobu 5 let po dosažení nulového stavu zásob NCHLS. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na provozování speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a na vedení evidence chemických látek a chemických směsí, které jsou výbušninami. (§ 44a odst. 8 a 9 zákona č. 258/2000 Sb.)

Obsah štítku s NCHLS Látka nebo směs klasifikovaná jako nebezpečná a zabalená v obalu musí být označena štítkem, který obsahuje tyto prvky: a) jméno/název, adresu a telefonní číslo dodavatele nebo dodavatelů; b) jmenovité množství látky nebo směsi v balení přístupném široké veřejnosti, pokud toto množství není uvedeno na jiné části balení; c) identifikátory výrobku, jak jsou uvedeny v článku 18; d) popřípadě výstražné symboly nebezpečnosti v souladu s článkem 19; e) popřípadě signální slova v souladu s článkem 20; f) popřípadě standardní věty o nebezpečnosti v souladu s článkem 21; g) popřípadě náležité pokyny pro bezpečné zacházení v souladu s článkem 22; h) popřípadě část pro doplňující informace v souladu s článkem 25. (Hlava III. článek 17 odst. 1 Nařízení ES č. 1272/2008, tzv. Nařízení CLP)

Standardní věty o nebezpečnosti Na štítku musí být uvedeny příslušné standardní věty o nebezpečnosti v souladu s klasifikací dané nebezpečné látky nebo směsi. (Hlava II. článek 21 odst. 1 Nařízení ES č. 1272/2008, tzv. Nařízení CLP)

Pokyny pro bezpečné zacházení Na štítku musí být uvedeny příslušné pokyny pro bezpečné zacházení. (Hlava II. článek 22 odst. 1 Nařízení ES č. 1272/2008, tzv. Nařízení CLP)

Označování nádob a vedení/rozvodů s NCHLS Odst. 1: Nádoby používané při práci s chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými jako nebezpečné pro kteroukoli třídu fyzikální nebezpečnosti nebo nebezpečnosti pro zdraví, jakož i nádoby pro skladování takových nebezpečných látek nebo směsí a potrubní vedení, obsahující nebo přepravující tyto látky nebo směsi, musí být po celou dobu jejich používání, skladování nebo přepravy označeny příslušným výstražným symbolem nebezpečnosti na viditelném místě s kontrastním pozadím a podle potřeby i vzorcem nebo názvem chemické látky nebo směsi, případně bližšími údaji o její nebezpečnosti. Klasifikaci chemických látek a směsí a výstražné symboly nebezpečnosti stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. Výstražné symboly nebezpečnosti lze pro označení podle věty první nahradit výstražnými značkami uvedenými v příloze k tomuto nařízení, pokud tyto značky obsahují shodný piktogram. Při přepravě na pracovišti může být u nádob obsahujících nebezpečné látky nebo směsi označení podle tohoto nařízení vlády doplněno nebo nahrazeno označením používaným podle předpisů o přepravě nebezpečných věcí. Odst. 2: Výstražné symboly nebezpečnosti a značky označující nádoby a potrubní vedení pro skladování a dopravu nebezpečných chemických látek a směsí uvedených v odstavci 1 nesmí být snadno odstranitelné a musí být umístěny na dostupných stranách nádoby nebo potrubního vedení; na potrubním vedení se umísťují v účelných odstupech a v blízkosti nebezpečných míst, zejména u ventilů a spojů. Odst. 3: Místnosti, uzavřené prostory nebo prostranství, kde jsou skladovány nebo dopravovány nebezpečné látky nebo směsi, musí být označeny vhodnou značkou výstrahy nebo výstražným symbolem nebezpečnosti v souladu s odstavcem 1, pokud nepostačuje označení umístěné na jednotlivých obalech nebo nádobách, zejména s ohledem na jeho velikost a zřetelnost. Sklady nebezpečných látek nebo směsí musí být podle dané situace označeny v blízkosti místa skladování nebo na dveřích skladu; při skladování většího počtu látek nebo směsí lze použít výstražné značky pro všeobecné nebezpečí. Odst. 4: Odstavec 1 se nevztahuje na nádoby používané při práci po velmi krátkou dobu ani na nádoby, jejichž obsah se často mění, za předpokladu, že jsou přijata jiná vhodná opatření zaručující stejnou úroveň ochrany, zejména zajištění informací nebo školení. (§ 4 NV č. 375/2017 Sb.)

NCHLS a větrání a havarijní větrání Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Havarijní větrání musí být zajištěno tak, aby jeho spouštění bylo snadno dostupné před vstupem na pracoviště. Havarijní větrání musí být podtlakové tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných pracovišť. Množství odváděného vzduchu musí být voleno tak a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním prostoru. (§ 41 odst. 6 NV č. 361/2007 Sb.)

NCHLS a havarijní větrání Odst. 3: Chemická látka a prach musí být podle technických možností zachyceny přímo u zdroje. Zachycení se provede zakrytím zdroje nebo jeho vybavením místním odsáváním. Místní odsávání musí být v provozu souběžně s technickým výrobním zařízením a musí být zabezpečeno tak, aby při vypnutí odsávacího zařízení bylo souběžně zastaveno technické výrobní zařízení. Místní odsávání u zdrojů škodlivin musí být vybaveno sacím nebo hermetizačním nástavcem nebo zařízením, například skříní, kapotou zamezujícími šíření chemické látky a prachu do pracovního ovzduší. Vývody odváděného vzduchu do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání chemické látky a prachu do prostoru pracoviště větracím zařízením. Při místním odsávání s odvodem vzduchu do venkovního prostoru musí být zajištěn přívod venkovního vzduchu tak, aby byly dodrženy požadavky na mikroklimatické podmínky a na tlakové poměry ve větraném prostoru. Přiváděný vzduch nesmí zhoršovat kvalitu pracovního ovzduší. Odst. 4: Větrací zařízení a zařízení k místnímu odsávání, u kterých by porucha funkce mohla způsobit vzestup koncentrace chemické látky a prachu v pracovním ovzduší, musí být vybavena signalizací chodu a signalizací poruchy řídicího systému. (§ 42 odst. 3 a 4 NV č. 361/2007 Sb.)

NCHLS a úklid Hodnocení zdravotního rizika chemické látky, směsi nebo prachu musí dále zahrnovat i práce spojené s údržbou nebo úklidem a práce, při nichž může být zaměstnanec exponován nadměrné expozici chemické látce, směsi nebo prachu. (§ 10 odst. 2 NV č. 361/2007 Sb.)

NCHLS, ošetřovna a sprcha Bude-li pracoviště vybaveno ošetřovnou, musí být zajištěno, aby byla vytápěna, chráněna proti znečištění, vlhkosti a vysokým teplotám, vybavena umyvadlem s tekoucí pitnou vodou a snadno přístupná i s nosítky. Jde-li o práci, při níž je zvýšené riziko otrav chemickými látkami nebo směsmi, které se vstřebávají kůží, nebo o práci s chemickými látkami nebo směsmi klasifikovanými jako žíravé nebo chemickými látkami nebo směsmi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti žíravost kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314, a nejsou v bezprostředním dosahu pracoviště sprchy, vybavuje se ošetřovna také sprchou. Prostor pracoviště, ve kterém jsou uloženy prostředky pro poskytnutí první předlékařské pomoci včetně nosítek a prostředků pro přivolání zdravotnické záchranné služby, musí být viditelně označen. (§ 55 odst. 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Správná laboratorní praxe Správnou laboratorní praxí se pro účely tohoto zákona rozumí systém zabezpečování jakosti týkající se organizačního procesu a podmínek, za kterých se plánují, provádějí, sledují, zaznamenávají, archivují a oznamují neklinické studie bezpečnosti látky a směsi pro zdraví a životní prostředí. (§ 17 odst. 1 zákona č. 350/2011 Sb.)

Zásady správné laboratorní praxe Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje: a) zásady správné laboratorní praxe (dále jen „zásady“), b) průběh vstupní a periodické kontroly a auditu studie, c) rozsah informací, které mají být poskytnuty při vstupní a periodické kontrole a auditu studie, d) náležitosti zprávy o průběhu vstupní a periodické kontroly a auditu studie, e) vzor osvědčení. (§ 1 vyhlášky č. 163/2012 Sb.)

Rostlinolékařská péče Zaměstnavatelé mohou v rámci svojí (podnikatelské) činnosti řešit i péči o rostliny, rostlinné produkty a jiné obdobné předměty, ale není všeobecně známo, že rostlinolékařská péče je regulována zákonem č. 326/2004 Sb. a souvisejícími prováděcími předpisy. Dále jsou uvedena některá základní právní ustanovení, dopadající na rostlinolékařskou péči. (Autor Z. Šenk)

Rostlinolékařská péče a povinnosti fyzických a právnických osob Odst. 1: Fyzická nebo právnická osoba, která pěstuje, vyrábí, zpracovává anebo uvádí na trh rostliny, rostlinné produkty nebo jiné předměty, a vlastník pozemku nebo objektu nebo osoba, která je užívá z jiného právního důvodu, jsou povinni: a) zjišťovat a omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevelů tak, aby nevznikla škoda jiným osobám nebo nedošlo k poškození životního prostředí anebo k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat, b) používat k ošetřování rostlin, rostlinných produktů a jiných předmětů proti škodlivým organismům pouze přípravky, pomocné prostředky a mechanizační prostředky povolené k používání podle tohoto zákona, a to způsobem, který nepoškozuje okolní porost, zdraví lidí a zvířat nebo životní prostředí. Odst. 2: Fyzické a právnické osoby, které jsou povinny plnit povinnosti uložené jim tímto zákonem, jsou povinny plnit v oblasti rostlinolékařské péče také úkoly vyplývající pro ně z přímo použitelných právních předpisů Evropské unie. (§ 3 zákona č. 326/2004 Sb.)

Rostlinolékařská péče a odborná způsobilost pro nakládání s přípravky Odst. 1: Fyzická osoba, která v rámci svých profesních činností nakládá s přípravky pod dohledem držitele osvědčení druhého stupně nebo třetího stupně, musí být držitelem osvědčení prvního stupně. Toto osvědčení fyzické osobě vydá po absolvování základního kurzu vzdělávací zařízení pověřené ministerstvem. Osvědčení se vydává s platností na dobu 3 let. Po uplynutí platnosti tohoto osvědčení vydá vzdělávací zařízení na základě absolvování doplňujícího školení nové osvědčení prvního stupně s platností na dobu 3 let. Za držitele osvědčení prvního stupně nebo druhého stupně se považuje též osoba v období 3 let po ukončení středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání s maturitní zkouškou nebo studia na vysoké škole, a to v oborech stanovených prováděcím právním předpisem. Dále se za držitele osvědčení prvního stupně považuje osoba, která absolvovala zaměstnavatelem organizovaný kurz, sloužící k doplnění znalostí pro aplikaci přípravků, a to pro výkon práce pro tohoto zaměstnavatele. Toto osvědčení platí do konce kalendářního roku, v němž proškolená osoba kurz absolvovala. Tento kurz je možné absolvovat nejdříve za 2 roky od absolvování předchozího kurzu. Zaměstnavatel je povinen písemně oznámit Ústavu místo a čas pořádání kurzu nejméně 5 dnů před konáním kurzu. Prováděcí právní předpis stanoví způsob prokázání absolvování tohoto kurzu. Odst. 2: Osoba, která v rámci svých profesních činností používá přípravky, musí zajistit, aby nakládání s přípravky řídila a vykonávala nad ním dohled fyzická osoba, jež je držitelem osvědčení druhého stupně. Držitel osvědčení druhého stupně je způsobilý i pro činnosti držitele osvědčení prvního stupně. Osvědčení druhého stupně vydá Ústav fyzické osobě, která splňuje podmínky vzdělání pro rostlinolékaře podle § 82 odst. 2 nebo 5, nebo absolvuje základní kurz a úspěšně vykoná zkoušku. Osvědčení se vydává s platností na dobu 5 let. Platnost tohoto osvědčení lze prodloužit na dalších 5 let od data uplynutí platnosti dosavadního osvědčení na základě absolvování doplňujícího školení nebo předložení dokladu o absolvování jiného obsahem a rozsahem srovnatelného školení zveřejněného ministerstvem. Doplňující školení nebo odborné školení lze absolvovat nejvýše 1 rok před koncem platnosti dosavadního osvědčení. Odst. 3: Osoba, která v rámci svých profesních činností: a) poskytuje poradenství v oblasti ochrany rostlin před škodlivými organismy a s ní souvisejícími poruchami rostlin a v oblasti bezpečného používání přípravků, b) uvádí na trh přípravky pro profesionální uživatele, nebo c) pořádá základní kurzy k získání osvědčení prvního, druhého a třetího stupně, doplňující školení k prodloužení osvědčení druhého a třetího stupně a doplňující školení k získání nového osvědčení prvního stupně a zaměstnavatelem organizované kurzy k doplnění znalostí pro aplikaci přípravků podle § 86 odst. 1, musí být držitelem osvědčení třetího stupně, nebo musí tyto činnosti vykonávat prostřednictvím fyzické osoby, která je držitelem osvědčení třetího stupně. Držitel osvědčení třetího stupně je způsobilý i pro činnosti držitele osvědčení druhého stupně a prvního stupně. Osvědčení třetího stupně s platností na dobu 5 let vydá Ústav fyzické osobě, která splňuje podmínky vzdělání pro rostlinolékaře podle § 82 odst. 2 nebo 5, nebo absolvuje základní kurz a úspěšně vykoná zkoušku. Platnost tohoto osvědčení lze prodloužit na základě absolvování doplňujícího školení a úspěšně vykonané zkoušky. Odst. 4: Ústav prodlouží platnost osvědčení druhého nebo třetího stupně o dalších 5 let od uplynutí data platnosti dosavadního osvědčení na základě žádosti držitele osvědčení podané před uplynutím doby jeho platnosti, pokud žadatel v posledních 12 měsících platnosti původního osvědčení splnil podmínky prodloužení platnosti osvědčení podle odstavce 2 nebo 3. Žádost se podává Ústavu přímo nebo prostřednictvím vzdělávacího zařízení, u kterého žadatel absolvoval doplňující školení; toto vzdělávací zařízení v takovém případě postoupí žádost Ústavu spolu s dokladem o absolvování školení. Odst. 5: Skončila-li platnost osvědčení druhého stupně, je možné nové osvědčení druhého stupně získat pouze na základě absolvování základního kurzu a úspěšného vykonání zkoušky podle odstavce 2. Skončila-li platnost osvědčení třetího stupně, je možné nové osvědčení třetího stupně získat pouze na základě úspěšného vykonání zkoušky podle odstavce 3 věty třetí. Odst. 6: Jestliže byl držiteli osvědčení uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu nakládání s přípravky, je tato osoba povinna odevzdat osvědčení pro nakládání s přípravky Ústavu do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byl zákaz činnosti uložen. Orgán, který o uložení zákazu činnosti rozhodl, je povinen o jejím uložení bez zbytečného odkladu vyrozumět Ústav. Odst. 7: Osoba, která byla držitelem osvědčení pro nakládání s přípravky a které byl uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu nakládání s přípravky, může po vykonání tohoto správního trestu nebo upuštění od výkonu zbytku správního trestu zažádat Ústav o vrácení tohoto osvědčení, pokud neuplynula doba jeho platnosti. Podmínkou vrácení osvědčení příslušného stupně je splnění podmínek pro jeho získání. Odst. 8: Za odborně způsobilou osobu pro nakládání s přípravky nebo pro jinou činnost, pro niž tento zákon vyžaduje odbornou způsobilost pro nakládání s přípravky, se považuje i osoba, která získala odbornou způsobilost pro nakládání s přípravky v odpovídajícím rozsahu vykonávané činnosti v jiném členském státě. V případě dočasného nebo příležitostného výkonu této činnosti je ministerstvo po obdržení oznámení před zahájením výkonu dočasné nebo příležitostné regulované činnosti podle zákona o uznávání odborné kvalifikace oprávněno ověřit odbornou kvalifikaci uchazeče. Odst. 9: Pro nakládání s přípravky klasifikovanými jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího označování a balení látek a směsí nebo jako vysoce toxické musí mít osoba způsobilost pro nakládání s vysoce toxickými chemickými látkami a chemickými směsmi podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Odst. 10: Pro nakládání s přípravky za účelem speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech musí mít osoba též způsobilost pro provádění speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech. Odst. 11: Pro nakládání s přípravky klasifikovanými jako akutně toxické kategorie 1 nebo 2 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího označování a balení látek a směsí nebo jako toxické a vysoce toxické za účelem speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech musí mít osoba též způsobilost pro nakládání s chemickými látkami a chemickými směsmi klasifikovanými jako toxické a vysoce toxické za účelem speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářských a zemědělských provozech. (§ 86 zákona č. 326/2004 Sb.)

Rostlinolékařská péče a rozsah školení pro odbornou způsobilost Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje: a) obsah a rozsah základního kurzu pro vydání osvědčení prvního stupně, doplňujícího školení pro vydání nového osvědčení prvního stupně a náležitosti osvědčení prvního stupně, b) obory učňovského, středoškolského nebo vysokoškolského odborného vzdělávání, po jejichž absolvování se osoba po dobu 3 let považuje za držitele osvědčení prvního nebo druhého stupně, c) obsah a rozsah základního kurzu a doplňujícího školení pro vydání a prodloužení platnosti osvědčení druhého stupně, rozsah a způsob provedení zkoušky a náležitosti osvědčení druhého stupně, d) obsah a rozsah základního kurzu, rozsah a způsob provedení zkoušky pro vydání osvědčení třetího stupně, obsah a rozsah doplňujícího školení a rozsah a způsob provedení zkoušky pro prodloužení platnosti osvědčení třetího stupně a náležitosti osvědčení třetího stupně, e) požadavky na technické zabezpečení pro pořádání základních kurzů a doplňujících školení a způsob prokázání absolvování kurzu organizovaného zaměstnavatelem a f) obsah a rozsah kurzu organizovaného zaměstnavatelem. (§ 1 vyhlášky č. 206/2012 Sb.)

Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a osoba pověřená Nebezpečné vlastnosti odpadů uvedené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů pod označením kódem HP 1 až HP 3, HP 12, HP 14 a HP 15 hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená ministerstvem. (§ 7 zákona č. 185/2001 Sb.)

NCHLS a pracovnělékařské prohlídky zaměstnanců Práci zaměstnanců s NCHLS je nutné posoudit ve vztahu k rizikovým faktorům pracovních podmínek uvedeným v příloze 2 část I. kapitola 1 (chemické faktory) vyhlášky č. 79/2013 Sb. pokud bude zaměstnanec vykonávat práce s NCHLS vyjmenovanou v předpise, musí zaměstnavatel zajistit lékařské prohlídky zaměstnance v požadovaném rozsahu a periodách. (Autor - Z. Šenk)

Jeřáby, jeřábníci a vazači a výtahy na problematiku jeřábů a výtahů dopadají především tyto právní a ostatní předpisy: zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce; vyhláška č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti; vyhláška č. 79/2013 Sb., vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče; NV č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí; norma ČSN ISO 12 480-1 Jeřáby-Bezpečné používání - Část 1 Všeobecně. (Autor - Z. Šenk)

Jeřáby a základní právní požadavky Dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro zdvihání a přemisťování zavěšených břemen jsou: Čl. 1: Volba, kontrola a provádění všech pracovních operací tak, aby byla zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců. Čl. 2: Ochrana zabraňující sklopení, převrácení, posunutí nebo sklouznutí břemene; pravidelná kontrola a údržba zařízení. Čl. 3: Opatření k zabránění kolize břemene nebo částí zařízení s okolními předměty nebo se zaměstnanci, kteří se nacházejí v jeho manipulačním prostoru, v případě, že obsluha nemůže sledovat dráhu zdvihaného a přemisťovaného břemene po celou dobu jeho pohybu. Čl. 4: Způsob vázání nebo odvazování břemene oprávněným zaměstnancem vždy v koordinaci a za plné součinnosti s obsluhou, která zdvihací zařízení ovládá. Čl. 5: Zajištění vzájemné koordinace obsluh, jsou-li břemena zdvihána nebo přemisťována dvěma nebo více zařízeními. Čl. 6: Zamezení vzájemné kolize zařízení nebo jejich částí nebo kolize s břemeny, pokud jsou dvě nebo více zařízení umístěna tak, že se jejich manipulační prostory překrývají. Čl. 7: Provádění dohledu nad zavěšeným břemenem zaměstnancem pověřeným zaměstnavatelem, pokud není zamezen přístup do nebezpečného prostoru a není-li zavěšené břemeno při výpadku pohonu zajištěno. Čl. 8: Ochrana zaměstnance při částečném nebo úplném výpadku pohonu a při nebezpečí pádu břemene. Čl. 9: Zastavení provozu zařízení instalovaného ve venkovním prostoru, pokud se povětrnostní podmínky zhorší natolik, že ohrožují bezpečné použití zařízení nebo bezpečnost a zdraví zaměstnanců; přijetí odpovídajících opatření k zamezení samovolnému pohybu zařízení nebo převrácení zařízení. (Příloha č. 2 NV č. 378/2001 Sb.)

Jeřáby a základní požadavky podle normy ČSN ISO 12 480 Podle ustanovení v kapitole 4.1 normy, musí organizace zpracovat, která je uživatelem jeřábu (používá jeřáb pro manipulaci s břemeny), systém bezpečné práce s jeřábem. Vnitřní předpis popisující bezpečný způsob práce zaměstnanců s jeřábem musí obsahovat, především následující body: navržení veškerých činností jeřábu (příprava jeřábu, vlastní provoz jeřábu a demontáž/odjezd jeřábu z místa výkonu práce), se zvážením všech předvídatelných rizik, včetně přípravy stanoviště jeřábu a údržby jeřábu; zajistit výběr, zajištění a použití vhodného jeřábu a příslušenství; stanovit údržbu, prohlídky, inspekce jeřábu a příslušenství; zajištění řádně zaškolených a kompetentních osob pro obsluhu jeřábu, včetně povědomí těchto osob o právech a povinnostech dalších osob, které se zúčastní provozu jeřábu; zajištění odpovídajícího dozoru, který má stanoveny potřebné povinnosti a pravomoci; stanovit způsob kontroly, zda jsou (před zahájením práce s jeřábem), k dispozici všechny potřebné doklady a dokumenty; stanovit zákazy nedovolených manipulací, po celou dobu používání jeřábu; zajistit bezpečnost osob nezúčastněných přímo při používání jeřábu; zajistit koordinaci s ostatními osobami (subjekty), které se účastní prací s jeřábem tak, aby bylo minimalizováno riziko vzniku úrazu nebo poškození zdraví; zajištění komunikačního systému, se kterým budou seznámeny všechny osoby zúčastněné na používání jeřábu. S dokumentem ,,Systém bezpečné práce s jeřábem", musí být řádně seznámeny všechny subjekty zúčastněné/podílející se na práci jeřábu. Práce s jeřábem patří k pracovním činnostem se zvýšeným rizikem práce a proto autor doporučuje, zpracovat předpis pro práci s jeřábem konkrétně, se stanovením pravomocí, odpovědností a povinností pro konkrétní zaměstnance, včetně nastavení kontrolních mechanizmů na zjištění nedodržování nastavených bezpečnostních pravidel. (Autor Z. Šenk)

Práce s jeřábem a pracovnělékařské prohlídky zaměstnanců Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí obsluha jeřábů, opraváři jeřábů, vazači jeřábových břemen a další vyjmenovaní zaměstnanci (obsluha transportních zařízení, regálových zakladačů, pracovních plošin, důlních těžních strojů, stavebních a jim obdobných strojů, trvalá obsluha nákladních výtahů), podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Autor Z. Šenk)

Výtahy a požadavky na zařízení pro zdvihání břemen a zaměstnanců Dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro zdvihání břemen a zaměstnanců jsou: Čl. 1: Pevnost a stabilita během užívání s ohledem na velikost a hmotnost zdvihaných břemen a na namáhání vzniklá v kotvících či zajišťovaných bodech konstrukce; u pojízdného zařízení jeho stabilita s ohledem na předpokládané podmínky provozu a vlastnosti podkladu, po kterém se pohybuje. Čl. 2: Zabránění případnému zachycení, přimáčknutí nebo naražení zaměstnance. Čl. 3: Zabránění pádu zařízení nebo jeho části či nebezpečnému posunu. Čl. 4: Zabránění samovolnému uvolnění pracovního zařízení nebo jeho částí. Čl. 5: Vyznačení jmenovité nosnosti a tam, kde je to nutné, i jmenovité nosnosti pro každou pracovní polohu zařízení. Čl. 6: Označení vázacích prostředků pro zdvihání tak, aby bylo možné určit charakteristiky podstatné pro jejich bezpečné použití. Čl. 7: Opatření, aby se zaměstnanci nenacházeli pod zavěšeným břemenem, nevyžadují-li to zvláštní podmínky práce stanovené místním provozním bezpečnostním předpisem, a aby se břemeno nepřepravovalo nad nechráněnými pracovišti, a pokud to není možné, aby byla zajištěna bezpečnost zaměstnanců. Čl. 8: Volba vázacích prostředků s ohledem na manipulované břemeno, uchopovací a vázací místa a povětrnostní podmínky, v závislosti na způsobu a uspořádání vázacích prostředků. Čl. 9: Skladování závěsných prostředků tak, aby nedošlo k jejich záměně nebo poškození. Čl. 10: Zřetelné označení dočasně instalovaného zařízení, aby obsluha mohla určit jeho charakteristiku a bylo tak zajištěno jeho bezpečné používání. Čl. 11: Zřetelné a vhodné označení zařízení, které není určeno pro zdvihání zaměstnanců, zákazem zdvihání osob. (Příloha č. 1 NV č. 378/2001 Sb.)

Výtahy a požadavky na zařízení pro zdvihání břemen a zaměstnanců Příloha č. 1 NV č. 378/2001 Sb.: Zvláštními požadavky na používání zařízení pro bezpečné zdvihání zaměstnanců jsou: Čl. 1: Zabránění pádu zaměstnanců a zařízení; pokud nelze předejít pádu kabiny, použití závěsných lan se zvýšeným koeficientem pevnosti a provádění jejich kontroly každý den, kdy je zařízení používáno. Čl. 2: Zabránění případného zachycení, přimáčknutí nebo naražení zaměstnanců. Čl. 3: Zabránění ohrožení zaměstnanců v kabině při výpadku pohonu a umožnění jejich evakuace nebo jejich snadného vyproštění. Čl. 4: Použití zařízení ke zdvihání břemen ve výjimečných případech i ke zdvíhaní zaměstnanců je možné jen za předpokladu, že jsou přijata vhodná opatření k zajištění jejich bezpečnosti; obsluha na řídicím stanovišti musí mít možnost spolehlivými prostředky komunikovat se zdvihanými zaměstnanci a v případě nebezpečí musí být k dispozici spolehlivé prostředky pro případnou evakuaci nebo vyproštění zdvihaných zaměstnanců. Čl. 5: Zastavení provozu zařízení instalovaného ve venkovním prostoru, pokud se povětrnostní podmínky zhorší natolik, že ohrožují bezpečné použití zařízení nebo bezpečnost a zdraví zaměstnanců a k omezení dalších rizik vyplývajících z této situace pro obsluhu a zaměstnance. (Příloha č. 1 NV č. 378/2001 Sb.)

Nákladní výtah a lékařské prohlídky zaměstnanců při trvalé obsluze výtahu Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí trvalá obsluha nákladních výtahů, podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Autor Z. Šenk)

Kontrolovaná pásma a azbest Kontrolovaná pásma a nakládání s azbestem je regulováno především těmito souvisejícími právní předpisy: § 7 a 8 zákona č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP a § 19 až 21 NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. (Autor Z. Šenk)

Kontrolovaná pásma a azbest Odst. 3: Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby práce s azbestem, s chemickými karcinogeny a biologickými činiteli a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity byly v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem vždy prováděny v kontrolovaných pásmech, která budou označena a zajištěna tak, aby do nich nevstupovali zaměstnanci, kteří v něm nevykonávají práci, opravy, údržbu, zkoušky, revize, kontrolu nebo dozor. Do kontrolovaných pásem mohou být zaměstnavatelem zařazeny i další práce, při kterých jsou zaměstnanci vystaveni působení rizikových faktorů, pokud je toho třeba k ochraně zdraví zaměstnanců. Odst. 4: O kontrolovaných pásmech a zaměstnancích, kteří vstupují do kontrolovaných pásem, nebo zde konají práce uvedené v odstavci 3, je zaměstnavatel povinen vést evidenci a ukládat ji po dobu stanovenou zvláštním právním předpisem. Evidence obsahuje: a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a datum narození, b) název kontrolovaného pásma, den jeho zřízení a zrušení, c) charakteristiku vykonávané práce, d) účel vstupu a dobu pobytu v kontrolovaném pásmu, e) počet odpracovaných směn, f) výčet biologických činitelů, chemických látek a přípravků, se kterými se v kontrolovaném pásmu zachází, nebo jiných rizikových faktorů, g) záznam o mimořádných situacích a změnách údajů uvedených v evidenci s datem jejich provedení. Odst. 5: V kontrolovaném pásmu je zakázáno jíst, pít a kouřit; pro tyto účely zaměstnavatel vyhradí zvláštní prostory. Vstupovat do kontrolovaného pásma je možné jen s OOPP určenými pro výkon práce v kontrolovaném pásmu. Odst. 6: V kontrolovaném pásmu nesmějí pracovat mladiství zaměstnanci, a to ani z důvodu přípravy na povolání, dále těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu. (§ 7 odst. 3 až 6 zákona č. 309/2006 Sb.)

Azbest Odst. 2: Zakázány jsou práce s azbestem. Zákaz těchto prací neplatí, jde-li o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci zásob, odpadů a zařízení, která obsahují azbest, a práce při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest, nebo opravy a udržovací práce na stavbách nebo práce s ojedinělou krátkodobou expozicí. Odst. 3: Aplikace azbestu nástřikem a pracovní postupy, které zahrnují použití tepelně nebo zvukově izolačních materiálů s hustotou menší než 1 g/cm3 obsahujících azbest, jsou zakázány. (§ 8 odst. 2 a 3 zákona č. 309/2006 Sb.)

Expozice azbestem Odst. 1: Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou: a) aktinolit CAS 77536-66-4, b) amosit CAS 12172-73-5, c) antofylit CAS 77536-67-5, d) chrysotil CAS 12001-29-5, e) krokydolit CAS 12001-28-4, f) tremolit CAS 77536-68-6. Odst. 2: Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnance azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délky větší než 5 µm, průměru menším než 3 µm a poměru délky k průměru větším než 3 : 1 v pracovním ovzduší. (§ 19 NV č. 361/2007 Sb.)

Azbest a práce s azbestem Po ukončení prací spojených s odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby nebo její části musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší, nejde-li o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu; v práci pak lze pokračovat, je-li zjištěná hodnota azbestu v pracovním ovzduší nižší než přípustný expoziční limit. (§ 21 odst. 4 NV č. 361/2007 Sb.)

Práce v lese Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) prací v lese a na pracovištích obdobného charakteru práce prováděné při údržbě lesů, parků, sadů, břehových porostů, doprovodné zeleně vodních toků, pozemních komunikací a v obvodu dráhy a při odstraňování a oklešťování stromoví a jiných porostů ohrožujících bezpečné a spolehlivé provozování zařízení elektrizační soustavy nebo plynárenských zařízení, popřípadě při odstraňování porostů ohrožujících provoz rozvodných tepelných zařízení, pěstební práce, ošetřování stromů, těžba, soustřeďování, manipulace, skladování a odvoz dříví, práce ve výškách na stojících stromech a veškeré práce prováděné s přenosnou řetězovou pilou nebo křovinořezem, b) osamoceným zaměstnancem zaměstnanec, který je během pracovní doby na pracovišti sám bez zajištění dohledu a vykonává práci, c) samostatně pracujícím zaměstnancem zaměstnanec vykonávající práci na pracovišti sám se zajištěným dohledem, d) ohroženým prostorem prostor, ve kterém je zaměstnanec vystaven nebezpečí, které ohrožuje jeho zdraví a bezpečnost; tvar a velikost ohroženého prostoru je stanoven u jednotlivých druhů prací, e) dřívím pokácený nebo jinak vytěžený odvětvený strom v celé délce, případně sortimenty dříví, které vzniknou při manipulaci nebo jiném zpracování stromu, případně jeho větví, f) řetězovou pilou přenosné nářadí s motorem, jehož řezným nástrojem je nekonečný pilový řetěz vedený ve vodicí liště (dále jen "pilový řetěz"), obsluhované jedním zaměstnancem, včetně používaných adaptérů, g) křovinořezem přenosné nářadí s motorem, jehož řezným nástrojem je rotující kotouč, nůž nebo struna, h) ručním nářadím s ostřím nářadí způsobilé přivodit ostřím řezné, bodné nebo sečné poranění, i) odvozním prostředkem nebo odvozní soupravou silniční vozidlo, určené a vybavené pro odvoz dříví, j) mechanizačním prostředkem pracovní nebo dopravní stroj, který je vybaven pohonnou jednotkou (motorem), obsluhovaný zaměstnancem a používaný při práci v lese a na pracovišti obdobného charakteru, k) harvestorem víceoperační lesnický stroj určený ke kácení a odvětvování stromů, měření a druhování dříví a k vyklizování dříví od pařezu k vyvážecí lince, l) vyvážecí soupravou lesnický stroj určený k vyvážení dříví, popřípadě větví a těžebních zbytků, m) kalamitou plošné poškození lesního porostu v důsledku působení biotických nebo abiotických činitelů v rozsahu, který opravňuje orgán státní správy lesů k nařízení opatření k ochraně lesa podle lesního zákona, n) polomem plošné poškození lesního porostu zlomy, polovývraty a vývraty, o) místním provozním bezpečnostním předpisem předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí a pravidla jejich pohybu a pohybu zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele. (§ 2 NV č. 339/2017 Sb.)

Práce v lese a hlavní bezpečnostní zásady Odst. 1: Pracovní postupy a způsob organizace práce zaměstnavatel stanoví s ohledem na vykonávanou činnost, technologické postupy, zvláštnosti pracoviště, pracovní podmínky, bezpečnost provádění jednotlivých pracovních úkonů a možnost ohrožení nepříznivými povětrnostními podmínkami, zvířaty nebo hmyzem. Odst. 2: Zaměstnavatel musí před zahájením prací seznámit zaměstnance se stanovenými pracovními postupy a způsobem organizace práce podle odstavce 1, a se způsobem zajišťování první pomoci a vybavit jej příslušnými OOPP. Osamoceného zaměstnance nebo samostatně pracujícího zaměstnance musí zaměstnavatel seznámit s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání se zaměstnavatelem. Odst. 3: S ohledem na rizika vykonávané pracovní činnosti, charakter pracoviště a počet zaměstnanců zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanci vykonávající práce s řetězovou pilou, křovinořezem nebo ručním nářadím s ostřím byli vybaveni prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby. Odst. 4: Zaměstnavatel musí zajistit, aby osamocený zaměstnanec nebo samostatně pracující zaměstnanec přerušili práci, pokud nemohou pokračovat v práci bezpečným způsobem, a o přerušení práce informovali bez zbytečného odkladu zaměstnavatele. Odst. 5: O předání pracoviště jinému zaměstnavateli musí být vyhotoven záznam, který musí obsahovat informace o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením. Odst. 6: Zaměstnavatel musí zajistit, aby po celou dobu vykonávání práce v lese a na pracovištích obdobného charakteru byly dodržovány návody k obsluze a údržbě strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí. (§ 3 NV č. 339/2017 Sb.)

Školení zaměstnanců při práci v lese Práce v lese a na pracovištích obdobného charakteru musí zaměstnavatel organizovat tak, aby práce se řetězovou pilou, obsluhu mechanizačních prostředků a soustřeďování dříví traktorem, koňmi nebo lanovým zařízením vykonávali pouze zaměstnanci, kteří byli k této činnosti vyškoleni a v ní zacvičeni a jejichž znalosti a dovednosti byly ověřeny zaměstnavatelem. (§ 4 NV č. 339/2017 Sb.)

Pěstební práce Zaměstnavatel musí zajistit, aby se při práci s křovinořezem v ohroženém prostoru nevyskytovaly kromě obsluhy další fyzické osoby; za ohrožený prostor se při práci s křovinořezem považuje kruhová plocha o poloměru 15 m, nestanoví-li výrobce křovinořezu tento poloměr větší. (§ 5 odst. 2 NV č. 339/2017 Sb.)

Těžba dříví Odst. 1: Zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanec při kácení stromu zohlednil druh dřeviny, průměr a výšku kmene, stáří a zdravotní stav stromu i tvar koruny a stanovil směr kácení. Odst. 5: Práci samostatně pracujících zaměstnanců při těžbě dříví musí zaměstnavatel organizovat tak, aby byla zajištěna jejich pravidelná kontrola minimálně každých 30 minut v průběhu pracovní doby a aby zaměstnanec nepracoval za podmínek, kdy nemůže sám zajistit bezpečné kácení stromů. Odst. 6: Při těžební činnosti zaměstnavatel musí zajistit, aby všichni zaměstnanci a jiné fyzické osoby, které se pohybují s vědomím zaměstnavatele v prostoru, kde hrozí nebezpečí zejména pádu větví a stromů, používali ochranné přilby. (§ 6 odst. 1 5 a 6 NV č. 339/2017 Sb.)

Polomy, vývraty, polovývraty a zlomy a práce v obtížných podmínkách Zaměstnavatel musí zajistit, aby zpracování polomů a jednotlivých vývratů, polovývratů a zlomů prováděli pouze zaměstnanci, kteří byli k této činnosti se zaměřením na zpracování kalamity vyškoleni a jejich znalosti a dovednosti byly zaměstnavatelem ověřeny. (§ 7 odst. 1 NV č. 339/2017 Sb.)

Práce s řetězovou pilou Odst. 3: Zaměstnavatel musí zajistit, aby obsluhou řetězové pily byl pověřen pouze zaměstnanec starší 18 let, který je k uvedené činnosti zdravotně způsobilý. Odst. 4: Zaměstnavatel musí zajistit, aby zaměstnanec při práci s řetězovou pilou při těžební a pěstební činnosti a údržbě zeleně vždy používal ochranný oděv a pracovní obuv odolnou proti pořezání a další OOPP stanovené zaměstnavatelem, s přihlédnutím k návodu výrobce na obsluhu řetězové pily. (§ 8 odst. 3 a 4 NV č. 339/2017 Sb.)

Odvoz dříví Při odvozu dříví musí zaměstnavatel zajistit, aby zaměstnanci: a) neprováděli nakládku na odvozní prostředek nebo vykládku z odvozního prostředku, který není zajištěn proti pohybu a převrácení, b) nezdržovali se v ohroženém prostoru nakládaného nebo skládaného dříví, c) nepřeváželi dříví nezajištěné proti pohybu a vypadnutí z odvozního prostředku, d) nevstupovali po odjištění klanic mezi soupravu a skládku, e) a jiné fyzické osoby, které se pohybují v prostoru nakládaného nebo skládaného dříví, používali ochranné přilby. (§ 10 odst. 1 NV č. 339/2017 Sb.)

Manipulace a skladování dříví Při ručním navalování kulatiny musí zaměstnavatel zajistit, aby uskladněné dříví nepřesáhlo výšku 1,5 m; manipulace se provádí po jednotlivých kusech dříví uložených v jedné vrstvě pomocí ručního nářadí. (§ 11 odst. 3 NV č. 339/2017 Sb.)

Práce ve výškách s řetězovou pilou Pro práci ve výškách s řetězovou pilou musí zaměstnavatel zajistit zpracování místního provozního bezpečnostního předpisu. (§ 12 odst. 4 NV č. 339/2017 Sb.)

Mladistvý zaměstnanec Mladiství zaměstnanci jsou zaměstnanci mladší než 18 let. (§ 350 odst. 2 ZP) Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek. (§ 243 ZP) Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči. (§ 244 ZP)

Mladiství zaměstnanci a zakázané práce Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance prací přesčas a prací v noci. Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný. Noční práce mladistvého zaměstnance musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu. (§ 245 odst. 1 ZP)

Mladiství zaměstnanci a zakázané práce Odst. 3: Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance také pracemi, při nichž jsou vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohli vážně ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných fyzických osob. Odst. 4: Zákazy některých prací mohou být rozšířeny vyhláškou podle odstavce 2 i na zaměstnance ve věku do 21 let. Odst. 5: Zaměstnavatel je povinen vést seznam mladistvých zaměstnanců, kteří jsou u něj zaměstnáni; seznam obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a druh práce, který tento zaměstnanec vykonává. (§ 246 odst. 3 4 a 5 ZP)

Mladiství zaměstnanci a zakázané práce Vyhláška č. 180/2015 Sb. (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích), v § 5 upřesňuje práce a pracoviště zakázané mladistvým zaměstnancům, a současně stanovuje podmínky, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto zakázané práce konat z důvodu přípravy na povolání. (Autor Z. Šenk)

Mladistvý zaměstnanec a pracovní doba U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle § 3 nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně. (§ 79a ZP)

Mladistvý zaměstnanec a přestávka v práci a bezpečnostní přestávka Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první. (§ 88 odst. 1 ZP)

Mladistvý zaměstnanec a nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. (§ 90 odst. 1 ZP)

Mladistvý zaměstnanec a nepřetržitý odpočinek v týdnu Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin. (§ 92 odst. 1 ZP)

Mladiství zaměstnanci a pracovnělékařské prohlídky Odst. 1: Zaměstnavatel je povinen zabezpečit na své náklady, aby mladiství zaměstnanci byli vyšetřeni poskytovatelem pracovnělékařských služeb: a) před vznikem pracovního poměru a před převedením na jinou práci, b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Odst. 2: Mladiství zaměstnanci jsou povinni podrobit se stanoveným lékařským vyšetřením. Odst. 3: Při ukládání pracovních úkolů mladistvému zaměstnanci je zaměstnavatel povinen řídit se lékařským posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb. (§ 247 ZP)

Noční práce a práce vykonávaná v noci Při posuzování práce vykonávané zaměstnancem v noci je důležité znát a používat správné pojmy, které jsou definovány v § 78 odst. 1 písm. j) a k) ZP: Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je: j) noční prací práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou, k) zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1 ZP. (Autor Z. Šenk)

Zaměstnanec pracující v noci Odst. 1: Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne. Odst. 2: Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech a za podmínek stanovených pro pracovnělékařské služby zákonem o specifických zdravotních službách. Úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci požadována. Odst. 3: Zaměstnavatel je povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení. Odst. 4: Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc. (§ 94 ZP)

Zaměstnanec pracující v noci a výpočet Pokud zaměstnanec vykonává práci v časovém úseku od 22 hodin do 6 hodin ráno (§ 78 odst. 1 písm. j) ZP), tak může, ale také nemusí jít o zaměstnance pracujícího v noci (§ 78 odst. 1 písm. k) ZP). Při splnění kritérií uvedených pod písm. k), je povinností zaměstnavatele zajistit u takového zaměstnance pracovnělékařskou prohlídku pro práci v noci podle § 94 odst. 2 ZP a podle přílohy 2 část II. bod 13 vyhlášky č. 79/2013 Sb. (Autor Z. Šenk)

Práce v noci a postup při stanoveném rozvrhu pracovních směn Zaměstnavatel na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn provede následující výpočet: v plánovaném období 26 týdnů (v období, v kterém je plánována práce zaměstnance v noci), se sečtou všechny ucelené (3 hodinové a delší) úseky pracovní doby, které naplánoval zaměstnavatel zaměstnanci odpracovat v časovém úseku od 22. do 6. hod., výsledný součet vydělí (např. mzdová účetní) číslem/jmenovatelem 26 (26 týdnů po sobě jdoucích). Pokud je z rozvrhu pracovní doby zřejmé (po shora uvedeném výpočtu), že zaměstnanec jistě anebo velice pravděpodobně bude zařazen do skupiny zaměstnanců, kteří vykonávají práci v noci, je nutné zaměstnance vyslat na pracovnělékařskou prohlídku před započetím výkonu práce v noci, viz § 94 odst. 2 ZP. (Autor Z. Šenk)

Práce v noci a postup při změně počtu hodin (směn) odpracovaných zaměstnancem v noci Stejný výpočet/postup (jako v bodě předcházejícím) je nutné (průběžně) použít u zaměstnanců, kteří zatím nejsou zařazeni v seznamu zaměstnanců pracujících v noci, u kterých dojde k navýšení počtu odpracovaných hodin v časovém úseku od 22. do 6. hodin. Tzn. jsou sečteny 3 hodiny a více ... za období 26 týdnů ... Jestliže výsledná hodnota činí 3 hodiny a více, jedná se o zaměstnance pracujícího v noci. Takový zaměstnanec se musí v co nejkratší době podrobit pracovnělékařské prohlídce pro práci v noci. (Autor Z. Šenk)

Zaměstnanec pracující v noci a pracovnělékařská prohlídka Lhůty periodických prohlídek u zaměstnanců pracující v noci jsou vyhláškou č. 79/2013 Sb. (příl. 2 část II. bod 13) stanoveny na 1x za 2 roky. Upozornění: Ve vyhlášce je chybně uveden pojem ,,noční práce", správně má být uvedeno ,,zaměstnanec pracující v noci". (Autor Z. Šenk) Příplatek za práci v noci - Za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku. (§ 116 ZP)

Osamoceně pracující zaměstnanec Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci: na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak. (§ 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 309/2006 Sb.)

