Úraz zaměstnance (exces)

Zranění oka zaměstnance, druhým zaměstnancem (o přestávce) po vzájemném konfliktu Podle § 366 odst. 1 ZP odpovídá organizace za škodu jen tehdy, došlo-li u pracovníka organizace k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle názoru Nejvyššího soudu ČSR nedošlo však v daném případě k úrazu oka poškozeného V. L. za uvedených podmínek. Jak bylo zjištěno napadeným rozsudkem, došlo k tomuto úrazu v době pracovní přestávky a v důsledku toho, že při vzájemném škorpení mezi obviněným, poškozeným a svědkem S. H., kdy po sobě házeli klacky a plivali, začal obviněný s poškozeným házet po sobě maltou, přičemž iniciátorem tohoto počínání byl právě samotný poškozený, který jako první uhodil obviněného maltou do zad. Na oplátku vzal do ruky maltu i obviněný a hodil maltou po poškozeném, kterého zasáhl přímo do obličeje. Tak došlo ke zranění oka poškozeného. Tímto jednáním obviněného a poškozeného došlo však již k takovému vybočení (excesu) z plnění pracovních úkolů, ze kterého je nutno dovodit, že k zjištěnému úrazu poškozeného V. L. nedošlo za podmínek uvedených v ustanovení § 366 odst. 1 ZP. Nenese proto zaměstnavatel odpovědnost za škodu, která tímto úrazem poškozenému V. L. vznikla. Za tuto škodu odpovídá obviněný J. H. podle občanského zákoníku (§ 420 odst. 1), podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. září 1976, sp. zn. 8 Tz 24/1976.