Trestný přečin - porušení důležité povinnosti: Porovnání verzí

Z BOZP podle Šenka
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „Trestného činu (přečinu) ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 TrZ se dopustí pachatel, který jinému z nedbalosti způsobí těžkou…“)
 
m (Zamkl stránku „Trestný přečin - porušení důležité povinnosti“ ([Editace=Povolit jen správcům] (do odvolání) [Přesunutí=Povolit jen správcům] (do odvolání)))
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 19. 3. 2019, 22:19

Trestného činu (přečinu) ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1, odst. 2 TrZ se dopustí pachatel, který jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví a čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. K posuzovaným otázkám je zapotřebí dále poznamenat, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je nezbytným obligatorním znakem tzv. objektivní stránky trestného činu. Samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem (účinkem) zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním (srov. např. R 20/1981 SbRt., R 21/1981 SbRt.). Příčinou následku je každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Určitá skutečnost (okolnost) neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsobem ještě dalšími příčinami (okolnostmi, podmínkami). To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí ještě další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. R 37/1975 SbRt.). Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby. Poněvadž každé jednání, bez něhož by následek nebyl nastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti), je důležité, aby konkrétní činnost (jednání) pachatele byla pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Při zavinění z nedbalosti (§ 16 TrZ) je přitom třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může rozvinout až po zákonem předpokládaný následek (k těmto otázkám rov. přiměřeně např. R 20/1981 SbRt. a R 21/1981 SbRt.), podle rozhodnutí NS ze dne 23. února 2012, sp. zn. 3 Tdo 495/2011.