Osamoceně pracující zaměstnanec při práce ve výškách Při práci ve výškách a nad volnou hloubkou vykonávané osamoceně nebo samostatně musí být zaměstnanec seznámen s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání s vedoucím zaměstnancem. Zaměstnanec vykonávající práci uvedenou ve větě první musí být poučen o povinnosti přerušit práci, pokud v ní nemůže pokračovat bezpečným způsobem, a o přerušení práce musí neprodleně informovat vedoucího zaměstnance, popřípadě zaměstnavatele. (§ 3 odst. 8 NV č. 362/2005 Sb.)

Osamoceně pracující zaměstnanec při práci v lese Pro účely tohoto nařízení se rozumí: b) osamoceným zaměstnancem - zaměstnanec, který je během pracovní doby na pracovišti sám bez zajištění dohledu a vykonává práci, c) samostatně pracujícím zaměstnancem - zaměstnanec vykonávající práci na pracovišti sám se zajištěným dohledem. (§ 2 písm. b) a c) NV č. 339/2017 Sb.)

Osamoceně pracující zaměstnanec při práci v lese Odst. 2: Zaměstnavatel musí před zahájením prací seznámit zaměstnance se stanovenými pracovními postupy a způsobem organizace práce podle odstavce 1, a se způsobem zajišťování první pomoci a vybavit jej příslušnými OOPP. Osamoceného zaměstnance nebo samostatně pracujícího zaměstnance musí zaměstnavatel seznámit s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání se zaměstnavatelem. Odst. 4: Zaměstnavatel musí zajistit, aby osamocený zaměstnanec nebo samostatně pracující zaměstnanec přerušili práci, pokud nemohou pokračovat v práci bezpečným způsobem, a o přerušení práce informovali bez zbytečného odkladu zaměstnavatele. (§ 3 odst. 2 a 4 NV č. 339/2017 Sb.)

Osamoceně pracující zaměstnanec a zkušenosti z praxe zaměstnavatel musí v rámci posouzení rizik zjistit (pokud existují), další pracovní činnosti se zvýšeným rizikem práce, při kterých může dojít k ohrožení bezpečnosti anebo zdraví zaměstnance. Příklady z praxe: Zaměstnavatel musí organizovat práci a stanovit pracovní postupy pro naplnění shora uvedené ustanovení (osamoceně pracující zaměstnanec, vykonává práci se zvýšeným rizikem práce), např. v těchto případech: jedná se o prostorového uspořádání pracoviště - pracoviště je odlehlé, bez dalších zaměstnanců a vykonávaná práce má znaky zvýšeného rizika práce, jedná se o práce s NCHLS ohrožující zdraví (žíraviny, toxické látky, apod.), kdy je práce v laboratoři nebo např. ve zkušebně vykonávaná osamoceně. Při posuzování shora uvedené problematiky je nutné zvažovat nejenom vlastní pracovní činnost (jedná se jen o práce se zvýšeným rizikem práce), ale také musí být zvažován prostor a čas výkonu posuzované pracovní činnosti. Pokud údržbář pracuje na soustruhu v běžné pracovní době (v dílně údržby s více spolupracovníky), není taková práce z hlediska dohledu nad zaměstnancem problematická. Pokud bude stejný zaměstnanec vykonávat osamoceně obdobnou práci na soustruhu na noční směnu a dílna bude mimo běžný pohyb/prostor ostatních zaměstnanců - dopadá na zaměstnavatele povinnost zajistit nad zaměstnancem přiměřený dohled anebo jinak zajistit ochranu zaměstnance, např. údržbář bude mít povinnost, se ve stanovených intervalech ohlašovat odpovědné osobě/vedoucímu zaměstnanci. Pokud by zaměstnavatel identifikoval takové pracovní činnosti, které naplňují shora uvedené právní požadavky, musí zajistit, aby zaměstnanec nepracoval osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance anebo musí zajistit ochranu zaměstnance jiným vhodným způsobem. (Autor Z. Šenk)

PC a zobrazovací jednotky Odst. 1: Na obrazovce zobrazovací jednotky se nesmí vyskytovat kmitání, plavání či poskakování znaků, řádků, střídání jasů a podobně. Jas a kontrast mezi znaky a pozadím na obrazovce musí být snadno regulovatelný i vzhledem k okolním podmínkám. Obrazovka musí svou konstrukcí umožňovat posunutí, natáčení a naklánění podle potřeby zaměstnance. Musí být umístěna tak, aby na ní nevznikaly reflexy ze svítidel či z jiných zdrojů, jako jsou okenní otvory, světlé stěny, nábytek a podobně. Vzdálenost obrazovky od očí pro obvyklou kancelářskou práci nesmí být menší než 400 mm, jas obrazovky nesmí být menší než 35 cd/m2. Odst. 2: Klávesnice musí být při trvalé práci oddělena od obrazovky, aby zaměstnanci umožnila zvolit nejvhodnější pracovní polohu. Volná plocha mezi předním okrajem desky stolu a spodní hranou klávesnice musí umožňovat opření rukou i zápěstí. Povrch klávesnice musí být matný, aby na něm nevznikaly reflexy. Písmena, číslice a symboly na tlačítkách musí být dobře čitelné a kontrastní proti pozadí. Odst. 3: Rozměry desky stolu musí být zvoleny tak, aby bylo možné proměnlivé uspořádání obrazovky, klávesnice a dalšího zařízení. Deska pracovního stolu a dalšího zařízení musí být matná, aby na ní nevznikaly reflexy. Držák pro písemnosti musí být umístěn co nejblíže k obrazovce, tak aby pohyby hlavy a očí byly omezeny na minimum. Opěrka pro dolní končetiny musí být poskytnuta každému, kdo ji vyžaduje. (§ 50 NV č. 361/2007 Sb.)

Notebooky, PC a zobrazovací jednotky Shora uvedené ustanovení k používání počítačů/monitorů je poměrně zastaralé. Dnes už nám text na obrazovce ani ,,neplave" a také se mu nedaří ,,skákat". To už dnešní počítače/monitory (dále jen PC) neumí. V současné době jsou zjišťovány u zaměstnanců pracujících na PC především tyto nedostatky: doba strávená u PC v jednom pracovním dnu se často blíží 8 hodinám, ergonomie pracoviště s PC není předmětem zájmu zaměstnavatele ani OZO BOZP, pracoviště s PC (kanceláře) nejsou součástí auditů BOZP ani nejsou předmětem každoročních prověrek BOZP, klasické soupravy PC (PC + monitor) byly nahrazeny notebooky bez externích monitorů (práce na notebooku je ergonomicky nevhodná), zaměstnanci nejsou informováni o správném umístění monitorů (uživatel nesedí oproti monitoru ve středu monitoru, výška horní hrany obrazovky není ve výšce očí zaměstnance pracujícího na PC), klasické soupravy PC (PC + monitor) byly nahrazeny notebooky bez externích klávesnic (práce na notebooku je ergonomicky nevhodná), nohy a ruce uživatel PC nesvírají při práci na PC pravý úhel, ..., kdy častým důvodem tohoto zjištění je nevhodná židle anebo uspořádání pracovního stolu (pod stolem není pracovní prostor na externí klávesnici). (Autor Z. Šenk)

Notebook - profesionální použití V ustanovení § 50 odst. 2 vyhlášky jsou uvedeny ergonomické zásady pro ,,trvalou práci na PC". Je nutné si uvědomit, že trvalá práce je práce s délkou trvání 4 hodiny a více (viz § 7 odst. 6 NV č. 361/2007 Sb.). Z tohoto pohledu nelze připustit, aby zaměstnanec standardně vykonával práci na notebooku (4 hod. a více) bez toho, aby měl pracoviště ergonomicky správně dovybaveno (pracovní stůl, monitor, klávesnice, nastavitelná pracovní židle, apod.). (Autor Z. Šenk)

Práce ve výškách Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci: byli chráněni proti pádu nebo zřícení. (§ 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb.)

Práce ve výškách, všeobecné požadavky Odst. 1: Zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení (dále jen "ochrana proti pádu") a zajistí jejich provádění: a) na pracovištích a přístupových komunikacích nacházejících se v libovolné výšce nad vodou nebo nad látkami ohrožujícími v případě pádu život nebo zdraví osob například popálením, poleptáním, akutní otravou, zadušením, b) na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m. Odst. 2: Ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce, například ochranná zábradlí a ohrazení, poklopy, záchytná lešení, ohrazení nebo sítě a dočasné stavební konstrukce, například lešení nebo pracovní plošiny. Odst. 3: Prostředky osobní ochrany, kterými jsou OOPP proti pádu, se použijí v případě, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné. Odst. 4: Ochranu proti pádu není nutné provádět: a) na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (dále jen "volný okraj"), b) podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřesahují 0,25 m, c) pokud úroveň terénu nebo podlahy pracoviště uvnitř objektu leží nejméně 0,6 m pod korunou vyzdívané zdi. Odst. 5: Zaměstnavatel zajistí, aby otvory v podlaze a terénní prohlubně, jejichž půdorysné rozměry ve všech směrech přesahují 0,25 m, byly bezprostředně po jejich vzniku zakryty poklopy o odpovídající únosnosti zajištěnými proti posunutí nebo aby volné okraje otvorů byly zajištěny technickým prostředkem ochrany proti pádu, například zábradlím nebo ohrazením. Zajištěny proti vypadnutí osob nemusí být otvory ve stěnách, jejichž dolní okraj je výše než 1,1 m nad podlahou, a otvory ve stěnách o šířce menší než 0,3 m a výšce menší než 0,75 m. Odst. 6: Zaměstnavatel zajistí, aby na všech plochách, které nezaručují, že jsou při zatížení osobami včetně nářadí, pracovních pomůcek a materiálu bezpečné proti prolomení, případně na nichž toto zatížení není vhodně rozloženo technickou konstrukcí (pracovní, popř. přístupová podlaha apod.), bylo provedeno zajištění proti propadnutí. Ke zvyšování místa práce nebo k výstupu není dovoleno používat nestabilní předměty a předměty určené k jinému použití (vědra, sudy, židle, stoly apod.). Odst. 7: Práce ve výškách nesmí být prováděna, jestliže nepříznivá povětrnostní situace, s ohledem na použitou ochranu proti pádu, může ohrozit bezpečnost a zdraví zaměstnanců. Odst. 8: Při práci ve výškách a nad volnou hloubkou vykonávané osamoceně nebo samostatně musí být zaměstnanec seznámen s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání s vedoucím zaměstnancem. Zaměstnanec vykonávající práci uvedenou ve větě první musí být poučen o povinnosti přerušit práci, pokud v ní nemůže pokračovat bezpečným způsobem, a o přerušení práce musí neprodleně informovat vedoucího zaměstnance, popřípadě zaměstnavatele. (§ 3 NV č. 362/2005 Sb.)

Práce ve výškách a zajištění zaměstnanců technickou konstrukcí Čl. 1. Způsob zajištění a rozměry technických konstrukcí (dále jen "konstrukce") musejí odpovídat povaze prováděných prací, předpokládanému namáhání a musí umožňovat bezpečný průchod. Výběr vhodných přístupů na pracoviště ve výšce musí odpovídat četnosti použití, požadované výšce místa práce a době jejího trvání. Zvolené řešení musí umožňovat evakuaci v případě hrozícího nebezpečí. Pohyb na pracovních podlahách a dalších plochách ve výšce a přístupy k nim nesmí vytvářet žádná další rizika pádu. Čl. 2. V závislosti na způsobu zajištění a typu konstrukce musí být přijata odpovídající opatření ke snížení rizik spojených s jejím používáním. Volné okraje musí být zajištěny osazením konstrukce ochrany proti pádu vhodně uspořádané, dostatečně vysoké a pevné k zabránění nebo zachycení pádu z výšky. Při použití záchytných konstrukcí je nutno dbát na zamezení úrazů zaměstnanců při jejich zachycení. Konstrukce ochrany proti pádu může být přerušena pouze v místech žebříkových nebo schodišťových přístupů. (Příloha část I. čl. 1 a 2 NV č. 362/2005 Sb.)

Zajištění zaměstnanců OOPP proti pádu Čl. 1. Zaměstnavatel zajistí, aby zvolené OOPP odpovídaly povaze prováděné práce, předpokládaným rizikům a povětrnostní situaci, umožňovaly bezpečný pohyb a aby byly pravidelně prohlíženy a zkoušeny v souladu s požadavky průvodní dokumentace; přitom smí být použity pouze OOPP, které splňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy. Čl. 2. Podle účelu a způsobu použití se rozlišují: a) OOPP pro pracovní polohování a prevenci proti pádům z výšky (pracovní polohovací systémy), b) OOPP proti pádům z výšky (systémy zachycení pádu). Čl. 3. OOPP se používají samostatně nebo v kombinaci prvků a součástí systémů a v souladu s návody k používání dodanými výrobcem tak, že je: a) zaměstnanci zamezen přístup do prostoru, v němž hrozí nebezpečí pádu (1,5 m od volného okraje), b) zaměstnanec udržován v pracovní poloze tak, že pádu z výšky je zcela zabráněno, nebo c) pád bezpečně zachycen a zachyceného zaměstnance lze neprodleně a bezpečně vyprostit, popřípadě dopravit do bezpečného místa; k zachycení pádu musí dojít v dostatečné výšce nad překážkou (terénem, podlahou, konstrukcí apod.), aby se vyloučilo zranění zaměstnance. Čl. 4. Zaměstnanec se musí před použitím OOPP přesvědčit o jejich kompletnosti, provozuschopnosti a nezávadném stavu. Čl. 5. Vhodný OOPP proti pádu, popřípadě pracovní polohovací systém, včetně kotevních míst, musí být určen v technologickém postupu. Pokud se jedná o práce, které zpracování technologického postupu nevyžadují, určí vhodný způsob zajištění proti pádu, respektive pracovního polohování, včetně míst kotvení, odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem. Místo kotvení OOPP proti pádu musí být ve směru pádu dostatečně odolné. Čl. 6. Přístupy v závěsu na laně a pracovní polohovací systémy lze používat jen v případech, kdy z posouzení rizik vyplývá, že práce může být při použití těchto prostředků vykonána bezpečně a že použití jiných prostředků není opodstatněné. S ohledem na související rizika, čas potřebný pro provedení práce a plnění ergonomických požadavků musí být přednostně používána sedačka s vhodnými doplňky. Čl. 7. Použití závěsu na laně s prostředky pro pracovní polohování je dále možné, jen pokud: a) systém je tvořen nejméně dvěma nezávislými lany, přičemž jedno slouží jako nosný prostředek pro výstup, sestup a zavěšení v požadované poloze (pracovní lano) a druhé jako záložní (zajišťovací lano), b) zaměstnanec používá zachycovací postroj, který je prostřednictvím pohyblivého zachycovače pádu, jenž sleduje pohyb zaměstnance, připojen k zajišťovacímu lanu, c) k pohybu po pracovním laně se používají výhradně k tomu určené prostředky pro výstup a sestup (např. slaňovací prostředky) a připojení k pracovnímu lanu zahrnuje samosvorný systém k zabránění pádu zaměstnance, který ztratil kontrolu nad svými pohyby, d) nářadí a další vybavení užívané při práci je přichyceno k postroji nebo k sedačce, popřípadě jinak zajištěno proti pádu, e) práce je prováděna podle zpracovaného technologického postupu a pod dozorem tak, aby zaměstnanec konající práci mohl být v případě nouze neprodleně vyproštěn. Čl. 8. Za výjimečných okolností, kdy s ohledem na posouzení rizik by použití druhého lana mohlo způsobit, že provádění práce by bylo nebezpečnější, lze připustit použití jediného lana, pokud byla učiněna náležitá opatření k zajištění bezpečnosti a součásti systému jsou výrobcem k takovému způsobu použití určeny a vyhovují parametrům jejich stanovené životnosti. Čl. 9. Zaměstnavatel zajistí, aby zaměstnanec provádějící práce při použití OOPP proti pádu byl pro předpokládané činnosti vyškolen, zejména pak pro vyprošťovací postupy při mimořádných událostech. (Příloha část II. NV č. 362/2005 Sb.)

Zajištění proti pádu předmětů a materiálu Čl. 1. Materiál, nářadí a pracovní pomůcky musí být uloženy, popřípadě skladovány ve výškách tak, že jsou po celou dobu uložení zajištěny proti pádu, sklouznutí nebo shození jak během práce, tak po jejím ukončení. Čl. 2. Pro upevnění nářadí, uložení drobného materiálu (hřebíky, šrouby apod.) musí být použita vhodná výstroj nebo k tomu účelu upravený pracovní oděv. Čl. 3. Konstrukce pro práce ve výškách nelze přetěžovat; hmotnost materiálu, pomůcek, nářadí, včetně osob, nesmí překročit nosnost konstrukce stanovenou v průvodní dokumentaci. (Příloha část IV. NV č. 362/2005 Sb.)

Zajištění bezpečných prostor pod místem práce ve výšce Čl. 1. Prostory, nad kterými se pracuje, a v nichž vzhledem k povaze práce hrozí riziko pádu osob nebo předmětů (dále jen "ohrožený prostor"), je nutné vždy bezpečně zajistit. Čl. 2. Pro bezpečné zajištění ohrožených prostorů se použije zejména: a) vyloučení provozu, b) konstrukce ochrany proti pádu osob a předmětů v úrovni místa práce ve výšce nebo pod místem práce ve výšce, c) ohrazení ohrožených prostorů dvoutyčovým zábradlím o výšce nejméně 1,1 m s tyčemi upevněnými na nosných sloupcích s dostatečnou stabilitou; pro práce nepřesahující rozsah jedné pracovní směny postačí vymezit ohrožený prostor jednotyčovým zábradlím, popřípadě zábranou o výšce nejméně 1,1 m, nebo d) dozor ohrožených prostorů k tomu určeným zaměstnancem po celou dobu ohrožení. Čl. 3. Ohrožený prostor musí mít šířku od volného okraje pracoviště nejméně: a) 1,5 m při práci ve výšce od 3 m do 10 m, b) 2 m při práci ve výšce nad 10 m do 20 m, c) 2,5 m při práci ve výšce nad 20 m do 30 m, d) 1/10 výšky objektu při práci ve výšce nad 30 m. Šířka ohroženého prostoru se vytyčuje od paty svislice, která prochází vnější hranou volného okraje pracoviště ve výšce. Čl. 4. Při práci na plochách se sklonem větším než 25 stupňů od vodorovné roviny se šířka ohroženého prostoru podle bodu 3 zvětšuje o 0,5 m. Obdobně se zvětšuje tato šířka o 1 m na všechny strany od půdorysného profilu vertikálně dopravovaného břemene v místech dopravy materiálu. Čl. 5. S ohledem na vyhodnocení rizika při práci na vysokých objektech, například na komínech, stožárech, věžích, je ohroženým prostorem pás o šířce stanovené v bodě 3 kolem celého obvodu paty objektu. Čl. 6. Práce nad sebou lze provádět pouze výjimečně, nelze-li zajistit provedení prací jinak. Technologický postup musí obsahovat způsob zajištění bezpečnosti zaměstnanců na níže položeném pracovišti. (Příloha část V. NV č. 362/2005 Sb.)

Práce na střeše Čl. 1: Zaměstnance vykonávající práci na střeše je nutné chránit proti: a) pádu ze střešních plášťů na volných okrajích, b) sklouznutí z plochy střechy při jejím sklonu nad 25 stupňů, c) propadnutí střešní konstrukcí. Čl. 2: Ochranu proti pádu ze střechy nejen po obvodu, ale i do světlíků, technologických a jiných otvorů, zaměstnavatel zajistí použitím ochranné, případně záchytné konstrukce nebo použitím OOPP proti pádu. Čl. 3: Zajištění proti sklouznutí zaměstnavatel zajistí použitím žebříků upevněných v místě práce a potřebných komunikací, případně použitím ochranné konstrukce nebo OOPP proti pádu. U střech se sklonem nad 45 stupňů od vodorovné roviny je nutno použít vedle žebříků ještě OOPP proti pádu. Čl. 4: Zajištění proti propadnutí se provádí na všech střešních pláštích, kde je půdorysná vzdálenost mezi latěmi nebo jinými nosnými prvky střešní konstrukce větší než 0,25 m a kde není zaručeno, že jednotlivé střešní prvky jsou bezpečné proti prolomení zatížením osobami včetně nářadí, pracovních pomůcek a materiálu, případně není toto zatížení vhodně rozloženo pomocnou konstrukcí (pracovní nebo přístupová podlaha apod.). Čl. 5: Stavba a oprava komínů ze střechy se sklonem nad 10 stupňů se provádí z bezpečné pracovní plochy o šířce nejméně 0,6 m. (Příloha část VI. čl. 1 a 2 NV č. 362/2005 Sb.)

Práce ve výškách a dočasné stavební konstrukce

Čl. 1. Dočasné stavební konstrukce lze použít jen v provedení, které odpovídá průvodní dokumentaci a návodům na montáž a používání těchto konstrukcí. Návod na montáž, včetně potřebných doplňujících nákresů a dokumentů, musí být k dispozici zaměstnancům, kteří konstrukci montují, používají a demontují. 

Čl. 9. Pro výstup a sestup mezi podlahami lešení lze použít i dřevěné sbíjené žebříky o největší délce 3,5 m s příčlemi vsazenými do zdvojených postranic dostatečné pevnosti doložené výpočtem. (Příloha část VII. čl. 1 a 9 NV č. 362/2005 Sb.)

Práce ve výškách a shazování předmětů a materiálu Čl. 1: Shazovat předměty a materiál na níže položená místa nebo plochy lze jen za předpokladu, že: a) místo dopadu je zabezpečeno proti vstupu osob (ohrazením, vyloučením provozu, střežením apod.) a jeho okolí je chráněno proti případnému odrazu nebo rozstřiku shozeného předmětu nebo materiálu, b) materiál je shazován uzavřeným shozem až do místa uložení, c) je provedeno opatření, zamezující nadměrné prašnosti, hlučnosti, popřípadě vzniku jiných nežádoucích účinků. Čl. 2: Nelze shazovat předměty a materiál v případě, kdy není možné bezpečně předpokládat místo dopadu, jakož ani předměty a materiál, které by mohly zaměstnance strhnout z výšky. (Příloha část VIII. NV č. 362/2005 Sb.)

Důvody pro přerušení práce ve výškách Při nepříznivé povětrnostní situaci je zaměstnavatel povinen zajistit přerušení prací. Za nepříznivou povětrnostní situaci, která výrazně zvyšuje nebezpečí pádu nebo sklouznutí, se při pracích ve výškách považuje: a) bouře, déšť, sněžení nebo tvoření námrazy, b) čerstvý vítr o rychlosti nad 8 m.s-1 (síla větru 5 stupňů Bf) při práci na zavěšených pracovních plošinách, pojízdných lešeních, žebřících nad 5 m výšky práce a při použití závěsu na laně u pracovních polohovacích systémů; v ostatních případech silný vítr o rychlosti nad 11 m.s-1 (síla větru 6 stupňů Bf), c) dohlednost v místě práce menší než 30 m, d) teplota prostředí během provádění prací nižší než -10 st. C. (Příloha část IX. NV č. 362/2005 Sb.)

Krátkodobé práce ve výškách Při krátkodobých montážních pracích ve výškách nevyhnutelných pro osazení stavebních prvků se mohou stavební prvky osazovat a vzájemně spojovat z konzol, z navařených nebo jiným způsobem upevněných příčlí, z profilů ztužujících příhradovou konstrukci nebo podobných nášlapných ploch, pokud zaměstnanec provádějící tyto práce použije OOPP proti pádu. (Příloha část X. NV č. 362/2005 Sb.)

Práce ve výškách a školení zaměstnanců Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení o BOZP ve výškách a nad volnou hloubkou, zejména pokud jde o práce ve výškách nad 1,5 m, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad 5 m a o používání OOPP. Při montáži a demontáži lešení postupuje zaměstnavatel podle části VII. bodu 7 věty druhé. (Příloha část XI. čl. 1 a 2 NV č. 362/2005 Sb.)

Práce ve výškách a zdravotní způsobilost zaměstnanců Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 9 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanci pracující ve výškách a nad volnou hloubkou, pokud je jiným právním přepisem stanoveno použití osobních ochranných prostředků proti pádu, podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Autor Z. Šenk)

Ruční manipulace Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci: nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř. (§ 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb.)

Ruční manipulace Ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene. (§ 28 NV č. 361/2007 Sb.)

Ruční manipulace Odst. 1: Hodnocení zdravotního rizika při ruční manipulaci s břemenem zahrnuje mimo posouzení hmotnosti ručně manipulovaného břemene, kumulativní hmotnosti a vynakládaného energetického výdeje nebo srdeční frekvence a vyhodnocení pracovních podmínek, za kterých k ruční manipulaci dochází. Odst. 2: Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem 5 kg. Odst. 3: Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně mužem je 10 000 kg. Odst. 4: Přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg. Při práci vsedě je přípustný hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou 3 kg. Odst. 5: Průměrný hygienický limit pro celosměnovou kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen v průměrné osmihodinové směně ženou je 6 500 kg. Odst. 6: Občasným zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut v průměrné osmihodinové směně. Častým zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut v průměrné osmihodinové směně. Uvedená celková doba přenášení a zvedání břemene v průměrné osmihodinové směně je průměrným hygienickým limitem. Odst. 7: Hygienické limity pro přípustné hodnoty energetického výdeje nebo srdeční frekvence při ruční manipulaci s břemeny pro muže a ženy jsou upraveny v příloze č. 5 k tomuto nařízení, části A, tabulkách č. 1 až 4. Odst. 8: Hmotnost břemen a podmínky ruční manipulace s břemeny těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou upraveny zvláštním právním předpisem. Odst. 9: Přípustný hygienický limit pro tlačné a tažné síly při manipulaci s břemenem pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku je: a) pro muže tlačné 310 N a tažné 280 N, b) pro ženy tlačné 250 N a tažné 220 N. Odst. 10: Jde-li o práci ve směně delší než osmihodinové, odpovídá hodnota navýšení průměrného hygienického limitu v procentech skutečné době výkonu práce; u směny dvanáctihodinové nesmí být průměrný hygienický limit při ruční manipulaci s břemenem navýšen o více než 20 %. Procentuální navýšení průměrného hygienického limitu je posuzováno vždy v závislosti na konkrétní délce směny a činí 5 % za každou hodinu nad osmihodinovou směnu. (§ 29 NV č. 361/2007 Sb.)

Ruční manipulace Odst. 1: Před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemenem musí být zaměstnanec seznámen, pokud možno, s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, nejtěžší straně břemene, o jeho správném uchopení a zacházení s břemenem a s rizikem, jemuž může být zaměstnanec vystaven při nesprávné ruční manipulaci s břemenem, zejména: a) s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze nebo při excentrickém umístění těžiště břemene, b) s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména s nedostatkem prostoru ve svislém směru, s prací na nerovném, kluzkém nebo vratkém povrchu nebo v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách, c) se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře vlivem příliš časté nebo příliš dlouho trvající fyzické námahy, nedostatečného tělesného odpočinku, nedostatečné doby na zotavení nebo práce ve vnuceném pracovním tempu. Odst. 2: Manipulace s břemenem vykonávaná zaměstnancem vstoje nebo vsedě se organizuje tak, aby byla časově ve směně rovnoměrně rozložena. Odst. 3: Práce spojená s ruční manipulací s břemenem překračující stanovené hygienické limity musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. (§ 30 NV č. 361/2007 Sb.)

Fyzická zátěž a lékařské prohlídky zaměstnanců Práci zaměstnanců s celkovou fyzickou zátěží je nutné posoudit ve vztahu k rizikovým faktorům pracovních podmínek uvedeným v příloze 2 část I. kapitola č. 4.1 (celková fyzická zátěž) vyhlášky č. 79/2013 Sb. a zaměstnavatel musí případně zajistit lékařské prohlídky zaměstnance v požadovaném rozsahu a periodách. (Autor Z. Šenk)

Řidič-referent, řidič z povolání a provozování vozidel Základní právní předpisy dopadající na problematiku provozování vozidel: zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu); zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP; NV č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce; vyhláška č. 277/2004 Sb., o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel; vyhláška č. 79/2013 Sb., vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče. (Autor Z. Šenk)

Provoz vozidel, všeobecné zásady Zaměstnavatel při provozování dopravy dopravními prostředky organizuje práci zaměstnanců v souladu s tímto nařízením, se zvláštními právními předpisy, návodem dodaným výrobcem pro provoz a používání dopravních prostředků a místním provozním bezpečnostním předpisem vydaným zaměstnavatelem, kterým se stanoví pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy, bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací s ohledem na zvláštnosti pracoviště a pracovní prostředí, na možné ohrožení zaměstnanců povětrnostní situací a na pravidla dorozumívání mezi zaměstnanci při pracovních operacích. (§ 3 NV č. 168/2002 Sb.)

Přístup k datům z registru řidičů Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je oprávněn poskytnout údaje z registru řidičů na základě písemné žádosti pouze: f) fyzickým osobám, pokud jde o údaje o nich vedené, g) jiným fyzickým nebo právnickým osobám na základě písemného souhlasu osoby, o jejíž údaje fyzická nebo právnická osoba žádá, ověřeného příslušným orgánem. (§ 121 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 361/2000 Sb.)

Provozovatel vozidla Pro účely tohoto zákona: provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. (§ 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.)

Řidičského oprávnění, řidičský průkaz Odst. 2: Řídit vozidlo nebo jet na zvířeti může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá řízení vozidla nebo jízdu na zvířeti a předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Odst. 3: Řídit motorové vozidlo může pouze: a) osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného ČR, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána a která upravuje oblast silničního provozu. (§ 3 odst. 2 a 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.)

Provozovatel vozidla Odst. 1: Provozovatel vozidla nesmí: a) přikázat ani dovolit, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích užito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, pokud nejde o přípojný podvozek (vozidlo) k záchrannému vozidlu Horské služby podle § 5 odst. 3, b) svěřit řízení vozidla osobě, která nesplňuje podmínky § 3 odst. 2, c) svěřit řízení motorového vozidla osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 3, d) přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti. Odst. 3: Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. (§ 10 odst. 1 a 3 zákona č. 361/2000 Sb.)

Řidič Řídit motorové vozidlo může pouze: osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného ČR, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána a která upravuje oblast silničního provozu. (§ 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.)

Řidič Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen: mít na sobě oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu stanovené prováděcím právním předpisem podle § 56 odst. 8, nachází-li se mimo vozidlo na pozemní komunikaci mimo obec v souvislosti s nouzovým stáním; to neplatí pro řidiče motocyklu, mopedu a nemotorového vozidla. (§ 5 odst. 1 písm. l) zákona č. 361/2000 Sb.)

Řidiči ve věku 65 let a více Odst. 3: Držitel řidičského oprávnění, který není osobou uvedenou v odstavci 1, je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky. Odst. 6: Náklady na pravidelnou lékařskou prohlídku osob uvedených v odstavci 1 hradí u osob v pracovněprávním vztahu zaměstnavatel. U osob uvedených v odstavci 1, které nejsou v pracovněprávním vztahu, a u osob uvedených v odstavci 3 hradí náklady na pravidelnou lékařskou prohlídku tyto osoby. (§ 87 odst. 3 a 6 zákona č. 361/2000 Sb.)

Provoz vozidel v zimním období Odst. 1: V období od 1. listopadu do 31. března, pokud: a) se na pozemní komunikaci nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, nebo b) lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy může vyskytovat souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, lze užít motorové vozidlo kategorie M nebo N2) k jízdě v provozu na pozemních komunikacích pouze za podmínky použití zimních pneumatik, a to u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností nepřevyšující 3 500 kg na všech kolech a u motorových vozidel s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg na všech kolech hnacích náprav s trvalým přenosem hnací síly. Zimní pneumatiky podle věty prvé musí mít hloubku dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů nejméně 4 mm a u motorových vozidel o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg nejméně 6 mm. Odst. 2: Ustanovení odstavce 1 se nepoužije pro náhradní pneumatiku použitou v případě nouzového dojetí. (§ 40a zákona č. 361/2000 Sb.)

Přeprava nákladu Předměty umístěné ve vozidle musí být umístěny tak, aby neomezovaly a neohrožovaly řidiče nebo osoby přepravované ve vozidle a nebránily výhledu z místa řidiče. (§ 52 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.)

Vlečení vozidla U vlečného vozidla musí být rozsvícena obrysová a potkávací světla. Vlečené vozidlo musí být zezadu viditelně označeno výstražným trojúhelníkem, například za sklem, na zadním čele korby. (§ 34 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb.)

Jízdní kolo Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. (§ 58 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.)

Řidič-referent Řidič-referent je držitel řidičského oprávnění, který není osobou uvedenou v § 87 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, tzn. jedná se o zaměstnance, který vedle svojí převládající pracovní činnosti (sjednané v pracovní smlouvě), např. obchodní referent, vedoucí údržby, apod., ještě příležitostně v rámci svojí pracovní činnosti na pokyn vedoucího zaměstnance řídí pro potřeby zaměstnavatele motorové vozidlo. Poznámka: Shora uvedená definice řidiče-referenta je odlišná od definice uvedené ve vyhlášce č. 79/2013 Sb. (v příloze 2 část II. bod 5): ,,Řízení motorových vozidel s výjimkou řidičů podle § 87 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, pokud je tato činnost vykonávána jako obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby". Ze zkušeností autora vyplývá, že používání, respektive využívání vágních pojmů uvedených v právních předpisech, např. ,,obvyklá součást výkonu práce", není možné v rámci soudního řízení např. při sporu o náhradu škody za pracovní úraz využít. Rozhodující je následek (úraz zaměstnance) a dále je zvažováno, zda zaměstnavatel zajistil vše, co lze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, tzn. zda lékařskou prohlídku zaměstnance zajistil, ať už vykonával pracovní cesty jako obvyklou součást výkonu práce anebo jel pro zaměstnavatele za posledních pět let teprve třikrát, ale pracovní cesta dopadla tragicky. Pokud bude současně zjištěno, že příčinou úrazu řidiče-referenta byla zdravotní nezpůsobilost cestu vykonat, a pokud by byla pracovnělékařská prohlídka vykonána, tak by zaměstnanec cestu nevykonal a k jeho úrazu při řízení vozidla by nedošlo, může být možnost vyvinění se zaměstnavatele za úraz zaměstnance soudem odmítnuta. (Autor Z. Šenk)

Provozování dopravy Čl. 1: Zaměstnavatel je povinen zajistit způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování silniční dopravy, obsluze, opravách, kontrole a údržbě dopravních prostředků a pracovních činností, při nichž se používají dopravní prostředky, tak, aby: a) byly určeny prostory pro bezpečné nakládání a vykládání přepravovaného nákladu a určen zaměstnanec, který řídí a koordinuje tuto činnost, b) byly vydány organizační pokyny pro vykládku a nakládku zvláště těžkých nebo rozměrných nákladů a pro připojování a odpojování dopravních prostředků byl zajištěn dostatečný počet zaměstnanců pro tyto činnosti, a před zahájením prací určen způsob jejich dorozumívání, c) bylo pracoviště mimo pozemní komunikace v případě potřeby vyznačeno výstražnými tabulkami, dopravními značkami, případně nahrnutím zeminy tam, kde hrozí nebezpečí zřícení nebo zasypání dopravního prostředku, a za snížené viditelnosti byla nebezpečná místa v terénu opatřena světly, odrazkami nebo odrazovými deskami, d) v případě, že to vyžadují okolnosti, byl zaměstnanec při pohybu na pracovišti mimo pozemní komunikace seznámen s místními provozními podmínkami. Čl. 2: Zaměstnavatel je dále povinen zajistit, aby zaměstnanec: a) neodstavoval dopravní prostředek na nevhodném místě z hlediska bezpečnosti práce, zejména v ochranném pásmu inženýrských sítí, a nevjížděl na místa, kde povrch terénu není dostatečně pevný, široký a sjízdný, b) používal při výstupu na ložnou plochu dopravního prostředku, při sestupu z ní a při plachtování žebřík nebo jiné vhodné zařízení, c) zabezpečil bezpečné otáčení nebo couvání za pomoci dalšího zaměstnance, vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled nebo terén mimo pozemní komunikace, d) prováděl kontrolu spojení a kontrolu zajištění závěsného zařízení dopravního prostředku při připojování dopravního prostředku a po odpojení prováděl kontrolu odpojení a zajišťoval rozpojené dopravní prostředky proti samovolnému pohybu, e) používal při odstraňování poruch, ke kterým došlo během jízdy na pozemních komunikacích a kdy je nutno na ně vstoupit, výstražné vesty s vysokou viditelností vyhovující požadavkům normových hodnot. (Příloha č. 1 čl. 1 a 2 NV č. 168/2002 Sb.)

Maximální doba řízení, bezpečnostní přestávky a vedení evidence o provozu Čl. 3: U zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis, je zaměstnavatel povinen zajistit, aby: a) nepřekročil maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení, b) během bezpečnostní přestávky nevykonával žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby, c) vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek. (Příloha 1 čl. 3 NV č. 168/2002 Sb.)

Řidič-referent a zdravotní způsobilost V bodu 5 vyhlášky č. 79/2013 Sb. je zdravotní způsobilost řidiče-referenta popsána (dlouhou) definicí: ,,Řízení motorových vozidel s výjimkou řidičů podle § 87 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, pokud je tato činnost vykonávána jako obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby", dále jen ,,řidič-referent". (Autor Z. Šenk)

Řidič-referent a lhůty periodických prohlídek Varianta 1: zaměstnanec s výkonem práce v kategorii 1, ve věku do 50 let absolvuje prohlídky 1x za 6 let. Pokud zaměstnanec dovršení věk 50 let, má periodu lékařských prohlídek určenu 1x za 4 roky. Varianta 2: zaměstnanec s výkonem práce v kategorii 2 až 4, ve věku do 50 let absolvuje prohlídky 1x za 4 roky. Pokud zaměstnanec dovršení věk 50 let, má periodu lékařských prohlídek stanovenu na 1x za 2 roky. (Příloha 2 část II. bod 5 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Řidič z povolání Řidičem z povolání je řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. (§ 87 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.)

Pravidelné lékařské prohlídky Odst. 1: Pravidelným lékařským prohlídkám je povinen se podrobovat: a) řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré nebo modré a červené barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, b) řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, c) řidič, u kterého je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti prováděné podle zvláštního právního předpisu, d) držitel řidičského oprávnění pro skupinu C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E, pokud řídí motorové vozidlo zařazené do některé z těchto skupin vozidel, e) držitel osvědčení pro učitele řidičů pro výcvik v řízení motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu. Odst. 2: Vstupní lékařské prohlídce je osoba uvedená v odstavci 1 povinna se podrobit před zahájením výkonu činnosti uvedené v odstavci 1, dalším pravidelným lékařským prohlídkám pak do dovršení 50 let věku každé dva roky a po dovršení 50 let věku každoročně. Úhrada nákladů na lékařské prohlídky Odst. 6: Náklady na pravidelnou lékařskou prohlídku osob uvedených v odstavci 1 hradí u osob v pracovněprávním vztahu zaměstnavatel. U osob uvedených v odstavci 1, které nejsou v pracovněprávním vztahu, a u osob uvedených v odstavci 3 hradí náklady na pravidelnou lékařskou prohlídku tyto osoby. (§ 87 odst. 1 až 3 a 6 zákona č. 361/2000 Sb.)

Dopravně psychologické vyšetření Odst. 1: Dopravně psychologickému vyšetření je povinen se podrobovat: a) držitel řidičského oprávnění pro skupinu C1+E, C nebo C+E, pokud řídí nákladní automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo speciální automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo jízdní soupravu, která je složena z nákladního automobilu a přípojného vozidla nebo ze speciálního automobilu a přípojného vozidla a jejíž největší povolená hmotnost převyšuje 7 500 kg, b) držitel řidičského oprávnění pro skupinu D1+E, D nebo D+E, pokud řídí motorové vozidlo zařazené do některé z těchto skupin vozidel. Odst. 2: Dopravně psychologickému vyšetření je držitel řidičského oprávnění uvedený v odstavci 1 povinen se podrobit před zahájením výkonu činnosti uvedené v odstavci 1, a dalšímu dopravně psychologickému vyšetření nejdříve šest měsíců před dovršením 50 let a nejpozději v den dovršení 50 let a dále pak každých pět let. Povinnost podrobit se dopravně psychologickému vyšetření před zahájením výkonu činnosti nevzniká, podrobil-li se držitel řidičského oprávnění uvedený v odstavci 1 dopravně psychologickému vyšetření před získáním tohoto řidičského oprávnění, a ode dne provedení vyšetření neuplynulo ke dni zahájení výkonu činnosti více než 6 měsíců. Odst. 3: Dopravně psychologickému vyšetření je povinna se podrobit osoba, která žádá o vrácení řidičského oprávnění, které pozbyla v důsledku: a) dosažení celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, b) soudem uloženého trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, c) správním orgánem uloženého správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, byl-li tento správní trest uložen na dobu nejméně 6 měsíců, nebo d) podmíněného odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněného zastavení trestního stíhání, v průběhu jehož zkušební doby se zavázala zdržet se řízení motorových vozidel. Odst. 4: Dopravně psychologické vyšetření provádí psycholog, kterému ministerstvo udělilo akreditaci. Odst. 7: Náklady na dopravně psychologické vyšetření osob uvedených v odstavci 1 hradí u osob v pracovněprávním vztahu zaměstnavatel. U osob uvedených v odstavci 1, které nejsou v pracovněprávním vztahu, a u osob uvedených v odstavci 3 hradí náklady na dopravně psychologické vyšetření tyto osoby. (§ 87a odst. 1 až 4 a 7 zákona č. 361/2000 Sb.)

Skladování/stohování a manipulace s břemeny Na problematiku skladů, skladování a stohování a manipulaci s břemeny dopadá především následující právní a ostatní předpisy: NV č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí; norma ČSN 26 9030 Manipulační jednotky - Zásady pro tvorbu, bezpečnou manipulaci a skladování (prosinec 2016). (Autor Z. Šenk)

Sklady a skladování všeobecně - Čl. 10.1: Ve skladech a jiných prostorech určených ke skladování musí být na dobře viditelných místech umístěny tabulky určující maximální přípustnou nosnost podlahy. Pokud se tam volně skladují sypké materiály, musí být trvale výrazně označena maximální skladovací výška sypkého materiálu nad podlahou. Ruční ukládání do regálů ve výšce nad 1,8 m musí být prováděno z bezpečných pracovních zařízení (například žebřík, schůdky, pojízdné schody, manipulační plošina). Zaměstnavatel zajistí, aby nebyly nadměrně zatěžovány části staveb a stavebních konstrukcí manipulovaným materiálem, pokud není prokázána dostatečná nosnost částí staveb a stavebních konstrukcí. Čl. 10.4: Trvale používané skladovací plochy musí být rovné, odvodněné, zpevněné a označené značkami se zákazem vstupu nepovolaným osobám a upravené s ohledem na povahu skladovaných manipulačních jednotek a materiálu a se zřetelem na požadavky na požární ochranu. Čl. 10.5: Při ruční manipulaci s břemeny musí být používány takové pracovní postupy, aby se předcházelo úrazům a poškození zdraví zaměstnanců, způsobeným zejména přiražením břemene, jeho vysmeknutím, zraněním o povrch břemene, uklouznutím, zakopnutím při manipulaci s břemenem, sesutím břemen způsobeným nedostatečným upevněním, naražením nebo pádem břemene při zdvihání, přenášení, spouštění nebo nárazem zaměstnance na dopravní prostředek a na uložené předměty. (Příloha NV č. 101/2005 Sb.)

Sklady a skladování a požadavky normy ČSN 26 9030 Norma v kapitole 4.1.1 požaduje, aby pro každý sklad byl zpracován ,,Místní řád skladu", který musí obsahovat: určit odpovědné osoby za provoz skladu, za údržbu a opravy skladu a skladovacích zařízení, stanovit termíny prohlídek a kontrol skladovacích zařízení a dalších prostředků, určit odpovědné osoby za kontroly a prohlídky skladovacích zařízení a dalších prostředků, určit a označit provozní a neprovozní plochy skladu, včetně komunikací pro pěší, určit místa, která nejsou skladem, ale jedná se o místa určená ke skladování, stanovit pro místa určená ke skladování (nejedná se o sklad) - bezpečnostní zásady, určit místa s povinností pro zaměstnance a ostatní osoby použít ve skladě OOPP, vybavit určená místa stanovenými OOPP, stanovit pro bezpečný provoz skladu organizační a bezpečnostní opatření: (stanovit pravidla pro manipulaci při příjmu, skladování a výdeji ze skladu, stanovit pravidla pro tvorbu a pro celkové nakládání s manipulačními jednotkami, stanovit pravidla pro obsluhu skladovacích zařízení a pro další prostředky, stanovit pravidla pro pohyb dopravních prostředků v prostorách skladu, stanovit pravidla pro pohyb chodců, s vazbou na vyznačené komunikace pro pěší, stanovit pravidla pro komunikace a uličky, včetně osvětlení, úklid a údržbu, stanovit postupy při poškození, poruchách, nehodách a haváriích vzniklých ve skladu); stanovit pravidla pro organizaci kontrol, školení a přezkušování zaměstnanců, zpracovat prostorové uspořádání skladu s vyznačením shora uvedených prostor, včetně směru pohybu osob a dopravních prostředků, směru příjezdů a vstupů a způsobu parkování, ... Pečlivě zpracovaný skladový řád, se stanovením pravomocí, odpovědností a povinností pro proces skladování, je důležitým předpokladem pro minimalizaci vzniku úrazu anebo poškození zdraví zaměstnanců a dalších osob pohybujících se ve skladu. Současně je tento dokument zásadní, při snaze zaměstnavatele vyvinit se z odpovědnosti za případný úraz zaměstnance. (Norma ČSN 26 9030)

Stohování Čl. 10.2: Rozměry a druh manipulačních jednotek a způsob jejich bezpečného zakládání do regálu musí odpovídat požadavkům uvedeným v průvodní dokumentaci regálu. Regály musí být trvale označeny štítky s uvedením největší nosnosti buňky a nejvyššího počtu buněk ve sloupci. Manipulační jednotky, materiál a předměty musí být skladovány a stohovány tak, aby se i při ukládání, manipulaci nebo odebírání nemohly sesunout. Čl. 10.3: Šířka uliček mezi regály a stohy musí odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu a způsobu ukládání manipulačních jednotek. Ulička musí být trvale volná a nesmí být zužována a zastavována překážkami. Šířka uličky pro průjezd manipulačních vozíků musí být alespoň o 0,4 m větší než největší šířka manipulačních vozíků nebo nákladů a během manipulace musí být vymezen manipulační prostor se zákazem vstupu nepovoleným osobám. (Příloha čl. 10.2 a 10.3 NV č. 101/2005 Sb.)

Sklad pohonných hmot, hořlavých kapalin a tuhých maziv Čl. 11.1: Provedení skladu musí splňovat požadavky zvláštních právních předpisů. Ve skladu, popřípadě na vstupu do něj musí být viditelně umístěn seznam osob oprávněných manipulovat s nebezpečnou látkou nebo přípravkem ve skladu, a místní řád skladu. Čl. 11.2: Sklad musí být označen značkou zákaz vstupu nepovolaných osob a zákaz výskytu otevřeného ohně. Čl. 11.3: Sklad pohonných hmot, hořlavých kapalin a tuhých maziv musí mít nepropustnou podlahu, chemicky odolnou proti skladované látce či přípravku. Čl. 11.4 K umělému osvětlení skladu smí být použito pouze pevně umístěné svítidlo v nevýbušném provedení. Výrazně označený vypínač se umísťuje vně skladu. (Příloha NV č. 101/2005 Sb.)

Stavebnictví a práce na stavbách Základní právní a ostatní předpisy dopadající na problematiku stavebnictví a stavebních prací: zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon; zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP; zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce; nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na BOZP na staveništích; vyhláška č. 79/2013 Sb., vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče; vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb; vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách; norma ČSN 73 8101 Lešení-Společná ustanovení; vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby; vyhláška č. 77/1965 Sb., o výcviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů. (Autor Z. Šenk)

Staveniště Staveništěm se rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce nebo na kterém se stavba odstraňuje; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby. (§ 3 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb.)

Kontrolní prohlídka stavby - Na výzvu stavebního úřadu jsou podle povahy věci povinni zúčastnit se kontrolní prohlídky vedle stavebníka též projektant nebo hlavní projektant, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor. Ke kontrolní prohlídce stavební úřad podle potřeby přizve též dotčené orgány, autorizovaného inspektora nebo koordinátora BOZP, působí-li na staveništi. (§ 133 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb.)

Stavbyvedoucí a spolupráce s koordinátorem BOZP Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem BOZP, působí-li na staveništi. (§ 153 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.)

Stavební deník Odst. 1: Při provádění stavby vyžadující stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu musí být veden stavební deník, do něhož se pravidelně zaznamenávají údaje týkající se provádění stavby; u ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. e) až k) postačí jednoduchý záznam o stavbě. Odst. 2: Stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě je povinen vést zhotovitel stavby, u stavby prováděné svépomocí stavebník. Záznamy do nich jsou oprávněni provádět stavebník, stavbyvedoucí, osoba vykonávající stavební dozor, osoba provádějící kontrolní prohlídku stavby a osoba odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací. Záznamy jsou dále oprávněny provádět osoby vykonávající technický dozor stavebníka a autorský dozor, jsou-li takové dozory zřízeny, koordinátor BOZP, působí-li na staveništi, autorizovaný inspektor u stavby, pro jejíž provedení vydal certifikát podle § 117, a další osoby oprávněné plnit úkoly správního dozoru podle zvláštních právních předpisů. Odst. 3: Po dokončení stavby předá její zhotovitel originál stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě stavebníkovi. (§ 157 odst. 1 až 3 zákona č. 183/2006 Sb.)

Stavební deník, obsah Obsahové náležitosti stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení stanoví příloha č. 16 k této vyhlášce. (§ 6 vyhlášky č. 499/2006 Sb.)

Záznamy ve stavebním deníku Pravidelné denní záznamy obsahují: d) seznámení a proškolení pracovníků s podmínkami bezpečnosti prací, požární ochranou, ochranou životního prostředí, dále s technologickými postupy prací a montáží a s možnými riziky při stavebních pracích, e) údaje o opatřeních týkajících se BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí. (Příloha 16 část B čl. 1 písm. d) a e) vyhlášky č. 499/2006 Sb.)

Příprava projektu a realizace stavby st. 1: Zaměstnavatel, který provádí stavbu nebo se na jejím provádění podílí jako zhotovitel stavebních, montážních, stavebně montážních, bouracích nebo udržovacích prací bez ohledu na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály, konstrukce, účel jejich využití a dobu jejich trvání (dále jen "zhotovitel") pro jinou fyzickou osobu, podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu (dále jen "zadavatel stavby") na jejím pracovišti vymezeném dočasně k realizaci stavby (dále jen "staveniště"), zajistí v součinnosti se zadavatelem stavby vybavení pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Práce podle věty první mohou být zahájeny pouze tehdy, pokud je staveniště náležitě zajištěno a vybaveno. Zhotovitelem může být i zadavatel stavby, pokud stavbu provádí pro sebe. Odst. 2: Zhotovitel je povinen dodržovat další požadavky kladené na BOZP při přípravě projektu a realizaci stavby, jimiž jsou: a) udržování pořádku a čistoty na staveništi, b) uspořádání staveniště podle příslušné dokumentace, c) umístění pracoviště, jeho dostupnost, stanovení komunikací nebo prostoru pro příchod a pohyb fyzických osob, výrobních a pracovních prostředků a zařízení, d) zajištění požadavků na manipulaci s materiálem, e) předcházení zdravotním rizikům při práci s břemeny, f) provádění kontroly před prvním použitím, během používání, při údržbě a pravidelném provádění kontrol strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí během používání s cílem odstranit nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví, g) splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi, h) určení a úprava ploch pro uskladnění, zejména nebezpečných látek, přípravků a materiálů, i) splnění podmínek pro odstraňování a odvoz nebezpečných odpadů, j) uskladňování, manipulace, odstraňování a odvoz odpadu a zbytků materiálů, k) přizpůsobování času potřebného na jednotlivé práce nebo jejich etapy podle skutečného postupu prací, l) předcházení ohrožení života a zdraví fyzických osob, které se s vědomím zhotovitele mohou zdržovat na staveništi, m) zajištění spolupráce s jinými osobami, n) předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi nebo v jeho těsné blízkosti, o) vedení evidence přítomnosti zaměstnanců a dalších fyzických osob na staveništi, které mu bylo předáno, p) přijetí odpovídajících opatření, pokud budou na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující zaměstnance ohrožení života nebo poškození zdraví, q) dodržování bližších minimálních požadavků na BOZP na staveništích stanovených prováděcím právním předpisem. Odst. 3: Bližší minimální požadavky na BOZP na staveništích a bližší vymezení prací a činností vystavujících zaměstnance zvýšenému ohrožení života nebo zdraví, při jejichž výkonu je nezbytná zvláštní odborná způsobilost, stanoví prováděcí právní předpis. (§ 3 zákona č. 309/2006 Sb.)

Zaměstnanci dvou a více firem na pracovišti/na stavbě Odst. 3: Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Odst. 4: Každý ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 3 je povinen: a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele, b) dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů. (§ 101 odst. 3 a 4 ZP)

Dva a více zaměstnavatelů na pracovišti Zaměstnavatel je povinen: g) zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění BOZP a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí. (§ 103 odst. 1 písm. g) ZP)

Zhotovitel stavby Odst. 1: Zhotovitel při uspořádání staveniště dbá, aby byly dodrženy požadavky na pracoviště stanovené zvláštním právním předpisem a aby staveniště vyhovovalo obecným požadavkům na výstavbu podle zvláštního právního předpisu a dalším požadavkům na staveniště stanoveným v příloze č. 1 k tomuto nařízení; je-li pro staveniště zpracován plán, uspořádá zhotovitel staveniště v souladu s plánem a ve lhůtách v něm uvedených. Odst. 2: Zhotovitel vymezí pracoviště pro výkon jednotlivých prací a činností; přitom postupuje podle zvláštních právních předpisů upravujících podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Odst. 3: Za uspořádání staveniště, popřípadě vymezeného pracoviště, podle odstavců 1 a 2 odpovídá zhotovitel, kterému bylo toto staveniště, popřípadě pracoviště, předáno a který je převzal. V zápise o předání a převzetí se uvedou všechny známé skutečnosti, jež jsou významné z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví fyzických osob zdržujících se na staveništi, popřípadě pracovišti. (§ 2 NV č. 591/2006 Sb.)

Koordinátor BOZP na staveništi Koordinátor během přípravy stavby: a) dává podněty a doporučuje technická řešení nebo organizační opatření, která jsou z hlediska zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a podmínek výkonu práce vhodná pro plánování jednotlivých prací, zejména těch, které se uskutečňují současně nebo v návaznosti; dbá, aby doporučované řešení bylo technicky realizovatelné a v souladu s právními a ostatními předpisy k zajištění BOZP a aby bylo, s přihlédnutím k účelu stanovenému zadavatelem stavby, ekonomicky přiměřené, b) poskytuje odborné konzultace a doporučení týkající se požadavků na zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, odhadu délky času potřebného pro provedení plánovaných prací nebo činností se zřetelem na specifická opatření, pracovní nebo technologické postupy a procesy a potřebnou organizaci prací v průběhu realizace stavby, c) zpracovává plán tak, aby obsahoval přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, přehledné schematické znázornění časového trvání, posloupnosti anebo souběhu a věcné vazby jednotlivých opatření k zajištění BOZP na staveništi, a nechá odsouhlasit a podepsat a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi, d) zapracuje do plánu požadavky na BOZP při udržovacích pracích. (§ 7 NV č. 591/2006 Sb.)

Koordinátor během realizace stavby Odst. 1: Koordinátor během realizace stavby: a) koordinuje přijímání opatření k zajištění BOZP jednotlivými zhotoviteli nebo jimi pověřenými osobami se zřetelem na povahu stavby a na všeobecné zásady prevence rizik a činnosti prováděné na staveništi současně, popřípadě v návaznosti, s cílem chránit zdraví fyzických osob, zabraňovat pracovním úrazům a předcházet vzniku nemocí z povolání, b) dává podněty a na vyžádání zhotovitele doporučuje technická řešení nebo opatření k zajištění BOZP pro stanovení pracovních nebo technologických postupů a plánování bezpečného provádění prací, které se s ohledem na věcné a časové vazby při realizaci stavby uskuteční současně nebo na sebe budou bezprostředně navazovat, c) spolupracuje při stanovení času potřebného k bezpečnému provádění jednotlivých prací nebo činností, d) sleduje provádění prací na staveništi a ověřuje, zda jsou dodržovány požadavky na BOZP s cílem zajištění bezpečného provádění prací na staveništi a upozorňuje na konkrétně zjištěné nedostatky a požaduje bez zbytečného odkladu zjednání nápravy, e) kontroluje zabezpečení obvodu staveniště, včetně vstupu a vjezdu na staveniště s cílem zamezit vstup nepovolaným fyzickým osobám, f) spolupracuje se zástupci zaměstnanců pro oblast BOZP a s příslušnými odborovými organizacemi, popřípadě s fyzickou osobou provádějící technický dozor stavebníka, g) zúčastňuje se kontrolní prohlídky stavby, k níž byl přizván stavebním úřadem podle zvláštního právního předpisu, h) v součinnosti se všemi zhotoviteli na dané stavbě aktualizuje a přizpůsobuje plán zpracovaný při přípravě stavby skutečnému průběhu prací při realizaci stavby na staveništi a nechá plán odsouhlasit a podepsat všemi zhotoviteli, pokud nebyli v době zpracování plánu známi. Odst. 2: Koordinátor během realizace stavby: a) navrhuje termíny kontrolních dnů k dodržování plánu za účasti zhotovitelů nebo osob jimi pověřených a organizuje jejich konání, b) sleduje, zda zhotovitelé dodržují plán a projednává s nimi přijetí opatření a termíny k nápravě zjištěných nedostatků, c) provádí zápisy o zjištěných nedostatcích v BOZP na staveništi, na něž prokazatelně upozornil zhotovitele, a dále zapisuje údaje o tom, zda a jakým způsobem byly tyto nedostatky odstraněny. (§ 8 NV č. 591/2006 Sb.)

Staveniště a obecné požadavky na zajištění staveniště Čl. 1: Stavby, pracoviště a zařízení staveniště musí být ohrazeny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných fyzických osob, při dodržení následujících zásad: a) staveniště v zastavěném území musí být na jeho hranici souvisle oploceno do výšky nejméně 1,8 m. Při vymezení staveniště se bere ohled na související přilehlé prostory a pozemní komunikace s cílem tyto komunikace, prostory a provoz na nich co nejméně narušit. Náhradní komunikace je nutno řádně vyznačit a osvětlit, b) u liniových staveb nebo u stavenišť, popřípadě pracovišť, na kterých se provádějí pouze krátkodobé práce, lze ohrazení provést zábradlím skládajícím se alespoň z horní tyče upevněné ve výši 1,1 m na stabilních sloupcích a jedné mezilehlé střední tyče; s ohledem na místní a provozní podmínky může toto ohrazení být nahrazeno zábranou podle přílohy č. 3 části III., bodu 2. k tomuto nařízení, c) nelze-li u prací prováděných na pozemních komunikacích z provozních nebo technologických důvodů ohrazení ani zábrany provést, musí být bezpečnost provozu a osob zajištěna jiným způsobem, například řízením provozu nebo střežením, d) nepoužívané otvory, prohlubně, jámy, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí pádu fyzických osob, musí být zakryty, ohrazeny podle přílohy č. 3 části III. bodu 2. k tomuto nařízení nebo zasypány. Čl. 2: Zhotovitel určí způsob zabezpečení staveniště proti vstupu nepovolaných fyzických osob, zajistí označení hranic staveniště tak, aby byly zřetelně rozeznatelné i za snížené viditelnosti, a stanoví lhůty kontrol tohoto zabezpečení. Zákaz vstupu nepovolaným fyzickým osobám musí být vyznačen bezpečnostní značkou na všech vstupech, a na přístupových komunikacích, které k nim vedou. Čl. 3: Nejsou-li požadavky na zabezpečení staveniště pro zrakově a pohybově postižené obsaženy v projektové dokumentaci, zajistí zhotovitel, aby náhradní komunikace a oplocení, popřípadě ohrazení staveniště na veřejných prostranstvích a veřejně přístupných komunikacích umožňovalo bezpečný pohyb fyzických osob s pohybovým postižením, jakož i se zrakovým postižením. Čl. 4: Vjezdy na staveniště pro vozidla musí být označeny dopravními značkami, provádějícími místní úpravu provozu vozidel na staveništi. Zákaz vjezdu nepovolaným fyzickým osobám musí být vyznačen bezpečnostní značkou na všech vjezdech, a na přístupových komunikacích, které k nim vedou. Čl. 5: Před zahájením prací v ochranných pásmech vedení, staveb nebo zařízení technického vybavení provede zhotovitel odpovídající opatření ke splnění podmínek stanovených provozovateli těchto vedení, staveb nebo zařízení, a během provádění prací je dodržuje. Čl. 6: Po celou dobu provádění prací na staveništi musí být zajištěn bezpečný stav pracovišť a dopravních komunikací; požadavky na osvětlení stanoví zvláštní právní předpis. Čl. 7: Přístup na jakoukoli plochu, která není dostatečně únosná, je povolen pouze, pokud je vhodným technickým zařízením nebo jinými prostředky zajištěno bezpečné provedení práce, popřípadě umožněn bezpečný pohyb po této ploše. Čl. 8: Materiály, stroje, dopravní prostředky a břemena při dopravě a manipulaci na staveništi nesmí ohrozit bezpečnost a zdraví fyzických osob zdržujících se na staveništi, popřípadě jeho bezprostřední blízkosti. (Příloha 1 část I. NV č. 591/2006 Sb.)

Zařízení pro rozvod energie Čl. 1: Dočasná zařízení pro rozvod energie na staveništi musí být navržena, provedena a používána takovým způsobem, aby nebyla zdrojem nebezpečí vzniku požáru nebo výbuchu; fyzické osoby musí být dostatečně chráněny před nebezpečím úrazu elektrickým proudem. Návrh, provedení a volba dočasného zařízení pro rozvod energie a ochranných zařízení musí odpovídat druhu a výkonu rozváděné energie, podmínkám vnějších vlivů a odborné způsobilosti fyzických osob, které mají přístup k součástem zařízení. Rozvody energie, existující před zřízením staveniště, musí být identifikovány, zkontrolovány a viditelně označeny. Čl. 2: Dočasná elektrická zařízení na staveništi musí splňovat normové požadavky a musí být podrobována pravidelným kontrolám a revizím ve stanovených intervalech. Hlavní vypínač elektrického zařízení musí být umístěn tak, aby byl snadno přístupný, musí být označen a zabezpečen proti neoprávněné manipulaci a s jeho umístěním musí být seznámeny všechny fyzické osoby zdržující se na staveništi. Pokud se na staveništi nepracuje, musí být elektrická zařízení, která nemusí zůstat z provozních důvodů zapnuta, odpojena a zabezpečena proti neoprávněné manipulaci. Čl. 3: Pokud nelze nadzemní elektrické vedení přesunout mimo staveniště nebo je odpojit od zdroje elektrického proudu, je nutno zabránit vjezdu dopravních prostředků a pojízdných strojů do ochranného pásma. Nelze-li provoz dopravních prostředků a pojízdných strojů pod vedením vyloučit, je nutno umístit závěsné zábrany a náležitá upozornění. (Příloha č. 1 část II. NV č. 591/2006 Sb.)

Staveniště a požadavky na venkovní pracoviště Čl. 1: Pohyblivá nebo pevná pracoviště nacházející se ve výšce nebo hloubce musí být pevná a stabilní s ohledem na: a) počet fyzických osob, které se na nich současně zdržují, b) maximální zatížení, které se může vyskytnout, a jeho rozložení, c) povětrnostní vlivy, kterým by mohla být vystavena. Čl. 2: Nejsou-li podpěry nebo jiné součásti pracovišť dostatečně stabilní samy o sobě, je třeba stabilitu zajistit vhodným a bezpečným ukotvením, aby se vyloučil nežádoucí nebo samovolný pohyb celého pracoviště nebo jeho části. Čl. 3: Zhotovitel zajišťuje provádění odborných prohlídek pracoviště způsobem a v intervalech stanovených v průvodní dokumentaci, vždy však po změně polohy a po mimořádných událostech, které mohly ovlivnit jeho stabilitu a pevnost. Čl. 4: Zhotovitel skladuje materiál, nářadí a stroje podle přílohy č. 3 části I k tomuto nařízení a podle pokynů výrobce a v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů a požadavky na organizaci práce a pracovních postupů stanovenými v příloze č. 3 k tomuto nařízení tak, aby nevzniklo nebezpečí ohrožení fyzických osob, majetku nebo životního prostředí. Čl. 5: Zhotovitel přeruší práci, jakmile by její další pokračování vedlo k ohrožení životů nebo zdraví fyzických osob na staveništi nebo v jeho okolí, popřípadě k ohrožení majetku nebo životního prostředí vlivem nepříznivých povětrnostních vlivů, nevyhovujícího technického stavu konstrukce nebo stroje, živelné události, popřípadě vlivem jiných nepředvídatelných okolností. Důvody pro přerušení práce posoudí a o přerušení práce rozhodne fyzická osoba pověřená zhotovitelem. Čl. 6: Při přerušení práce zajistí zhotovitel provedení nezbytných opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví fyzických osob a vyhotovení zápisu o provedených opatřeních. Čl. 7: Dojde-li v průběhu prací ke změně povětrnostní situace nebo geologických, hydrogeologických, popřípadě provozních podmínek, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost práce zejména při používání a provozu strojů, zajistí zhotovitel bez zbytečného odkladu provedení nezbytné změny technologických postupů tak, aby byla zajištěna bezpečnost práce a ochrana zdraví fyzických osob. Se změnou technologických postupů zhotovitel neprodleně seznámí příslušné fyzické osoby. Čl. 8: V místech s nebezpečím výbuchu, zasypání, otravy, utonutí, pádu z výšky nebo do hloubky zajišťuje zhotovitel, aby fyzické osoby pracující na takovém pracovišti osamoceně byly seznámeny s pravidly dorozumívání pro případ nehody a stanoví účinnou formu dohledu pro potřebu včasného poskytnutí první pomoci. (Příloha č. 1 část III. NV č. 591/2006 Sb.)

Staveniště a další specifické požadavky Příloha č. 2 Provoz a používání strojů a nářadí na staveništi: část I. Obecné požadavky na obsluhu strojů, část II. Stroje pro zemní práce; část III. Míchačky, část IV. Betonárny, část V. Dopravní prostředky pro přepravu betonových a jiných směsí, část VI. Čerpadla směsi a strojní omítačky, část VII. Přepravníky a stabilní skladovací zařízení sypkých hmot, část VIII. Mechanické lopaty, část IX. Vibrátory, část X. Beranidla a vibrační beranidla - strojní, část XI. Stavební elektrické vrátky, část XII. Jednoduché kladky pro ruční zvedání břemen, část XIII. Stavební výtahy, část XIV. Společná ustanovení o zabezpečení strojů při přerušení a ukončení práce, část XV. Přeprava strojů. (Přílohy č. 2 NV č. 591/2006 Sb.)

Staveniště a další specifické požadavky Příloha č. 3 Požadavky na organizaci práce a pracovní postupy: část I. Skladování a manipulace s materiálem, dále i § 3 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., část II. Příprava před zahájením zemních prací, část III. Zajištění výkopových prací, část IV. Provádění výkopových prací, část V. Zajištění stability stěn výkopů, část VI. Svahování výkopů, část VII. Zvláštní požadavky na zemní práce ovlivněné zmrzlou zeminou, část VIII. Ruční přeprava zemin, část IX. Betonářské práce a práce související, část X. Zednické práce, část XI. Montážní práce, část XII. Bourací práce, část XIII. Svařování a nahřívání živic v tavných nádobách, viz související ustanovení uvedena v kapitole 5.16.10, část XIV. Lepení krytin na podlahy, stěny, stropy a jiné konstrukce, část XV. Malířské a natěračské práce, část XVI. Sklenářské práce, část XVII. Práce na údržbě a opravách staveb a jejich technického vybavení, část XVIII. Potápěčské práce, část XIX. Práce nad vodou nebo v její těsné blízkosti, část XX. Letecké práce ve stavebnictví. (Přílohy č. 3 NV č. 591/2006 Sb.)

Staveniště a další specifické požadavky Příloha č. 4 Náležitosti oznámení o zahájení prací. Příloha č. 5 Práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, při jejichž provádění vzniká povinnost zpracovat plán. Příloha č. 6 Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi: část I. Rozsah plánu, část II. Obsah plánu. (Přílohy č. 4 až 6 NV č. 591/2006 Sb.)

Lešení a dočasné stavební konstrukce Čl. 1: Dočasné stavební konstrukce lze použít jen v provedení, které odpovídá průvodní dokumentaci a návodům na montáž a používání těchto konstrukcí. Návod na montáž, včetně potřebných doplňujících nákresů a dokumentů, musí být k dispozici zaměstnancům, kteří konstrukci montují, používají a demontují. Čl. 2: Pokud pro dočasnou stavební konstrukci není dostupná potřebná dokumentace nebo tato dokumentace nepokrývá zamýšlené konstrukční uspořádání, musí být odborně způsobilou osobou proveden individuální výpočet pevnosti a stability kromě případů, kdy je konstrukce montována ve shodě s uspořádáním obsaženým v české technické normě. Čl. 3: V závislosti na složitosti zvolené dočasné stavební konstrukce navrhne odborně způsobilá osoba konkrétní postup montáže, používání a demontáže. Čl. 4: Dočasné stavební konstrukce lze považovat za bezpečné tehdy, pokud: a) jsou založeny na dostatečně únosném terénu nebo na konstrukci, jejíž únosnost je staticky prokázána, b) nosné součásti jsou zajištěny proti podklouznutí buď připevněním k základové ploše nebo jiným způsobem s odpovídající účinností, který zajišťuje stabilitu lešení; pojízdná lešení jsou zajištěna vhodnými zařízeními proti náhodnému pohybu během práce, c) jsou provedeny tak, aby tvořily prostorově tuhý celek, zajištěný proti lokálnímu i celkovému vybočení, posunutí nebo překlopení, d) jsou dostatečně pevné a odolné vůči vnějším silám a nepříznivým vlivům; jsou schopné přenést předpokládané zatížení a jejich funkce je prokázána statickým výpočtem nebo jiným dokumentem, e) rozměry, tvar a vybavení podlah odpovídají povaze prováděných prací, podlahy umožňují bezpečný pohyb a výkon práce ve vhodné pracovní poloze, f) podlahy jsou osazeny takovým způsobem, aby se jejich součásti při běžném použití neposouvaly, v podlahách a mezi podlahovými dílci a svislou kolektivní ochranou proti pádu nejsou nebezpečné mezery, g) pohyblivé konstrukce jsou zabezpečeny proti samovolným pohybům, h) pracovní plochy na nich jsou přístupné po bezpečných komunikacích (žebříky, schody, rampy nebo výtahy). Pokud nejsou části dočasných stavebních konstrukcí připraveny k používání, například během montáže, demontáže nebo přestavby, musí být vstup na tyto části dočasných stavebních konstrukcí zamezen vhodnými zábranami a označen bezpečnostními značkami. Čl. 5: Dočasné stavební konstrukce lze užívat pouze po jejich náležitém předání odborně způsobilou osobou odpovědnou za jejich montáž a převzetí do užívání osobou odpovědnou za jejich užívání. O předání a převzetí vyhotoví předávající na základě odborné prohlídky zápis potvrzující úplné dokončení a vybavení dočasné stavební konstrukce. Zápis o předání a převzetí se nevyžaduje u: a) typizovaných lehkých pracovních lešení o výšce pracovní podlahy do 1,5 m, b) pohyblivých pracovních plošin, pokud při přemísťování na jiné pracoviště nebyly demontovány jejich nosné části, přičemž za demontáž se nepovažuje úprava nosných částí do přepravní polohy. Čl. 6: Dočasné stavební konstrukce musí být podrobovány pravidelným odborným prohlídkám způsobem a v intervalech stanovených v průvodní dokumentaci. Pokud nastaly mimořádné okolnosti, které mohly mít nepříznivý vliv na bezpečnost lešení (například nepříznivá povětrnostní situace), musí být odborná prohlídka provedena bezodkladně. Čl. 7: Lešení lze montovat, demontovat nebo podstatným způsobem přestavovat jen v souladu s návodem na montáž a demontáž obsaženým v průvodní dokumentaci a pod vedením osoby, která je k tomu odborně způsobilá. Provádět uvedené činnosti mohou pouze zaměstnanci, kteří byli vyškoleni a jejich znalosti a dovednosti byly ověřeny. Školení zahrnuje osvojení si znalostí a dovedností, zejména pokud jde o: a) pochopení návodu na montáž, demontáž nebo přestavbu použitého lešení, b) bezpečnost práce během montáže, demontáže nebo přestavby příslušného lešení, c) opatření k ochraně před rizikem pádu osob nebo předmětů, d) opatření v případě změn povětrnostní situace, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost použitého lešení, e) přípustná zatížení, f) další rizika, která mohou být spojena s montáží, demontáží nebo přestavbou. Obsah a četnost školení s ohledem na nová nebo změněná rizika práce, způsob ověřování znalostí a dovedností účastníků školení a vedení dokumentace o školení stanoví zaměstnavatel. Čl. 8: Žebříky nelze používat jako podpěrný nebo nosný prvek podlah lešení s výjimkou žebříků, které jsou k tomuto účelu výrobcem určeny. Čl. 9: Pro výstup a sestup mezi podlahami lešení lze použít i dřevěné sbíjené žebříky o největší délce 3,5 m s příčlemi vsazenými do zdvojených postranic dostatečné pevnosti doložené výpočtem. (Příloha část VII. NV č. 362/2005 Sb.)

Lešení a základní požadavky normy ČSN 73 8101 Předání lešení do provozu muže být provedeno až po úplném dokončení lešení, při respektování požadavků uvedených v normě a v normách souvisejících. Předání lešení do provozu musí být prokazatelně doloženo, tzn. zápisem do stavebního deníku (na stavbách) anebo zápisem do provozního dokumentu (např. formou předávacího protokolu). Na lešení musí být umístěny technické specifikace lešení, především: nosnost pracovních podlah (kg/m2), název a adresa provozovatele lešení, další potřebné údaje, např. specifikace lešení nebo způsob použití lešení. Konstrukce lešení musí být průběžně kontrolována, minimální interval prohlídek je normou stanoven na jeden měsíc a o kontrole musí být proveden prokazatelný zápis. Pravidla kontrol lešení musí být stanovena konkrétně a musí být určeno, kdo bude prohlídky provádět (odpovědnost je většinou přidělena uživateli lešení). Vedle pravidelných prohlídek (1x za měsíc), musí být prováděny i každodenní prohlídky lešení, kdy se kontroluje především kompletnost a jiné zjevné závady lešení. Po mimořádných situacích, které mohly ovlivnit bezpečnost lešení (bouře, silné sněžení anebo silná námraza), musí být lešení před zahájením práce na lešení mimořádně odborně prohlednuta. (Norma ČSN 73 8101)

Práce ve výšce a zajištění pod místem práce Čl. 1: Prostory, nad kterými se pracuje, a v nichž vzhledem k povaze práce hrozí riziko pádu osob nebo předmětů (dále jen "ohrožený prostor"), je nutné vždy bezpečně zajistit. Čl. 2: Pro bezpečné zajištění ohrožených prostorů se použije zejména: a) vyloučení provozu, b) konstrukce ochrany proti pádu osob a předmětů v úrovni místa práce ve výšce nebo pod místem práce ve výšce, c) ohrazení ohrožených prostorů dvoutyčovým zábradlím o výšce nejméně 1,1 m s tyčemi upevněnými na nosných sloupcích s dostatečnou stabilitou; pro práce nepřesahující rozsah jedné pracovní směny postačí vymezit ohrožený prostor jednotyčovým zábradlím, popřípadě zábranou o výšce nejméně 1,1 m, nebo d) dozor ohrožených prostorů k tomu určeným zaměstnancem po celou dobu ohrožení. Čl. 3: Ohrožený prostor musí mít šířku od volného okraje pracoviště nejméně: a) 1,5 m při práci ve výšce od 3 m do 10 m, b) 2 m při práci ve výšce nad 10 m do 20 m, c) 2,5 m při práci ve výšce nad 20 m do 30 m, d) 1/10 výšky objektu při práci ve výšce nad 30 m. Šířka ohroženého prostoru se vytyčuje od paty svislice, která prochází vnější hranou volného okraje pracoviště ve výšce. Čl. 4: Při práci na plochách se sklonem větším než 25 stupňů od vodorovné roviny se šířka ohroženého prostoru podle bodu 3 zvětšuje o 0,5 m. Obdobně se zvětšuje tato šířka o 1 m na všechny strany od půdorysného profilu vertikálně dopravovaného břemene v místech dopravy materiálu. Čl. 5: S ohledem na vyhodnocení rizika při práci na vysokých objektech, například na komínech, stožárech, věžích, je ohroženým prostorem pás o šířce stanovené v bodě 3 kolem celého obvodu paty objektu. Čl. 6: Práce nad sebou lze provádět pouze výjimečně, nelze-li zajistit provedení prací jinak. Technologický postup musí obsahovat způsob zajištění bezpečnosti zaměstnanců na níže položeném pracovišti. (Příloha část V. NV č. 362/2005 Sb.)

Práce ve výšce a shazování předmětů a materiálu Čl. 1: Shazovat předměty a materiál na níže položená místa nebo plochy lze jen za předpokladu, že: a) místo dopadu je zabezpečeno proti vstupu osob (ohrazením, vyloučením provozu, střežením apod.) a jeho okolí je chráněno proti případnému odrazu nebo rozstřiku shozeného předmětu nebo materiálu, b) materiál je shazován uzavřeným shozem až do místa uložení, c) je provedeno opatření, zamezující nadměrné prašnosti, hlučnosti, popřípadě vzniku jiných nežádoucích účinků. Čl. 2: Nelze shazovat předměty a materiál v případě, kdy není možné bezpečně předpokládat místo dopadu, jakož ani předměty a materiál, které by mohly zaměstnance strhnout z výšky. (Příloha část VIII. NV č. 362/2005 Sb.)

Svařování nekovových materiálů Odst. 1: Při stanovení požárně bezpečnostních opatření při svařování nekovových materiálů se postupuje obdobně jako při svařování kovových materiálů, přičemž se vychází z vlastností konkrétního svařovaného materiálu a dané technologie za účelem zabránit: a) možnosti vzniku a šíření požáru nebo výbuchu s následným požárem působením částic nekovových materiálů, které odkapávají a hoří, b) vznícení svařovaného materiálu nebo jiných hořlavých látek (např. stanovením způsobu a délky ohřevu, určením postavení plamene). Odst. 2: Při svařování včetně natavování izolačních materiálů (např. polyethylen v kombinaci se živicemi) se hořák zapaluje ve směru větru do otevřeného prostoru, ve kterém se nevyskytují hořlavé materiály, páry hořlavých kapalin nebo hořlavý plyn. Odst. 3: Zapálený hořák v úsporném režimu se odkládá na volné místo bez hořlavých materiálů ve stabilizované poloze, přičemž hubice směřuje do volného prostoru. Je nutno zamezit jeho sklouznutí, pádu, zasypání, stržení vahou hadice nebo náhodnému otevření přívodu plynu, uhašení či stržení plamene vlivem povětrnostních podmínek. Odst. 4: Po skončení práce s ručním hořákem se před uložením soupravy hořák nechá vychladnout, popř. se umístí ve zvláštním držáku umístěném od ventilu tlakové lahve v požárně bezpečné vzdálenosti určené výrobcem nebo dovozcem. Odst. 5: Po skončení práce se tlaková lahev, hadice a hořák odstraní z pracoviště a uloží na předem stanovené místo. (§ 11 vyhláška č. 87/2000 Sb.)

Svařování a nahřívání živic v tavných nádobách Čl. 1: Při svařování, včetně natavování izolačních materiálů, a při nahřívání živic v tavných nádobách zhotovitel zajistí dodržení podmínek požární bezpečnosti stanovených zvláštním právním předpisem. Čl. 2: Svářečské pracoviště, včetně ochranného pásma pod pracovištěm ve výšce stanoveného podle zvláštního právního předpisu, je nutno zabezpečit proti vstupu nepovolaných fyzických osob a označit bezpečnostními značkami; při svařování elektrickým obloukem na přechodném pracovišti je nutno přijmout opatření k ochraně fyzických osob v jeho okolí před účinky záření oblouku. Čl. 3: Nelze-li při pracích ve výšce zajistit svářeči stabilní a bezpečnou polohu jiným způsobem než osobními ochrannými pracovními prostředky proti pádu, musí tyto prostředky být chráněny proti propálení. Čl. 4: Zhotovitel zajistí, aby pracovní postup, při němž fyzická osoba provádějící natavování izolačních materiálů postupuje směrem vzad, nebyl použit ve vzdálenosti menší než 1,5 m od volného okraje pracoviště ve výšce. Čl. 5: Opatření k ochraně proti popálení při práci se živicemi stanoví zhotovitel v technologickém postupu. Čl. 6: Zhotovitel zajistí, aby svařování neprováděly fyzické osoby, které nejsou odborně způsobilé podle zvláštního právního předpisu, a aby práce spojené s rozehříváním živic neprováděly fyzické osoby, které nejsou seznámeny s technologickým postupem a s návodem na používání příslušného zařízení. (Příloha č. 3 část XIII. NV č. 591/2006 Sb.)

Práce na staveništi a lékařské prohlídky zaměstnanců Varianta 1: Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí: obsluha jeřábů, opraváři jeřábů, vazači jeřábových břemen; obsluha transportních zařízení, regálových zakladačů, pracovních plošin; obsluha důlních těžních strojů, stavebních a jim obdobných strojů; a trvalá obsluha nákladních výtahů; podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). Varianta 2: Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanec, který: nakládání s výbušninami; opravuje tlakové nádoby a kotle; obsluhuje kotle s výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW; obsluha tlakových nádob stabilních a tlakových stanic technických plynů; obsluha a opravy turbokompresorů, chladicích zařízení nad 40 000 kcal (136 360 kJ); obsluha a opravy vysokonapěťových elektrických zařízení, práce na elektrických zařízeních podle jiného právního předpisu; podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). Varianta 3: Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 9 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanec, který pracuje ve výškách a nad volnou hloubkou, pokud je jiným právním přepisem stanoveno použití osobních ochranných prostředků proti pádu, se musí podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). Varianta 4: Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanec, který pracuje v klimaticky a epidemiologicky náročných oblastech v zahraničí, podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Autor Z. Šenk)

Stroje, zařízení a nářadí Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být: a) vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců, b) vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek, c) pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány. (§ 4 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Stroje, zařízení a nářadí Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) používáním zařízení činnost spojená zejména se spouštěním, zastavováním, dopravou, opravou, seřizováním, manipulací, úpravou, údržbou a čištěním po celou dobu jeho provozu, b) nebezpečným prostorem prostor uvnitř nebo vně zařízení, ve kterém je zaměstnanec vystaven riziku ohrožení zdraví, c) ochranným zařízením mechanické, elektrické, elektronické nebo jiné obdobné zařízení sloužící k bezpečnosti a ochraně života a zdraví zaměstnanců, d) obsluhou zaměstnanec, který zařízení používá a je k této činnosti oprávněn, e) průvodní dokumentací soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení, f) provozní dokumentací soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud takový právní předpis není vydán, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel, g) místním provozním bezpečnostním předpisem předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele, h) normovou hodnotou konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. (§ 2 NV č. 378/2001 Sb.)

Průvodní dokumentace výrobce Kontrola bezpečnosti provozu zařízení před uvedením do provozu je prováděna podle průvodní dokumentace výrobce. Není-li výrobce znám nebo není-li průvodní dokumentace k dispozici, stanoví rozsah kontroly zařízení zaměstnavatel místním provozním bezpečnostním předpisem. (§ 4 odst. 1 NV č. 378/2001 Sb.)

Minimálními požadavky na provoz a používání zařízení Minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením jsou: a) používání zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno, v souladu s provozní dokumentací; zaměstnavatel může stanovit další požadavky na bezpečnost místním provozním bezpečnostním předpisem, a to minimálně v rozsahu daném normovou hodnotou, b) zaměstnavatelem stanovený bezpečný přístup obsluhy k zařízení a dostatečný manipulační prostor se zřetelem na technologický proces a organizaci práce, umožňující bezpečné používání zařízení, c) přivádění nebo odvádění všech forem energií a látek, užívaných nebo vyráběných, bezpečným způsobem, d) vybavení zařízení zábranou nebo ochranným zařízením nebo přijetí opatření tam, kde existuje riziko kontaktu nebo zachycení zaměstnance pohybujícími se částmi pracovního zařízení nebo pádu břemene, e) montování a demontování zařízení za bezpečných podmínek v souladu s návodem dodaným výrobcem, nebo není-li návod výrobce k dispozici, návodem stanoveným zaměstnavatelem, f) ochrana zaměstnance proti nebezpečnému dotyku u zařízení pod napětím a před jevy vyvolanými účinky elektřiny, g) ochrana zařízení, které může být vystaveno účinkům atmosférické elektřiny, zejména zasažení bleskem, h) umístění ovládacích prvků ovlivňujících bezpečnost provozu zařízení mimo nebezpečné prostory, bezpečné ovládání, a to i v případě jejich poruchy nebo poškození, dobrá viditelnost, rozpoznatelnost a v určených případech příslušné označení; nemohou-li být ovládací prvky z technických důvodů umístěny mimo nebezpečné prostory, nesmí být jejich ovládání zdrojem nebezpečí, a to ani v důsledku nahodilého úkonu, i) spouštění zařízení pouze záměrným úkonem obsluhy pomocí ovládače, který je k tomu účelu určen, l) vybavení ovládačem pro úplné bezpečné zastavení; v době, kdy se zařízení nepoužívá, jeho vypnutí a ve stanovených případech jeho odpojení od zdrojů energií a zabezpečení, k) vybavení ovládačem pro nouzové zastavení, který zablokuje spouštěcí ovládače tam, kde je to nutné; současně se zastavením chodu zařízení nebo jeho nebezpečné části se musí vypnout přívody energií k jeho pohonům, s výjimkou případů, kdyby tím došlo k ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců, l) vybavení zařízení zřetelně identifikovatelnými zařízeními pro jeho odpojení od všech zdrojů energií; následné připojení zařízení ke zdrojům energie nesmí představovat pro zaměstnance žádné riziko, m) vybavení pracoviště, kde je umístěno zařízení, ovládači k zastavení některého nebo všech zařízení v závislosti na druhu rizika, n) upevnění, ukotvení nebo zajištění zařízení nebo jeho části vhodným způsobem, je-li to nutné pro bezpečný provoz a používání, o) neohrožování zaměstnance rizikovými faktory, například hlukem, vibracemi nebo teplotami, které vyvíjí zařízení, p) v případě potřeby označení výstražnými nebo informačními značkami, sděleními, značením nebo signalizací, které jsou srozumitelné, mají jednoznačný charakter a nesmí být poškozovány běžným provozem zařízení, a r) vybavení vhodným ochranným zařízením a zabezpečením před ohrožením života a poškozením zdraví tak, aby chránilo zaměstnance zejména: 1. před padajícími, odlétajícími nebo vymrštěnými předměty uvolněnými ze zařízení, 2. před rizikem požáru nebo výbuchu s následným požárem nebo účinků výbušných směsí látek vyráběných, užívaných nebo skladovaných v zařízení, 3. před nebezpečím vzniklým vypouštěním nebo únikem plynných, kapalných nebo tuhých emisí, 4. před možným poškozením zdraví zaměstnance způsobeným zachycením nebo destrukcí pohybující se části zařízení. (§ 3 odst. 1 NV č. 378/2001 Sb.)

Ochranné zařízení strojů a zařízení Ochranné zařízení: a) musí mít pevnou konstrukci odolnou proti poškození, b) musí být umístěno v bezpečné vzdálenosti od nebezpečného prostoru, c) nesmí bránit montáži, opravě, údržbě, seřizování, manipulaci a čištění; přístup zaměstnance musí být omezen pouze na tu část zařízení, kde je prováděna činnost, a to pokud možno bez sejmutí ochranného zařízení, d) nesmí být snadno odnímatelné nebo odpojitelné, e) nesmí omezovat výhled na provoz zařízení více, než je nezbytně nutné, f) musí splňovat další technické požadavky na blokování nebo jištění stanovené zvláštním právním předpisem, popřípadě normovou hodnotou, nevyplývají-li další požadavky ze zvláštního právního předpisu. (§ 3 odst. 4 NV č. 378/2001 Sb.)

Návod na používání stroje nebo zařízení Pro účely tohoto nařízení se rozumí: průvodní dokumentací soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení. (§ 2 písm. e) NV č. 378/2001 Sb.)

Návod na používání stroje nebo zařízení Minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením jsou: používání zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno, v souladu s provozní dokumentací; zaměstnavatel může stanovit další požadavky na bezpečnost místním provozním bezpečnostním předpisem, a to minimálně v rozsahu daném normovou hodnotou. (§ 3 odst. 1 písm. a) NV č. 378/2001 Sb.)

Návod na používání stroje nebo zařízení, upozornění autora 1. Pro zaměstnavatele (pro vedoucího zaměstnance) je velmi důležité, aby zaměstnance před vlastním výkonem pracovních činností s jakýmkoliv strojem anebo zařízením, řádně seznámil zaměstnance s konkrétními ustanoveními uvedenými v návodu na používání (dodaným výrobcem ke stroji nebo zařízení). Bližší vysvětlení pojmu ,,řádné seznámení" anebo pojmu ,,konkrétní návod" je uvedeno v kapitole 8. Školení a výcvik zaměstnanců. 2. Návod výrobce může obsahovat bezpečnostní zásady pro instalaci stroje/zařízení (např. přívod médií), nebo informace o prostorovém uspořádání okolo stroje/zařízení, nebo informace o povinném používání OOPP zaměstnanci při obsluze stroje/zařízení, nebo informace o požárních zásadách související s provozem stroje anebo zařízení. Tyto shora uvedené zásady a další zásady uvedené v návodu na používání stroje anebo zařízení musí zaměstnavatel vždy dodržet/respektovat. (Autor Z. Šenk)

Obsluha strojů, zařízení a nářadí Obsluha musí mít možnost se přesvědčit, že v nebezpečných prostorech se nenachází žádný zaměstnanec; pokud nelze tento požadavek splnit, bezpečnostní systém před spuštěním, popřípadě zastavením zařízení musí vydávat zvukový nebo i viditelný výstražný signál, aby zaměstnanci zdržující se v nebezpečném prostoru měli vždy dostatek času nebezpečný prostor opustit. (§ 3 odst. 3 NV č. 378/2001 Sb.)

Oprava, seřizování, údržba a čištění zařízení Oprava, seřizování, úprava, údržba a čištění zařízení se provádějí, jen je-li zařízení odpojeno od přívodů energií; není-li to technicky možné, učiní se vhodná ochranná opatření. (§ 3 odst. 2 NV č. 378/2001 Sb.)

Kontroly, revize a dokumentace zařízení Odst. 2: Zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak. Odst. 3: Provozní dokumentace musí být uchovávána po celou dobu provozu zařízení. (§ 4 odst. 2 a 3 NV č. 378/2001 Sb.)

Zařízení pro plynulou dopravu nákladů Dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení pro plynulou dopravu nákladů jsou: Čl. 1: Zajištění bezpečného přístupu ke všem obslužným plošinám nebo odpočívadlům a jejich bezpečné provedení. Čl. 2: Ochrana otvorů uzavřených částí zařízení umožňující přístup k pohyblivým částem uzamykatelnými nebo blokovanými ochrannými zařízeními. Čl. 3: Opatření proti náhodnému spadávání volně ložených sypkých nákladů nebo pádu jednotlivých břemen dopravovaných nad nechráněnými pracovišti nebo komunikacemi. Čl. 4: Vzájemné blokování centrálního a místního ovládání zařízení. Čl. 5: Zpracování místního provozního bezpečnostního předpisu, ve kterém zaměstnavatel uvede: a) zaměstnance oprávněné k používání zařízení a k vedení evidenční knihy o používání zařízení a počtu provozních hodin, b) termíny, rozsah a způsob provádění kontrol zařízení, c) technologický postup pro používání zařízení, včetně úkonů a činností, které jsou zakázány, d) opatření k zajištění bezpečnosti práce ve škodlivém prostředí při zjištění výskytu nebezpečných látek a na ochranu proti výbojům statické elektřiny. (Příloha č. 4 NV č. 378/2001 Sb.)

Visuté dráhy Vedou-li visuté dráhy pro dopravu manipulačních jednotek nad komunikacemi nebo nad pracovišti, musí být zajištěny tak, aby osoby neohrožoval padající materiál nebo dopravované předměty. (Příloha čl. 5.20 NV č. 101/2005 Sb.)

Stabilní skladovací zařízení sypkých hmot Dalšími požadavky na bezpečný provoz a používání stabilních skladovacích zařízení sypkých hmot (dále jen "skladovací zařízení"), kterými jsou stabilní zařízení nebo prostorové konstrukce umožňující skladování sypké hmoty, jejichž objem přesahuje 3 m3 a v nichž lze skladovat sypké hmoty o výšce přesahující 1,5 m, jsou: Čl. 1: Zabránění přístupu k nebezpečnému prostoru, ve kterém by mohlo dojít k zachycení zaměstnanců. Čl. 2: Ochrana před padajícími, odlétajícími nebo rozprašovanými sypkými hmotami a zabránění nežádoucímu vniknutí předmětů do skladovacího zařízení. Čl. 3: Ochrana před nebezpečnými účinky statické elektřiny. Čl. 4: Zabránění vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem pro případ možného nebezpečí nahromadění plynných nebo tuhých emisí nebo jejich směsí ve výbušných koncentracích. Čl. 5: Stanovení velikosti a tvarů otvorů ochranných zařízení s přihlédnutím k nebezpečnému prostoru a s ohledem na vlastnosti, strukturu a množství skladovaných sypkých hmot a na možnosti propadnutí zaměstnanců do skladovacího zařízení. Čl. 6: Zabezpečení vstupů a otvorů do uzavřených nebezpečných prostor proti nežádoucímu vstupu zaměstnanců nebo jejich nahodilému pádu; ochrana vstupů k otevřenému skladovacímu zařízení, kde je možnost stálého přístupu k hornímu otvoru, před pádem dovnitř skladovacího zařízení pevným zábradlím s vrchním madlem ve výšce 1,1 m. Čl. 7: Zajištění spolehlivé těsnosti vypouštěcích otvorů a jejich uzávěrů tak, aby odpovídaly vlastnostem skladované sypké hmoty, největšímu přípustnému tlaku nebo podtlaku a aby nemohlo dojít k jejich náhodnému otevření. Čl. 8: Zabezpečení instalovaných ochranných zařízení proti samovolnému uvolnění; uzamčení odnímatelných částí klíčem nebo jiným nástrojem. Čl. 9: Zřízení plošin a přístupových lávek pro obsluhu o šířce nejméně 0, 5 m. Čl. 10: Vybavení účinným ochranným zařízením k omezení nebezpečné koncentrace škodlivin. Čl. 11: Přijetí bezpečnostních opatření k zabránění vytváření kleneb, trychtýřů, převisů skladovaných hmot nebo jejich ulpívání na stěnách skladovacího zařízení, k zabránění nahrnování skladované sypké hmoty v okolí plnicích otvorů skladovacích zařízení umístěných pod úrovní terénu nebo podlahy nad výšku 1,5 m od úrovně okolního terénu nebo podlahy. Čl. 12: Zajištění osvětlení, včetně nouzového osvětlení, v manipulačním prostoru, kde se zdržuje obsluha a zaměstnanci. Čl. 13: Zpracování místního provozního bezpečnostního předpisu, ve kterém zaměstnavatel uvede: a) zaměstnance oprávněné k používání skladovacího zařízení a k vedení evidenční knihy o údržbě obsahující termíny, rozsah a způsob jejího provádění, b) opatření pro vstup do skladovacího zařízení, zejména technologický postup, způsob signalizace, zajištění proti nežádoucímu spouštění, zabezpečení zaměstnanců a jejich zajištění při vstupu do skladovacího zařízení nejméně dvěma dalšími zaměstnanci s napnutým zajišťovacím lanem a se stálým dozorem, c) opatření k zajištění bezpečnosti práce ve škodlivém prostředí při zjištění výskytu nebezpečných látek a na ochranu proti výbojům statické elektřiny, d) způsob zajištění vstupních otvorů do uzavřených skladovacích zařízení, e) technologický postup pro obsluhu, dojde-li k přerušení vyprazdňování, f) termíny a rozsah kontrol vlastností uložených sypkých hmot z hlediska možného samovznícení nebo výbuchu, g) zakázané úkony a činnosti, zejména vstup vypouštěcím otvorem, pokud není skladovací zařízení prázdné, vstupování na skladovaný materiál, ovládání uzávěru skladovacího zařízení z ložné plochy dopravního prostředku a zdržování se na jeho ložné ploše po celou dobu plnění nebo vyprazdňování. (Příloha č. 5 NV č. 378/2001 Sb.)

Regály Čl. 10.2: Rozměry a druh manipulačních jednotek a způsob jejich bezpečného zakládání do regálu musí odpovídat požadavkům uvedeným v průvodní dokumentaci regálu. Regály musí být trvale označeny štítky s uvedením největší nosnosti buňky a nejvyššího počtu buněk ve sloupci. Manipulační jednotky, materiál a předměty musí být skladovány a stohovány tak, aby se i při ukládání, manipulaci nebo odebírání nemohly sesunout. Čl. 10.3: Šířka uliček mezi regály a stohy musí odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu a způsobu ukládání manipulačních jednotek. Ulička musí být trvale volná a nesmí být zužována a zastavována překážkami. Šířka uličky pro průjezd manipulačních vozíků musí být alespoň o 0,4 m větší než největší šířka manipulačních vozíků nebo nákladů a během manipulace musí být vymezen manipulační prostor se zákazem vstupu nepovoleným osobám. (Příloha čl. 10.2 a 10.3 NV č. 101/2005 Sb.)

Žebříky Čl. 1: Žebřík může být použit pro práci ve výšce pouze v případech, kdy použití jiných bezpečnějších prostředků není s ohledem na vyhodnocení rizika opodstatněné a účelné, případně kdy místní podmínky, týkající se práce ve výškách, použití takových prostředků neumožňují. Na žebříku mohou být prováděny jen krátkodobé, fyzicky nenáročné práce při použití ručního nářadí. Práce, při nichž se používá nebezpečných nástrojů nebo nářadí jako například přenosných řetězových pil, ručních pneumatických nářadí, se na žebříku nesmějí vykonávat. Čl. 2: Při výstupu, sestupu a práci na žebříku musí být zaměstnanec obrácen obličejem k žebříku a v každém okamžiku musí mít možnost bezpečného uchopení a spolehlivou oporu. Čl. 3: Po žebříku mohou být vynášena (snášena) jen břemena o hmotnosti do 15 kg, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak. Čl. 4: Po žebříku nesmí vystupovat (sestupovat) ani na něm pracovat současně více než jedna osoba. Čl. 5: Žebřík nesmí být používán jako přechodový můstek s výjimkou případů, kdy je k takovému použití výrobcem určen. Čl. 6: Žebříky používané pro výstup (sestup) musí svým horním koncem přesahovat výstupní (nástupní) plošinu nejméně o 1,1 m, přičemž tento přesah lze nahradit pevnými madly nebo jinou pevnou částí konstrukce, za kterou se vystupující (sestupující) zaměstnanec může spolehlivě přidržet. Sklon žebříku nesmí být menší než 2,5 : 1, za příčlemi musí být volný prostor alespoň 0,18 m a u paty žebříku ze strany přístupu musí být zachován volný prostor alespoň 0,6 m. Čl. 7: Žebřík musí být umístěn tak, aby byla zajištěna jeho stabilita po celou dobu použití. Přenosný žebřík musí být postaven na stabilním, pevném, dostatečně velkém, nepohyblivém podkladu tak, aby příčle byly vodorovné. Závěsný žebřík musí být upevněn bezpečným způsobem a s výjimkou provazových žebříků zajištěn proti posunutí a rozkývání. Provazový žebřík může být používán pouze pro výstup a sestup. Čl. 8: U přenosných žebříků musí být zabráněno jejich podklouznutí zajištěním bočnic na horním nebo dolním konci použitím protiskluzových přípravků nebo jiných opatření s odpovídající účinností. Skládací a výsuvné žebříky musí být užívány tak, aby jednotlivé díly byly zajištěny proti vzájemnému pohybu. Pojízdné žebříky musí být před zahájením prací a v jejich průběhu zajištěny proti pohybu. Přenosné dřevěné žebříky o délce větší než 12 m nelze používat. Čl. 9: Na žebříku smí zaměstnanec pracovat jen v bezpečné vzdálenosti od jeho horního konce, za kterou se u žebříku opěrného považuje vzdálenost chodidel nejméně 0,8 m, u dvojitého žebříku nejméně 0,5 m od jeho horního konce. Čl. 10: Při práci na žebříku musí být zaměstnanec v případech, kdy stojí chodidly ve výšce větší než 5 m, zajištěn proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky. Čl. 11: Zaměstnavatel zajistí provádění prohlídek žebříků v souladu s návodem na používání. Čl. 12: Chůze na dřevěném dvojitém žebříku (malířské práce) může být prováděna zaškolenými zaměstnanci, pohybují-li se po ploše, kde je vyloučeno nebezpečí ztráty stability žebříku. (Příloha část III. NV č. 362/2005 Sb.)

Svařování, nahřívání živic a přehled předpisů vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách; vyhlášky č. 79/2013 Sb., vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče; NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na BOZP na staveništích; ČSN EN 45 020 Normalizace a související činnosti-Všeobecný slovník; ČSN 05 0601 Bezpečnostní ustanovení pro sváření kovů-Provoz. (Autor Z. Šenk)

Svařování a nahřívání živic Pro účely této vyhlášky se rozumí: a) nebezpečnou koncentrací - koncentrace směsi hořlavých plynů, par nebo prachů se vzduchem nebo jiným oxidovadlem od 25 % hodnoty dolní meze výbušnosti pro plyny, páry a prachy, b) prostorem s nebezpečím výbuchu s následným požárem - prostor stavebně oddělený i neoddělený včetně zařízení nebo jeho části (např. zásobník, větrací potrubí, potrubní rozvody), ve kterém může vzniknout nebezpečná koncentrace nebo se nacházejí výbušniny nebo látky obsahující výbušniny anebo jiné látky a materiály a v kombinaci s danou svářečskou technologií mohou být příčinou výbuchu s následným požárem, c) prostorem s nebezpečím požáru - prostor stavebně oddělený i neoddělený včetně zařízení nebo jeho části (např. zásobník, větrací potrubí, potrubní rozvody), ve kterém se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující látky tuhé, kapalné nebo plynné anebo hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích či zařízeních a v případě používání dané svářečské technologie může dojít k jejich zapálení a vzniku požáru, d) přilehlým prostorem - prostor nacházející se nad, pod a vedle svářečského pracoviště, který může být ohrožen vznikem nebo rozšířením požáru vlivem činností vykonávaných na svářečském pracovišti, e) základními požárně bezpečnostními opatřeními - technická a organizační opatření k zajištění požární bezpečnosti před zahájením, v průběhu a po skončení svařování, zahrnující opatření vyplývající z použitého druhu svářečského zařízení, f) zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními - technická a organizační opatření k zajištění požární bezpečnosti před zahájením, v průběhu a po ukončení svařování s ohledem na konkrétní druh nebezpečí podle písmen b) a c), umístění svářečského pracoviště, požárně bezpečnostního zajištění stavby, systému zabezpečování požární ochrany nejen na svářečském pracovišti, ale i v přilehlých prostorech podle písmene d), g) svařováním vyžadujícím zvláštní požárně bezpečnostní opatření - svařování v prostoru s nebezpečím požáru nebo výbuchu s následným požárem, včetně přilehlých prostor, vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření podle písmene f), h) svářečským pracovištěm - pracovní prostor vymezený pro svařování včetně technologických zařízení používaných pro svařování; za svářečská pracoviště se považují též technologická stanoviště a manipulační plochy, na kterých se provádí operace související se svařováním, i) požárním dohledem - činnost zaměřená na požární bezpečnost v průběhu, při přerušení a po ukončení svařování vyžadujících zvláštní požárně bezpečnostní opatření, j) základním rizikem při svařování - riziko, které může vést ke vzniku nebo šíření požáru nebo výbuchu s následným požárem v důsledku účinků tepla vedením, sáláním nebo prouděním (např. teplota plamene nebo elektrického oblouku, rozstřik žhavých částic kovu a strusky, vytečení žhavé hmoty z řezné spáry, tepelné záření, vysoká teplota svařovaných materiálů, vysoká teplota plynných zplodin svařování) a výskytu hořlavých a hoření podporujících plynů nebo proudových obvodů svařovacího proudu, k) specifickým rizikem - riziko svářečského pracoviště z hlediska vzniku nebo šíření požáru nebo výbuchu s následným požárem, které není zcela zřetelné osobám s odbornou způsobilostí pro svařování (např. hořlavá izolace pod materiálem, skrytá potrubí vedoucí hořlavé nebo hoření podporující látky, hořlavý podklad krytý nátěrem nebo tepelně neizolujícím materiálem, otevřené kanály vedoucí hořlavé kapaliny), l) svařováním elektrickým proudem - svařování obalenou elektrodou, svařování pod tavidlem, svařování elektrostruskové, svařování netavící se elektrodou v ochraně inertních plynů (WIG/TIG), svařování tavící se elektrodou v ochraně inertních plynů (MIG), svařování tavící se elektrodou v ochraně aktivních plynů (MAG), svařování elektrickým odporem, svařování vysokofrekvenční, svařování nebo dělení a nanášení plazmou, svařování a drážkování uhlíkovou elektrodou, m) zahájením svařování - první a každé další uvedení zařízení do provozuschopného stavu (např. zapálení hořáku, uvedení svářečského zařízení do činnosti) následující po předchozím opuštění svářečského pracoviště. (§ 2 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Svářečská pracoviště Odst. 1: Svářečská pracoviště určená ke svařování projektovou dokumentací stavby se považují za svářečská pracoviště stálá; jiná se považují za svářečská pracoviště přechodná. Odst. 2: Svářečská pracoviště se zabezpečují tak, aby se předešlo zejména: a) vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem a šíření požáru, b) vytvoření překážek, které ztěžují nebo znemožňují únik osob, c) ohrožení životů a zdraví osob základními a specifickými riziky. Uvedené požadavky se vztahují i na přilehlé prostory. Odst. 3: Části zařízení a materiály se na svářečském pracovišti rozmisťují tak, aby byla zachována možnost volného průchodu a nevznikala stísněná a kolizní místa. Svařovací zařízení se zabezpečují tak, aby se zabránilo jejich pohybu nebo pohybu jejich částí, a tím jejich poškození, které by vedlo ke vzniku nebo šíření požáru nebo k výbuchu s následným požárem s případným ztížením podmínek pro únik osob. Odst. 4: Svařovaný materiál se na pracovišti ukládá tak, aby se zabránilo jeho pohybu nebo pohybu jeho částí, při kterém by mohlo dojít k poškození svařovacího zařízení, zejména poškození pohyblivých vodičů a elektrických částí svařovacího zařízení, rozvodů plynu, hadic, jejichž poškození by mohlo vést ke vzniku nebo šíření požáru a nebo výbuchu s následným požárem. Odst. 5: Přechodná svářečská pracoviště jsou vybavena vhodnými hasicími přístroji a jinými hasebními prostředky podle zvláštních právních předpisů. Mimo tyto hasicí přístroje se vybaví ještě nejméně dvěma přenosnými hasicími přístroji s vhodnou náplní, z toho jedním přenosným hasicím přístrojem práškovým o hmotnosti hasební látky nejméně 5 kg. V případě svařování v bytě s ohledem na druh svařování, pokud nejsou bezprostředně ohrožovány ostatní prostory objektu, je minimálním vybavením jeden přenosný hasicí přístroj práškový o hmotnosti hasební látky nejméně 5 kg. Odst. 6: Na stálých svářečských pracovištích nelze ukládat nebo skladovat hořlavé a hoření podporující látky, pokud nejsou součástí technologie. V případě, že jsou takové látky v technologii nezbytné, stanoví se požárně bezpečnostní opatření k zabránění možnosti vzniku a šíření požáru nebo výbuchu s následným požárem a k zajištění úniku a evakuace osob. Odst. 7: Příkazy a zákazy, případně další důležité informace se na svářečském pracovišti a na zařízeních vyznačují bezpečnostním značením. Výstražné a informační tabulky s uvedením druhu plynu a množství tlakových lahví se umístí též na vstupu do objektu, kde jsou tyto umístěny. Odst. 8: Při svařování v prostorách od 2 m výšky nad místy, které je třeba chránit před účinky těchto prací, se z hlediska požární ochrany pracoviště stanoví ochranná pásma. Tato pásma stanoví minimální vzdálenosti, ze kterých se před zahájením svařování odstraňují hořlavé materiály nebo zajistí jejich bezpečná izolace, popřípadě se provedou jiná účinná opatření, zejména před účinky žhavých částic. Ochranná pásma se z hlediska požární ochrany stanovují individuálně se zřetelem na použitou technologii a metodu svařování tak, že střed ochranného pásma je vždy pod místem svařování a jako minimální je určen kruh o poloměru 10 m ve vodorovné rovině. Při svařování ve výškách převyšujících 2 m se pro každý další 1 m výšky rozšiřuje ochranné pásmo o nejméně 0,3 m až do výšky 7 m; pro každý další 1 m výšky se rozšiřuje ochranné pásmo o 0,1 m až do výšky 20 m. Uvedené přírůstky se připočítávají k poloměru. Ochranná pásma pro svařování prováděné ve výškách převyšujících 20 m se stanovují individuálně. Při aplikaci technologií využívajících stlačené plyny (např. řezání kyslíkem) a při spolupůsobení proudu vzduchu pro rychlost vzduchu přesahující 1 m. sec-1 se ochranná vzdálenost rozšiřuje do plochy vymezené elipsou až na vzdálenost 20 m podle individuálního posouzení požárního ohrožení. Odst. 9: Na stálých svářečských pracovištích se zřetelným způsobem vyznačuje vymezení: a) požárně bezpečné vzdálenosti, je-li její vymezení stanoveno v dokumentaci k zařízení, nebo b) ochranného pásma (odstavec 7). Odst. 10: Vodiče elektrického proudu a hadice rozvádějící plyn k svařovacímu zařízení se vedou a ukládají tak, aby se vyloučilo jejich poškození ostrými ohyby, materiálem, mastnotami, chemikáliemi, účinky svařovacího procesu apod. V případě nebezpečí mechanického poškození se zařízení chrání pevnými kryty. Odst. 11: Je-li některá část svařovacího zařízení poškozená, nelze svařování zahájit ani v něm pokračovat. Odst. 12: U svařovacích zařízení s hydraulickým pohonem využívajících hořlavá pracovní média se místa případného úniku hořlavých médií chrání kryty obdobně jako při výskytu hořlavých látek [odstavec 12 a § 3 odst. 5 písm. b)]. Odst. 13: Svařování na strojích a zařízeních v prostoru, ve kterém může vzniknout nebezpečná koncentrace, lze provádět pouze na strojích a zařízeních, které nemohou být z daného prostoru odstraněny. Z prostoru, strojů a zařízení je nutné odstranit hořlavé prachy, zabránit unikání prachů do prostoru, do strojů a zařízení a měřit koncentraci výbušných prachů v ovzduší před zahájením svařování a v jeho průběhu. Odst. 14: Svařování lze provádět pouze na strojích a zařízeních, které jsou blokovány proti nežádoucímu spuštění. Odst. 15: Náhrada přívodu čerstvého vzduchu přívodem kyslíku je nepřípustná. Odst. 16: V prostorech, kde se mohou vyskytovat hořlavé plyny, páry nebo prachy, se neumisťují tlakové lahve s plyny pro svařování či vyvíječe acetylenu a zdroje proudu elektrické energie ke svářečským pracím. Při každém opuštění těchto prostorů se z prostorů odstraňují hořáky a přívodní hadice plynů pro svařování. Odst. 17: S nádobami, potrubími a zařízeními, u kterých se nedá spolehlivě zjistit, zda jejich obsah není požárně nebezpečný, se postupuje tak, jako by požárně nebezpečný byl. Odst. 18: Hrozí-li nebezpečí stažení svařovacích vodičů nebo hadic, upevňují se tyto k pevné konstrukci nebo k jinému vhodnému pevnému zařízení. Odst. 19: Účastní-li se svařování více osob, stanoví se předem způsob vzájemného dorozumívání. Odst. 20: Svářeč dává pokyn k zapnutí svařovacího zdroje, popřípadě obvodu až poté, kdy je připraven začít práci a zaujal pracovní polohu. (§ 5 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Podmínky před zahájením svařování Před zahájením svařování se: a) stanoví a vyhodnotí možné požární nebezpečí ve vztahu k druhu svařování, stavu svářečského pracoviště a přilehlých prostorů, použitých zařízení a materiálů a reaguje se na ně v požárně bezpečnostních opatřeních, b) vymezí oprávnění a povinnosti osob k zajištění požární bezpečnosti při zahájení svařování, v jeho průběhu, při přerušení svařování a po jeho skončení, c) stanoví požadavky na účastníky svařování vyžadujících zvláštní požárně bezpečnostní opatření a na osoby provádějící požární dohled, včetně intervalů pro výkon tohoto dohledu při přerušení a po skončení svařování, pokud není požární dohled nepřetržitý (§ 4 odst. 1 a 2, příloha č. 1), d) stanoví požadavky pro bezpečný pobyt a pohyb osob včetně zákazů, e) zabezpečí volné únikové cesty včetně přístupu k nim, f) určí provozní podmínky technických zařízení a technologického procesu, včetně podmínek případných odstávek zařízení nebo omezení provozu, g) stanoví další opatření s ohledem na druh činnosti, případně specifické riziko svářečského pracoviště. (§ 3 odst. 4 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Kdy nesmí být svařování zahájeno Svařování se nesmí zahájit, jestliže: a) nejsou stanovena požárně bezpečnostní opatření s ohledem na druh a místo těchto prací, b) svářeč a pracovníci zúčastnění na svařování a souvisejících činnostech nejsou prokazatelně seznámeni s podmínkami požární bezpečnosti, c) nejsou splněny podmínky požární bezpečnosti, d) svářeč na svářečském pracovišti nemůže prokázat svou odbornou způsobilost ke svařování doklady odpovídajícími normovým požadavkům nebo normativním dokumentům dle ČSN EN 45020 nebo vydanými v rámci oprávnění certifikačního orgánu akreditovaného v ČR; v případě, že není pro určitý druh svařování těmito předpisy odborná způsobilost stanovena, pak oprávněním odpovídajícím návodům výrobce nebo dovozce zařízení. (§ 3 odst. 10 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Povolení ke svařování a zvláštní požárně bezpečnostní opatření Odst. 2: Pro svařování vyžadující zvláštní požárně bezpečnostní opatření se jejich zajištění prokazuje písemně. Přitom se vychází i z požadavků vyplývajících ze zákona a předpisů o požární ochraně. Hodnoty teplot některých možných zdrojů zapálení při svařování jsou uvedeny v příloze č. 2 tabulce 1. Rozsah zvláštních požárně bezpečnostních opatření je uveden v příloze č. 1. Odst. 9: Při svařování vyžadujícím zvláštní požárně bezpečnostní opatření je nutná účast nejméně dvou osob včetně svářeče. Obsadit pracoviště jednou osobou lze pouze tehdy, jedná-li se o svařování, kdy svářeč je schopen všechny úkony spojené s vlastním svařováním i požárně bezpečnostními opatřeními sám obsáhnout. Odst. 6: Provádí-li se svařování, které vyžaduje zvláštní požárně bezpečnostní opatření opakovaně a na stavebně či konstrukčně obdobných svářečských pracovištích, pro které lze stanovit tato požárně bezpečnostní opatření jednotně, může se tak učinit v příslušném pracovním nebo technologickém postupu. (§ 3 odst. 2, 9 a 6 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Svářeči a lékařské prohlídky zaměstnanců Na základě ustanovení přílohy 2 část I. článek 6.3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí svářeči elektrickým obloukem (s ohledem na inhalační expozici), podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Příloha 2 část I. článek 6.3 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Požární dohled a podmínky po skončení svařování Odst. 1: Po skončení svařování vyžadujícího zvláštní požárně bezpečnostní opatření se v rámci požárního dohledu zkontroluje požární bezpečnost svářečského pracoviště i přilehlých prostorů a zajistí se požární dohled ve stanovených intervalech (příloha č. 1). Intervaly se stanoví se zřetelem na základní, případně specifické riziko svářečského pracoviště. Nejkratší doba požárního dohledu je 8 hodin. V odůvodněných případech, zejména při tepelném dělení kovů a u členitých prostorů, je třeba při stanovování doby, po kterou je třeba požární dohled provádět, přihlédnout k možnosti vzniku požáru i po 8 hodinách. Odst. 2: Požární dohled je vykonáván osobou k tomu předem určenou s písemně stanovenými právy a povinnostmi při tomto dohledu. Požární dohled je vykonáván v průběhu svařování nepřetržitě. Při přerušení svařování nebo po jeho skončení se požární dohled vykonává po určenou dobu nepřetržitě nebo vzhledem k charakteru prací a prostoru po určenou dobu v intervalech stanovených zvláštními požárně bezpečnostními opatřeními. Odst. 3: Požární dohled po skončení svařování není nutné vykonávat: a) jsou-li svářečská pracoviště a přilehlé prostory vybaveny provozuschopnou elektrickou požární signalizací a stabilním hasicím zařízením. Jsou-li tyto prostory vybaveny pouze elektrickou požární signalizací, lze od požárního dohledu upustit jen v případě, že na místě bude osoba schopná provést prvotní hasební zásah, b) na stálých svářečských pracovištích v případě, že před skončením svařování nemohlo dojít ke kontaktu žhavých částic s hořlavými látkami a po vypnutí technologie nedojde ke kontaktu hořlavých látek se zdrojem zapálení. (§ 4 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Nahřívání živic v tavných nádobách Odst. 1: Živice lze nahřívat pouze v tavných nádobách, které jsou k tomu určeny výrobcem nebo dovozcem. Odst. 10: V blízkosti tavné nádoby se umístí nejméně dva přenosné hasicí přístroje práškové s hmotností hasební látky jednoho přístroje nejméně 5 kg, popřípadě jiné prostředky pro uhašení ohně. (§ 12 odst. 1 a 10 vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Těhotné zaměstnankyně Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu mají právním předpisem zakázány některé práce a také výkon práce na některých pracovištích. Bližší zásady jsou uvedeny ve speciálním právním předpise-vyhláškou č. 180/2015 Sb., vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích. (Vyhláška č. 180/2015 Sb.)

Těhotné zaměstnankyně Zaměstnavatel je povinen: a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, h) jestliže při práci přichází v úvahu expozice rizikovým faktorům poškozujícím plod v těle matky, informovat o tom zaměstnankyně. Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství, kojení nebo na jejich zdraví a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika psychické a fyzické únavy a jiných druhů psychické a fyzické zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví dítěte. (§ 103 odst. 1 písm. a) a h) ZP)

Vyžadování informací od zaměstnance Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem uvedeným v § 3. Nesmí vyžadovat informace zejména o: a) těhotenství, b) rodinných a majetkových poměrech, c) sexuální orientaci, d) původu, e) členství v odborové organizaci, f) členství v politických stranách nebo hnutích, g) příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti, h) trestněprávní bezúhonnosti; to, s výjimkou písmen c), d), e), f) a g), neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím třetích osob. (§ 316 odst. 4 ZP)

Těhotná zaměstnankyně a práce přesčas Zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas. (§ 241 odst. 3 ZP)

Zaměstnankyni která kojí Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení. (§ 242 odst. 1 ZP)

Převedení těhotné zaměstnankyně na jinou práci - Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci: c) koná-li těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu práci, kterou nesmějí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství, g) požádá-li o to těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v noci. (§ 41 odst. 1 písm. c) a g) ZP)

Těhotná zaměstnankyně a zakázané práce Odst. 1: Koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. Odst. 2: Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro zaměstnankyni-matku do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnankyni, která kojí. (§ 239 odst. 1 a 2 ZP)

Práce a pracoviště zakázané těhotným zaměstnankyním Vyhláška č. 180/2015 Sb., vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích, ve svých ustanoveních (v § 2, v § 3, v § 4, a v § 6) upřesňuje práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu. (Vyhláška č. 180/2015 Sb.)

Vyhrazená technická zařízení Vyhrazená technická zařízení jsou zařízení, se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Vyhrazená technická zařízení jsou: 1. Elektrická technická zařízení (vyhláška č. 73/2010 Sb., vyhláška č. 50/1978 Sb. a příloha 2 část II. čl. 7 vyhláška č. 79/2013 Sb.). 2. Tlaková technická zařízení (vyhláška č. 18/1979 Sb., NV č. 101/2005 Sb., vyhláška č. 91/1993 Sb. a příloha 2 část II. čl. 7 vyhláška č. 79/2013 Sb.). 3. Zdvihací technická zařízení (vyhláška č. 19/1979 Sb., příloha 2 NV č. 378/2001 Sb. a příloha 2 část II. čl. 3 vyhláška č. 79/2013 Sb.). 4. Plynová technická zařízení (vyhláška č. 21/1979 Sb., vyhláška č. 85/1978 Sb., NV č. 101/2005 Sb., vyhláška č. 91/1993 Sb.). (§ 6b odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb.)

Státní odborný dozor Organizace státního odborného dozoru podle § 1 při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení: a) podávají odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, b) ve stanovených případech provádějí prohlídky, řídí a vyhodnocují zkoušky, kterými osvědčují, zda vyhrazená technická zařízení a materiály použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů o zajištění bezpečnosti technických zařízení; ve stanovených případech potvrzují úspěšné výsledky zkoušek, c) ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění, d) prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení. (§ 6a odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb.)

Vyhrazená technická zařízení Odst. 1: Vyhrazenými technickými zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Odst. 2: Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních. (§ 6b zákona č. 174/1968 Sb.)

Vyhrazená technická zařízení Odst. 1: Organizace a podnikající fyzické osoby: a) zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona, b) mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona, jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění podle § 6a odst. 1 písm. c), c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé, a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení. Odst. 2: Předpoklady odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob jsou potřebné technické vybavení a odborná způsobilost jejich pracovníků. Odst. 3: Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odstavce 1 písm. c) jsou: a) dosažení věku 18 let, b) zdravotní způsobilost podle zvláštních předpisů, c) předepsaná kvalifikace, d) doba praxe v oboru, e) osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d), provádějí-li revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení - kotlů. Odst. 4: Osvědčení k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydané organizací státního odborného dozoru má platnost pět let ode dne vydání. (§ 6c odst. 1 až 4 zákona č. 174/1968 Sb.)

Elektrická technická zařízení Odst. 1: Zařízeními jsou zařízení: a) pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické instalace, b) určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. Odst. 2: Zařazení zařízení do tříd a skupin je uvedeno v příloze č. 1 k této vyhlášce. (§ 2 vyhlášky č. 73/2010 Sb.)

Odborná způsobilost v elektrotechnice Vyhláška stanoví stupně odborné způsobilosti (dále jen "kvalifikace") pracovníků, kteří se zabývají obsluhou elektrických zařízení nebo prací na nich (dále jen "činnost"), projektováním těchto zařízení, řízením činnosti nebo projektování elektrických zařízení v organizacích, které vyrábějí, montují, provozují nebo projektují elektrická zařízení, nebo provádějí na elektrických zařízeních činnost dodavatelským způsobem; dále stanoví podmínky pro získání kvalifikace a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s kvalifikací. (§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci seznámení Odst. 1: Pracovníci seznámení jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s předpisy o zacházení s elektrickými zařízeními a upozorněni na možné ohrožení těmito zařízeními. Odst. 2: Seznámení a upozornění podle odstavce 1 provede organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti a pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky seznámenými. (§ 3 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci poučení Odst. 1: Pracovníci poučení jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školeni v této činnosti, upozorněni na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámeni s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem. Odst. 2: Organizace je povinna stanovit obsah seznámení a dobu školení s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou mají pracovníci uvedení v odstavci 1 vykonávat, a zajistit ověřování znalostí těchto pracovníků ve lhůtách, které předem určí. Odst. 3: Seznámení, školení, upozornění a ověření znalostí podle odstavců 1 a 2 provede pro obsluhu elektrických zařízení organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti, a půjde-li o práci na elektrických zařízeních, pracovník s některou z kvalifikací uvedených v § 5 až 9; pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky poučenými. (§ 4 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci znalí Pracovníci znalí jsou ti, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze 2 a po zaškolení složili zkoušku v rozsahu stanoveném v § 14 odst. 1 vyhlášky. (§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci pro samostatnou činnost Pracovníci pro samostatnou činnost jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v § 5 odst. 1, b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1, c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v § 14 odst. 1 vyhlášky znalosti potřebné pro samostatnou činnost. (§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci pro řízení činnosti Pracovníci pro řízení činnosti jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v § 6 odst. 1 nebo v § 5 odst. 1, b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1, c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v § 14 odst. 1 znalosti potřebné pro řízení činnosti. (§ 7 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelsky a pro řízení provozu Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v § 7 odst. 1 nebo v § 6 odst. 1, b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1, c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v § 14 odst. 1 znalosti potřebné pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem. (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci pro provádění revizí Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici") jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v přílohách 1 a 2, praxi uvedenou v příloze 1 a na žádost organizace složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru. (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Pracovníci pro samostatné projektování a řízení projektování Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování jsou ti, kteří mají odborné vzdělání a praxi určené zvláštními předpisy a složili zkoušku ze znalosti předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a z předpisů souvisejících s projektováním. (§ 10 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Zdravotní způsobilost zaměstnanců pracujících na elektrických zařízeních Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanci vykonávající obsluhu a opravy vysokonapěťových elektrických zařízení a práce na elektrických zařízeních podle jiného právního předpisu, podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Příloha 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Tlaková technická zařízení Vyhrazená tlaková zařízení ve smyslu § 4 písm. d) až g) zákona (dále jen "zařízení") jsou: a) parní a kapalinové kotle (dále jen "kotle"), jejichž konstrukční přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto přetlaku, b) tlakové nádoby stabilní (dále jen "tlakové nádoby"), jejichž nejvyšší pracovní přetlak přesahuje 0,07 MPa a které obsahují plyny, páry nebo žíravé, jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě nebo jakékoliv kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,07 MPa, c) kovové tlakové nádoby k dopravě plynů (dále jen "nádoby na plyny"), jejichž kritická teplota je nižší než +50 stupňů C, nebo plynů, u nichž při teplotě +50 stupňů C je absolutní tlak (tenze par) vyšší než 0,3 MPa. (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 18/1979 Sb.)

Topiči kotlů Odst. 1: Kotel je dovoleno provozovat jen tehdy, je-li jeho obsluhou pověřen odborně způsobilý pracovník (dále jen "topič"), jemuž byl po úspěšně vykonané základní zkoušce vydán topičský průkaz příslušným inspektorátem bezpečnosti práce (dále jen "inspektorát"). Základní zkouška opravňuje k samostatné obsluze kotlů 4. třídy. Odst. 2: K samostatné obsluze kotlů 1. a 3. třídy nebo kotlů na jiné než v topičském průkaze uvedené palivo je nutno složit příslušnou doplňkovou zkoušku. Odst. 3: Poruší-li topič závažným způsobem své povinnosti, může mu inspektorát topičský průkaz odejmout. Odst. 4: Neobsluhuje-li topič po dobu 5 let kotel, pozbývá jeho topičský průkaz platnosti. Odst. 5: Opětovné získání průkazu je podmíněno vykonáním nové základní zkoušky. Odst. 6: Topičského průkazu není třeba k obsluze kotlů 4. třídy: a) plně automatizovaných s jmenovitým množství vyráběné páry do 0,5 t/h, b) plně automatizovaných kapalinových s tepelným výkonem do 0,35 MW, c) s konstrukčním přetlakem do 0,3 MPa a o objemu do 100 litrů, d) průtočných o objemu do 100 litrů. Topiči těchto kotlů musí být o jejich obsluze poučeni a v ní zacvičeni, o čemž musí provozovatel pořídit zápis. (§ 11 vyhlášky č. 18/1979 Sb.)

Zdravotní způsobilost zaměstnanců obsluhující tlakové nádoby a kotle Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 7 vyhl. č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanci vykonávající opravy tlakových nádob a kotlů, obsluha kotlů s výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, obsluha tlakových nádob stabilních a tlakových stanic technických plynů, obsluha a opravy turbokompresorů, chladicích zařízení nad 40 000 kcal (136 360 kJ), podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Příloha 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Zdvihací technická zařízení Odst. 1: Vyhrazená zdvihací zařízení ve smyslu § 4 písm. d) až g) zákona (dále jen "zařízení") JSOU tato zařízení s motorickým pohonem: a) zdvihadla a pojízdná zdvihadla o nosnosti nad 5000 kg (kladkostroje, kočky apod.), b) jeřáby o nosnosti nad 5000 kg, c) pohyblivé pracovní plošiny s výškou zdvihu nad 3 m, d) stavební výtahy s výškou zdvihu nad 3 m, jimiž se dopravují také osoby, e) výtahy, které jsou trvalou součástí staveb o nosnosti nad 100 kg a s výškou zdvihu nad 2 m, f) regálové zakladače se svisle pohyblivými stanovišti obsluhy. Odst. 2: Zařízeními podle této vyhlášky NEJSOU: a) vrátky, b) zdvižné vozíky, c) stabilní konstrukce, na nichž jsou umístěna zdvihadla, pojízdná zdvihadla a jeřáby, d) zdvihací zařízení, konstruovaná a sestavená výlučně pro montážní účely (montážní stožáry, ramena, nástavby apod.), e) závěsné dopravníky, f) nakladače, g) zdvihací čela nákladních automobilů, h) mechanické rampy, i) plošiny pro zdvihání automobilů, j) výsuvné žebříky, k) prostředky pro vázání, zavěšení a uchopení břemen, které nejsou trvalou součástí zařízení, l) pomocná (jednoúčelová) manipulační zařízení, která jsou součástí technologických linek strojů. (§ 2 vyhlášky č. 19/1979 Sb.)

Plynová technická zařízení Vyhrazená plynová zařízení ve smyslu § 4 písm. d) až g) zákona (dále jen "zařízení") jsou zařízení pro: a) výrobu a úpravu plynů, b) skladování a přepravu plynů, c) plnění nádob plyny, včetně tlakových stanic, d) zkapalňování a odpařování plynů, e) zvyšování a snižování tlaku plynů, f) rozvod plynů, g) spotřebu plynů spalováním. (§ 2 vyhlášky č. 21/1979 Sb.)

Odborná způsobilost k obsluze a montáži plynových zařízení Odst. 1: Pracovníci pověření obsluhou zařízení musí být provozovatelskou organizací (dále jen "provozovatel") seznámeni s předpisy pro obsluhu a se souvisejícími bezpečnostními předpisy, s požárním řádem, poplachovými směrnicemi a musí být zaškoleni v obsluze těchto zařízení. Před pověřením samostatnou obsluhou zařízení musí být provozovatelem přezkoušeni. Odst. 2: Provozovatel je povinen určit obsah seznámení a délku (osnovu) zaškolení s ohledem na charakter a rozsah vykonávané činnosti na daném druhu zařízení a ověřovat znalosti pracovníků uvedených v odstavci 1 revizním technikem, který má platné osvědčení odborné způsobilosti příslušného druhu a rozsahu jednou za tři roky. Odst. 3: Zkoušky a přezkušování revizním technikem se nepožadují pro obsluhu plynového zařízení uvedeného v § 2 písm. g), jehož celkový výkon je nižší než 50 kW. (§ 5 vyhlášky č. 21/1979 Sb.)

Kontrola plynového zařízení Odst. 1: Kontrolou zařízení je posouzení, zda stav provozovaného zařízení odpovídá požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení a požadavkům požární ochrany. Odst. 2: Kontrolou zařízení pověří organizace pracovníka, který prokazatelně ovládá bezpečnostní předpisy pro obsluhu kontrolovaného zařízení, bezpečnostní předpisy související, požární řád a poplachové směrnice a který je zaškolen v obsluze zařízení. Odst. 3: O kontrole zařízení provede pověřený pracovník záznam do provozního deníku, který obsahuje: a) jméno a příjmení pracovníka, který kontrolu provedl, b) datum kontroly, c) rozsah kontroly, d) zjištěné závady a návrhy na jejich odstranění, e) podpis pracovníka, který kontrolu provedl. Odst. 4: Kontrola zařízení se uskuteční jednou za rok; v případě, že technický stav zařízení nebo provozní zkušenosti vyžadují častější kontroly, nařídí vedoucí organizace jejich provádění v kratších termínech. (§ 3 vyhlášky č. 85/1978 Sb.)

Revize plynového zařízení Odst. 1: Revize zařízení jsou výchozí (§ 6) a provozní (§ 8); rozumí se jimi celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, popřípadě i měřením zjišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí a posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Odst. 2: Jestliže je součástí zařízení i zařízení elektrické, tlakové, zdvihací nebo jiné, prověří se při revizi celého zařízení, zda u těchto zařízení byla provedena revize podle zvláštních předpisů. Ve zprávě o revizi zařízení se o tom učiní záznam. Odst. 3: Pro provádění revizí je organizace, která zařízení provozuje, povinna vypracovat harmonogram revizí nejméně na tříleté období a upravovat je podle provozních zkušeností a technického stavu zařízení. (§ 4 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 85/1978 Sb.)

Plynová zařízení a zdravotní způsobilost Pro obsluhu plynových zařízení není stanoven žádným právním předpisem požadavek na zvláštní zdravotní způsobilost. (Autor Z. Šenk)

Nízkotlaká kotelna Čl. 12.1: Nízkotlakou kotelnou se rozumí objekt nebo část objektu, kde je umístěn alespoň jeden parní kotel s nejvyšším dovoleným přetlakem do 0,5 bar nebo teplovodní kotel s nejvyšší dovolenou teplotou do 110 st. C, s jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším nebo kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větších než 100 kW, popřípadě další provozně související zařízení (dále jen "kotelna"). Kotelna se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů nad 3,5 MW musí být zřízena v samostatném objektu nebo samostatné části objektu. Čl. 12.2: Prostory kotelny a prostory související musejí být účinně větrány. Do prostorů, kde jsou umístěny kotle, musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu potřebný pro spalování a větrání neuzavíratelným otvorem u podlahy kotelen. Odvod vzduchu z kotelen musí být zajištěn alespoň jedním otvorem u stropu kotelen, popřípadě odváděcím potrubím do venkovního prostoru tak, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a nebyla negativně ovlivňována funkce hořáků a odvodů spalin. Nucené větrání kotelen, ve kterých jsou umístěny kotle s přirozeným tahem, nesmí být podtlakové. Čl. 12.3: Pro kotelny musí být písemně zpracován provozní řád kotelny, který musí obsahovat předepsané náležitosti a být v kotelně trvale k dispozici. Provozní řád obsahuje zejména: a) popis zařízení kotelny a způsob obsluhy včetně způsobu zajištění signalizace do místa trvalého pracoviště při občasné obsluze, b) způsob zajištění a vybavení kotelny (kotlů) ochrannými bezpečnostními systémy, bezpečnostní výstrojí, signalizací a regulací včetně stanovení způsobu a lhůt jejich kontrol a funkčních zkoušek, c) způsob a rozsah údržby kotlů, zejména řídících systémů a lhůt čištění kotlů a termíny a rozsah odborných prohlídek kotelen s ohledem na používané topné médium, zařízení a vybavení kotelny (kotlů), d) počet a provedení únikových cest a východů dle zvláštních právních předpisů, e) povinnosti obsluhy kotelny, f) určení osoby pověřené vedením provozního deníku kotelny, ve kterém jsou vedeny a ve stanovených lhůtách aktualizovány údaje stanovené provozním řádem kotelny, g) způsob vedení zápisů do provozního deníku, h) stanovení způsobu a lhůt zjišťování přítomnosti oxidu uhelnatého. Čl. 12.4: Odborné prohlídky kotelny musí být prováděny nejméně jednou za 12 měsíců, pokud není v provozním řádu stanoveno jinak, odborně způsobilou osobou, která o provedené odborné prohlídce zpracuje zápis. Čl. 12.5: Na vstupu do kotelny musí být umístěna značka se zákazem vstupu nepovolaným osobám. (Příloha čl. 12.1 až 12.5 NV č. 101/2005 Sb.)

Větrání kotelny Odst. 1: Prostory kotelen a prostory související s provozem kotelen musí být účinně větrány. Do prostorů, kde jsou umístěny kotle, musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu potřebný pro spalování a větrání neuzavíratelným otvorem u podlahy kotelen. Odst. 2: Odvod vzduchu z kotelen musí být zajištěn alespoň jedním otvorem u stropu kotelen, popřípadě odváděcím potrubím do venkovního prostoru tak, aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu a nebyla negativně ovlivňována funkce hořáků a odvodů spalin. Odst. 3: Nucené větrání kotelen, ve kterých jsou umístěny kotle s přirozeným tahem, nesmí být podtlakové. (§ 6 vyhlášky č. 91/1993 Sb.)

Nouzové osvětlení kotelny Odst. 1: U kotelen s půdorysnou plochou větší než 150 m2 s trvalou obsluhou musí být instalováno nouzové osvětlení: a) přední stěny kotlů, b) tlakoměrů, tahoměrů, vodoznaků, výškoměrů a nálevky a přetlakového zařízení parního kotle, c) prostoru pro odpopelňování, d) prostoru plynového hospodářství, e) prostoru zauhlovacího zařízení, f) prostoru provozní nádrže na kapalné palivo, g) místa, kde je rozdělovač páry nebo teplé vody, h) po celé délce únikových cest z těchto kotelen. Odst. 2: Nouzové osvětlení podle odstavce 1 písm. a) až g) není nutné u kotlů, u kterých dojde při výpadku elektrické energie k jejich automatickému odstavení z provozu, a u kotlů bez trvalé obsluhy. Odst. 3: Pracovníci obsluhy musí mít ruční svítilnu v použitelném stavu. Odst. 4: Pro práci v kotlích se používají svítidla na bezpečné napětí. (§ 7 vyhlášky č. 91/1993 Sb.)

Povinnosti provozovatele kotelny Provozovatel je povinen: a) zajistit provoz kotelního zařízení v souladu s provozním řádem, b) provádět preventivní a provozní údržbu kotelen a kontroly činnosti topičů, c) zajistit, aby únikové cesty byly trvale volné a použitelné, d) dozírat, aby se v kotelnách nekonaly práce, které nesouvisejí s jejich provozem a údržbou, a aby se v nich nezdržovaly nepovolané osoby, e) zajistit obsluhu kotlů odborně způsobilými pracovníky (dále jen "topiči"), f) zajistit praktický zácvik, zkoušky a ověření znalostí topičů, g) zajistit OOPP, zajistit jejich řádnou údržbu a výměnu ve stanovených lhůtách, seznámit topiče s používáním těchto prostředků a jejich používání vyžadovat a soustavně kontrolovat, h) zajistit stanovené lékařské prohlídky topičů, i) označit dveře do kotelen bezpečnostní tabulkou s nápisem "Kotelna - Nepovolaným vstup zakázán", popřípadě dalšími bezpečnostními nápisy, j) odstraňovat závady a nedostatky zjištěné při odborných prohlídkách kotelen a při revizích, k) zjišťovat přítomnost oxidu uhelnatého ve lhůtách a způsobem stanoveným provozním řádem, l) uschovat provozní deník a zápisy o odborných prohlídkách kotelny po dobu nejméně tří let. (§ 12 vyhlášky č. 91/1993 Sb.)

Provozní deník Odst. 1: V každé kotelně musí být veden provozní deník. Odst. 2: Do provozního deníku se zapisují údaje v rozsahu a lhůtách stanovených provozním řádem. (§ 13 vyhlášky č. 91/1993 Sb.)

Povinnosti topičů Topiči jsou povinni: a) udržovat obsluhované kotelní zařízení v bezpečném stavu, b) dodržovat provozní řád a návody k obsluze kotelních zařízení, c) neprodleně ohlásit provozovateli každou poruchu, závadu nebo neobvyklý jev při provozu kotlů a při nebezpečí z prodlení ihned odstavit kotel z provozu, d) trvale udržovat pořádek a čistotu v kotelnách a dbát, aby se v nich nezdržovaly nepovolané osoby, e) při vícesměnném provozu po ukončení směny předat kotelní zařízení svému nástupci, f) neprodleně hlásit provozovateli okolnosti, které jim podstatně ztěžují obsluhu kotlů (např. náhlou nevolnost), g) podrobit se lékařským prohlídkám stanoveným zvláštními předpisy, h) zapisovat do provozního deníku údaje uvedené v § 13 odst. 2. (§ 15 vyhlášky č. 91/1993 Sb.)

Topič a zdravotní způsobilost Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanci vykonávající opravy tlakových nádob a kotlů, obsluha kotlů s výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Interval prohlídek je stanoven po 4 (pro zaměstnance do 50 let věku) a po 2 letech (pro zaměstnance starší 50 let). (Příloha 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Chov zvířat Odst. 1: Zaměstnavatel stanoví pracovní postupy a organizuje práci při chovu zvířat tak, aby byla věnována zvýšená pozornost zvířatům: a) při havarijních situacích a situacích doprovázených hlukem nebo jinými negativními podněty, b) novým nebo přicházejícím do dosud nepoznaného prostředí, c) sestavovaným do skupin z jedinců, kteří na sebe nejsou navyklí, d) poraněným nebo postiženým následky poranění nebo nakaženým infekčními nebo přenosnými nemocemi, e) v době říje, f) u nichž se mohou projevit obranné reakce, protože pečují o svá mláďata. Odst. 2: Zaměstnavatel v situacích uvedených v odstavci 1 zajistí, aby před manipulací se zvířaty byly vhodně zabezpečeny a upraveny prostory pro zvířata tak, aby se snížila možná rizika chovu. Zaměstnavatel zajistí odpovídající počet zaměstnanců, jejich vybavení potřebnými pracovními pomůckami odpovídajícími dané nebo očekávané situaci a stanoví konkrétní postup práce. (§ 2 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov zvířat Odst. 1: Při chovu zvířat zaměstnavatel zajišťuje zejména dodržování stanoveného denního režimu, klidu, pořádku, čistoty a dostatečné větrání objektů určených pro chov zvířat. Do objektů určených pro chov zvířat mohou zaměstnanci a další osoby vstupovat a zdržovat se tam pouze se souhlasem nebo vědomím zaměstnavatele; zaměstnavatel přitom zajistí dodržování zákazu kouření a zákazu vstupu s otevřeným ohněm. Odst. 2: Venkovní prostory určené pro chov zvířat, například pastviny a výběhy, musí být zabezpečeny tak, aby nedocházelo k nežádoucím únikům zvířat. (§ 3 NV č. 27/2002 Sb.)

Pracovní postupy a organizuje práci při chovu zvířat Zaměstnavatel dále stanoví pracovní postupy a organizuje práci při chovu zvířat tak, aby: a) se zvířaty bylo zacházeno klidně a rozhodně a aby nebyla drážděna a týrána, b) vedení a zavádění velkých hospodářských zvířat, s výjimkou koní, zaměstnanec prováděl pomocí ohlávky opatřené vodicím řemenem, vodicí šňůrou nebo tyčí; vodicí šňůru nebo vodicí řemen nesmí mít zaměstnanec omotán kolem ruky a k vedení a zavádění nesmí být používáno řetězu, c) při nahánění velkých zvířat, pokud se provádí pomocí naháněcích uliček a zábran, byl zaměstnanec vždy za ohrazením nebo za zábranou, d) zaměstnanec přistupoval k velkým zvířatům až po upozornění hlasem, k ležícímu zvířeti vstupoval vždy se zvýšenou opatrností a při ošetřování nemocného nebo poraněného zvířete a tam, kde je známo, že se jedná o zvíře nebezpečné nebo které se jako nebezpečné projevuje, byl jištěn zpravidla dalším zaměstnancem, e) čištění a přivazování zvířat zaměstnanec prováděl vždy z té strany, kde je minimální nebezpečí jeho přiražení nebo přitisknutí zvířetem, f) při provádění speciálních úkonů, například veterinárních zákroků, inseminace, odrohování, strouhání paznehtů a kování, které provádí odborně způsobilá osoba, byl na pracovišti potřebný počet dalších zaměstnanců a aby při provádění zvláštních úkonů u neklidných zvířat byly použity prostředky k fixaci zvířete, například fixační klec nebo podání zklidňujícího preparátu odborně způsobilou osobou, g) zvířata, která svým chováním ohrožují bezpečnost osob nebo ostatních zvířat, byla vyřazena z chovu; jedná-li se o zvířata chovatelsky cenná, musí být provedena namísto vyřazení taková opatření, která možnost ohrožení snižují, například určením zkušeného ošetřujícího zaměstnance, který je dostatečně seznámen s rizikovým chováním zvířete. (§ 4 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov koní Čl. 1: Při chovu koní je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika: a) kopnutí, zejména od zadních končetin nebo od vzpínajícího se koně, b) pokousání, zejména při nevhodném způsobu krmení a přístupu ke koni, c) přitisknutí, povalení, zavalení, nebo pošlapání, zejména při vstupu do stání nebo boxu, d) povalení, pošlapání, potahání, pokopání nebo uklouznutí, zejména při vedení koně, nebo při vstupu do výběhu nebo na pastvinu nebo při přehánění, e) pádu z koně při jízdě na koni, kdy současně dochází k ohrožení potaháním, f) zranění v obličeji pohozením hlavy koně, odření od sedla, odření rukou od otěží a krku koně Čl. 8: Při tréninku koní a při skákání s koněm používá zaměstnanec ochrannou přilbu. Při vedení koně i při jízdě v zástupu se dodržuje rozestup minimálně 3 m. (Příloha 1 čl. 1 a 8 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov skotu Čl. 1. Při chovu skotu je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika: a) kopnutí, zejména od boku zvířete, bodnutí nebo pohmoždění rohem, b) přitisknutí, povalení, zavalení nebo pošlapání, zejména při vstupu na stání nebo do boxu, při pomoci při telení nebo při vstupu k ležícímu zvířeti, c) povalení, pošlapání, pokopání, uklouznutí, zejména při vedení skotu nebo přehánění, d) napadení agresivním býkem, zejména při ošetřování nebo přemísťování, e) zranění způsobené ocasem krávy, zejména očí, při nasazování dojícího zařízení. Čl. 4. Přehánění skotu se provádí zpravidla pomocí zábran. Otevírání vrat nebo branky z volné stáje se provádí tak, aby při každém otevření byl zaměstnanec, který vrata nebo branku otevřel, chráněn. Čl. 7. Při vyhánění plemenného býka z boxu do výběhu se otevírají dveře vždy z vnější strany, směrem do výběru. Zaměstnanec musí mít zajištěn volný průchod tak, aby měl v případě potřeby zajištěnu únikovou cestu. (Příloha 2 čl. 1, 4 a 7 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov prasat Čl. 1: Při chovu prasat je zaměstnanec povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika: a) napadení agresivním kancem, zejména při zapouštění prasnic, b) podražení nohou, napadení nebo pokousání zvířetem, zejména při vážení, nakládání, přehánění nebo práci v kotcích, c) napadení prasnicí, zejména při odstavu selat. (Příloha 3 čl. 1 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov ovcí a koz Čl. 2: Při chovu ovcí a koz je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika: a) potrkání, b) povalení a pošlapání, zejména při splašení stáda, koupání, stříhání nebo při dojení. Čl. 6: Při vyhánění ovcí a koz na pastvu stojí zaměstnanec za otevřenými dveřmi tak, aby ho tyto dveře chránily před tlakem stáda; k pasení ovcí lze používat pouze psy se speciálním výcvikem pro tuto činnost. Čl. 7: U agresivních plemeníků, zejména rohatých plemen, dodržuje ošetřovatel zásadu, neotáčet se ke zvířeti zády; pro bezpečné ovládání je nutné plemeníka opatřit dostatečně silným obojkem nebo ohlávkou, na kterou lze zaklesnout vodicí tyč. (Příloha 3 čl. 2, 6 a 7 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov drůbeže Čl. 1: Při chovu drůbeže je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika podrápání, údery křídly nebo poklování. Při chovu vodní drůbeže je dalším rizikem možnost pádů a uklouznutí zaměstnanců na kluzkém podkladu. Čl. 2: Při použití plavidel na vodních plochách pro chov vodní drůbeže používají zaměstnanci v případě potřeby ochranné prostředky, jako jsou záchranné kruhy nebo záchranné plovací vesty. (Příloha 4 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov ryb Čl. 1: Při chovu ryb je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika poranění o ostré šupiny a ploutve, u dravých ryb o zuby. Čl. 3: Při použití plavidel na vodních plochách pro chov ryb zajistí zaměstnavatel v případě potřeby ochranné prostředky, jako jsou záchranné kruhy nebo záchranné plovací vesty. (Příloha 5 čl. 1 a 3 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov psů Čl. 1: Při chovu psů je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika: a) pokousání, poškrábání nebo povalení, zejména při napadení psem, b) zranění drátěným košem, c) potahání na vodítku, zejména u velkých plemen. Čl. 5: Při ošetřování nemocného psa, očkování nebo jiných speciálních úkonech, je kromě ošetřujícího zaměstnance vždy nezbytná přítomnost dalšího zaměstnance, který psa jistí. (Příloha 6 čl. 1 a 5 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov koní Čl. 1: Při chovu kožešinových zvířat je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na rizika pokousání, poškrábání při napadení zaměstnance zvířetem nebo rizika poškození zraku sekretem zvířete. Čl. 2: Prostory, klece nebo kotce pro chov kožešinových zvířat se řádně zabezpečují před nežádoucím únikem zvířat. Čl. 3: Při ošetřování kožešinových zvířat, jejich očkování nebo dalších úkonech, je kromě ošetřujícího zaměstnance nezbytná přítomnost dalšího zaměstnance; zvířata se jistí nasazením náhubku nebo svázáním čelistí a bezpečnou fixací pomocí fixační klícky, speciálních fixačních pomůcek, například fixačními kleštěmi. Při manipulaci s kožešinovými zvířaty zaměstnanci používají ochranné kožené rukavice, popřípadě speciální fixační klícky nebo jiné pomůcky; při odchytu zvířat z klecí je nutná přítomnost alespoň dvou zaměstnanců. (Příloha 7 NV č. 27/2002 Sb.)

Chov včel Čl. 1: Při chovu včel je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy zejména s ohledem na riziko pobodání. Čl. 2: Zaměstnavatel je povinen vhodnými prostředky, například kouřem, zajistit, by nedocházelo k nadměrnému obtěžování okolí včelami při rojení; při práci se včelami zaměstnanec používá zpravidla včelařskou kuklu nebo závoj a rukavice. Čl. 3: Stálá i mobilní stanoviště včel, která jsou umístěna mimo ohrazené, uzavřené nebo oplocené prostory, musí být na dobře viditelném místě označena bezpečnostními značkami označujícími zákaz vstupu nepovolaným osobám a biologické riziko. Čl. 4: Doprava včel se provádí pouze v pevných úlech nebo zařízeních, jejichž jednotlivé části jsou pevně spojeny; zaměstnanci, kteří dopravu provádějí, jsou vybaveni včelařskou kuklou nebo závojem a rukavicemi. Včelstva se nedopravují s otevřenými česny. Provádí-li se doprava koňským potahem, otevírají se česna na novém stanovišti až tehdy, když je koňský potah v bezpečné vzdálenosti. (Příloha 8 NV č. 27/2002 Sb.)

Kategorizace prací Kategorizace prací musí být zaměstnavatelem zpracována, místně příslušnou hygienickou stanicí schválena a zaměstnavatelem/firmou trvale udržována  aktuální, tzn. je nutné ověřit aktuálnost kategorizace prací ve vztahu k vykonávaným pracovním činnostem. Kategorizace prací je ve vztahu k pracovnělékařským prohlídkám zaměstnanců jedním ze základních ukazatelů pro stanovení period prohlídek zaměstnanců. Dalším rozhodujícím měřítkem rozdělení period pracovnělékařských prohlídek je věk zaměstnance (do 50 roků a nad 50 let věku). (Autor Z. Šenk)

Pracovnělékařské prohlídky Zaměstnavatel je povinen: a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají platný zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze, d) sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým pracovnělékařským prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním, prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. (§ 103 odst. 1 písm. a), c) a d) ZP)

Poskytovatel pracovnělékařských služeb Každý zaměstnavatel musí uzavřít novou nebo upravit stávající smlouvu s poskytovatelem pracovnělékařských služeb (§ 53 až § 60 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách). Ve smlouvě musí být respektována ustanovení shora uvedeného zákona a dále musí být smlouva v souladu s vyhláškou č. 79/2013 Sb. (§ 53 až § 60 zákona č. 373/2011 Sb.)

Rozhodnutí o kategorizaci prací Zaměstnavatel je povinen zaslat kopii písemného vyhotovení pravomocného rozhodnutí vydaného orgánem ochrany veřejného zdraví podle odstavce 2 písm. e) a § 84 odst. 1 písm. w) poskytovateli pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel dále informuje o uložení následné lékařské prohlídky fyzickou osobu, pro kterou byla nařízena, a to i v případě, že již není jeho zaměstnancem; informaci v tomto případě zašle na poslední místo jejího trvalého pobytu, které je mu známo, popřípadě místo bydliště, neměla-li tato fyzická osoba trvalý pobyt na území České republiky. Toto místo sdělí též poskytovateli pracovnělékařských služeb. (§ 82 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb.)

Pracovnělékařské prohlídky a jejich základní rozdělení vstupní lékařská prohlídka (§ 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb.); periodická lékařská prohlídka (§ 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb.); mimořádná lékařská prohlídka (§ 12 vyhlášky č. 79/2013 Sb.); výstupní lékařská prohlídka (§ 13 vyhlášky č. 79/2013 Sb.); následná prohlídka, (§ 14 vyhlášky č. 79/2013 Sb.), tzv. lékařská prohlídka po skončení rizikové práce. Dnem rozhodným pro stanovení termínu periodické prohlídky, je den vydání lékařského posudku, na základě vstupní prohlídky, viz § 11 odst. 6 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 79/2013 Sb. (Autor Z. Šenk)

Vstupní lékařská prohlídka Prohlídka se provádí za účelem zajištění, aby k výkonu práce v podmínkách s předpokládanou zdravotní náročností nebyla zařazena osoba ucházející se o zaměstnání, jejíž zdravotní způsobilost neodpovídá zařazení k předpokládané práci. (Autor Z. Šenk)

Periodické lékařské prohlídky Cílem prohlídek je včasné zjištění změny zdravotního stavu vzniklé v souvislosti se zdravotní náročností vykonávané práce nebo stárnutím organizmu posuzovaného zaměstnance. Základním ukazatelem pro stanovení period pracovnělékařským prohlídek všech zaměstnanců (bez výjimek), je schválená kategorizace prací. Dalším rozhodujícím měřítkem pro rozdělení period pracovnělékařských prohlídek je věk zaměstnance (do 50 roků a nad 50 let věku). (Autor Z. Šenk)

Periodické lékařské prohlídky Tabulka se základním rozdělením zaměstnanců (z pohledu kategorizace prací a věku zaměstnanců) pro periodické prohlídky zaměstnanců: Vyhláška č. 79/2013 Sb. § 11 odst. 1, 2 a odst. 3 Kategorie 1 § 11 odst. 2 písm. a) Kategorie 2 § 11 odst. 2 písm. b) Kategorie 2R § 11 odst. 2 písm. c) Kategorie 3 § 11 odst. 2 písm. c) Kategorie 4 § 11 odst. 2 písm. d) Zaměstnanec DO 50 let 1× za 6 roků 1× za 4 roky 1× za 2 roky 1× za 2 roky 1× za 1 rok Zaměstnanec NAD 50 let 1× za 4 roky 1× za 2 roky 1× za 2 roky 1× za 2 roky 1× za 1 rok Shora uvedené periody prohlídek se vztahují na všechny zaměstnance bez výjimky. Další druhy periodických podmínek jsou stanoveny zaměstnavatelem podle druhu vykonávané práce anebo podle rizikových faktorů působících na zaměstnance. (§ 11 odst. 1, 2 a odst. 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Periodická prohlídka 90 dnů před koncem platnosti posudku Zaměstnanci odpovědní za organizování a zajišťování dodržování period lékařských prohlídek u zaměstnanců, by měli směřovat návštěvy zaměstnanců u poskytovatele pracovnělékařských služeb za účelem provedení pracovnělékařské prohlídky na třetí měsíc před koncem platnosti lékařské prohlídky zaměstnance. Pokud je prohlídka zajišťována až těsně před koncem platnosti lékařského posudku, může dojít ke ztrátě platnosti posudku a zaměstnanec se stává zdravotně nezpůsobilým (nemůže vykonávat svoji práci). Řešením je vytvoření ,,časového polštáře" tak, aby případné problémy při zajišťování lékařských prohlídek zaměstnanců, např. nepřítomnost poskytovatele anebo nemoc zaměstnance těsně před termínem prohlídky byly minimalizovány. Vzorový příklad: Pokud zaměstnanci končí platnost posudku 1. 4., může absolvovat lékařskou prohlídku u poskytovatele pracovnělékařských služeb již na začátku měsíce ledna. Platnost lékařského posudku se začne počítat až od 1. 4., tzn. na další prohlídku může zaměstnanec jít zase v lednu za (2/4 roky - podle periody) a posudek zase začne být účinný od 1. dubna, atd. (Autor Z. Šenk)

Odborná způsobilost zaměstnanců Přehled právních předpisů upravující odbornou způsobilost zaměstnanců: zákon č. 262/2006 Sb., zákon č. 309/2006 Sb., zákon č. 133/1985 Sb., vyhl. č. 246/2001 Sb., vyhl. č. 50/1978 Sb., vyhl. č. 87/2000 Sb., zákon č. 258/2000 Sb., vyhl. č. 18/1979 Sb., vyhl. č. 21/1979 Sb., zákon č. 185/2001 Sb., zákon č. 326/2004 Sb., zákon č. 119/2002 Sb. a zákon č. 77/1988 Sb. (Autor Z. Šenk)

Odborná způsobilost Zaměstnavatel je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. (§ 103 odst. 1 písm. a) ZP)

Složitost, odpovědnost a namáhavost práce Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. (§ 110 odst. 3 ZP)

Návod na používání a pracovní postup pro práci Shora uvedený právní požadavek je nutné použít vždy, když bude zaměstnanec používat (standardně anebo i nahodile) stroj nebo zařízení. Tzn. v případech, kdy na pracovní činnost nedopadá žádná speciální právní úprava, musí být zaměstnanec minimálně seznámen s konkrétním návodem na používání. Dále je (ve většině případů) nutné také zpracovat pracovní postup pro práci se strojem/zařízením, viz § 5 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb. V pracovním postupu se rozvedou bezpečnostní zásady uvedené výrobcem v návodu na používání (zohlední se cílová skupina uživatelů stroje/zařízení, zohlední se místní podmínky na pracovišti a nebo se upřesní bezpečnostní zásady tak, aby byla dodržena nastavená bezpečnostní kultura a závazky zaměstnavatele (firmy) uvedené např. v politice BOZP. (Autor Z. Šenk)

Odborně způsobilá osoba v prevenci rizik (OZO BOZP) Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu. Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou. Odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami. (§ 9 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb.)

Stavební koordinátor Koordinátorem je fyzická nebo právnická osoba určená zadavatelem stavby k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátorem může být určena fyzická osoba, která splňuje stanovené předpoklady odborné způsobilosti (§ 10). Právnická osoba může vykonávat činnost koordinátora, zabezpečí-li její výkon odborně způsobilou fyzickou osobou. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby. (§ 14 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb.)

Zvláštní odborná způsobilost pro obsluhu technických zařízení Na technických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, údržbu, kontrolu nebo opravy, mohou práce a činnosti samostatně vykonávat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci. (§ 11 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Zvláštní odborná způsobilost pro obsluhu technických zařízení Zvláštní právní předpisy k určení profesí vyžadující zvláštní odbornou způsobilost pro obsluhu technických zařízení zatím nebyly vydány, tzn. ustanovení zatím nelze využít, protože prováděcí právní předpisy nebyly vydány. (Autor Z. Šenk)

Odborně způsobilá osoba v PO a technik požární ochrany Odborná způsobilost se ověřuje zkouškou a prokazuje se osvědčením. (§ 72 odst. 5 (první věta) zákona č. 133/1985 Sb.)

Odborně způsobilá osoba v PO a technik požární ochrany Obsah a rozsah odborné přípravy k ověření odborné způsobilosti je stanoven zvlášť pro odborně způsobilé osoby a zvlášť pro techniky požární ochrany. Způsob zajištění odborné přípravy k ověření odborné způsobilosti není předepsán, přičemž se připouští i individuální příprava. (§ 22 odst. 1 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Odborná způsobilost v požární ochraně Odst. 1: Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 nebo 3 jsou povinny zabezpečit pravidelné školení zaměstnanců o požární ochraně a odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek, jakož i preventistů požární ochrany. Odst. 2: Povinnost školení zaměstnanců o požární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě. Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a zvlášť pro ostatní zaměstnance. Odst. 3: Pro fyzické osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, se školení o požární ochraně zabezpečuje, jestliže tyto osoby vykonávají činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 nebo přicházejí do styku s těmito činnostmi. (§ 16 odst. 1 až 3 zákona č. 133/1985 Sb.)

Školení o požární ochraně Podle § 16 a § 16a zákona č. 133/1985 Sb. Provozovaná činnost Vedoucí zaměstnanci Ostatní zaměstnanci Preventivní požární hlídka Preventista požár. ochrany § 4 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb. – Provozované činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím Školení zajišťuje: OZO PO nebo technik PO

(Perioda školení 1× za 3 roky) Školení zajišťuje: Proškolený VZ nebo preventista PO

(Perioda školení 1× za 2 roky) Odbor. přípravu zajišťuje: OZO PO nebo technik PO

(Perioda školení 1× za rok) Odbor. přípravu zajišťuje: OZO PO nebo technik PO

(Perioda školení 1× za rok) § 4 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb. – Provozované činnosti s vysokým požárním nebezpečím Školení zajišťuje: OZO PO nebo technik PO

(Perioda školení 1× za 3 roky) Školení zajišťuje: Technik PO nebo proškolený VZ

(Perioda školení 1× za 2 roky) Odbornou přípravu zajišťuje: OZO PO

(Perioda školení 1× za rok) Odbornou přípravu zajišťuje: OZO PO

(Perioda školení 1× za rok) Legenda: OZO PO – odborně způsobilá osoba v požární ochraně, VZ – vedoucí zaměstnanec

Školení o požární ochraně Odst. 4: Školení o požární ochraně se v případě osob pověřených zabezpečováním požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době zabezpečuje před zahájením jejich činnosti a opakuje se nejméně jednou za rok. Odst. 5: Pro osoby, které vykonávají činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob a nejsou k nim v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, se školení o požární ochraně zabezpečuje v rozsahu školení zaměstnanců. Odst. 6: Školení o požární ochraně pro osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob provozujících činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona, nebo které s těmito činnostmi přicházejí do styku, se zabezpečuje v nezbytném rozsahu a způsobem stanoveným provozovatelem těchto činností v dokumentaci požární ochrany (např. § 36). (§ 16a odst. 4 až 6 zákona č. 133/1985 Sb.)

Odborná způsobilost v elektrotechnice Vyhláška stanoví stupně odborné způsobilosti (dále jen "kvalifikace") pracovníků, kteří se zabývají obsluhou elektrických zařízení nebo prací na nich (dále jen "činnost"), projektováním těchto zařízení, řízením činnosti nebo projektování elektrických zařízení v organizacích, které vyrábějí, montují, provozují nebo projektují elektrická zařízení, nebo provádějí na elektrických zařízeních činnost dodavatelským způsobem; dále stanoví podmínky pro získání kvalifikace a povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s kvalifikací. (§ 1 odst. 1 vyhlášky č. 50/1978 Sb.)

Svářeč Svařování se nesmí zahájit, jestliže: svářeč na svářečském pracovišti nemůže prokázat svou odbornou způsobilost ke svařování doklady odpovídajícími normovým požadavkům nebo normativním dokumentům dle ČSN EN 45020 nebo vydanými v rámci oprávnění certifikačního orgánu akreditovaného v ČR; v případě, že není pro určitý druh svařování těmito předpisy odborná způsobilost stanovena, pak oprávněním odpovídajícím návodům výrobce nebo dovozce zařízení. (§ 3 odst. 10 písm. d) vyhlášky č. 87/2000 Sb.)

Vysoce toxické chemické látky a směsi Právnické osoby a podnikající fyzické osoby smějí nakládat s NCHLS klasifikovanými jako vysoce toxické jen tehdy, jestliže nakládání s těmito NCHLS mají zabezpečeno fyzickou osobou odborně způsobilou podle § 44b odst. 1, nestanoví-li zvláštní právní předpis. Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky může vykonávat i zaměstnanec, kterého fyzická osoba odborně způsobilá prokazatelně zaškolila. Opakované proškolení se provádí nejméně jedenkrát za 2 roky. O školení a proškolení musí být pořízen písemný záznam, který je právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba povinna uchovávat po dobu 3 let. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na provozování speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace (§ 58 zákona). (§ 44a odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb.)

Vysoce toxické NCHLS a odbornost pro nakládání Za fyzické osoby odborně způsobilé pro nakládání s NCHLS klasifikovanými jako vysoce toxické se považují: a) absolventi vysokých škol, kteří 1. získali vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském studijním programu všeobecné lékařství, zubní lékařství nebo stomatologie, farmacie, nebo v akreditovaných magisterských studijních programech v oblasti veterinárního lékařství a hygieny nebo ochrany veřejného zdraví, 2. získali vysokoškolské vzdělání v oblasti oborů chemie, 3. získali vysokoškolské vzdělání v oblasti skupiny učitelských oborů se zaměřením na chemii, nebo 4. získali vysokoškolské vzdělání a mají doklad o absolvování celoživotního vzdělávání v oboru toxikologie, 5. získali vysokoškolské vzdělání v akreditovaném magisterském studijním programu rostlinolékařství nebo ochrana rostlin, popřípadě v rámci programu celoživotního vzdělávání v tomto oboru, b) fyzické osoby, které mají jiné vzdělání, než je uvedeno v písmenu a), a které se podrobily úspěšné zkoušce odborné způsobilosti a mají osvědčení podle odstavce 4 o odborné způsobilosti k nakládání s NCHLS klasifikovanými jako vysoce toxické. (§ 44b odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb.)

Topiči kotlů Kotel je dovoleno provozovat jen tehdy, je-li jeho obsluhou pověřen odborně způsobilý pracovník (dále jen "topič"), jemuž byl po úspěšně vykonané základní zkoušce vydán topičský průkaz příslušným inspektorátem bezpečnosti práce (dále jen "inspektorát"). Základní zkouška opravňuje k samostatné obsluze kotlů 4. třídy. (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 18/1979 Sb.)

Odborná způsobilost k obsluze plynových zařízení Odst. 1: Pracovníci pověření obsluhou zařízení musí být provozovatelskou organizací (dále jen "provozovatel") seznámeni s předpisy pro obsluhu a se souvisejícími bezpečnostními předpisy, s požárním řádem, poplachovými směrnicemi a musí být zaškoleni v obsluze těchto zařízení. Před pověřením samostatnou obsluhou zařízení musí být provozovatelem přezkoušeni. Odst. 2: Provozovatel je povinen určit obsah seznámení a délku (osnovu) zaškolení s ohledem na charakter a rozsah vykonávané činnosti na daném druhu zařízení a ověřovat znalosti pracovníků uvedených v odstavci 1 revizním technikem, který má platné osvědčení odborné způsobilosti příslušného druhu a rozsahu jednou za tři roky. Odst. 3: Zkoušky a přezkušování revizním technikem se nepožadují pro obsluhu plynového zařízení uvedeného v § 2 písm. g), jehož celkový výkon je nižší než 50 kW. (§ 5 vyhlášky č. 21/1979 Sb.)

Pověřená osoba k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů Odst. 1: Nebezpečné vlastnosti odpadů uvedené v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů pod označením kódem HP 1 až HP 3, HP 12, HP 14 a HP 15 hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená ministerstvem, ostatní nebezpečné vlastnosti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu hodnotí právnická osoba nebo fyzická osoba pověřená Ministerstvem zdravotnictví (dále jen "pověřená osoba"). Odst. 2: Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů se uděluje na dobu určitou, nejvýše však na dobu 5 let. Součástí pověření je poskytnutí přihlašovacích údajů pověřené osoby do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí. Doba platnosti pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů se prodlužuje o dalších 5 let, pokud žadatel absolvoval školení podle odstavce 6 písm. c) a předložil ministerstvu a Ministerstvu zdravotnictví osvědčení o absolvování školení. Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví vydají o prodloužení autorizace osvědčení. (§ 7 zákona č. 185/2001 Sb.)

Rostlinolékařská péče a odborná způsobilost pro nakládání s přípravky Na základě ustanovení § 86 zákona č. 326/2004 Sb., musí mít zaměstnanci pro vyjmenované nakládání s chemickými přípravky (při rostlinolékařské péči) zvláštní odbornou způsobilost. (§ 86 zákona č. 326/2004 Sb.)

Používání zbraně a zbrojní průkaz Zbrojní průkaz je veřejná listina, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně nebo střeliva do těchto zbraní v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny zbrojního průkazu a v rozsahu těchto oprávnění k jejich nošení. Doba platnosti zbrojního průkazu je 10 let. Zbrojní průkaz lze vydat podle posudku o zdravotní způsobilosti s dobou platnosti kratší než 10 let. (§ 16 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb.)

Používání zbraně a zdravotní způsobilost zaměstnance K žádosti o vydání zbrojního průkazu je žadatel povinen připojit: posudek o zdravotní způsobilosti vykonávat činnosti podle tohoto zákona, a to podle povahy těchto činností, nejde-li o podání žádosti o vydání zbrojního průkazu podle § 21a. (§ 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb.)

Výbušniny - střelmistr a technický vedoucí odstřelů Odst. 1: Evidence střelmistrovských průkazů vede obvodní báňský úřad, který je vydal; evidenci oprávnění technických vedoucích odstřelů vede Český báňský úřad. Odst. 2: Organizace vede evidenci průkazů a oprávnění střelmistrů a technických vedoucích odstřelů, kteří jsou jejími pracovníky. (§ 44 odst. 1 a 2 zákona č. 72/1988 Sb.)

Používání výbušnin a zdravotní způsobilost zaměstnance Na základě ustanovení přílohy 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb., se musí zaměstnanci nakládající s výbušninami, podrobit periodickým pracovnělékařským prohlídkám. Lhůty prohlídek jsou stanoveny jednotně pro všechny věkové kategorie zaměstnanců - 1x za 2 roky. (Příloha 2 část II. článek 7 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Povinnost zaměstnavatele zajistit zaměstnancům školení o BOZP Zaměstnavatel je povinen: a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Informace a pokyny musí být zajištěny vždy při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů. O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 103 odst. 1 písm. a) a f) ZP)

Školení zaměstnancům o BOZP Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále: a) při změně 1. pracovního zařazení, 2. druhu práce, b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů, c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na BOZP. (§ 103 odst. 2 ZP)

Zaškolení a zaučení zaměstnance Odst. 1: Zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, je zaměstnavatel povinen zaškolit nebo zaučit; zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Odst. 2: Zaměstnavatel je povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce, pokud je to nezbytné. (§ 228 odst. 1 a 2 ZP)

Školení zaměstnanců se zdravotním postižením Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. (§ 103 odst. 5 ZP)

Školení BOZP a povinnosti zaměstnance Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen: a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na BOZP včetně ověření svých znalostí, c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. (§ 106 odst. 4 (druhá věta) písm. a) a c) ZP)

Povinnosti zaměstnanců Zaměstnanci jsou povinni: a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni. (§ 301 písm. a) a c) ZP)

Náležitosti řádného školení Zaměstnavatel je povinen určit: obsah (školení) a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu. (§ 103 odst. 3 ZP)

Konkrétní školení Pokyny k zajištění BOZP jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni. (§ 349 odst. 2 ZP)

Konkrétní školení Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí: udílení vhodných pokynů k zajištění BOZP. (§ 102 odst. 5 písm. j) ZP)

Srozumitelné školení Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. (§ 106 odst. 1 ZP)

Prokazatelné školení Informace a pokyny musí být zajištěny vždy při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů. O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci. (§ 103 odst. 1 (poslední část) ZP)

Povinnost zaměstnance dodržovat předpisy a pokyny Zaměstnanec je povinen: dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. (§ 106 odst. 4 písm. c) ZP)

Kdy školení nelze prohlásit za školení řádné Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. (§ 207 odst. 4 ZP)

Pracovní podmínky zaměstnanců Při vytváření vhodných pracovních podmínek pro zaměstnance musí zaměstnavatel především vycházet z těchto právních a ostatních předpisů: zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce; zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP; NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci; vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých; norma ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny. (Autor Z. Šenk)

Pracoviště, pracovní prostředí a související požadavky Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení rizikům. (§ 102 odst. 1 ZP)

Pracoviště a pracovní prostředí Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby: a) prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, b) pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou, c) prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců měly stanovené rozměry, provedení a vybavení, d) únikové cesty, východy a dopravní komunikace k nim včetně přístupových cest byly stále volné, e) v prostorách uvedených v písmenech a) až d) byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění, f) pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby. (§ 2 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Rizikové faktory mikroklimatických podmínek Odst. 1: Rizikové faktory mikroklimatických podmínek se člení na zátěž teplem a zátěž chladem; chemické faktory se člení na látky a směsi obecně, olovo, prach, karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci a azbest; biologické činitele se člení na skupiny; fyzická zátěž se člení na celkovou fyzickou zátěž, lokální svalovou zátěž, pracovní polohy a ruční manipulaci s břemeny. Odst. 2: Není-li možné při zjišťování a hodnocení rizikových faktorů pracovních podmínek postupovat podle tohoto nařízení, postupuje se podle metody obsažené v české technické normě, která tyto metody obsahuje, při jejímž použití se má za to, že výsledek je co do mezí stanovitelnosti, přesnosti a správnosti prokázaný. Při použití jiné metody než metody obsažené v české technické normě musí být doloženo, že použitá metoda je stejně spolehlivá. Odst. 3: Rizikové faktory hluku, vibrací, neionizujícího záření, optického záření a ionizujícího záření, způsob jejich zjišťování a hodnocení, jejich hygienické limity a podmínky ochrany zdraví zaměstnance při práci exponovaného těmto rizikovým faktorům upravují zvláštní právní předpisy. (§ 2 NV č. 361/2007 Sb.)

Zátěž teplem Odst. 1: Zátěž teplem při práci na pracovišti podle § 3a písm. h) nebo na pracovišti podle § 3a písm. i) se hodnotí podle průměrné operativní teploty (to), kterou se rozumí teplota vypočtená jako časově vážený průměr za efektivní dobu práce, kterou je doba snížená o dobu trvání přestávky na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávku nebo průměr z jednotlivých měřených časových intervalů v průběhu celé osmihodinové nebo delší směny, jde-li o pracoviště s měnícími se teplotami, z teploty vzduchu ta, výsledné teploty kulového teploměru tg, rychlosti proudění vzduchu va a stereoteploty tst. Hodnocení podle průměrné operativní teploty lze za podmínky rychlosti proudění vzduchu va rovné nebo menší než 0,2 m.s-1 nahradit hodnocením podle výsledné teploty kulového teploměru. (§ 3b NV č. 361/2007 Sb.)

Zátěž teplem - Pro účely hodnocení zátěže teplem podle tohoto nařízení vlády se rozumí: h) nevenkovním pracovištěm s neudržovanou teplotou uzavřené pracoviště, přirozeně větrané nebo pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání, i) nevenkovním pracovištěm s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem pracoviště s udržovanou teplotou nezbytnou k vytvoření a udržení standardizovaných tepelně-vlhkostních podmínek pro ochranu výroby, výrobku nebo produktu. (§ 3a písm. h) a i) NV č. 361/2007 Sb.)

Zátěž teplem venku Zátěž teplem na venkovním pracovišti se hodnotí podle výsledné teploty kulového teploměru. Proudění vzduchu a relativní vlhkost se nezohledňují. (§ 3b odst. 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Ztráta tekutin Hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující hygienický limit 1,25 litru. Náhrada ztráty tekutin se poskytuje v rozsahu upraveném v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 6. (§ 4a odst. 1 NV č. 361/2007 Sb.)

Zátěž chladem Odst. 1: Pokud udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nebo korigovaná teplota vzduchu na pracovišti poklesne pod 10 °C, musí být zaměstnanec vybaven pracovním oděvem, který musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu vyjádřených teplotou vnitřního prostředí organizmu 36 až 37 °C. Při poklesu teploty vzduchu na pracovišti na 4 °C a nižší musí být zaměstnanec vybaven také rukavicemi a pracovní obuví chránící před chladem. Pro stanovení potřebných tepelně izolačních vlastností pracovního oděvu, postačujících k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu, se postupuje podle příslušné technické normy o ergonomii tepelného prostředí a normy o stanovení a interpretaci stresu z chladu pomocí potřebné izolace oděvu a místních účinků chladu. Odst. 2: Při práci vykonávané po dobu delší než 2 hodiny za směnu v udržované operativní nebo výsledné teplotě jako technologickém požadavku nebo v korigované teplotě 4 °C a nižší má zaměstnanec právo na bezpečnostní přestávku v ohřívárně; ohřívárna se vybavuje zařízením pro prohřívání rukou. Bezpečnostní přestávka musí trvat nejméně 10 minut. Odst. 6: Vstupy na pracoviště, na němž je práce vykonávaná po dobu 4 hodiny za směnu a delší (dále jen „trvalá práce“), které se během pracovní doby otevírají přímo do venkovního prostoru, musí být v zimním a přechodném období, kdy korigovaná teplota venkovního vzduchu je nižší než minimální teplota upravená v příloze č. 1, části A, tabulce č. 2 nebo nižší než udržovaná operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek, zabezpečeny proti vnikání venkovního vzduchu. (§ 7 odst. 1, 2 a odst. 6 NV č. 361/2007 Sb.)

Poskytování ochranných nápojů a zátěž teplem/chladem Odst. 1: K ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem se poskytuje zaměstnanci ochranný nápoj. Ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol. Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu. Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu. Odst. 2: V případě, že jde o práci zařazenou podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, do třídy I. až III.a, se jako ochranný nápoj poskytuje přírodní minerální voda slabě mineralizovaná, pramenitá voda nebo voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod. (§ 8 odst. 1 a 2 NV č. 361/2007 Sb.)

Práce s chemickými faktory a prachem Odst. 1: Hygienickým limitem chemické látky upravené podle zákona o chemických látkách se rozumí přípustný expoziční limit nebo nejvyšší přípustná koncentrace. Hygienickým limitem prachu se rozumí přípustný expoziční limit. Odst. 4: Nejvyšší přípustná koncentrace je taková koncentrace chemické látky, které mohou být zaměstnanci exponováni nepřetržitě po krátkou dobu, aniž by pociťovali dráždění očí nebo dýchacích cest nebo bylo ohroženo jejich zdraví a spolehlivost výkonu práce. Při hodnocení pracovního ovzduší lze porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací časově vážený průměr koncentrace této látky měřené po dobu nejvýše 15 minut. Takové 15minutové úseky s průměrnou koncentrací vyšší než hodnota přípustného expozičního limitu, ale nepřesahující nejvyšší přípustnou koncentraci, smí být během osmihodinové směny nejvýše 4 s odstupem nejméně jedné hodiny. Přitom nesmí časově vážený průměr koncentrací pro celou směnu překročit hodnotu přípustného expozičního limitu. (§ 9 odst. 1 a 4 NV č. 361/2007 Sb.)

Práce s chemickými faktory a prachem Odst. 1: U chemické látky nebo směsi, která se vstřebává kůží nebo sliznicemi, a u chemické látky, směsi nebo prachu, které mají dráždivý nebo senzibilizující účinek na kůži, je nezbytné zajistit, aby zaměstnanec byl vybaven vhodným OOPP. Odst. 2: Při práci s chemickou látkou, směsí nebo prachem musí být zajištěno dostatečné a účinné větrání a místní odsávání od zdroje chemické látky, směsi nebo prachu a uplatněna technická a technologická opatření, která napomáhají ke snížení úrovně chemické látky, směsi nebo prachu v pracovním ovzduší. (§ 11 NV č. 361/2007 Sb.)

Celková fyzická zátěž Za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50 % svalové hmoty. (§ 22 NV č. 361/2007 Sb.)

Celková fyzická zátěž Celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti práce pomocí hodnot energetického výdeje vyjádřených v netto hodnotách a pomocí hodnot srdeční frekvence. (§ 23 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb.)

Lokální svalová zátěž Lokální svalová zátěž je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami. (§ 24 NV č. 361/2007 Sb.)

Lokální svalová zátěž Odst. 1: Při hodnocení lokální svalové zátěže se zjišťují a posuzují vynakládané svalové síly, počty pohybů a pracovní polohy končetin v závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce při práci v průměrné osmihodinové směně. Odst. 9: Měření a hodnocení lokální svalové zátěže je upraveno v příloze č. 5 k tomuto nařízení, části B. (§ 25 odst. 1 a 9 NV č. 361/2007 Sb.)

Opatření při práci s celkovou fyzickou a lokální svalovou zátěží Práce spojená s celkovou fyzickou zátěží a lokální svalovou zátěží, překračující hygienické limity, musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. (§ 25a NV č. 361/2007 Sb.)

Pracovní poloha Zdravotní riziko pracovní polohy se hodnotí při trvalé práci vykonávané zaměstnancem, zejména provádí-li opakující se pracovní úkony, při nichž si nemůže pracovní polohu volit sám, ale tato je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa a pracoviště a charakteru prováděné práce. (§ 26 NV č. 361/2007 Sb.)

Pracovní poloha Hodnocení zdravotního rizika pracovní polohy se provádí na základě jejího zařazení mezi přijatelnou, podmíněně přijatelnou a nepřijatelnou pracovní polohu podle přílohy č. 5 k tomuto nařízení, části C, bodů 1 až 3. (§ 27 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb.)

Pracovní poloha Práce spojená se zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních poloh po dobu překračující stanovené hygienické limity musí být přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. (§ 27a NV č. 361/2007 Sb.)

Psychická zátěž Odst. 1: Prací s psychickou zátěží se rozumí práce: a) spojená s monotonií, b) ve vnuceném pracovním tempu, c) v třísměnném nebo nepřetržitém pracovním režimu, d) vykonávaná pouze v noční době. Odst. 2: Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu. Monotonie se člení na: a) pohybovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se opakují jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu, b) úkolovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se vyskytuje nízký počet a malá proměnlivost úkolů. Odst. 3: Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu strojového mechanizmu, úkolu nebo rytmu jiného zaměstnance. (§ 31 NV č. 361/2007 Sb.)

Monotonií práce Práce spojené s monotonií, jakož i práce ve vnuceném pracovním tempu, musí být k omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. (§ 33 NV č. 361/2007 Sb.)

Zrakovou zátěží Odst. 1: Prací se zrakovou zátěží se rozumí trvalá práce: a) spojená s náročností na rozlišení detailů, b) vykonávaná za zvláštních světelných podmínek, c) spojená s používáním zvětšovacích přístrojů, sledováním monitorů nebo se zobrazovacími jednotkami, d) spojená s neodstranitelným oslňováním. Odst. 2: Prací spojenou s náročností na rozlišení detailů se rozumí práce, při níž je vidění zaměstnance ztíženo velikostí či tvarem detailu, jeho pohybem nebo jasovým či barevným kontrastem v místě zrakového úkolu. Odst. 3: Prací vykonávanou za zvláštních světelných podmínek se rozumí práce vykonávaná při určené barvě světla nebo při neodstranitelném kolísání jasu v prostoru zrakového úkolu nebo jeho okolí. Odst. 4: Prací se zobrazovací jednotkou se rozumí práce vykonávaná zaměstnancem jako pravidelná součást jeho obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení, které obsahuje zobrazovací jednotku, klávesnici nebo jiné vstupní zařízení, software nebo další volitelné příslušenství. (§ 34 NV č. 361/2007 Sb.)

Zraková zátěž Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. (§ 35 NV č. 361/2007 Sb.)

Biologické činitele Odst. 1: Biologickými činiteli jsou všechny mikroorganismy, buněčné kultury a endoparaziti, kteří mohou vyvolat infekční onemocnění a alergické nebo toxické projevy v živém organizmu. Mikroorganizmem se rozumí mikrobiologický objekt buněčný nebo nebuněčný, schopný replikace nebo přenosu genetického materiálu; buněčnou kulturou se rozumí buňky pocházející z mnohobuněčného organizmu, které rostou in vitro. Poznámka: Pojem ,,in vitro" lze definovat jako pěstování/kultivace buněk ,,ve skle/ve zkumavce". Odst. 3: Seznam biologických činitelů s jejich zařazením do skupin 2, 3 a 4 je uveden v příloze č. 7 k tomuto nařízení, části A. (§ 36 odst. 1 a 3 NV č. 361/2007 Sb.)

Biologický činitel Odst. 1: Při činnosti, která je spojena s možností ohrožení zdraví zaměstnance biologickým činitelem, musí opatření k ochraně jeho zdraví zahrnovat: a) zákaz jídla, pití a kouření na pracovišti, kde je nebezpečí kontaminace biologickým činitelem, a zákaz vstupu v OOPP do prostor mimo vymezené pracoviště, b) zajištění sanitárního zařízení odpovídajícího povaze práce, c) poskytnutí OOPP, d) ukládání OOPP na místě k tomu určeném, jejich kontrolu, čištění a dezinfekci, pokud možno před každým použitím, avšak vždy po použití; opravu vadných OOPP nebo jejich výměnu před dalším použitím, e) vypracování postupů pro bezpečné odebírání, manipulaci a zpracování vzorků materiálů lidského nebo živočišného původu, f) odstraňování OOPP, které mohou být kontaminovány biologickým činitelem; před dekontaminací, vyčištěním nebo zničením se OOPP ukládají odděleně od civilního oděvu, g) vybavení pracoviště písemnou instrukcí obsahující postup při mimořádné události při manipulaci s biologickým činitelem a postup při práci s biologickým činitelem skupiny 4, h) očkování, pokud je účelné, zvláště u toho zaměstnance, který není imunní vůči biologickému činiteli, jemuž je nebo může být při práci exponován, i) informování zaměstnance o každé mimořádné události při manipulaci s biologickým činitelem. Odst. 5: Při práci s biologickým činitelem skupin 3 nebo 4, zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví do třetí nebo čtvrté kategorie, se zřizuje kontrolované pásmo. Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti osob podle zvláštního právního předpisu. (§ 38 odst. 1 a 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Práce zařazená jako riziková a bezpečnostní přestávky Odst. 1: Pokud je při trvalé práci, zařazené jako riziková podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nezbytné nepřetržité používání OOPP k omezení působení rizikového faktoru nebo při trvalé práci, kde musí zaměstnanec povinně používat po celou dobu směny jiné ochranné prostředky určené zaměstnavatelem a tyto ztěžují zaměstnanci pohyb, dýchání, vidění a jiné fyziologické funkce, musí být v průběhu směny zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž si je může zaměstnanec odložit. První přestávka při trvalé práci zařazené jako riziková se zařazuje nejpozději po 2 hodinách od započetí výkonu práce v trvání nejméně 15 minut. Následné přestávky se zařazují nejpozději po každých dalších 2 hodinách od ukončení předchozí přestávky v trvání nejméně 10 minut. Poslední přestávka v trvání nejméně 10 minut se zařazuje nejpozději 1 hodinu před ukončením směny. Odst. 2: Po dobu trvání bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec v žádném úseku směny exponován rizikovému faktoru překračujícímu hygienický limit. (§ 39 NV č. 361/2007 Sb.)

Hygienické požadavky pracovních podmínek Pracovní podmínky z pohledu hygienických požadavků jsou definovány především v těchto právních a ostatních předpisech: zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů; NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci; ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny (únor 2013); Normy ČSN - právní předpisy se v případě hygienických požadavků často obracejí ve svých upřesněních k tzv. normovým hodnotám nebo k normovým požadavkům = technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. (Autor Z. Šenk)

Krajská hygienická stanice Krajské hygienické stanici náleží: a) vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví, b) vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním dalších povinností stanovených přímo použitelnými předpisy Evropské unie, tímto zákonem a zvláštními právními předpisy k ochraně veřejného zdraví včetně dodržování zásad správné výrobní praxe a ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť, a rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě těchto právních předpisů, c) rozhodovat na žádost zaměstnavatele nebo z moci úřední ve věcech kategorizace prací, d) stanovit za podmínek § 37 a § 39 rizikové práce a plnit úkoly podle § 40 písm. c) a d), e) stanovit zaměstnavateli lékařské prohlídky po skončení rizikové práce vykonávané na jeho pracovišti, jde-li o takové vlivy pracovních podmínek, které se mohou nepříznivě projevit i po delší době (dále jen „následné lékařské prohlídky“); následné lékařské prohlídky pracovníků se zdroji ionizujícího záření kategorie A stanoví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, f) stanovit zaměstnavateli nebo fyzické osobě provádějící činnost nebo poskytující služby mimo pracovněprávní vztahy způsob a minimální četnost sledování zátěže organismu faktory pracovních podmínek, pokud je nestanoví zvláštní právní předpis, g) provádět ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání, nebo změn zdravotního stavu pro účely posuzování ohrožení nemocí z povolání, n) stanovit hygienický limit faktoru pracovních podmínek, neupraveného právním předpisem, a metodu jeho stanovení v pracovních podmínkách; stanovit způsob, minimální rozsah a četnost jeho sledování a opatření k ochraně zdraví zaměstnanců; zařadit práci s tímto faktorem z moci úřední do kategorie, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, o) vykonávat státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské služby uložené zvláštním právním předpisem. (§ 82 odst. 2 písm. a) až g), n) a o) zákona č. 258/2000 Sb.)

Větrání pracovišť Odst. 1: Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným, nuceným nebo kombinovaným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby bylo, pokud je to možné, zajištěno dodržování požadavků upravených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2 již od počátku směny. Odst. 5: Proudění vzduchu musí zabezpečovat dobré provětrávání pracoviště a nesmí přispívat k šíření škodlivin na jiné pracoviště. (§ 41 odst. 1 a 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Nucené větrání Odst. 1: Nucené nebo kombinované větrání musí být použito vždy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění ochrany zdraví zaměstnance podle § 41 odst. 2 až 5 NV č. 361/2007 Sb. Odst. 5: Nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště, a tím představovat riziko pro zdraví zaměstnance, musí být neprodleně odstraňovány. (§ 42 odst. 1 a 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Ohřívárna Ohřívárna musí být vytápěna nejméně na 22 °C a musí být vybavena sedacím nábytkem, stolem a věšáky na pracovní oděv. Ohřívárnou může být i místnost pro odpočinek podle § 55 odst. 3. (§ 44 NV č. 361/2007 Sb.)

Osvětlení pracoviště Odst. 1: K osvětlení pracoviště včetně spojovacích cest se užívá denní, umělé nebo sdružené osvětlení. Osvětlení pracoviště a spojovacích cest mezi jednotlivými pracovišti denním, umělým nebo sdruženým osvětlením musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní hodnota denního, umělého nebo sdruženého osvětlení obsažená v příslušné české technické normě upravující hodnoty denního, sdruženého a umělého osvětlení. Normovým požadavkem se rozumí technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování. Odst. 2: Pracoviště, které je osvětlováno denním osvětlením, pokud na něm může docházet ke zvýšené tepelné zátěži nebo oslnění, musí mít osvětlovací otvory vybaveny clonícími zařízeními umožňujícími regulaci přímého slunečního záření. U bočního osvětlovacího otvoru na pracovišti umožňujícího pohled ven nesmí jejich výplně tomu bránit. Odst. 9: Osvětlovací otvory, osvětlovací soustavy zajišťující umělé osvětlení a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo musí být pravidelně čištěny a trvale udržovány v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány. Osvětlovací otvory včetně ochranných prvků musí umožňovat jejich bezpečné používání, údržbu a čištění a nesmí ohrožovat další osoby zdržující se v objektu nebo v jeho okolí během údržby a čištění. Zaměstnanci musí být umožněno manipulovat s okny nebo světlíky, pokud jsou otevíratelné, otevírat, zavírat, nastavovat nebo zajišťovat z podlahy bezpečným způsobem; jsou-li otevřeny, musí být zajištěny v takové poloze, aby se předešlo riziku úrazu. Odst. 10: Na pracovišti bez technologického zdroje prachu a chemických látek se čištění provádí minimálně jednou za 2 roky, na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako sekundárních produktů z technologického procesu se čištění provádí zpravidla dvakrát ročně a na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako nedílné součásti technologického procesu se čištění provádí zpravidla čtyřikrát ročně. Lhůty pro čištění se mohou rovněž stanovit podle činitele znečištění upraveného v české technické normě pro denní a umělé osvětlení. Odst. 11: Pracoviště včetně spojovacích cest, na kterých je zaměstnanec při výpadku umělého osvětlení vystaven ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví, musí být vybaveno vyhovujícím nouzovým osvětlením podle příslušné české technické normy upravující nouzové osvětlení. (§ 45 odst. 1, 2, 9 až 11 NV č. 361/2007 Sb.)

Osvětlení venkovních pracovišť Umělé osvětlení venkovních pracovišť a spojovacích cest musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky české technické normy na osvětlení venkovních pracovních prostor. (§ 45a NV č. 361/2007 Sb.)

Světlá výška pracovních prostor Světlá výška prostoru určeného pro trvalou práci musí být při ploše: a) do 20 m2 nejméně 2,50 m, b) do 50 m2 nejméně 2,60 m, c) od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m, d) od 101 do 2000 m2 nejméně 3,00 m, e) více než 2000 m2 nejméně 3,25 m. (§ 46 odst. 1 NV č. 361/2007 Sb.)

Objemový prostor Odst. 1: Objemový prostor určený pro práci musí být pro jednoho zaměstnance: a) 12 m3 při práci zařazené do tříd I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, b) 15 m3 při práci zařazené do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1, c) 18 m3 při práci zařazené do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1. Odst. 2: Objemový prostor podle odstavce 1 nesmí být zmenšen stabilním provozním zařízením. Odst. 3: Odstavce 1 a 2 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy. (§ 47 NV č. 361/2007 Sb.)

Rozměry podlahové plochy Pro jednoho zaměstnance musí být v prostoru určeném pro trvalou práci volná podlahová plocha nejméně 2 m2, mimo stabilní provozní zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být stabilním zařízením v žádném místě zúžena pod 1 m. (§ 48 NV č. 361/2007 Sb.)

Rozměry pracovní roviny, pracovního místa a požadavky na ovladače Odst. 1: Výška pracovní roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů a břemenům, se kterými je v rámci pracovní činnosti manipulováno, a zrakové náročnosti při práci. Optimální výška pracovní roviny při práci muže a ženy vstoje se řídí jejich antropometrickými rozměry a zpravidla se stanoví mezi 800 až 1 000 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny nad sedákem u mužů 220 až 310 mm, u žen 210 až 300 mm. Základní výška sedáku nad podlahou je 400 + 50 mm. Pokud jsou při práci používány například svěráky a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby končetin zaměstnance při manipulaci s nimi. Odst. 5: Sedadlo musí být při sezení stabilní, musí umožňovat snadné seřízení výšky sedáku a sklon zádové opěrky a musí odpovídat podmínkám práce, zvláště pokud jde o jejich poréznost a omyvatelnost. Prostor pro dolní končetiny na pracovním místě musí umožňovat pohyb dolních končetin vpřed a do stran. (§ 49 odst. 1 a 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Zásobování vodou Odst. 1: Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance. Při práci s biologickými činiteli a s látkami a směsmi, působícími dráždění pokožky nebo senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými NCHLS, s látkami a směsmi, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 a 2, s látkami uvedenými v § 16, s chemickými látkami nebo směsmi žíravými nebo chemickými látkami nebo směsmi podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, které mají přiřazenu třídu a kategorii nebezpečnosti žíravost kategorie 1 se standardní větou o nebezpečnosti H314, při práci ve výrobě kosmetických prostředků, v úpravnách vod a vodovodů, holičství, kadeřnictví, pedikúře, manikúře, kosmetických, masérských regeneračních a rekondičních službách, v provozovnách živností, při nichž je porušována integrita kůže nebo ve kterých se používají k péči o tělo speciální přístroje, například solária nebo myostimulátory, musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro výkon činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou. Odst. 2: Voda pro technologické účely, která přichází do kontaktu s povrchem lidského těla, musí mít teplotu nejméně 32 °C, a přichází-li do kontaktu se sliznicemi, musí vyhovovat požadavkům na teplou vodu podle zákona o ochraně veřejného zdraví. (§ 53 NV č. 361/2007 Sb.)

Sanitární zařízení Odst. 1: Sanitárním zařízením pracoviště se rozumí šatna, umývárna, sprcha a záchod. Prostor sanitárního zařízení musí mít světlou výšku nejméně 2,30 m; pokud je jeho plocha větší než 30 m2, musí být nejméně 2,50 m. Provedení a vybavení sanitárního zařízení pracoviště musí odpovídat příslušné technické normě upravující požadavky na provedení a vybavení šaten, umýváren a záchodů. Požadavky na výslednou teplotu a výměnu vzduchu v sanitárním zařízení jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení, tabulce č. 1. Během směny nesmí být výsledná teplota v sanitárním zařízení nižší než teplota uvedená v příloze č. 10 k tomuto nařízení, tabulce č. 1. Odst. 2: Šatna musí být zřízena pro zaměstnance, který musí nosit pracovní oděv a nemůže se z hygienických, epidemiologických nebo jiných důvodů převlékat v jiném prostoru; šatny musí být odděleny podle pohlaví. Na pracovištích do 5 zaměstnanců lze používání šaten muži a ženami oddělit časově. Na pracovištích, kde zaměstnanci nemusí používat pracovní oděv nebo obuv, musí být vyčleněn prostor pro ukládání civilního oděvu a obuvi. Odst. 3: Šatna se umísťuje v prostoru snadno přístupném a stavebně odděleném od pracoviště a umývárny. Šatna, v níž se ukládá pracovní oděv, který může být znečištěn prachem, olovem, azbestem a látkami uvedenými v § 16, a pracovní oděv určený pro práci s biologickým činitelem skupin 2, 3 nebo 4, musí mít omývatelné stěny nejméně do 1,80 m. Šatna musí být vybavena uzamykatelnými skříňkami tak, aby bylo každému zaměstnanci umožněno bezpečné ukládání civilního oděvu, a lavicí nebo jiným sedacím nábytkem. Jestliže to povaha znečištění pracovního oděvu vyžaduje nebo jde-li o činnost epidemiologicky závažnou, musí být zajištěno oddělené ukládání pracovního a civilního oděvu. Pro zaměstnance, který si při práci silně znečistí obuv, se umísťuje před vstupem do šatny vhodné zařízení k jejímu očištění a umytí. Podlaha šatny musí být snadno omyvatelná. Požadavky na způsob ukládání pracovního oděvu zaměstnance při práci jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení, tabulce č. 2 a odpovídají nejpočetněji zastoupené směně. Odst. 4: Řetízková šatna se může zřizovat a používat pouze na pracovištích, kde je vykonávána práce hornickým způsobem. Odst. 5: Pokud vzhledem k povaze práce není nezbytná po jejím ukončení celková očista těla, musí být pro zaměstnance zajištěna umývárna nebo dostačující počet umyvadel s tekoucí teplou vodou. Obklady stěn sprchy a umývárny musí být provedeny do výšky 2 m. Sprcha a umývárna se umisťují v samostatných místnostech, odděleně podle pohlaví, a pokud je to možné tak, aby navazovaly přímo dveřmi na šatnu. Na pracovišti do 5 zaměstnanců celkem lze používání umývárny nebo sprchy muži a ženami oddělit časově. Pro pracoviště, na němž se vykonává práce s olovem, látkami uvedenými v § 16, azbestem a vědomá činnost s biologickými činiteli skupiny 2, 3 nebo 4, se umísťuje průchozí sprcha mezi šatnou pro pracovní a civilní oděv - hygienická smyčka. Hygienická smyčka se dále zřizuje pro pracoviště, na němž se vykonává práce při činnostech epidemiologicky závažných, u níž je požadována nebo nezbytná očista celého těla před započetím nebo po ukončení práce z důvodu zamezení kontaminace pracovního prostředí nebo zaměstnance. Požadavky na počet umyvadel a sprch podle míry znečištění kůže a pracovního oděvu zaměstnance při práci jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení, tabulce č. 2 a odpovídají nejpočetněji zastoupené směně. Odst. 6: Záchod musí být zajištěn pro zaměstnance tak, aby nebyl od pracoviště vzdálen více než 120 m; při ztíženém přístupu, při nerovnosti povrchu, chůzi do kopce, členitosti přístupové cesty nesmí být vzdálen více než 75 m. Zpravidla se zřizuje jako kabinový splachovací a v každém podlaží, v němž je pracoviště určené pro trvalou práci. Zřizuje se odděleně podle pohlaví; na pracovišti do 5 zaměstnanců celkem lze zřizovat jeden společný záchod. Suchý nebo chemický záchod nelze zřizovat pro pracoviště určené pro trvalou práci, s výjimkou mobilního pracoviště, a pro pracoviště určené k výkonu činnosti epidemiologicky závažné. Záchodová předsíň se zřizuje před místností se záchody a pisoáry. Pisoáry se zřizují v samostatné místnosti nebo společně se záchodovými kabinami. Pro zaměstnance vykonávajícího činnost epidemiologicky závažnou musí být v předsíni záchodu umývadlo s tekoucí teplou vodou podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pro ostatní pracoviště umývadlo s tekoucí vodou. U suchého nebo chemického záchodu musí být zajištěny přiměřené podmínky pro umytí rukou zaměstnance. Odst. 7: Minimální počet záchodů se stanoví podle nejpočetněji zastoupené směny takto: a) 1 sedadlo na 10 žen, b) 2 sedadla na 11 až 30 žen, c) 3 sedadla na 31 až 50 žen, d) na každých dalších 30 žen 1 další sedadlo, e) 1 sedadlo na 10 mužů, f) 2 sedadla na 11 až 50 mužů, g) na každých dalších 50 mužů 1 sedadlo. Odst. 8: Na pracovišti, na němž se vykonává práce ve vnuceném pracovním tempu, se snižuje počet mužů i žen připadajících na stanovený počet sedadel podle odstavce 7 o 20 %. (§ 54 NV č. 361/2007 Sb.)

Pomocná zařízení Odst. 1: Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi a na sušení pracovního oděvu a obuvi, místnost pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro odpočinek těhotných a kojících zaměstnankyň a prostor pro uskladnění úklidových prostředků. Odst. 2: Zařízení na sušení pracovního oděvu a obuvi se zřizuje pro pracoviště, na němž dochází k jejich provlhnutí při práci, a musí umožňovat usušení tohoto oděvu a obuvi nejdéle za 6 hodin. Zařízení k omývání pracovní obuvi se zřizují při východu z pracoviště. Prostor, v němž je zařízení umístěno, musí mít omyvatelnou a nekluzkou podlahu spádovanou ke vpusti. Místnost určená na sušení pracovního oděvu a obuvi nesmí sloužit pro poskytování první předlékařské pomoci. Odst. 3: Místnost pro odpočinek se zřizuje, pokud to vyžaduje BOZP, zejména s ohledem na vykonávanou činnost a v blízkosti pracoviště. Místnost pro odpočinek musí být dostatečně velká, větraná, osvětlena denním světlem podle § 45 odst. 8 a vytápěna nejméně na 20 °C. Vybavuje se sedacím nábytkem s opěrkami zad a stoly tak, aby jejich počet odpovídal počtu zaměstnanců nejpočetněji zastoupené směny. Pokud má sloužit i pro konzumaci jídla, musí mít v dostatečném množství zajištěnu tekoucí pitnou a teplou vodu a musí být vybavena umývadlem, kuchyňským dřezem a zařízením na ohřívání a uchovávání jídla. Na místnost pro odpočinek, která musí být z technologických důvodů umístěna pod úrovní terénu, se nevztahuje požadavek zajištění denního osvětlení a přirozeného větrání. Odst. 6: Prostor na ukládání úklidových prostředků se zřizuje v rozsahu upraveném podle příslušné české technické normy na šatny, umývárny a záchody. (§ 55 odst. 1, 2, 3 a 6 NV č. 361/2007 Sb.)

Úklid Úklid pracoviště, sanitárních a pomocných zařízení se provádí na pracovišti s technologickým zdrojem prachu, chemických látek nebo směsí, látek uvedených v § 16 nebo jiných zdrojů znečištění jako nedílné součásti technologického procesu a na pracovišti s technologickým zdrojem prachu, chemických látek nebo směsí, látek uvedených v § 16 nebo jiných zdrojů znečištění jako sekundárních produktů z technologického procesu denně. Na pracovišti bez technologického zdroje prachu, chemických látek nebo směsí, látek uvedených v § 16 a jiných zdrojů znečištění se úklid provádí podle zpracovaného harmonogramu zaměstnavatele. (§ 55a NV č. 361/2007 Sb.)

Pracovišti bez technologického zdroje prachu a chemických látek Na pracovišti bez technologického zdroje prachu a chemických látek se čištění provádí minimálně jednou za 2 roky, na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako sekundárních produktů z technologického procesu se čištění provádí zpravidla dvakrát ročně a na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako nedílné součásti technologického procesu se čištění provádí zpravidla čtyřikrát ročně. Lhůty pro čištění se mohou rovněž stanovit podle činitele znečištění upraveného v české technické normě pro denní a umělé osvětlení. (§ 45 odst. 10 NV č. 361/2007 Sb.)

Úklid pracoviště - Nánosy i nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště, a tím představovat riziko pro zdraví zaměstnance, musí být neprodleně odstraňovány. (§ 42 odst. 5 NV č. 361/2007 Sb.)

Hodnocení zdravotního rizika Hodnocení zdravotního rizika chemické látky, směsi nebo prachu musí dále zahrnovat i práce spojené s údržbou nebo úklidem a práce, při nichž může být zaměstnanec exponován nadměrné expozici chemické látce, směsi nebo prachu. (§ 10 odst. 2 NV č. 361/2007 Sb.)

Pomocná zařízení Odst. 1: Pomocnými zařízeními se rozumí zařízení k umývání pracovní obuvi a na sušení pracovního oděvu a obuvi, místnost pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro odpočinek těhotných a kojících zaměstnankyň a prostor pro uskladnění úklidových prostředků. Odst. 6: Prostor na ukládání úklidových prostředků se zřizuje v rozsahu upraveném podle příslušné české technické normy na šatny, umývárny a záchody. Poznámka: Příslušná technická norma má označení ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny. (§ 55 odst. 1 a 6 NV č. 361/2007 Sb.)

Úklid v prostorách zařízení pro výchovu Úklid v prostorách zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání se provádí: a) denně setřením všech podlah a povrchů na vlhko, u koberců vyčištěním vysavačem, b) denně vynášením odpadků, c) denně za použití čisticích prostředků s dezinfekčním účinkem umytím umývadel, pisoárových mušlí a záchodů, d) nejméně jednou týdně omytím omyvatelných částí stěn hygienického zařízení a dezinfikováním umýváren a záchodů, e) nejméně dvakrát ročně umytím oken včetně rámů, svítidel a světelných zdrojů, f) nejméně dvakrát ročně celkovým úklidem všech prostor a zařizovacích předmětů, g) malováním jedenkrát za 3 roky nebo v případě potřeby častěji a h) pravidelnou údržbou nuceného větrání nebo klimatizace a čištěním vzduchotechnického zařízení podle návodu výrobce nebo dodavatele. Poznámka: Frekvence úklidu hygienických zařízení a dalších prostor není právními předpisy stanovena. Jedinou výjimkou je shora uvedený předpis pro školy, který lze v uvedené problematice (v přiměřené míře) použít všeobecně. (§ 22 vyhlášky č. 410/2005 Sb.)

Malování Obnova maleb a nátěrů povrchů vymezujících osvětlovaný prostor na pracovišti včetně spojovacích cest se provede podle plánu údržby, zpracovaného s přihlédnutím k udržovacímu činiteli, který byl pro uvedené prostory navržen při uvádění těchto prostor do trvalého užívání. (§ 55b odst. 1 NV č. 361/2007 Sb.)

Incidenty a úrazy zaměstnanců Zaměstnavateli se doporučuje, aby problematiku oznamování a řešení incidentů a úrazů zaměstnanců (především nehody, skoronehody, úrazy, pracovní úrazy a nemoci z povolání) začlenili do obsahu školení zaměstnanců o záležitostech BOZP. Především je důležité řadové zaměstnance informovat o jejich povinnosti bezodkladně oznamovat vedoucímu zaměstnanci svoje incidenty, případně incidenty, kterých byli svědky (ustanovení § 106 odst. 4 písm. h) ZP). Vedoucím zaměstnancům je vhodné v rámci školení vysvětlit, jak mají postupovat při vyšetřování příčin a okolností pracovního úrazu (PÚ) zaměstnance (ustanovení § 105 ZP a § 369 odst. 2 ZP). (Autor Z. Šenk)

Vyšetření příčin a okolností vzniku úrazu zaměstnance Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. (§ 105 odst. 1 (první věta) ZP)

Povinnosti zaměstnance při vzniku úrazu Zaměstnanec je povinen: bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin. (§ 106 odst. 4 písm. h) ZP)

Poskytování první pomoci a lékárnička Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (§ 102 odst. 6 ZP)

Lékárnička Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby: pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby. (§ 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb.)

Lékárnička Prostředky a zařízení pro poskytování první pomoci musí být umístěny na dostupném místě a musí být označeny značkami. (Příloha čl. 8 NV č. 101/2005 Sb.)

Pracovní úraz Odst. 1: Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274). Odst. 2: Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Odst. 3: Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. (§ 271k odst. 1 až 3 ZP)

Kdy se o pracovní úraz nejedná Pokud je zjištěno, že se v případě úrazu vlastního zaměstnance nejedná o pracovní úraz, je vhodné i v takovém případě úraz zapsat do knihy úrazů a provést řádné vyšetření úrazu tak, aby z údajů uvedených v knize úrazů bylo zřejmé, proč nebyl úraz uznán jako úraz pracovní (viz § 271k odst. 1 ZP). Příklady úrazů zaměstnanců, které nelze kvalifikovat jako úrazy pracovní: zaměstnanec se zranil při práci pro svou potřebu – jedná se o exces (výrazné vybočení z plnění pracovních povinností), tzn. zaměstnanec nepracoval pro zaměstnavatele a proto se nejedná o PÚ; zaměstnanec se zranil při rvačce s jiným zaměstnancem a byl iniciátorem rvačky (byl útočníkem - nejedná se o PÚ); zaměstnanec se zranil na pracovní cestě, ale v úseku cesty nesouvisející s výkonem práce, tzv. černá jízda - nejedná se PÚ; zaměstnanec se zranil při běžné pracovní činnosti, na základě obecného onemocnění, např. zaměstnanec byl postižen infarktem, záchvatem epilepsie, apod. Příklad úrazového děje - zaměstnanec je nejprve postižen mozkovou mrtvicí a na základě pádu si zlomí ruku (nejedná se o PÚ). (Autor Z. Šenk)

Pracovní úraz Příklady úrazů zaměstnanců, které jsou úrazy pracovními, ale jsou někdy chybně zařazeny zaměstnavateli mezi úrazy, které pracovními úrazy nejsou: zaměstnanec neohlásil svůj úraz bezodkladně, ale s určitým časovým zpožděním (zpoždění několik hodin, několik dní ale i několik týdnů), neohlášení úrazu není důvodem k neuznání úrazu, a není ani důvodem krátit zaměstnanci náhrady škody za PÚ; zaměstnanec je postižen úrazem v době, kdy je silně podnapilý anebo je silně ovlivněn omamnými látkami, i v tomto případě se jedná o pracovní úraz, ale zaměstnavatel může přistoupit ke krácení náhrad za PÚ; zaměstnanec se zraní v době, kdy vykonává práci kterou neměl zaměstnavatelem určenu, ale jedná se pracovní činnost pro zaměstnavatele, např. zaměstnanec pomáhá spolupracovníkovi plnit jeho pracovní úkol (např. pomoc při přenášení břemene) - jedná se o PÚ. (Autor Z. Šenk)

Vyšetření příčin a okolností vzniku úrazu zaměstnance Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast BOZP a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. (§ 105 odst. 1 ZP)

Kniha úrazů Zaměstnavatel je povinen vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. (§ 105 odst. 2 ZP)

Záznam o úrazu Zaměstnavatel je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo: a) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo b) k úmrtí zaměstnance. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. (§ 105 odst. 3 ZP)

Záznam o úrazu Záznam o úrazu vyhotovuje zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance neprodleně, nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o úrazu dozvěděl. (§ 5 odst. 1 NV č. 201/2010 Sb.)

Záznam o úrazu Zaměstnavatel zašle pro účely likvidace pojistných událostí z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání záznam o úrazu i organizační jednotce pojišťovny, u které je pro tento účel pojištěn. (§ 7a NV č. 201/2010 Sb.)

Záznam o úrazu Záznam o úrazu i záznam o úrazu-hlášení změn zasílá zaměstnavatel elektronicky nebo v listinné podobě. (§ 9 odst. 1 NV č. 201/2010 Sb.)

Ohlášení pracovního úrazu Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. (§ 105 odst. 4 ZP)

Předání kopie zápisu v knize úrazů Zaměstnavatel vydá zaměstnanci na jeho žádost potvrzenou kopii nebo výpis údajů v knize úrazů o jeho úrazu; dojde-li ke smrtelnému úrazu, zaměstnavatel je vydá rodinným příslušníkům zaměstnance na jejich žádost. (§ 2 odst. 3 NV č. 201/2010 Sb.)

Záznam o úrazu-hlášení změn Odst. 1: Byl-li zaměstnavatelem odeslán záznam o úrazu podle § 6 a 7 a následně se zaměstnavatel dozví o skutečnostech, které vedou ke změně v něm uvedených údajů, vyhotoví zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance záznam o úrazu-hlášení změn. Odst. 2: Záznam o úrazu-hlášení změn vyhotoví zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance v případě, že: a) hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance přesáhla 5 po sobě jdoucích dnů a byla ukončena po odeslání záznamu o úrazu, b) dočasná pracovní neschopnost úrazem postiženého zaměstnance v důsledku jeho úrazu byla ukončena po odeslání záznamu o úrazu, c) zaměstnanec postižený úrazem na jeho následky nejpozději do 1 roku zemřel, d) došlo ke změně v posouzení zdroje nebo příčiny úrazu, povahy úrazu, popřípadě k jiným skutečnostem majícím vliv na zpracování a obsah záznamu o úrazu-hlášení změn, e) na základě téhož pracovního úrazu vznikla a byla ukončena další pracovní neschopnost. Odst. 4: Zaměstnavatel zašle pro účely likvidace pojistných událostí z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání a při smrtelném pracovním úrazu záznam o úrazu-hlášení změn i organizační složce pojišťovny, u které je pro tento účel pojištěn. Odst. 5: V případě, že došlo ke změně v posouzení zdroje nebo příčiny úrazu, povahy úrazu, popřípadě k jiným skutečnostem majícím vliv na zpracování a obsah záznamu o úrazu-hlášení změn, předá zaměstnavatel jedno vyhotovení záznamu o úrazu-hlášení změn úrazem postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. (§ 8 odst. 1, 2, 4 a 5 NV č. 201/2010 Sb.)

Opatření proti opakování pracovních úrazů Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. (§ 105 odst. 5 ZP)

Odškodnění úrazu zaměstnance Odst. 1: Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Odst. 4: Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí. (§ 269 odst. 1 a 4 ZP)

Projednání náhrady škody za pracovní úraz Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem. (§ 271r ZP)

Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za PÚ zaměstnance ZCELA Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla: a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. (§ 270 odst. 1 ZP)

Zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za PÚ zaměstnance ZČÁSTI Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla: a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. (§ 270 odst. 2 ZP)

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu za pracovní úraz Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění. (§ 270 odst. 3 (první část věty) ZP)

Lehkomyslné jednání Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy. (§ 270 odst. 3 ZP)

Všeobecná ustanovení a vyvinění se zaměstnavatele za PÚ zaměstnance Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. (§ 270 odst. 4 ZP)

Odvracení škody (zaměstnancem) hrozící zaměstnavateli Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal. (§ 271 ZP)

Jiná škoda Jde-li o jinou škodu nebo nemajetkovou újmu na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech. (§ 271n odst. 2 ZP)

Cizí zaměstnanec zraněný na vašem pracovišti Došlo-li k úrazu u jiného zaměstnavatele, k němuž byl zaměstnanec vyslán nebo dočasně přidělen, zaznamenají údaje podle odstavce 1 do knih úrazů zaměstnavatel úrazem postiženého zaměstnance a zaměstnavatel, k němuž byl úrazem postižený zaměstnanec vyslán nebo dočasně přidělen. (§ 2 odst. NV č. 201/2010 Sb.)

Postup při úrazu cizího zaměstnance O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele je zaměstnavatel podle věty první povinen bez zbytečného odkladu uvědomit zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění. (§ 105 odst. 1 (druhá věta) ZP)

Nemoc z povolání Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. (§ 271k odst. 4 ZP)

Nemoc z povolání a vedení evidence nemocí Zaměstnavatel je povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatní taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání. (§ 105 odst. 6 ZP)

Nemoc z povolání a náhrada škody Odst. 2: Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Odst. 3: Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. (§ 269 odst. 2 a 3 ZP)

Nemoc z povolání a náhrada škody Odst. 1: Jde-li o náhradu škody nebo nemajetkové újmy při nemoci z povolání, má zaměstnavatel, který škodu nebo nemajetkovou újmu nahradil, právo na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval za podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek. (§ 271n odst. 1 ZP)

Infrastruktura Veřejnou infrastrukturou pozemky, stavby, zařízení, a to: 1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení; 2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody a zásobníky plynu; zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu. (§ 2 odst. 1 písm. k) bod 1 a 2 zákona č. 183/2006 Sb.)

Technické požadavky na výstavbu Stavby musí splňovat technické požadavky na výstavbu dle zvláštních právních předpisů. Konstrukce a mechanická odolnost staveb nebo jejich částí, ve kterých se nalézají pracoviště, musí odpovídat povaze jejich používání. Poznámka: Zvláštním předpisem upravující technické požadavky na stavby, je vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. (Příloha čl. 1 NV č. 101/2005 Sb.)

Střechy Přístup na konstrukci střechy vyrobené z materiálu o nedostatečné pochůzné pevnosti nesmí být zaměstnavatelem povolen, pokud nejsou zajištěny podmínky pro bezpečný výkon práce. (Příloha čl. 3.1 NV č. 101/2005 Sb.)

Příčky a stěny Prosklené nebo průsvitné stěny, zejména celoskleněné příčky v prostorech nebo v blízkosti pracovišť a dopravních komunikací, musí být zřetelně označeny ve výši 1,1 m až 1,6 m nad podlahou a vyrobeny z bezpečnostního materiálu nebo chráněny tak, aby se zabránilo nebezpečnému kontaktu zaměstnance s těmito stěnami nebo příčkami, nebo úrazu v případě jejich rozbití. (Příloha čl. 3.2.1 NV č. 101/2005 Sb.)

Stěny a stropy Čl. 3.2.2: Povrchy stěn a stropů musí být provedeny tak, aby je bylo možno opravovat, čistit a udržovat. Čl. 3.2.3: Nechráněné otvory ve stěnách, s výjimkou otvorů, jejichž dolní okraj leží výše než 1,1 m nad podlahou, nebo otvorů o šířce menší než 0,30 m a výšce menší než 0,75 m, musí být zabezpečeny proti vypadnutí osob, pokud by mohlo dojít k pádu do větší hloubky než 1,5 m. Profil průlezných otvorů musí odpovídat způsobu použití. (Příloha čl. 3.2.2 a 3.2.3 NV č. 101/2005 Sb.)

Podlahy Čl. 3.3.1: Povrch podlahy pracoviště včetně komunikací musí být rovný, pevný, upravený proti skluzu a nesmí mít nebezpečné prohlubně, otvory nebo nebezpečný sklon. Povrchy podlah musí být provedeny tak, aby je bylo možno opravovat, čistit a udržovat a v prostorech s nebezpečím výbuchu musí být z nejiskřivého materiálu. Podlahy v mokrých provozech musí být provedeny tak, aby se na nich nemohla hromadit voda. Čl. 3.3.2: Nosnost a typ podlahy musí odpovídat předpokládanému využití. (Příloha čl. 3.3.1 a 3.3.2 NV č. 101/2005 Sb.)

Roštové podlahy, lávky a schodiště Roštové podlahy, lávky a schodiště se zřizují jen tam, kde nedojde k ovlivnění pracovišť škodlivinami nebo prachem z jiných pracovišť. Pracoviště vybavená roštovými podlahami, lávkami nebo schodišti musí být zabezpečena proti vnikání škodlivin z jiných provozů. (Příloha čl. 3.3.3 NV č. 101/2005 Sb.)

Pracoviště a komunikace o nestejné úrovni/o nestejné výšce Čl. 3.3.4: Zaměstnanci nesmí být vystaveni nebezpečí pádu z výšky na pracovišti nebo na komunikaci s podlahou umístěnou výše než 0,5 m nad okolní podlahou nebo terénem. Pro tento účel je nutno zajistit bezpečný přístup. Čl. 3.3.5: Zábradlí musí být zřízena u pracovišť a komunikací o nestejné úrovni, je-li rozdíl úrovní vyšší než 0,5 m a na volných okrajích mostů, lávek, ochozů, galérií, na schodištích a vyrovnávacích rampách. Zábradlí není třeba, je-li bezpečnost osob zajištěna jiným způsobem, například parapety, zdivem nebo jinou konstrukcí. Hrozí-li nebezpečí podklouznutí osob, popřípadě pádu předmětů, musí být zábradlí u podlahy opatřeno ochrannou lištou o výšce nejméně 0,1 m. Čl. 3.3.6: Všechny otvory nebo nebezpečné prohlubně v podlahách musí být zakryty nebo ohrazeny. Poklopy nebo kryty musí mít nosnost odpovídající nosnosti okolní podlahy a musí být osazeny tak, aby se nemohly samovolně odsunout nebo uvolnit, a musí být zapuštěny do stejné úrovně s okolní podlahou. (Příloha čl. 3.3 NV č. 101/2005 Sb.)

Dveře, vrata a průlezné otvory Čl. 3.4.1: Umístění, počet a rozměry dveří a vrat, jakož i používané materiály, jsou určeny povahou práce a způsobem používání daných pracovišť nebo prostorů. Prostor dveří nebo vrat nutný pro evakuaci osob a přístup k nim musí být trvale volný a nesmí být zužován překážkami a provedení křídel vrat musí v otevřené poloze umožnit jejich zajištění proti samovolnému uzavření. Otevřená křídla dveří a vrat vedoucí do venkovního prostoru nesmí ohrožovat provoz na přilehlých komunikacích a v případě ohrožení musí být provedena jejich aretace v krajních polohách. Čl. 3.4.2: Průhledné nebo prosklené dveře musí být ve výšce 1,1 m až 1,6 m nad podlahou náležitě výrazně označeny. Čl. 3.4.3: Kyvadlové (létací) dveře nebo vrata musí být průhledné nebo mít průhledné výplně a musí být zajištěna možnost jejich aretace v krajních polohách. Čl. 3.4.4: Nejsou-li prosklené nebo průhledné výplně dveří nebo vrat vyrobeny z nerozbitného skla nebo bezpečnostního materiálu a existuje-li nebezpečí zranění zaměstnanců v případě rozbití dveří nebo vrat, musí být tyto výplně zajištěny proti mechanickému poškození. Čl. 3.4.5: Posuvné dveře musí být vybaveny bezpečnostním mechanismem, který by zabraňoval jejich samovolnému vysunutí z rámu a vypadnutí. Čl. 3.4.6: Sklopné a zdvižné dveře a vrata a otočná vrata musí být vybaveny bezpečnostním mechanismem zabraňujícím jejich nechtěnému pohybu. Spodní hrana sklopných a zdvižných mechanicky ovládaných vrat musí být označena značkami (například šikmým bezpečnostním šrafováním). Čl. 3.4.7: Není-li zajištěn bezpečný průchod osob v bezprostřední blízkosti vrat určených pro provoz dopravních prostředků, zaměstnavatel zajistí samostatný vstup pro pěší; tento vstup musí být výrazně označen značkou a trvale volně přístupný. Čl. 3.4.8: Zúžené vjezdy a výjezdy pracovišť, určené pro pěší i pro provoz dopravních prostředků musí být opatřeny značkami označujícími riziko střetu osob s překážkami. Značky musí být viditelné při otevřených vratech. Čl. 3.4.9: Dveře a vrata s automatickým ovládáním nesmí svým pohybem ohrožovat zaměstnance a musí být učiněna taková opatření (například zřízením signalizace na obou stranách komunikace), aby nedocházelo ke srážkám dopravních prostředků. Musí být vybaveny snadno rozpoznatelným a dostupným bezpečnostním mechanismem, případně vybaveny zvukovou a světelnou signalizací jejich pohybu. V případě výpadku energie musí být umožněno jejich ruční ovládání. Čl. 3.4.10: Průlezné otvory musí mít dostatečné rozměry pro jejich používání osobami. Průlezné otvory nesmějí mít žádný rozměr menší než 0,7 m ve stropech a než 0,6 m u zřídka používaných vstupních otvorů do šachet nebo kanálů. Uvedené rozměry vstupních otvorů nesmí být zužovány žebříky nebo stupadly. (Příloha čl. 3.4 NV č. 101/2005 Sb.)

Elektrická instalace Čl. 2.1.1: Zařízení pro vnitřní a venkovní rozvody elektrické energie (dále jen "instalace") a elektrická zařízení musí být navržena, vyrobena, odborně prověřena a vyzkoušena před uvedením do provozu a provozována tak, aby se nemohla stát zdrojem požáru nebo výbuchu; zaměstnanci musí být odpovídajícím způsobem chráněni před nebezpečím úrazu způsobeného elektrickým proudem, elektrickým obloukem nebo účinky statické elektřiny. Čl. 2.1.2: Všechny části instalace musí být mechanicky pevné, spolehlivě upevněné a nesmějí nepříznivě ovlivňovat jiná zařízení; musí být dostatečně dimenzovány a chráněny proti účinkům zkratových proudů a přetížení; části zařízení musí být provedeny tak, aby na místech, jimiž prochází elektrický proud, nemohlo za běžných provozních podmínek dojít k nebezpečnému ohřátí vodičů. Čl. 2.1.3: Instalace musí být provedeny tak, aby je bylo možno podle potřeby vypnout. Při uvádění do provozu po částech musí být nehotové části spolehlivě odpojeny a zabezpečeny proti nežádoucímu zapojení, popřípadě jinak zajištěny. Čl. 2.1.4: Instalace, u kterých se zjistí, že ohrožují život nebo zdraví osob, musí být bez zbytečného odkladu odpojeny a zajištěny. Čl. 2.1.5: Instalace musí být provedeny a uloženy tak, aby byly přehledné; průchody stěnami a konstrukcemi musí být provedeny tak, aby nemohlo dojít k poškození instalace ani stavby. Vzdálenosti vodičů a kabelů navzájem, od částí staveb, od nosných a jiných konstrukcí, musí být voleny podle druhu izolace a způsobu jejich uložení. Čl. 2.1.6: Pohyblivé a poddajné přívody musí být kladeny a používány tak, aby nemohlo dojít k jejich poškození, byly zajištěny proti posunutí nebo vytržení a zabezpečeny proti zkroucení žil. Při používání rozpojitelných spojů nesmí být v rozpojeném stavu napětí na kontaktech vidlic. Čl. 2.1.8: Prozatímní instalace nebo jejich části musí být v době, kdy nejsou používány, vypnuty, pokud jejich vypnutí neohrozí bezpečnost osob nebo provozu výrobních a pracovních prostředků a zařízení. Prozatímní instalace nesmí být zřizovány v prostředí s nebezpečím výbuchu. Hlavní vypínač musí být trvale přístupný a viditelně trvale označený. (Příloha čl. 2.1 NV č. 101/2005 Sb.)

El. zařízení s pohyblivým přívodem Elektrická zařízení, která se napojují pohyblivým přívodem, musí být při přemísťování odpojena od elektrické sítě, pokud nejsou upravena tak, že jimi lze pohybovat pod napětím. (Příloha čl. 2.1.7 NV č. 101/2005 Sb.)

Přenosné světelné zdroje Jsou-li na pracovišti používány přenosné světelné zdroje, musí být odolné proti nárazu. (Příloha čl. 2.1.9 NV č. 101/2005 Sb.)

Vedení a průmyslové rozvody, potrubní systémy, vedení a sítě Čl. 2.2.1: Vedení musí být chráněno proti mechanickému nebo tepelnému namáhání a korozi v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů. Čl. 2.2.2: Ústí-li vedení pro nebezpečné látky a přípravky do prostoru, kde může dojít k ohrožení osob, musí být uzavírací zařízení, pokud není zaslepeno, zdvojeno. Čl. 2.2.3: Vyústění pojistných ventilů vedení musí být vyvedeno do prostoru, kde nemůže dojít k ohrožení zaměstnanců ani dalších osob, které se mohou v prostoru zdržovat. Čl. 2.2.4: Vedení musí být na viditelných místech označeno bezpečnostními značkami ("značka") v závislosti na druhu, teplotě a směru dopravy látek nebo přípravků. Čl. 2.2.5: Pro vykonávání prací spojených se zásahem do vedení, jímž se dopravují nebezpečné látky nebo přípravky, musí být vypracován samostatný technologický postup. Čl. 2.2.6: Průlezné nebo průchodné kanály, otvory a kolektory, v nichž je nutné provádět pravidelnou kontrolu, údržbu nebo opravy, musí být větratelné, podle potřeby odvodněné a bezpečně přístupné, včetně zajištění dostatku prostoru pro práce v nich a potřebného osvětlení. Čl. 2.2.7: Potrubí, jimiž se rozvádějí nebezpečné látky, musí být pod komunikacemi a při přechodu dutých podzemních prostor uložena v ochranných trubkách. (Příloha čl. 2.2 NV č. 101/2005 Sb.)

Pracoviště s výskytem prachu a škodlivin v pracovním ovzduší Čl. 4.1: Stavební provedení prašných provozů a pracovišť s výskytem prachu a škodlivin v pracovním ovzduší musí být řešeno tak, aby bylo co nejvíce omezeno usazování prachu na plochách stěn, stropů a na konstrukcích. Vybavení pracoviště musí umožňovat snadnou údržbu, čištění prostorů a provádění úklidových prací. Čl. 4.2: Povrch stěn a stropů pracovišť, kde se pracuje se škodlivinami, musí být proveden tak, aby bylo zabráněno pohlcování nebo usazování škodlivin. Provedení stěn a stropů musí umožňovat jejich čištění a udržování. (Příloha čl. 4 NV č. 101/2005 Sb.)

Komíny a spalinové cesty Právní předpisy související s provozem komínů a spalinových cest jsou především: § 43 až § 47 zákona č. 133/1985 Sb., zákon o požární ochraně a vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. (Autor Z. Šenk)

Spalinová cesta Spalinovou cestou se pro účely tohoto zákona rozumí dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Za spalinovou cestu se nepovažuje odvod spalin z lokálních podokenních topidel o jmenovitém výkonu do 7 kW s vývodem přes fasádu. (§ 43 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb.)

Způsob kontroly spalinové cesty Čištění nebo kontrolu spalinové cesty provádí osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví (dále jen „oprávněná osoba“). (§ 44 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb.)

Kontrola spalinové cesty Kontrola spalinové cesty se provádí po jejím vyčištění posouzením: a) toho, zda stav a provedení spalinové cesty v době kontroly odpovídá technickým požadavkům, podle kterých byla spalinová cesta navržena, provedena a bylo zahájeno její užívání, b) toho, zda stav a provedení spalinové cesty zajistí, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byly spaliny bezpečně odvedeny a rozptýleny do volného ovzduší, c) zajištění volného a bezpečného přístupu ke spalinové cestě a k jejím vybíracím, vymetacím, kontrolním, měřicím a čisticím otvorům, d) spalinové cesty z hlediska dodržení bezpečných vzdáleností od hořlavých předmětů a stavebních hmot třídy reakce na oheň B až F, e) zajištění požární bezpečnosti viditelných a přístupných míst spalinové cesty, zvláště při prostupu spalinové cesty stavebními konstrukcemi, půdním prostorem nebo střechou a vývodů spalin obvodovou stěnou stavby, f) jejího stavebně technického stavu a g) toho, zda nedošlo k zásadním změnám oproti stavu zjištěnému při minulé kontrole nebo revizi. (§ 2 vyhlášky č. 34/2016 Sb.)

Revize spalinové cesty Revizi spalinové cesty provádí oprávněná osoba, která je současně revizním technikem spalinových cest ve smyslu zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (dále jen „revizní technik spalinových cest“). (§ 45 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb.)

Revize spalinové cesty Odst. 1: Revize spalinové cesty se provádí: a) před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu, b) při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv, c) před připojením spotřebiče paliv do nepoužívané spalinové cesty, d) před výměnou spotřebiče paliv s výjimkou výměny spotřebiče stejného druhu, typu, provedení a výkonu za podmínky, že způsobilost spalinové cesty je potvrzena zprávou o provedení čištění a kontroly spalinové cesty, e) po komínovém požáru, nebo f) při vzniku trhlin u používané spalinové cesty, jakož i při důvodném podezření na výskyt trhlin u používané spalinové cesty. Odst. 2: Způsob revize spalinové cesty je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce. (§ 3 vyhlášky č. 34/2016 Sb.)

Zprávy o kontrolách a revizích spalinových cest Odst. 1: Oprávněná osoba předá objednateli služby neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení čištění nebo kontroly spalinové cesty, písemnou zprávu o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty. Pokud právnická nebo podnikající fyzická osoba provede čištění spalinové cesty podle § 44 odst. 2 svépomocí, učiní o tom písemný záznam. Odst. 2: Revizní technik spalinových cest předá objednateli neprodleně, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne provedení revize, písemnou zprávu o revizi spalinové cesty. Odst. 3: Vzor písemné zprávy o provedeném čištění nebo kontrole spalinové cesty a písemné zprávy o revizi spalinové cesty stanoví prováděcí právní předpis. (§ 47 zákona č. 133/1985 Sb.)

Dopravní komunikace a zásady pro pohyb chodců a jízdu vozidel Čl. 5.1: Dopravní komunikace uvnitř staveb a ve venkovních prostorách (dále jen "komunikace") včetně schodišť, šikmých ramp, pevně zabudovaných žebříků a nakládacích a vykládacích prostorů a ramp musí být voleny a umístěny tak, aby zajišťovaly snadný, bezpečný a vyhovující přístup pro pěší nebo jízdu dopravních prostředků, aby nedocházelo k ohrožení zaměstnanců, zdržujících se v jejich blízkosti. Od ostatních ploch se stejnou úrovní musí být komunikace výrazně odlišeny a musí být dostatečně široké a trvale volné. Komunikace pro pěší musí být řešeny s ohledem na počet osob, které je budou používat; není-li stanoveno zvláštními právními předpisy jinak, musí být široké nejméně 1,1 m. Čl. 5.19: Tam, kde to povaha provozu a uspořádání pracoviště vyžaduje z hlediska bezpečnosti zaměstnanců, musí být komunikace zřetelně vyznačena značkami označujícími komunikaci, nebo opatřena vhodným ohrazením. Poznámka: Pojmy ,,výrazné odlišení ploch od komunikací" a pojem ,,zřetelně vyznačena značkami", lze odborně správně naplnit dodržením ustanovení v § 3 odst. 9 NV č. 375/2017 Sb.: ,,Značky označující komunikace pro vozidla a pojízdná zařízení ve vnitřních pracovních prostorách objektů mají viditelné souvislé pruhy, jejichž barva musí být kontrastní s povrchem komunikace. Pruhy mají zpravidla bílou nebo žlutou barvu a jsou umístěny tak, aby vymezovaly bezpečnou vzdálenost. Trvalé komunikace ve venkovních pracovních prostorách jsou podle možností značeny obdobně, pokud nejsou opatřeny vhodným ohrazením nebo chodníky." Čl. 5.13: Komunikace používané pro pěší nebo pro provoz dopravních prostředků musí být voleny v souladu s počtem potenciálních uživatelů a v závislosti na druhu pracovní činnosti a musí být trvale volné a dostatečně široké s dostatečnou podchodnou výškou. Jsou-li na komunikacích používány dopravní prostředky, musí být zajištěna dostatečná šířka jízdního pruhu stanovená v závislosti na šířce používaných dopravních prostředků včetně šířky nákladu a dostatečný bezpečný prostor i pro pěší o šířce nejméně 1,1 m. Nelze-li bezpečný prostor pro pěší zajistit, musí být v době provozování dopravy v těchto místech chůze zakázána. Čl. 5.2: Spojení nebo křížení komunikací musí být zpravidla v jedné úrovni. Komunikace o různých úrovních s výškovým rozdílem větším než 0,20 m se spojují šikmými rampami nebo schodišti. (Příloha NV č. 101/2005 Sb.)

Umístění komunikací a úklid a čištění komunikací Čl. 5.5: Všechny spojovací cesty a prostory ve stavbách musí být vedeny tak, aby zaměstnanci byli vystaveni co nejméně působení nadměrného tepla, prachu, kouře a hluku. Čl. 5.14: Pod vystupujícími konstrukčními prvky nad komunikacemi, zejména pod zavěšeným vedením, kabelovými lávkami, svítidly apod., musí být ve všech prostorech, kde se zdržují nebo procházejí osoby, dodržena alespoň minimální podchodná výška 2,1 m od podlahy. Čl. 5.17: Mezi komunikacemi pro vozidla a dveřmi, vraty, průchody, chodbami a schodišti musí být zajištěn dostatečný prostor pro pěší. Ústí-li do průjezdu objektu východy nebo průchody, musí mít chodník pro pěší zábradlí. V průjezdu je zakázáno zřizovat příčnou komunikaci. Čl. 5.18: Dveře vedoucí do průjezdu stavby musí být osazeny tak, aby při otevření nezúžily šířku chodníku pro pěší. Čl. 9.1: Venkovní pracoviště musí být zajištěna proti vstupu nepovolaných osob a uspořádána tak, aby nedocházelo k ohrožení zdržujících se zaměstnanců a osob a byl zaručen bezpečný pohyb dopravních prostředků i chodců. Čl. 5.3: Zaměstnavatel zajistí prostředky pro úklid, čištění a údržbu vnitřních prostor a pro venkovní údržbu. Lhůty pro provádění úklidu, čištění a údržby komunikací stanoví zaměstnavatel a uvede ve vnitřním předpisu. (Příloha NV č. 101/2005 Sb.)

Pracoviště a bezpečnostní požadavky Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby: a) prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, b) pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou, c) prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců měly stanovené rozměry, provedení a vybavení, d) únikové cesty, východy a dopravní komunikace k nim včetně přístupových cest byly stále volné, e) v prostorách uvedených v písmenech a) až d) byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění, f) pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby. (§ 2 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb.)

Pracoviště a bezpečnostní požadavky Odst. 1: Pracoviště musí být po dobu provozu udržována potřebnými technickými a organizačními opatřeními, splňujícími požadavky tohoto nařízení, ve stavu, který neohrožuje bezpečnost a zdraví osob. Odst. 2: Zaměstnavatel při zajištění bezpečného stavu pracoviště vychází z hodnocení rizik vyplývajících z možných zdrojů ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců ve vztahu k vykonávané činnosti, zejména z posouzení možností omezení úrovně rizikových faktorů pracovních podmínek, požadavků na ochranu zaměstnanců před účinky škodlivin a rizik vyplývajících z provozování a používání výrobních a pracovních prostředků a zařízení. (§ 3 odst. 1 a 2 NV č. 101/2005 Sb.)

Roštové mosty, lávky, galerie, šachty a jímky a visuté dráhy Čl. 5.6: Komunikace provedené jako roštové mosty, lávky, galerie, schodiště a ochozy musí mít šířku nejméně 0,5 m a musí mít po celé ploše pevnou, rovnou podlahu upravenou tak, aby jí nemohly propadávat předměty ohrožující bezpečnost osob, podél boků u podlahy musí být opatřeny ochrannou lištou o výšce nejméně 0,1 m a musí být podél volného okraje vybaveny vhodnou ochrannou konstrukcí. Vhodnou konstrukcí se rozumí zábradlí nebo jiná rovnocenná konstrukce o dostatečné výšce a s výplní zabraňující propadnutí osob. Čl. 5.7: Šachty, vpusti nebo jiné nebezpečné otvory na povrchu komunikace musí být zakryty poklopy nebo mřížemi, jejichž nosnost odpovídá jejich provoznímu zatížení a instalovány v jedné rovině s komunikací. Poklopy a mříže musí být zajištěny proti samovolnému uvolnění. Čl. 5.8: Nezakryté nádrže kapalin bez trvalé obsluhy musí být opatřeny vhodným ohrazením proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Za vhodné ohrazení lze považovat zábradlí, oplocení nebo jinou ochrannou konstrukci proti pádu osob. Čl. 5.9: Nepřejízdné a nepřechodné jímky musí být ohrazeny zábradlím nebo rovnocennou konstrukcí proti pádu osob a v případě potřeby označeny značkami. Přejízdné jímky a trvale nepoužívané pracovní jámy musí být překryty poklopy nebo kryty, které jsou zajištěny proti posunu případně samovolnému uvolnění, a jejich nosnost musí odpovídat provoznímu zatížení. Čl. 5.20: Vedou-li visuté dráhy pro dopravu manipulačních jednotek nad komunikacemi nebo nad pracovišti, musí být zajištěny tak, aby osoby neohrožoval padající materiál nebo dopravované předměty. (Příloha NV č. 101/2005 Sb.)

Schodiště Čl. 5.10: V jednom schodišťovém rameni nesmějí být méně než tři stupně. Ve stavbách pro výrobu a skladování musí být první (nástupní) a poslední (výstupní) stupeň v každém rameni rozeznatelný od okolní podlahy. Volné strany schodů a odpočívadel musí být opatřeny ochranným zařízením proti pádu osob a každé schodišťové rameno musí být vybaveno madlem alespoň po jedné straně. Čl. 5.11: Schodišťové rameno nesmí začínat bezprostředně za dveřmi nebo vraty. Mezi schodišťovým ramenem a dveřmi musí být plošina, jejíž délka musí být alespoň 0,75 m zvětšená o šířku schodišťového stupně. Čl. 5.12: Schodiště a vertikální komunikační otvory musí být řešeny tak, aby nedocházelo k šíření škodlivin mezi jednotlivými podlažími staveb. Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, musí být nejmenší průchodná šířka schodišťových ramen 1,1 m. (Příloha čl. 5.10 až 5.12 NV č. 101/2005 Sb.)

Pohyblivé schody Pohyblivé schody a pohyblivé chodníky musí být navrženy a vyrobeny tak, aby mohly být používány bezpečně. Musí být vybaveny nezbytnými bezpečnostními mechanismy a snadno rozpoznatelným a dostupným nouzovým spínačem. (Příloha čl. 5.22 NV č. 101/2005 Sb.)

Žebříky pevně zabudované Pevně zabudované žebříky musí být zhotoveny a připevněny tak, aby nemohlo dojít k jejich deformacím nebo k výkyvům. Žebříky musí mít jednotnou vzdálenost příčlí nejvíce 0,33 m; mezi žebříkem a stěnou nebo jakoukoliv konstrukcí na straně výstupu musí být ponechán volný prostor nejméně 0,65 m. Mezi příčlemi a stěnou nebo jakoukoliv konstrukcí na straně odvrácené od výstupu musí být ponechán volný prostor nejméně 0,18 m. (Příloha čl. 5.23 NV č. 101/2005 Sb.)

Nebezpečné prostory Pokud se na pracovištích vyskytuje nebezpečný prostor, v němž vzhledem k povaze práce existuje riziko pádu zaměstnanců nebo předmětů, musí být toto místo vybaveno zařízením, které zabraňuje nepovolaným osobám v přístupu do tohoto prostoru. Nebezpečný prostor musí být výrazně označen značkou. Na ochranu zaměstnanců, kteří mají oprávnění ke vstupu do nebezpečných prostorů, musí být přijata příslušná organizační opatření. (Příloha čl. 5.21 NV č. 101/2005 Sb.)

Venkovní pracoviště Čl. 9.1: Venkovní pracoviště musí být zajištěna proti vstupu nepovolaných osob a uspořádána tak, aby nedocházelo k ohrožení zdržujících se zaměstnanců a osob a byl zaručen bezpečný pohyb dopravních prostředků i chodců. Čl. 9.2: Venkovní pracoviště, odstavné, parkovací a manipulační plochy a komunikace k nim musí být rovné, zpevněné a odvodněné a upravené proti nebezpečí pádu nebo uklouznutí zaměstnanců. Čl. 9.3: Není-li denní osvětlení dostatečné, musí mít venkovní pracoviště po dobu, kdy se na něm zdržují zaměstnanci, zajištěno umělé osvětlení odpovídající intenzity. Čl. 9.4: Venkovní pracoviště musí být, pokud je to možné, uspořádána tak, aby zaměstnanci byli chráněni před nepříznivou povětrnostní situací, nebyli vystavováni škodlivým účinkům hluku a škodlivin, zejména plynů, par a prachu, a byli chráněni před padajícími předměty, mohli rychle opustit pracoviště v případě nebezpečí, případně aby jim mohla být rychle poskytnuta pomoc. (Příloha čl. 9.1 až 9.4 NV č. 101/2005 Sb.)

Nakládací a vykládací rampy Čl. 6.1: Manipulační prostory rampy musí vyhovovat rozměrům manipulačních jednotek, kterými má být při nakládání a vykládání manipulováno, a rozměrům po nich pojíždějících dopravních prostředků. Volné okraje rampy musí být trvale označeny značkami označujícími nebezpečnou hranu a upozorňující na nebezpečí pádu osob nebo rizika střetu osob s překážkami. Rampa instalovaná po nabytí účinnosti tohoto nařízení musí mít alespoň jeden bezpečný výstup nebo výjezd. Čl. 6.2: Rampa převyšující okolní plochu o více než 0,5 m, která slouží také pro pěší, musí být podél volného okraje vybavena vhodným ochranným zařízením proti pádu, například snímatelným ochranným zábradlím. (Příloha čl. 6.1 a 6.2 NV č. 101/2005 Sb.)

Rampy a pracoviště pro výrobu, opravy a údržbu dopravních prostředků Čl. 7.1: Pracoviště, kde se pracuje na spodcích dopravních prostředků, musí být vybaveno bezpečnými zdvihacími zařízeními, zvedacími plošinami, rampami nebo pracovními jámami, které odpovídají normovým hodnotám a které umožní zaměstnancům vykonávat činnosti ve vhodné pracovní poloze. V prostředí s nebezpečím výbuchu postupuje zaměstnavatel podle zvláštních právních předpisů. Čl. 7.2: Rampa musí být v případě potřeby vybavena vodícími lištami zabraňujícími bočnímu sjetí dopravního prostředku. Na konci neprůjezdné rampy musí být nainstalovány zarážky. Čl. 7.3: Hloubka pracovní jámy musí umožnit práci ve vhodné pracovní poloze, její stěny a podlaha musí být omyvatelné. Podlaha musí být v případě potřeby vybavena záchytnou jímkou a elektrické zařízení v jámě musí být v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů. Pracovní jáma musí být vybavena nejméně jednou elektrickou zásuvkou a dostatečným počtem svítidel a výklenky umístěnými v dostatečné výšce ve stěnách umožňujícími odkládání pracovních prostředků a pomůcek. Čl. 7.4: V bezprostředním okolí pracovní jámy musí být na podlaze vyznačen ochranný manipulační prostor, který musí být vhodným způsobem zajištěn tak, aby do něho mimo přistavovaných dopravních prostředků a zaměstnanců, kteří dopravní prostředek přistavují nebo vykonávají jeho údržbu, případně opravy, nesměly vjíždět jiné dopravní prostředky ani vstupovat jiné osoby. Používané pracovní jámy je zakázáno překračovat a přeskakovat. Čl. 7.5: V bezprostřední blízkosti pracovní jámy musí být umístěny značky upozorňující na nebezpečí pádu a značky s vyznačením v ní zakázaných činností. Čl. 7.6: Trvale nepoužívaná pracovní jáma nebo její nepoužívaná část se musí zabezpečit podle bodu 5.9. Čl. 7.7: Přes pracovní jámu pro více než dva dopravní prostředky musí být za každým druhým přistaveným dopravním prostředkem umístěny můstky pro bezpečný přechod. (Příloha čl. 7.1 až 7.7 NV č. 101/2005 Sb.)

Havarijní připravenost a reakce Na problematiku havarijní připravenosti a reakce dopadají především tyto související předpisy: § 102 odst. 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce; zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně; vyhláška č. 246/2001 Sb., vyhláška o požární prevenci; zákon č. 224/2015 Sb., zákon o prevenci závažných havárií; nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu; vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách; vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinových cest. (Autor Z. Šenk)

Havarijní připravenost Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru ČR a Policie ČR a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti. (§ 102 odst. 6 ZP)

Požární ochrana Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířata a majetek; při zdolávání požárů, živelních pohrom a jiných mimořádných událostí je povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc, nevystaví-li tím vážnému nebezpečí nebo ohrožení sebe nebo osoby blízké anebo nebrání-li mu v tom důležitá okolnost, a potřebnou věcnou pomoc. Ustanovení § 20 tím není dotčeno. (§ 1 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb.)

Požární ochrany a povinnosti Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Za plnění povinností na úseku požární ochrany u právnických osob odpovídá statutární orgán a u podnikajících fyzických osob tyto osoby nebo jejich odpovědný zástupce. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany. (§ 2 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb.)

Požární ochrany a povinnosti Každý je povinen v souvislosti se zdoláváním požáru: a) provést nutná opatření pro záchranu ohrožených osob, b) uhasit požár, jestliže je to možné, nebo provést nutná opatření k zamezení jeho šíření, c) ohlásit neodkladně na určeném místě zjištěný požár nebo zabezpečit jeho ohlášení, d) poskytnout osobní pomoc jednotce požární ochrany na výzvu velitele zásahu, velitele jednotky požární ochrany nebo obce. (§ 18 zákona č. 133/1985 Sb.)

Členění provozovaných činností podle požárního nebezpečí Podle míry požárního nebezpečí se provozované činnosti člení do kategorií: a) bez zvýšeného požárního nebezpečí, b) se zvýšeným požárním nebezpečím, c) s vysokým požárním nebezpečím. (§ 4 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb.)

Dokumentace požární ochrany Odst. 1: Není-li zákonem nebo touto vyhláškou stanoveno jinak, zpracovává, popřípadě vede dokumentaci požární ochrany podle § 27 odst. 1 odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany. Odst. 2: Součástí dokumentace požární ochrany podle § 27 odst. 1 je také uvedení místa a rozsahu její účinnosti, datum zpracování nebo provedení záznamu, jméno a odborná způsobilost zpracovatele, popřípadě osoby, která dokumentaci vede. Odst. 3: Dokumentaci požární ochrany uvedenou v § 27 odst. 1 písm. a) až i) schvaluje statutární orgán právnické osoby nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, podnikající fyzická osoba nebo její odpovědný zástupce před zahájením činnosti, k níž se dokumentace vztahuje. Odst. 4: Kontrola dokumentace požární ochrany uvedené v § 27 odst. 1 písm. a) až i), včetně záznamu o jejím výsledku, se provádí v rámci preventivních požárních prohlídek, a to nejméně jednou za rok nebo po každém požáru anebo po každé provedené změně, která měla vliv na její obsah. Odst. 5: Požadavky stanovené na obsah některých druhů dokumentace požární ochrany podle § 27 odst. 1 mohou být zapracovány do jiné organizační nebo provozní dokumentace vedené právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou (např. organizační řád, provozní řád, technologické postupy). Jsou-li v takovém případě splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3, považují se tyto části jiné organizační nebo provozní dokumentace za příslušné druhy dokumentace požární ochrany. Odst. 6: Při činnostech se zvýšeným požárním nebezpečím, které právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby vykonávají mimořádně a jednorázově a podmínky požární bezpečnosti nejsou stanoveny jiným právním předpisem, určí se druhy a způsob zpracování a vedení nezbytné dokumentace požární ochrany nebo některých jejích částí na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti podle § 15 (např. pokyny pro činnost preventivní požární hlídky). (§ 40 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Preventivní požární hlídka Odst. 1: Právnické osoby a podnikající fyzické osoby zřizují preventivní požární hlídky: a) v prostorách s nejméně třemi zaměstnanci, ve kterých provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím, b) v případech, kdy tak stanoví nařízení kraje [§ 27 odst. 1 písm. f)] nebo obecně závazná vyhláška obce [§ 29 odst. 1 písm. o)]. Odst. 2: Úkolem preventivní požární hlídky je dohlížet na dodržování předpisů o požární ochraně a v případě vzniku požáru provést nutná opatření k záchraně ohrožených osob, přivolat jednotku požární ochrany a zúčastnit se likvidace požáru. (§ 13 zákona č. 133/1985 Sb.)

Školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně Odst. 1: Právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti uvedené v § 4 odst. 2 nebo 3 jsou povinny zabezpečit pravidelné školení zaměstnanců o požární ochraně a odbornou přípravu zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek, jakož i preventistů požární ochrany. Odst. 2: Povinnost školení zaměstnanců o požární ochraně se vztahuje na všechny fyzické osoby, které jsou v pracovním nebo jiném obdobném poměru k právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě. Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a zvlášť pro ostatní zaměstnance. Odst. 3: Pro fyzické osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, se školení o požární ochraně zabezpečuje, jestliže tyto osoby vykonávají činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 nebo přicházejí do styku s těmito činnostmi. (§ 16 odst. 1 až 3 zákona č. 133/1985 Sb.)

Školení a odborná příprava zaměstnanců o požární ochraně Odst. 1: U právnických osob a podnikajících fyzických osob provozujících činnosti uvedené v § 4 odst. 2 provádí: a) odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně, b) odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany odbornou přípravu preventistů požární ochrany a zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek, c) proškolený vedoucí zaměstnanec nebo preventista požární ochrany školení ostatních zaměstnanců o požární ochraně. Odst. 2: U právnických osob a podnikajících fyzických osob provozujících činnosti uvedené v § 4 odst. 3 provádí: a) odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně, b) odborně způsobilá osoba odbornou přípravu preventistů požární ochrany a zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek, c) technik požární ochrany nebo proškolený vedoucí zaměstnanec školení ostatních zaměstnanců o požární ochraně. (§ 16a zákona č. 133/1985 Sb.)

Školení zaměstnanců o požární ochraně Odst. 1: Školení zaměstnanců o požární ochraně (dále jen "školení zaměstnanců") obsahuje seznámení: a) s organizací a zajištěním požární ochrany a se základními povinnostmi vyplývajícími z předpisů o požární ochraně, b) s požárním nebezpečím vznikajícím při činnostech provozovaných právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou v místě výkonu práce zaměstnance, c) s požárním řádem, s požárními poplachovými směrnicemi, popřípadě s požárním evakuačním plánem a další dokumentací obsahující stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech vykonávaných na pracovišti, d) se zvláštními požadavky na provoz a obsluhu instalovaných technických zařízení v případě požáru, e) se zajištěním požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době, f) s rozmístěním a se způsobem použití věcných prostředků požární ochrany na pracovišti, g) s funkcí, popřípadě způsobem obsluhy požárně bezpečnostních zařízení na pracovišti. Odst. 2: Školení zaměstnanců se provádí při nástupu do zaměstnání a při každé změně pracoviště nebo pracovního zařazení zaměstnance, pokud se tím mění i obsah skutečností uvedených v odstavci 1, s kterými má být zaměstnanec seznámen. Školení se opakuje nejméně jednou za 2 roky. Odst. 3: Školení vedoucích zaměstnanců o požární ochraně obsahuje skutečnosti uvedené v odstavci 1 týkající se všech jimi řízených zaměstnanců a provádí se při nástupu do funkce. Školení se opakuje nejméně jednou za 3 roky. Odst. 4: Školení o požární ochraně se v případě osob pověřených zabezpečováním požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době zabezpečuje před zahájením jejich činnosti a opakuje se nejméně jednou za rok. Odst. 5: Pro osoby, které vykonávají činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob a nejsou k nim v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, se školení o požární ochraně zabezpečuje v rozsahu školení zaměstnanců. Odst. 6: Školení o požární ochraně pro osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích právnických osob nebo podnikajících fyzických osob provozujících činnosti uvedené v § 4 odst. 2 a 3 zákona, nebo které s těmito činnostmi přicházejí do styku, se zabezpečuje v nezbytném rozsahu a způsobem stanoveným provozovatelem těchto činností v dokumentaci požární ochrany (např. § 36). (§ 23 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Hasicí přístroje a umístění a zkoušky Odst. 1: Umístění hasicích přístrojů musí umožňovat jejich snadné a rychlé použití. Odst. 2: Hasicí přístroje se umísťují tak, aby byly snadno viditelné a volně přístupné. Je-li to nezbytné (např. z provozních důvodů), lze hasicí přístroje umístit i do skrytých prostor. V případech, kdy je omezena nebo ztížena orientace osob z hlediska rozmístění hasicích přístrojů (např. v nepřehledných, rozlehlých nebo skrytých prostorách) se k označení umístění hasicích přístrojů použije příslušná požární značka umístěná na viditelném místě. Odst. 3: Hasicí přístroje se umísťují v místech, kde je nejvyšší pravděpodobnost vzniku požáru nebo v jejich dosahu. Volba druhů a typů přenosných hasicích přístrojů se provede v závislosti na charakteru předpokládaného požáru, vyskytujících se hořlavých látkách nebo provozované činnosti; přitom musí být vyloučeno, že bude v případě potřeby použit hasicí přístroj s nevhodnou hasební látkou. Odst. 4: Přenosné hasicí přístroje se umísťují na svislé stavební konstrukci a v případě, že jsou k tomu konstrukčně přizpůsobeny, na vodorovné stavební konstrukci. Rukojeť hasicího přístroje umístěného na svislé stavební konstrukci musí být nejvýše 1,5 m nad podlahou. Hasicí přístroje umístěné na podlaze nebo na jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem zajištěny proti pádu. Odst. 5: V dopravních prostředcích a na strojích se přenosné hasicí přístroje umísťují tak, aby nemohly ohrozit bezpečnost osob. (§ 3 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Periodická zkouška hasicích přístrojů Periodická zkouška, při které se provádí povrchová prohlídka, kontrola značení, prohlídka vnitřku nádoby, zkouška pevnosti a těsnosti nádoby, zkouška těsnosti spouštěcí armatury nebo ventilu a zkouška pojistného ventilu, se vykonává u hasicích přístrojů: a) vodních a pěnových jednou za 3 roky, b) ostatních jednou za 5 let. (§ 8 odst. 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Požárně bezpečnostního zařízení a jejich kontroly Právnické osoby a podnikající fyzické osoby jsou povinny: pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby (§ 11 odst. 1), technika požární ochrany (§ 11 odst. 2) nebo preventisty požární ochrany (§ 11 odst. 6) dodržování předpisů o požární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady. (§ 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 133/1985 Sb.)

Požárně bezpečnostního zařízení a jejich kontroly Kontroly požárně bezpečnostních zařízení (PBZ) může provádět jen osoba, která je držitelem osvědčení ,,Technik PO" anebo osvědčení ,,OZO PO". Tzn. podmínkou pro zajištění shora uvedených služeb (kontrol PBZ) není např. vystavení pověření od výrobce, ale zvláštní odborná způsobilost v požární ochraně (Technik PO anebo OZO PO), viz § 11 odst. 2 zákona č. 133/1985 Sb.: Plnění povinností vyplývajících z § 5, 6, § 16 odst. 1 a § 16a mohou zabezpečovat technici požární ochrany. Odborná způsobilost k výkonu funkce technika požární ochrany se získává složením zkoušky odborné způsobilosti před komisí ustavenou ministerstvem. (Autor Z. Šenk)

Elektrická požární signalizace Odst. 1: U elektrické požární signalizace se kromě pravidelných jednoročních kontrol provozuschopnosti provádějí zkoušky činnosti elektrické požární signalizace při provozu, a to: a) jednou za měsíc u ústředen a doplňujících zařízení, b) jednou za půl roku u samočinných hlásičů požáru a zařízení, které elektrická požární signalizace ovládá, pokud v ověřené projektové dokumentaci nebo v prováděcí dokumentaci, popřípadě v průvodní dokumentaci výrobce nebo v posouzení požárního nebezpečí není, vzhledem k provozním podmínkám nebo vlivu prostředí, určena lhůta kratší. Odst. 2: Zkouška činnosti elektrické požární signalizace při provozu se provádí prostřednictvím osob pověřených údržbou tohoto zařízení. Shoduje-li se termín zkoušky činnosti elektrické požární signalizace při provozu s termínem pravidelné jednoroční kontroly provozuschopnosti, pak tato kontrola provedení zkoušky činnosti nahrazuje. Odst. 3: Zkouška činnosti jednotlivých druhů samočinných hlásičů požáru se provádí za provozu pomocí zkušebních přípravků dodávaných výrobcem. (§ 8 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Podmínky pro hašení požárů a pro záchranné práce Odst. 1: Vytvářením podmínek pro hašení požárů a pro záchranné práce se rozumí souhrn organizačních, a popřípadě i technických opatření umožňujících při využití existujících předpokladů, zejména stavebně technických, provedení rychlého a účinného zásahu, evakuace osob, zvířat a materiálu a záchranných prací. Odst. 2: K provedení rychlého a účinného zásahu podle odstavce 1 zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby: a) bylo zřetelně označeno číslo tísňového volání (ohlašovny požárů), popřípadě uvedeny další pokyny ke způsobu ohlášení požáru ve všech objektech, kde provozují činnosti; právnické osoby a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím zveřejňují požární poplachové směrnice, b) byl umožněn přístup ke spojovacím prostředkům, zabezpečena jejich provozuschopnost a použitelnost pro potřeby tísňového volání, c) byly dodrženy trvale volné průjezdné šířky příjezdových komunikací nejméně 3 m k objektům, k nástupním plochám pro požární techniku a ke zdrojům vody určeným k hašení požárů, d) bylo provedeno označení a umožněno použití nástupních ploch pro požární techniku a požárních výtahů, e) byla zajištěna trvalá použitelnost vnitřních a vnějších zásahových cest (např. požární výtahy, požární žebříky) a trvale volný přístup k zařízení pro zásobování požární vodou, f) byla označena rozvodná zařízení elektrické energie, hlavní vypínače elektrického proudu, uzávěry vody, plynu, produktovodů, uzávěry rozvodů ústředního topení. Odst. 3: K provedení evakuace osob, zvířat a materiálu a k provedení záchranných prací podle odstavce 1 zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby: a) byly označeny nouzové (únikové) východy, evakuační výtahy a směry úniku osob ve všech objektech, kde se při provozovaných činnostech může vyskytovat veřejnost nebo osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu; toto označení nemusí být provedeno v objektech s východy do volného prostoru, které jsou zřetelně viditelné a dostupné z každého místa, b) byly trvale volně průchodné komunikační prostory (chodby, schodiště apod.), které jsou součástí únikových cest, tak, aby nebyla omezena nebo ohrožena evakuace nebo záchranné práce, c) chráněné únikové cesty a všechny jejich součásti nebyly využívány způsobem zvyšujícím požární riziko. (§ 11 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Označení únikové cesty a nouzového východu Je-li značka pro označení únikové cesty a nouzového východu zhotovena z fotoluminiscenčního materiálu, musí být instalována na povrchu vnitřní komunikace nebo těsně nad její úrovní. (§ 5 odst. 3 NV č. 375/2017 Sb.)

Lhůty preventivních požárních prohlídek Odst. 1: Preventivní požární prohlídky podle § 12 se provádějí v následujících lhůtách: a) v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti s vysokým požárním nebezpečím, nejméně jednou za 3 měsíce (§ 4 odst. 3 zákona), b) v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (§ 4 odst. 2 zákona), nejméně jednou za 6 měsíců, c) v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí uvedené v § 12 odst. 5, nejméně jednou za rok. Odst. 2: Lhůty uvedené v odstavci 1 mohou být zkráceny schváleným posouzením požárního nebezpečí nebo dokumentací požární ochrany zpracovanou na základě stanovení podmínek požární bezpečnosti (např. § 30). (§ 13 vyhlášky č. 246/2001 Sb.)

Závažné havárie Tento zákon zapracovává příslušný předpis Evropské unie a stanoví systém prevence závažných havárií pro objekty, ve kterých je umístěna nebezpečná látka, s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na životy a zdraví lidí a zvířat, životní prostředí a majetek v těchto objektech a v jejich okolí. (§ 1 odst. 1 zákona č. 224/2015 Sb.)

Závažné havárie Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) objektem celý prostor, popřípadě soubor prostorů, ve kterém je umístěna jedna nebo více nebezpečných látek v jednom nebo více zařízeních užívaných právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, včetně společných nebo souvisejících infrastruktur a činností, c) provozovatelem právnická nebo podnikající fyzická osoba, která užívá nebo bude užívat objekt, ve kterém je nebo bude nebezpečná látka umístěna v množství stejném nebo větším, než je množství uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu v sloupci 2 tabulky I nebo II, nebo který byl zařazen do skupiny A nebo do skupiny B rozhodnutím krajského úřadu, e) nebezpečnou látkou vybraná NCHLS podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího klasifikaci, označování a balení látek a směsí, splňující kritéria stanovená v příloze č. 1 k tomuto zákonu v tabulce I nebo uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu v tabulce II. a přítomná v objektu jako surovina, výrobek, vedlejší produkt, meziprodukt nebo zbytek, včetně těch látek, u kterých se dá důvodně předpokládat, že mohou vzniknout v případě závažné havárie, g) závažnou havárií mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, zejména závažný únik nebezpečné látky, požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu, vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážným následkům na životech a zdraví lidí a zvířat, životním prostředí nebo majetku a zahrnující jednu nebo více nebezpečných látek, k) sousedním objektem objekt nacházející se v takové blízkosti jiného objektu, v důsledku které se zvyšuje pravděpodobnost vzniku nebo následky závažné havárie, l) domino efektem možnost zvýšení pravděpodobnosti vzniku nebo následků závažné havárie v důsledku vzájemné blízkosti zařízení, objektů nebo skupiny objektů a umístění nebezpečných látek, m) zónou havarijního plánování území v okolí objektu, ve kterém jsou uplatňovány požadavky ochrany obyvatelstva a požadavky územního rozvoje z hlediska havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu, n) scénářem variantní popis rozvoje závažné havárie, popis rozvoje příčinných a následných, na sebe navazujících a vedle sebe i posloupně probíhajících událostí, a to buď spontánně probíhajících anebo probíhajících jako činnost lidí, které mají za účel zvládnout průběh závažné havárie. (§ 2 písm. a), c), e), g), k), l), m), n) zákona č. 224/2015 Sb.)

Seznam nebezpečných látek Odst. 1: Provozovatel nebo uživatel objektu přijme všechna opatření nezbytná k prevenci závažných havárií a omezení jejich následků na životy a zdraví lidí a zvířat, životní prostředí a majetek. Odst. 2: Provozovatel nebo uživatel objektu: a) zpracuje seznam, ve kterém uvede druh, množství, klasifikaci a fyzikální formu všech nebezpečných látek umístěných v objektu (dále jen „seznam“), b) na základě seznamu provede součet poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu podle vzorce a za podmínek uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu a c) na základě seznamu a součtu poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu zpracuje protokol uvedený v § 4 odst. 1, nebo navrhne zařazení objektu do skupiny A nebo do skupiny B za podmínek stanovených v § 5 odst. 1 a 2. (§ 3 zákona č. 224/2015 Sb.)

Protokol o nezařazení (závažné havárie) Odst. 1: Uživatel objektu zpracuje protokol, ve kterém zaznamená skutečnost, že množství nebezpečné látky umístěné v objektu je menší, než množství uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu v sloupci 2 tabulky I nebo II, a součet poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu provedený podle vzorce a za podmínek uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu je menší než 1 (dále jen „protokol o nezařazení“), a protokol o nezařazení uchová pro účely kontroly prováděné podle § 39. Vzor protokolu o nezařazení je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Odst. 2: Uživatel objektu zajistí aktualizaci protokolu o nezařazení po každém zvýšení množství nebezpečné látky umístěné v objektu přesahujícím 10 % dosavadního množství nebezpečné látky umístěné v objektu nebo při umístění další nebezpečné látky v objektu, která dosud nebyla v seznamu uvedena. (§ 4 odst. 1 a 2 zákona č. 224/2015 Sb.)

Návrh na zařazení (závažné havárie) Odst. 1: Provozovatel navrhne zařazení objektu do skupiny A, pokud: a) množství nebezpečné látky umístěné v objektu je stejné nebo větší, než je množství uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu v sloupci 2 tabulky I nebo II a současně je menší, než množství uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu v sloupci 3 tabulky I nebo II, nebo b) součet poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu provedený podle vzorce a za podmínek uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu je roven nebo větší než 1 v případě, že není dosaženo množství nebezpečné látky podle písmene a). Odst. 2: Provozovatel navrhne zařazení objektu do skupiny B, pokud: a) množství nebezpečné látky umístěné v objektu je stejné nebo větší, než je množství uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu v sloupci 3 tabulky I nebo II, nebo b) součet poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu provedený podle vzorce a za podmínek uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu je roven nebo větší než 1 v případě, že není dosaženo množství nebezpečné látky podle písmene a). Odst. 3: Provozovatel předloží návrh na zařazení objektu do skupiny A nebo do skupiny B (dále jen „návrh na zařazení“) krajskému úřadu do 1 měsíce ode dne, kdy množství nebezpečné látky umístěné v objektu dosáhne nejméně množství uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu v sloupci 2 tabulky I nebo II nebo součet poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu dosáhne hodnoty 1. (§ 5 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 224/2015 Sb.)

Nové objekty z pohledu závažných havárií Provozovatel, který bude zřizovat nový objekt nebo jeho část výstavbou nebo změnou užívání dokončené stavby (dále jen „nový objekt“), zpracuje za podmínek stanovených v § 5 odst. 1 a 2 návrh na zařazení a posouzení rizik závažné havárie a předloží je krajskému úřadu souběžně s podáním žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění nového objektu, popřípadě žádosti o vydání stavebního povolení nebo žádosti o dodatečné povolení stavby v případě, že se územní rozhodnutí nevydává, stavebnímu úřadu podle stavebního zákona. Pro zpracování návrhu na zařazení a posouzení rizik závažné havárie se použijí § 5 odst. 4 a 5 a § 9 odst. 1 a 2 obdobně. (§ 31 odst. 1 zákona č. 224/2015 Sb.)

Vnitřní havarijní plán (závažné havárie) Provozovatel objektu zařazeného do skupiny B zpracuje vnitřní havarijní plán, ve kterém stanoví opatření přijímaná uvnitř objektu při vzniku závažné havárie za účelem zmírnění jejích následků na životy a zdraví lidí a zvířat, životní prostředí a majetek. (§ 23 odst. 1 zákona č. 224/2015 Sb.)

Prostředí s nebezpečím výbuchu Toto nařízení stanoví, v souladu s právem Evropských společenství, způsob organizace práce a pracovních a technologických postupů a bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí (dále jen "zařízení") na pracovištích v prostředí s nebezpečím výbuchu; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů, pokud upravují požadavky na práci s rizikem výbuchu. (§ 1 odst. 1 NV č. 406/2004 Sb.)

Nebezpečí výbuchu - V tomto nařízení se rozumí: e) výbušným prostředím směs hořlavých látek v podobě plynů, par, mlhy nebo prachu se vzduchem při atmosférických podmínkách, ve které se po vznícení rozšíří hoření do celé nespálené směsi, f) prostředím s nebezpečím výbuchu prostředí, které se může stát výbušným v důsledku místních a provozních podmínek. (§ 2 písm. e) a f) NV č. 116/2016 Sb.)

Klasifikace prostorů s nebezpečím výbuchu Prostory s nebezpečím výbuchu podle bodu 1.1 se zařazují do zón na základě četnosti výskytu výbušné atmosféry a doby jejího trvání. Čl. 2.1: Prostory s výskytem výbušné atmosféry složené ze směsi vzduchu a hořlavých látek ve formě plynu, páry nebo mlhy se zatřiďují do těchto zón: Zóna 0: Prostor, ve kterém je výbušná atmosféra tvořená směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy přítomna trvale nebo po dlouhou dobu nebo často. Zóna 1: Prostor, ve kterém je občasný vznik výbušné atmosféry tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy pravděpodobný. Zóna 2: Prostor, ve kterém vznik výbušné atmosféry tvořené směsí vzduchu s hořlavými látkami ve formě plynu, páry nebo mlhy není pravděpodobný, a pokud výbušná atmosféra vznikne, bude přítomna pouze výjimečně a pouze po krátký časový úsek. Čl. 2.2: Prostory, v nichž se výbušná atmosféra vyskytuje ve formě oblaku hořlavého prachu ve vzduchu, se zatřiďují do těchto zón: Zóna 20: Prostor, ve kterém je výbušná atmosféra tvořená oblakem zvířeného hořlavého prachu ve vzduchu přítomna trvale nebo po dlouhou dobu nebo často. Zóna 21: Prostor, ve kterém je občasný vznik výbušné atmosféry tvořené oblakem zvířeného hořlavého prachu ve vzduchu pravděpodobný. Zóna 22: Prostor, ve kterém vznik výbušné atmosféry tvořené oblakem zvířeného hořlavého prachu ve vzduchu není pravděpodobný, a pokud výbušná atmosféra vznikne, bude přítomna pouze výjimečně a pouze po krátký časový úsek. Čl. 2.3: Vrstvy, usazeniny a hromady hořlavého prachu musí být považovány za zdroj, který může vytvářet výbušnou atmosféru. (Příloha 1 čl. 2 NV č. 406/2004 Sb.)

Preventivní opatření v prostředí s nebezpečím výbuchu Odst. 1: Při uplatňování zásad prevence rizik nebo k zajištění ochrany před výbuchem přijímá zaměstnavatel technická nebo organizační opatření přiměřená povaze provozu v souladu se zásadami, které uplatňuje podle charakteru činnosti v následujícím pořadí: a) předcházení vzniku výbušné atmosféry, b) zabránění iniciace výbušné atmosféry, c) snížení škodlivých účinků výbuchu tak, aby bylo zajištěno zdraví a bezpečnost zaměstnanců. Odst. 2: Technická nebo organizační opatření v případě potřeby zaměstnavatel navzájem kombinuje, popřípadě doplňuje dalšími opatřeními zamezujícími šíření výbuchu. Odst. 3: Technická nebo organizační opatření přijatá k prevenci a ochraně před výbuchem podle odstavců 1 a 2 zaměstnavatel pravidelně přehodnocuje v jím určených intervalech a bezodkladně při každé změně významné z hlediska zajištění BOZP. (§ 2 NV č. 406/2004 Sb.)

Posouzení rizika výbuchu a stanovení opatření Odst. 1: Zaměstnavatel posuzuje rizika výbuchu zejména se zřetelem na: a) pravděpodobnost výskytu výbušné atmosféry a její trvání, b) pravděpodobnost výskytu zdrojů iniciace, včetně možných výbojů statické elektřiny a na pravděpodobnost, zda jsou aktivní a účinné, c) používaná zařízení včetně instalace, látky, technologické procesy, pracovní postupy a jejich možné vzájemné působení, d) rozsah předpokládaných účinků výbuchu. Odst. 2: Riziko výbuchu zaměstnavatel posuzuje komplexně se zřetelem na všechny okolnosti práce v prostředí s nebezpečím výbuchu. Odst. 3: Pokud zařízení nebo pracoviště v prostředí s nebezpečím výbuchu vyhovují požadavkům zvláštních právních předpisů, platí, že požadavky uvedené v příloze č. 1 a v příloze č. 2 k tomuto nařízení byly splněny. Odst. 4: Při posuzování rizika výbuchu posuzuje zaměstnavatel i prostory, do nichž může výbušná atmosféra proniknout otvory nebo jinými cestami. (§ 3 NV č. 406/2004 Sb.)

Prostředí s nebezpečím výbuchu Zaměstnavatel přijme další nezbytná opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, kterými v prostorech s nebezpečím výbuchu zabezpečí, aby: a) v takových pracovních podmínkách nebyla ohrožena bezpečnost a zdraví zaměstnanců, b) s ohledem na posouzení rizika výbuchu byla po dobu přítomnosti zaměstnanců nebo jiných osob vhodnými technickými prostředky náležitě monitorována, vyhodnocována a kontrolována výbušná atmosféra. (§ 4 odst. 2 NV č. 406/2004 Sb.)

Prostředí s nebezpečím výbuchu Při přijímání opatření k zabránění iniciace výbušné atmosféry podle § 3 odst. 1 písm. b) bere zaměstnavatel v úvahu přítomnost možných zdrojů iniciace výbušné atmosféry včetně elektrostatických výbojů, pokud jsou zaměstnanci, popřípadě jiné osoby nebo pracovní prostředí nositeli elektrostatického náboje nebo náboj vytvářejí. S ohledem na nebezpečí iniciace výbušné atmosféry zaměstnavatel poskytuje podle zvláštního právního předpisu zaměstnancům zdržujícím se na pracovištích v prostorech s nebezpečím výbuchu ochranný oděv a obuv zhotovené z materiálů, které nezpůsobují elektrostatické výboje schopné zažehnout výbušnou atmosféru. Zaměstnavatel zajistí, aby jiné osoby, pokud vstupují na pracoviště v prostorech s nebezpečím výbuchu nebo se na něm zdržují, byly vybaveny oděvem a obuví stejných vlastností. (Příloha 2A čl. 3.3 NV č. 406/2004 Sb.)

Prostředí s nebezpečím výbuchu Čl. 3.6 Zaměstnanci musí být na nebezpečí upozorněni světelným signálem, zvukovým signálem, případně jejich kombinací tak, aby mohli opustit pracoviště dříve, než budou ohroženi výbuchem. Čl. 3.7 Zaměstnanci musí mít možnost rychle a bezpečně opustit prostor ohrožený výbuchem únikovými cestami tak, jak je uvedeno v dokumentaci o ochraně před výbuchem. Únikové cesty musí být k těmto účelům udržovány trvale volné. (Příloha 2A čl. 3.6 a 3.7 NV č. 406/2004 Sb.)

Prostředí s nebezpečím výbuchu a dokumentace Písemná dokumentace o ochraně před výbuchem se zpracovává v návaznosti na výsledky posuzování rizika výbuchu podle § 3. (§ 6 odst. 1 (první věta) NV č. 406/2004 Sb.)

Prostředí s nebezpečím výbuchu Čl. 2.2.1: V prostorech s nebezpečím výbuchu, pokud je tak stanoveno v dokumentaci o ochraně před výbuchem, smí být práce prováděny pouze v souladu s písemnými pokyny vydanými zaměstnavatelem. Čl. 2.2.2: Tam, kde je to stanoveno v dokumentaci o ochraně před výbuchem, smí být nebezpečné činnosti, při nichž může vznikat výbušná atmosféra, nebo které mohou způsobit iniciaci výbušné atmosféry, stejně jako činnosti, které mohou vzájemným působením s jinou činností vyvolat nebezpečí výbuchu, prováděny pouze na základě písemného příkazu k provedení prací (dále jen "příkaz V"). Zaměstnavatel zavede systém vydávání příkazů V k tomu pověřeným zaměstnancem tak, aby příkaz V byl vydán před zahájením výkonu práce. (Příloha 2A čl. 2.2.1 a 2.2.2 NV č. 406/2004 Sb.

Školení zaměstnanců o prostředí s nebezpečím výbuchu Zaměstnancům poskytuje zaměstnavatel v dostatečném rozsahu školení o BOZP v prostředí s nebezpečím výbuchu; zejména je seznámí v odpovídajícím rozsahu s dokumentací o ochraně před výbuchem, s preventivními a ochrannými opatřeními a s písemnými pokyny podle bodu 2.2., pokud byly pro dané pracoviště vydány a se způsobem používání OOPP. Obsluhou zařízení a ochranných systémů v prostoru s nebezpečím výbuchu pověří zaměstnavatel pouze zaměstnance, jehož teoretické znalosti a praktické dovednosti týkající se obsluhy těchto zařízení a ochranných systémů byly prokazatelně ověřeny. (Příloha 2A čl. 2.1 NV č. 406/2004 Sb.)

Dva a více zaměstnavatelů na pracovišti (nebezpečí výbuchu) Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou nebo více zaměstnavatelů, zajišťuje postup podle tohoto nařízení každý zaměstnavatel v rozsahu činností, které spadají pod jeho kontrolu; zaměstnavatelé přitom berou v úvahu i přilehlé prostory podle § 3 odst. 4. (§ 5 NV č. 406/2004 Sb.)

Příkaz V (nebezpečí výbuchu) Zaměstnanci, kteří jsou v příkazu V určeni k provádění prací, musí být předem prokazatelně seznámeni s obsahem příkazu V a s výstražnými signály, které budou podle bodu 3.6. na pracovišti použity k varování před ohrožením výbuchem. (Příloha 2A čl. 2.2.3 NV č. 406/2004 Sb.)

Závažné havárie a přístup veřejnosti k informacím Každý se může na krajský úřad obrátit s žádostí o poskytnutí informace o objektu zařazeném do skupiny A nebo do skupiny B postupem stanoveným zákonem o právu na informace o životním prostředí. (§ 34 odst. 1 zákona č. 224/2015 Sb.)

Vznik závažné havárii Provozovatel nebo uživatel objektu, ve kterém došlo k závažné havárii: a) bezodkladně ohlásí vznik závažné havárie příslušnému krajskému úřadu, České inspekci životního prostředí, příslušnému operačnímu a informačnímu středisku integrovaného záchranného systému a dotčeným obcím a b) zpracuje hlášení o vzniku závažné havárie a doručí jej krajskému úřadu do 24 hodin od vzniku závažné havárie. (§ 36 odst. 1 zákona č. 224/2015 Sb.)

Kontroly BOZP (závažné havárii) Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. (§ 103 odst. 2 ZP)

Kontrola zaměstnanců na alkohol a návykové látky Zaměstnanec je povinen: e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno, i) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. (§ 106 odst. 4 ZP)

Kontrola zaměstnanců na alkohol a návykové látky Doporučený postup kontroly zaměstnanců na přítomnost alkoholu/drog: zaměstnavatelem písemně určený oprávněný vedoucí zaměstnanec (ředitel nebo mistr) vydá písemný pokyn, viz § 103 odst. 1 ZP (poslední věta), a určí, kdo bude kontrolovat (jakýkoliv vedoucí zaměstnanec), určí kdo bude kontrolován, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, určí kdy bude kontrola provedena, tzn. ředitel podniku ani mistr nemusí stát na vrátnici a kontrolovat vybrané zaměstnance pomocí přístroje na kontrolu alkoholu nebo jiných návykových látek. Je vhodné, aby při kontrole byl přítomen zástupce odborů nebo zástupce pro oblast BOZP. Výstupem z provedené kontroly musí být vždy písemný záznam. (Autor Z. Šenk)

Úhrada nákladů odborného vyšetření při odmítnutí orientačního vyšetření Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, tedy není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. (§ 24 odst. 4 zákona č. 65/2017 Sb.)

Audity BOZP Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň BOZP, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu. (§ 102 odst. 3 ZP)

Zlepšování stavu pracovního prostředí Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek. (§ 102 odst. 7 ZP)

Prověrky BOZP Zaměstnavatel je povinen organizovat nejméně jednou v roce prověrky BOZP na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP a zjištěné nedostatky odstraňovat. (§ 108 odst. 5 ZP)

Dohled poskytovatele pracovnělékařských služeb na pracovišti Odst. 2: Pravidelný dohled podle § 2 písm. c) bodu 1 se vykonává na všech pracovištích zaměstnavatele nejméně: a) jedenkrát za kalendářní rok, nebo b) jedenkrát za 2 kalendářní roky, jde-li o práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a není-li její součástí činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny v části II přílohy č. 2 k této vyhlášce nebo jiným právním předpisem.

    Odst. 3: Při pravidelném dohledu podle § 2 písm. c) bodu 1 se zohledňuje zdravotní náročnost vykonávané práce a charakter podmínek na pracovištích zaměstnavatele. Obsahem pracovně-lékařských služeb při: c) dohledu je: 1.     pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce za účelem zjišťování a hodnocení rizikových faktorů, 2. dohled v zařízení závodního stravování a dalších zařízeních zaměstnavatele, 3. hodnocení rizik s využitím informací o míře expozice rizikovým faktorům při výkonu práce a výsledků analýzy výskytu nemocí z povolání, pracovních úrazů a nemocí souvisejících s prací, 4. spolupráce při vypracování návrhů pro zaměstnavatele na odstranění zjištěných závad včetně návrhu na zajištění měření rizikových faktorů pracovních podmínek. (§ 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)  

Pracovnělékařské prohlídky, přehled prohlídek Odst. 1: Pracovnělékařskými prohlídkami jsou: a) vstupní prohlídka, prohlídka periodická a prohlídka mimořádná, které se provádějí za účelem posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci, b) výstupní prohlídka a c) lékařská prohlídka po skončení rizikové práce (dále jen „následná prohlídka“). Odst. 2: Při provádění pracovnělékařských prohlídek jsou zaměstnancům poskytovány edukační a konzultační zdravotní služby. (§ 9 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb.) Vstupní prohlídka a odlišné podmínky vykonávané práce - Vstupní prohlídka se provádí kromě případů stanovených zákonem též před změnou druhu práce nebo před převedením zaměstnance na jinou práci, pokud jde o práci vykonávanou za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance. Odlišnými podmínkami se rozumí navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden nebo jejich změna, popřípadě zařazení k výkonu rizikové práce. (§ 10 odst. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Periodické prohlídky zaměstnanců Periodická prohlídka u zaměstnanců vykonávajících práci zařazenou podle zákona o ochraně veřejného zdraví: a) v kategorii první se provádí 1. jednou za 6 let, nebo 2. jednou za 4 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku; poprvé se provede v návaznosti na periodickou prohlídku podle bodu 1, b) v kategorii druhé se provádí 1. jednou za 4 roky, nebo 2. jednou za 2 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku; poprvé se provede v návaznosti na periodickou prohlídku podle bodu 1, c) v kategorii druhé rizikové a kategorii třetí se provádí jednou za 2 roky, d) v kategorii čtvrté jednou za 1 rok. (§ 11 odst. 2 vyhlášky č.79/2013 Sb.)

Periodické prohlídky při riziku ohrožení zdraví Periodická prohlídka u zaměstnanců vykonávajících práci nebo činnost, jejichž součástí je riziko ohrožení zdraví, pokud není pro provedení periodické prohlídky podle odstavce 2 stanovena kratší lhůta, se provádí: a) jednou za 4 roky, nebo b) jednou za 2 roky, jde-li o zaměstnance, který dovršil 50 let věku; poprvé se provede v návaznosti na periodickou prohlídku podle písmene a). (§ 11 odst. 3 vyhlášky č.79/2013 Sb.)

Práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr Periodické prohlídky se dále provádějí v případě prací stejného druhu vykonávaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, pokud: a) je stejný druh práce vykonáván na základě těchto dohod opakovaně a součet dob, po které je práce opakovaně vykonávána, je delší než lhůta pro provedení periodické prohlídky podle odstavce 2 nebo 3, popřípadě podle jiného právního předpisu, nebo b) zaměstnavatel provádění těchto prohlídek vyžaduje. (§ 11 odst. 5 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Rozhodný den pro stanovení termínu periodické prohlídky Dnem rozhodným pro stanovení termínu periodické prohlídky je den: a) vydání lékařského posudku na základě 1. vstupní prohlídky nebo mimořádné prohlídky podle § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 nebo 2. periodické prohlídky, pokud dosavadní lékařský posudek pozbyl platnosti, nebo b) započetí výkonu práce stejného druhu poprvé sjednaného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr podle odstavce 5. (§ 11 odst. 6 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Mimořádné lékařské prohlídky Mimořádná prohlídka se provádí, pokud: a) ji nařídil orgán ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo tak stanoví zákon upravující využívání jaderné energie a ionizujícího záření, b) to v daném období vyžaduje zdravotní náročnost konkrétních pracovních podmínek, c) došlo ke zhoršení pracovních podmínek ve smyslu zvýšení míry rizika u rizikového faktoru, k němuž již byla posuzována zdravotní způsobilost zaměstnance, d) bylo opakovaně zjištěno překročení limitní hodnoty ukazatelů biologického expozičního testu, popřípadě na základě závěrů jiných vyšetření prováděných za účelem sledování zátěže organizmu působením rizikových faktorů pracovních podmínek, e) byla při pracovnělékařské prohlídce zjištěna taková změna zdravotního stavu zaměstnance, která předpokládá změnu zdravotní způsobilosti k práci v době kratší, než je lhůta pro provedení periodické prohlídky, nebo f) byl výkon práce přerušen: 1. z důvodu nemoci po dobu delší než 8 týdnů, s výjimkou výkonu práce v kategorii první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a nejde-li o práci nebo činnost, jejíž součástí je riziko ohrožení zdraví nebo nestanoví-li jiný právní předpis jinak, 2. v důsledku úrazu s těžkými následky, nemoci spojené s bezvědomím nebo jiné těžké újmy na zdraví, nebo 3. z jiných důvodů na dobu delší než 6 měsíců; mimořádná prohlídka po ukončení přerušení výkonu práce se provede nejdéle do 5 pracovních dnů ode dne nového započetí výkonu dosavadní práce. (§ 12 odst. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Mimořádná prohlídka na základě žádosti zaměstnance Mimořádná prohlídka se dále provádí na základě: a) žádosti předložené zaměstnavatelem z vlastního podnětu nebo podnětu zaměstnance, b) informace sdělené ošetřujícím lékařem o důvodném podezření, že změnou zdravotního stavu zaměstnance došlo ke změně zdravotní způsobilosti. (§ 12 odst. 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Výstupní lékařská prohlídka Výstupní prohlídka se provádí za účelem zjištění zdravotního stavu zaměstnance v době ukončení výkonu práce, a to s důrazem na zjištění takových změn zdravotního stavu, u kterých lze předpokládat souvislost se zdravotní náročností vykonávané práce. Pro zjištění zdravotního stavu zaměstnance podle věty první není třeba výpis ze zdravotnické dokumentace registrujícího poskytovatele požadovat. (§ 13 odst. 1 vyhlášky č.79/2013 Sb.)

Výstupní lékařská prohlídka Odst. 2: Výstupní prohlídka se provádí: a) při ukončení pracovně-právního nebo obdobného vztahu vždy, pokud: 1. zaměstnanec vykonával práci zařazenou podle zákona o ochraně veřejného zdraví v kategorii druhé rizikové, třetí nebo čtvrté, 2. u zaměstnance byla v době výkonu práce u současného zaměstnavatele uznána nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, pokud trvají, nebo 3. zaměstnanec utrpěl v době výkonu práce u současného zaměstnavatele pracovní úraz a v příčinné souvislosti s ním byla uznána opakovaně dočasná pracovní neschopnost, popřípadě bylo provedeno nové bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění podle právního předpisu upravujícího odškodňování způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, b) před převedením zaměstnance na jinou práci nebo před změnou druhu práce, pokud jde o ukončení práce rizikové, nebo c) pokud tak stanoví jiný právní předpis. Na základě provedení výstupní prohlídky je posuzované osobě a osobě, která o prohlídku požádala, předáno potvrzení o jejím provedení. Kopie potvrzení se zakládá do zdravotnické dokumentace pracovnělékařských služeb. Odst. 3: Výstupní prohlídka při ukončení pracovněprávního nebo obdobného vztahu se dále provede v případě, kdy o to požádá zaměstnavatel nebo jeho prostřednictvím zaměstnanec. (§ 13 odst. 2 a 3 vyhlášky č.79/2013 Sb.)

Následná lékařská prohlídka Následná prohlídka se provádí podle přílohy č. 2 této vyhlášky, pokud tak stanoví: a) příslušný orgán ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nebo b) jiný právní předpis. (§ 14 odst. 2 vyhlášky č.79/2013 Sb.)

Žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky Odst. 1: Žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci obsahuje tyto náležitosti: a) identifikační údaje zaměstnavatele, a to: 1. obchodní firmu nebo název a adresu sídla zaměstnavatele nebo organizační složky zahraniční osoby na území ČR, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, je-li zaměstnavatelem právnická osoba, 2. adresu sídla, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území ČR, jde-li o cizince, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, 3. název, sídlo a identifikační číslo organizační složky státu nebo kraje nebo obce, je-li zaměstnavatelem stát, kraj nebo obec, b) identifikační údaje zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání, a to jméno, popřípadě jména, a příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu popřípadě místo pobytu na území ČR, jde-li o cizince, c) údaje o pracovním zařazení zaměstnance nebo údaje o předpokládaném pracovním zařazení osoby ucházející se o zaměstnání, dále údaje o druhu práce, režimu práce, o rizikových faktorech ve vztahu ke konkrétní práci, míře rizikových faktorů pracovních podmínek vyjádřené kategorií práce podle jednotlivých rozhodujících rizikových faktorů pracovních podmínek; v případě výstupní prohlídky se pro potřeby následné prohlídky uvede údaj o době expozice příslušnému rizikovému faktoru, d) druh požadované pracovnělékařské prohlídky; v případě souběhu mimořádné a periodické prohlídky se uvede i tato skutečnost, e) důvod k provedení prohlídky; v případě souběhu mimořádné a periodické prohlídky se uvede i důvod pro provedení mimořádné prohlídky. Odst. 2: V případě žádosti o provedení výstupní prohlídky se odstavec 1 použije obdobně. (§ 15 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Zdravotní náročnost vykonávané práce ¨Zdravotní náročností vykonávané práce se rozumí kvalifikovaný odhad zátěže organizmu při výkonu práce zohledňující rizikové faktory pracovních podmínek a jejich míru a riziko ohrožení zdraví zaměstnance nebo jiných osob, včetně rizik vyplývajících z jiných právních předpisů. (příloha č. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb.)

Lékařský posudek Lékařský posudek vydává, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak: a) registrující poskytovatel posuzované osoby, nebo b) poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo praktické lékařství pro děti a dorost, nemá-li posuzovaná osoba registrujícího poskytovatele; tato skutečnost se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené posuzujícím lékařem o posuzované osobě; záznam podepíše posuzující lékař a posuzovaná osoba. Posuzujícím lékařem je lékař se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. (§ 42 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb.)

Výpis ze zdravotnické dokumentace a potvrzení o nezměněném zdravotním stavu Výpis ze zdravotnické dokumentace podle § 42 odst. 1 písm. b) zákona lze pro posouzení zdravotního stavu nebo zdravotní způsobilosti posuzované osoby pro stejný účel nahradit potvrzením o tom, že nebyla od posledního vydání výpisu ze zdravotnické dokumentace zjištěna změna zdravotního stavu (dále jen "potvrzení o nezměněném zdravotním stavu"), pokud: a) o výpis požádá stejný poskytovatel, který již dříve vydal lékařský posudek, a b) nedojde od dříve vydaného výpisu ze zdravotnické dokumentace ke změně zdravotního stavu nebo zdravotní způsobilosti posuzované osoby. (§ 42a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.)

Potvrzení o nezměněném zdravotním stavu Výpis ze zdravotnické dokumentace podle § 42 odst. 1 písm. b) lze pro posouzení zdravotního stavu nebo zdravotní způsobilosti posuzované osoby pro stejný účel nahradit potvrzením o tom, že nebyla od posledního vydání výpisu ze zdravotnické dokumentace zjištěna změna zdravotního stavu (dále jen "potvrzení o nezměněném zdravotním stavu"), pokud: a) o výpis požádá stejný poskytovatel, který již dříve vydal lékařský posudek, a b) nedojde od dříve vydaného výpisu ze zdravotnické dokumentace ke změně zdravotního stavu nebo zdravotní způsobilosti posuzované osoby. (§ 42a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.)

Lékařský posudek pro účely pracovněprávních vztahů Lékařský posudek musí být vydán, nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak, nejdéle: a) do 10 pracovních dnů ode dne obdržení nebo ústního podání žádosti podle § 42 odst. 1, b) do 45 pracovních dnů ode dne obdržení nebo ústního podání žádosti podle § 42 odst. 1, jde-li o lékařský posudek o nemoci z povolání, nebo c) do 45 pracovních dnů ode dne obdržení nebo ústního podání žádosti podle § 42 odst. 1, jde-li o lékařský posudek pro účely pracovněprávních vztahů a je-li nutné, aby posuzující lékař posoudil, zda dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k práci bylo způsobeno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přičemž účelem posudku není posouzení zdravotní způsobilosti k práci. Lhůty uvedené v písmenech a) až c) do obdržení posledního potřebného podkladu pro posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu podle § 42 odst. 1 neběží. Písemná žádost uvedená v písmenech a) až c) nebo záznam o jejím ústním podání je součástí zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě. Záznam podepíše posuzující lékař a osoba, která ústní žádost podala. (§ 43 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.)

Periodická prohlídka 90 dnů před koncem platnosti posudku ¨Pro účely posouzení dalšího trvání zdravotní způsobilosti lze lékařskou prohlídku posuzované osoby provést nejdříve 90 dnů před koncem platnosti dosavadního lékařského posudku, jehož časová platnost se nemění, pokud posuzující lékař nezjistí změnu zdravotního stavu vedoucí k vydání lékařského posudku se závěrem podle § 44 odst. 4 písm. a). Jde-li o pravidelně se opakující lékařské prohlídky, lhůty k jejich provedení stanovené prováděcím právním předpisem podle § 52 nebo 60 nebo jiným právním předpisem, a platnost lékařského posudku se provedením lékařské prohlídky podle věty první nemění, nezjistí-li posuzující lékař změnu zdravotního stavu vedoucí k vydání lékařského posudku se závěrem podle § 44 odst. 4 písm. a). Tím není dotčena možnost provedení lékařské prohlídky při změně zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu nebo podezření na tyto změny. (§ 43 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb.)

Poučení o možnosti vzdát se práva na přezkoumání posudku Lékařský posudek musí mít náležitosti stanovené právním předpisem upravujícím zdravotnickou dokumentaci a podle účelu jeho vydání též náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem podle § 52, 60 nebo 65, popřípadě jinými právními předpisy. Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, případně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, anebo zda její zdravotní stav splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována. Součástí lékařského posudku musí být poučení o možnosti podat podle § 46 odst. 1 návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal, a poučení o možnosti vzdání se práva na přezkoumání lékařského posudku podle § 46 odst. 1. V poučení se dále uvede, v jaké lhůtě je možno návrh na přezkoumání podat, od kterého dne se tato lhůta počítá a zda má nebo nemá návrh na přezkoumání podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů odkladný účinek. (§ 43 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb.)

Dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti Dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci se rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví. Tím není dotčeno vymezení dlouhodobého pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní službu podle zákona o státní službě. (§ 43 odst. 4 (druhá věta) zákona č. 373/2011 Sb.)

Lékařský posudek pro účely pracovněprávních vztahů Je-li lékařský posudek vydáván pro účely pracovněprávních vztahů, avšak nikoliv za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci, ale pro určení, zda je onemocnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, v posudkovém závěru o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti se uvede, zda posuzovaná osoba smí, nebo nesmí nadále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Tento posudkový závěr může být uveden již v lékařském posudku podle odstavce 4, je-li v době jeho vydání zřejmé, že důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci je pracovní úraz nebo nemoc z povolání. (§ 43 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb.)

Lékařský posudek se nevydá Lékařský posudek se nevydá, jestliže se posuzovaná osoba odmítne podrobit lékařské prohlídce nebo vyšetření, které je její součástí; posuzující lékař tuto skutečnost zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o této osobě. (§ 43 odst. 7 zákona č. 373/2011 Sb.)

Zdravotně nezpůsobilá osoba Jestliže nebyl lékařský posudek vydán z důvodu uvedeného v odstavci 7 nebo jestliže se posuzovaná osoba nepodrobila lékařské prohlídce za účelem dalšího posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu ve stanoveném termínu bez uvedení vážného důvodu, hledí se na ni pro činnost, pro kterou měla být zdravotně posouzena, jako na zdravotně nezpůsobilou, nebo jako na osobu, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci, anebo jako na osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován. V případě, kdy jde o pravidelně se opakující lékařskou prohlídku a posuzovaná osoba se jí nepodrobila, hledí se na ni jako na osobu zdravotně nezpůsobilou podle věty první ode dne, kdy končí platnost předchozího lékařského posudku. (§ 43 odst. 8 zákona č. 373/2011 Sb.)

Předání lékařského posudku Odst. 1: Poskytovatel, který lékařský posudek vydal, zajistí neprodleně jeho prokazatelné předání: a) posuzované osobě a b) osobě, která o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádala, není-li posuzovanou osobou. Odst. 2: Prokazatelným předáním lékařského posudku podle odstavce 1 se rozumí jeho převzetí: a) osobou uvedenou v odstavci 1 stvrzené podpisem této osoby, s uvedením data převzetí, a jde-li o osobu uvedenou v odstavci 1 písm. b) nebo pověřenou osobu této osoby, uvede se též číslo občanského průkazu nebo jiného dokladu totožnosti a důvod vydání posudku; potvrzení o převzetí lékařského posudku je součástí zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě, b) na základě doručení provozovatelem poštovních služeb; doručení musí být doloženo doručenkou, nebo c) na základě elektronického doručení podepsaného způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje při právním jednání vůči státu v souvislosti s výkonem jeho působnosti účinky vlastnoručního podpisu, do schránky uvedené posuzovanou osobou a osobou, která o posouzení zdravotní způsobilosti požádala. Lékařský posudek se též považuje za prokazatelně předaný, jestliže osoba oprávněná k převzetí posudku odmítne posudek převzít nebo jeho převzetí stvrdit podpisem; tuto skutečnost zaznamená posuzující lékař do zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě; záznam podepíše posuzující lékař a další zdravotnický pracovník přítomný převzetí posudku. V případě odmítnutí převzetí lékařského posudku doručovaného prostřednictvím provozovatele poštovní služby se použije obdobně ustanovení § 9 odst. 4. (§ 44 odst. 1 a 2 zákona č. 373/2011 Sb.)

Platnost lékařského posudku Lékařský posudek lze uplatnit pro účely, pro které byl vydán, do 90 dnů ode dne jeho vydání, není-li v něm nebo jiném právním předpise stanovena kratší lhůta. Jestliže správní úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, napadený lékařský posudek podle § 47 odst. 2 písm. a) potvrdí, může tento posudek k tomu oprávněná osoba použít pro účely, pro které byl vydán, do 10 pracovních dnů ode dne prokazatelného doručení potvrzeného posudku. Věty první a druhá se nepoužijí, jde-li o posudek o zdravotní způsobilosti posuzované osoby pro účast na škole v přírodě nebo na zotavovací akci podle zákona o ochraně veřejného zdraví. (§ 44 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb.)

Právo na přezkoumání lékařského posudku Má-li posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Osoba, které uplatněním posudku vznikají práva nebo povinnosti a které byl posudek předán posuzovanou osobou, může návrh na přezkoumání lékařského posudku podat do 10 pracovních dnů ode dne jeho předání, a to poskytovateli uvedenému ve větě první. Práva na přezkoumání lékařského posudku se lze vzdát. Písemné prohlášení o vzdání se práva na přezkoumání lékařského posudku nebo záznam o ústním sdělení o vzdání se práva na přezkoumání lékařského posudku je součástí zdravotnické dokumentace; záznam stvrdí svým podpisem osoba, která se práva na přezkoumání lékařského posudku vzdala, a zdravotnický pracovník, který tento záznam provedl. (§ 46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.)

Pracovnělékařské služby Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění pracovnělékařských prohlídek, které jsou preventivními prohlídkami, a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce. (§ 53 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.)

Poskytovatel pracovnělékařských služeb - Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je: a) poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo b) poskytovatel v oboru pracovní lékařství. (§ 54 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.)

Smlouva s poskytovatelem pracovnělékařských služeb Zaměstnavatel pro výkon práce na svých pracovištích, pokud dále není stanoveno jinak: a) je povinen, jde-li o práce, které jsou zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví10) do kategorie první, druhé, druhé rizikové, třetí nebo čtvrté anebo je součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem uvedeným v odstavci 1, b) může, jde-li o práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 nebo jinými právními předpisy, zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek, posuzování zdravotní způsobilosti k práci a vydávání lékařských posudků o zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u poskytovatele, který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak; ostatní součásti pracovnělékařských služeb podle § 53 odst. 1 zaměstnavatel zajišťuje, je-li to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců, prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým pro zajištění konkrétní služby uzavře smlouvu, c) je povinen, dojde-li ke změně zařazení práce do kategorie vyšší než kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo ke změně činnosti, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 nebo jinými právními předpisy, uzavřít novou nebo doplnit dosavadní písemnou smlouvu s poskytovatelem podle odstavce 1 o ty pracovnělékařské služby, které doposud nepožadoval, a to nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy k této změně došlo. (§ 54 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb.) Povinnost registrujícího poskytovatele pracovnělékařskou prohlídku provést - Registrující poskytovatel zaměstnance nebo osoby ucházející se o zaměstnání, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak, je povinen na základě žádosti zaměstnavatele podle odstavce 2 písm. b) provést pracovnělékařskou prohlídku, posouzení zdravotní způsobilosti k práci a vydat lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci; pro tuto činnost se považuje za poskytovatele pracovnělékařských služeb. Povinnosti stanovené v § 57 se na tohoto poskytovatele pracovnělékařských služeb nevztahují, s výjimkou povinnosti podle § 57 odst. 1 písm. j). (§ 54 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb.) Agentura práce a pracovnělékařské služby - Agentura práce zajišťuje pracovnělékařské služby pro své zaměstnance, které dočasně přiděluje k uživateli, prostřednictvím: a) poskytovatele pracovnělékařských služeb, se kterým uzavřela písemnou smlouvu podle odstavce 2 písm. a), b) registrujícího poskytovatele zaměstnance na základě písemné žádosti podle odstavce 2 písm. b), nebo c) poskytovatele pracovnělékařských služeb uživatele na základě podmínek stanovených v písemné dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce. (§ 54 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb.)

Posuzování zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání Odst. 1: Jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, postupuje se při posuzování její zdravotní způsobilosti k práci obdobně jako při posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců v rámci pracovnělékařských služeb s tím, že: a) vstupní lékařskou prohlídku provádí: 1. poskytovatel pracovnělékařských služeb, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou písemnou smlouvu, nebo poskytovatel pracovnělékařských služeb, který pracovnělékařské prohlídky provádí na základě smlouvy podle § 57a, 2. registrující poskytovatel, ke kterému vyslal zaměstnavatel osobu ucházející se o zaměstnání, nestanoví-li jiný právní předpis jinak a jde-li o práce uvedené v § 54 odst. 2 písm. b), nebo 3. lékař zaměstnavatele uvedený v § 58a odst. 1 písm. a), b) zaměstnavatel vstupní lékařskou prohlídku zajistí vždy před vznikem: 1. pracovního poměru, 2. právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny prováděcím právním předpisem podle § 60 nebo jinými právními předpisy; zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, nebo 3. vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu. Osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, k níž má být zařazena, pokud se nepodrobí vstupní lékařské prohlídce podle bodu 1, 2 nebo 3. Odst. 2: Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel osobě ucházející se o zaměstnání vstupní lékařskou prohlídku uhradí, jestliže s ní uzavře pracovněprávní nebo obdobný vztah. Věta první a druhá se nepoužije, jestliže osoba ucházející se o zaměstnání se s případným zaměstnavatelem dohodne o úhradě vstupní lékařské prohlídky i v případě neuzavření pracovněprávního nebo obdobného vztahu, anebo stanoví-li právní předpis jinak. Vstupní lékařskou prohlídku, jde-li o posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání k práci v noci, hradí případný zaměstnavatel vždy. (§ 59 odst. 1 a 2 zákona č. 373/2011 Sb.)